Language of document : ECLI:EU:F:2011:120

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

14. července 2011

Věc F-81/10

Vidas Praskevicius

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Povyšování – Článek 45 služebního řádu – Zjevně nesprávné posouzení – Body za zásluhy – Srovnávací posouzení zásluh – Odůvodnění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se V. Praskevicius zejména domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí Parlamentu o jeho nezařazení na seznam úředníků povýšených do platové třídy AD 6 z titulu povyšování za rok 2009 a aby byla Parlamentu uložena povinnost zaplatit 500 eur jako náhradu údajně vzniklé nemajetkové újmy.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povyšování – Podmínky – Úředníci, kteří dosáhli referenční hranice – Právo na automatické povýšení – Neexistence

(Služební řád, článek 45)

2.      Úředníci – Povyšování – Srovnávací posouzení zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 45)

3.      Úředníci – Povyšování – Odůvodnění – Povinnost vůči poradnímu výboru pro otázky povyšování v případě rozhodnutí odchylujícího se od jeho doporučení

(Služební řád, článek 45)

4.      Úředníci – Povyšování – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)

1.      Z bodů I.3.2 a I.3.3 rozhodnutí Evropského parlamentu o politice povyšování a plánování služebních postupů, naposledy pozměněného rozhodnutím předsednictva ze dne 21. dubna 2008, nelze dovozovat, že kromě případů uvedených v těchto ustanoveních budou úředníci, kteří dosáhli referenční hranice, automaticky povýšeni v daném povyšovacím období.

Takovýto výklad by byl v rozporu s článkem 45 služebního řádu, jenž orgánu oprávněnému ke jmenování ukládá povinnost provést srovnávací posouzení zásluh úředníků způsobilých k povýšení podle jím stanovených kritérií. A obecné prováděcí opatření musí být pokud možno vykládáno v souladu s ustanoveními základního aktu. Proto je třeba vykládat bod I.3.3 uvedeného rozhodnutí pouze v tom smyslu, že úředníci, na něž se vztahuje některý ze zde uvedených případů, nemohou být v žádném případě povýšeni, i kdyby dosáhli referenční hranice.

Konečně se nelze dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k odůvodnění praxe, která je v rozporu s ustanovením služebního řádu.

(viz body 51 a 67)

Odkazy:

Sodní dvůr: 24. června 1993, Dr Tretter, C-90/92, bod 11

Tribunál Evropské unie: 13. dubna 2011, Německo v. Komise, T‑576/08, bod 103

2.       V rámci srovnávacího posouzení zásluh, k nimž je třeba podle článku 45 služebního řádu přihlédnout pro účely případného povýšení, má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a soudní přezkum se v této oblasti musí omezit na posouzení otázky, zda s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě případně provedla administrativa své posouzení, se posledně uvedená držela v mezích, k nimž nelze mít výhrady, a nevykonala svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem, a Soud tedy nemůže svým posouzením kvalifikace a zásluh úředníků nahradit posouzení orgánu oprávněného ke jmenování. Orgán oprávněný ke jmenování má dále pravomoc provést srovnávací posouzení zásluh postupem a podle metody, které považuje za nejvhodnější. Nemusí se opírat pouze o hodnotící posudky dotčených úředníků, nýbrž může rovněž své posouzení založit na jiných aspektech jejich zásluh.

(viz bod 53)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. července 1976, Wind v. Komise, 62/75, bod 17

Soud prvního stupně: 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, bod 20

Soud pro veřejnou službu: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, body 55 a 152

3.      Podle čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce interních pokynů přijatých dne 19. října 2005 generálním tajemníkem Parlamentu jsou členové poradního výboru pro otázky povyšování informováni o rozhodnutích přijatých orgánem oprávněným ke jmenování, jenž je povinen písemně odůvodnit jakékoli odchýlení se od názoru výboru.

Jelikož bylo předsedkyni výboru pro otázky povyšování zasláno sdělení orgánu oprávněného ke jmenování, z nějž vyplývalo, že zásluhy nepovýšených úředníků neodůvodňovaly povýšení, je takové odůvodnění z hlediska požadavků čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce interních pokynů dostačující.

V každém případě, i kdyby byla prokázána existence procesní vady podle výše uvedeného čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce týkajícího se vztahů mezi orgánem oprávněným ke jmenování a poradními výbory pro otázky povyšování, nemohlo by to zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí o nepovýšení, neboť porušení čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce interních pokynů nemohlo ovlivnit obsah uvedeného rozhodnutí.

(viz body 60 až 62)

4.      Orgán oprávněný ke jmenování není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení ani ve vztahu k jeho adresátovi ani ve vztahu k nepovýšeným uchazečům. Odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti musí dále odpovídat rozhodnutí, proti němuž tato stížnost směřovala. Pokud se tedy spor týká rozhodnutí o nepovýšení úředníka, odůvodnění takového rozhodnutí, jež v zásadě nebývá odůvodňováno, se tak objeví v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, což úředníkovi umožňuje seznámit se s argumentací orgánu oprávněného ke jmenování.

(viz body 75 a 77)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T‑117/01, bod 25

Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, bod 55