Language of document : ECLI:EU:F:2011:107

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

Věc F-20/11

7. července 2011

Gianpaolo Bracalente

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Osoby, které uplatňují postavení úředníka nebo zaměstnance Evropské unie – Žaloba – Zjevná nepřípustnost – Nedodržení postupu před zahájením soudního řízení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se G. Bracalente, zaměstnanec Istituto Vigilanza Notturna Gallarate S.r.l., domáhá, aby mu Tribunál v podstatě přiznal postavení smluvního zaměstnance Evropské komise, a konkrétněji zaměstnance Společného výzkumného střediska (JRC), a v důsledku toho uložil Komisi povinnost vyplatit mu odměnu a další finanční výhody, které by mu v tomto postavení náležely, jakož i náhradu škody za jím utrpěnou újmu.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Podmínky přípustnosti – Řádný průběh předchozího správního řízení

(Služební řád, články 90 a 91)

V systému opravných prostředků upraveném v článcích 90 a 91 služebního řádu musí žaloba před Soudem pro veřejnou službu směřovat proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení dotčené osoby, který představuje buď rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) či orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv (OOUS) nebo skutečnost, že jeden z těchto orgánů nepřijme opatření stanovené služebním řádem, a taková žaloba je přípustná pouze tehdy, pokud se dotyčná osoba v souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu předtím obrátila na OOJ či OOUS se stížností proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení a pokud tato stížnost byla předmětem explicitního, nebo implicitního zamítnutí. Krom toho v případě, že úředník či zaměstnanec, případně osoba nepracující u orgánu, usiluje o to, aby správa ve vztahu k ní přijala rozhodnutí, předchozí správní řízení musí být podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu zahájeno na základě žádosti dotyčné osoby, v níž musí být OOJ či OOUS vyzvány k přijetí požadovaného rozhodnutí, přičemž zamítnutí této žádosti může být následně předmětem stížnosti.

(viz bod 12)