Language of document : ECLI:EU:F:2011:130

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

8. září 2011

Věc F‑51/11 R

Dimitrios Pachtitis

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad provádění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se D. Pachtitis domáhá pozastavení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 14. února 2011, kterým byl vyzván, aby se v rámci výkonu rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 15. června 2010, Pachtitis v. Komise (F‑35/08, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑361/10 P) znovu zúčastnil vstupních testů v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/77/06.

Rozhodnutí:      Návrh na předběžné opatření se zamítá.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky nařízení – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní povaha – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí přezkumu a způsob ověření – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Podmínky přípustnosti – Přípustnost prima facie žaloby v hlavním řízení

(Článek 278 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

3.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Přípravný akt

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

4.      Žaloba na neplatnost – Žaloba směřující proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí, které nebylo napadeno ve stanovených lhůtách – Nepřípustnost

1.       Podmínky týkající se naléhavosti a zdání oprávněnosti návrhu (fumus boni juris) jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto celkového přezkumu má soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádné pravidlo ukládající mu předem určený postup analýzy pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí, v jakém musí být zkoumány.

(viz body 15 a 16)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 18 

Soud pro veřejnou službu: 3. července 2008, Plasa v. Komise, F‑52/08 R, body 21 a 22 a citovaná judikatura

2.      Otázka přípustnosti žaloby v hlavním řízení v zásadě nemůže být posuzována v rámci řízení o předběžném opatření, nýbrž musí být vyhrazena přezkumu uvedené žaloby, kromě případu, kdy je tato žaloba prima facie zjevně nepřípustná. Jinak by totiž rozhodnutí o přípustnosti ve stadiu projednávání návrhu na předběžné opatření, pokud by přípustnost této žaloby nebyla prima facie zcela vyloučena, znamenalo předjímání rozhodnutí Soudu při rozhodování v hlavním řízení.

(viz bod 17)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 4. února 1999, Peña Abizanda a další v. Komise, T‑196/98 R, bod 10 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 14. prosince 2006, Dálnoky v. Komise, F‑120/06 R, bod 41

3.      Pouhá výzva složit vstupní testy ve výběrovém řízení nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, protože neovlivňuje možnost uchazeče být v dotčených testech úspěšný a poté ve zkouškách výběrového řízení získat známky umožňující jeho zápis na seznam kandidátů vhodných k přijetí.

(viz bod 21)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 22. června 1990, Marcopoulos v. Soudní dvůr, T‑32/89 a T‑39/89, bod 22

Soud pro veřejnou službu: 23. září 2009, Neophytou v. Komise, F‑22/05 RENV, bod 71

4.      Žaloba na neplatnost podaná proti rozhodnutí, které pouze potvrzuje dřívější rozhodnutí, které nebylo včas napadeno, je nepřípustná. O pouhé potvrzení dřívějšího rozhodnutí se jedná tehdy, pokud rozhodnutí neobsahuje oproti dřívějšímu rozhodnutí žádnou novou skutečnost a před jeho vydáním nebylo provedeno nové přezkoumání situace adresáta tohoto dřívějšího aktu.

(viz bod 28)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. března 1978, Herpels v. Komise, 54/77, body 11 až 14; 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, bod 18

Soud prvního stupně: 26. října 2000, Ripa di Meana a další v. Parlament, T‑83/99 až T‑85/99, body 33 a 34

Soud pro veřejnou službu: 19. prosince 2006, Suhadolnik v. Soudní dvůr, F‑78/06, body 31 a 32; 15. července 2008, Pouzol v. Účetní dvůr, F‑28/08, bod 45