Language of document : ECLI:EU:F:2011:135

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

13. září 2011

Věc F‑68/10

Thorsten Behnke

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení a povyšování za rok 2009 – Odůvodnění stanoviska smíšeného výboru pro hodnocení a povyšování – Zjevně nesprávné posouzení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se T. Behnke domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterými ho zařadila do výkonnostní skupiny II na základě hodnocení za období od 1. ledna do 31. prosince 2008 a přidělila mu 5 bodů pro povýšení v rámci povyšování v roce 2009. 

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení žalobce. Žalobce ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Hodnocení – Smíšený hodnotící výbor – Stanovisko

(Služební řád, článek 43)

3.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Skutečnosti, které mohou být zohledněny

(Služební řád, články 43 a 45)

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Nezbytný soulad mezi popisnými komentáři a posouzením vyjádřeným číselně

(Služební řád, článek 43)

5.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Formální stanovení cílů

(Služební řád, článek 43)

1.      S výhradou námitek protiprávnosti a samozřejmě nepominutelných důvodů půjde o změnu základu sporu, a tedy o nepřípustnost pro nedodržení pravidla shody mezi stížností a žalobou, obvykle pouze tehdy, když žalobce, který ve své stížnosti napadal pouze formální platnost aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, včetně jeho procesních aspektů, uvede v žalobě hmotněprávní žalobní důvody, nebo naopak když žalobce poté, co ve své stížnosti napadl legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení pouze po hmotněprávní stránce, podá žalobu obsahující žalobní důvody týkající se formální platnosti tohoto aktu, včetně jeho procesních aspektů.

Úředník, který nevznesl důvod týkající se formální legality ve své stížnosti, není oprávněn vznést žalobní důvod vycházející z formálních nesrovnalostí své hodnotící zprávy poprvé ve své žalobě.

(viz body 32 a 33)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 120

2.      Povinnost smíšeného hodnotícího výboru vyjádřit se k obsahu hodnotících zpráv představuje podstatnou formální náležitost. Obecná prováděcí ustanovení článku 43 služebního řádu přijatá Komisí však nestanovují formalizovaný postup pro hlasování ve výše uvedeném výboru. Kromě toho mezi stanoviskem vydaným na základě konsensu a stanoviskem vydaným jednomyslně nemůže být stanoveno žádné jiné rozlišení než čistě sémantické. Skutečnost, že uvedený výbor přijme stanovisko na základě konsensu, jej však nemůže zprostit povinnosti uvést odůvodnění, která mu přísluší. Článek 8 odst. 4 uvedených obecných prováděcích ustanovení však stanoví, že i stanoviska přijatá jednomyslně musí obsahovat odůvodnění operativního závěru.

Pokud je stanovisko stereotypizovaného znění a neodkazuje na skutečnosti týkající se konkrétní situace úředníka, není toto stanovisko odůvodněné.

Porušení procesních pravidel, zejména pravidel týkajících se vyhotovení hodnotících posudků, však představují podstatné nesrovnalosti, jimiž může být dotčena platnost posudku pouze za podmínky, že dotčená osoba prokáže, že by v případě neexistence těchto porušení mohl mít uvedený posudek odlišný obsah.

(viz body 38 až 42)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, body 71 až 75

Soud prvního stupně: 9. března 1999, Hubert v. Komise, T‑212/97, bod 53 a citovaná judikatura

3.      Ačkoliv si orgán oprávněný ke jmenování zachovává ve věcech povýšení široký prostor pro uvážení ohledně určení přesného počtu bodů pro povýšení, existuje v Komisi úzká vazba mezi hodnotící zprávou, která určuje úroveň výkonnosti, a pozdějším rozhodnutím o přidělení bodů pro povýšení. Postupy hodnocení a povýšení v Komisi jsou v tomto smyslu vzájemně neoddělitelné. V tomto ohledu se připouští, že v rámci hodnocení zásluh úředníka může uvedený orgán zohlednit nedávné povýšení úředníka.

Mimoto musí správní orgán k posouzení zásluh úředníka zohlednit obtížné podmínky, ve kterých vykonával své služební povinnosti, a zejména skutečnost, že v jeho oddělení byl nižší počet zaměstnanců, než bylo určeno v době, kdy byly vymezeny cíle stanovené pro tohoto úředníka.

(viz body 52, 56 a 62)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 31. ledna 2007, Aldershoff v. Komise, T‑236/05, bod 85 a následující

Soud pro veřejnou službu: 21. února 2008, Semeraro v. Komise, bod 56; 23. února 2010, Faria v. OHIM, F‑7/09, bod 53

4.      Popisné komentáře uvedené v hodnotícím posudku mají za cíl odůvodnit analytická hodnocení v něm obsažená. Tyto komentáře slouží jako podklad pro vyhotovení hodnocení a umožňují úředníkovi porozumět obdrženým známkám. Vzhledem k jejich dominantní úloze při vyhotovení hodnotícího posudku musí být tedy komentáře soudržné s udělenými známkami, přičemž udělení známek musí být považováno za číselné nebo analytické vyjádření komentářů. Vzhledem k velmi široké posuzovací pravomoci přiznané hodnotitelům pro posuzování práce osob, jejichž hodnocením jsou pověřeni, může případná nesoudržnost v hodnotícím posudku odůvodnit zrušení uvedeného posudku pouze tehdy, je-li tato nesoudržnost zjevná.

(viz bod 78)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sequeira Wandschneider v. Komise, F‑28/06, body 109 a 110

5.      Na základě ustanovení článku 5 obecných prováděcích ustanovení článku 43 služebního řádu přijatých Komisí je cílem hodnocení výkonnosti úředníka posouzení, v jakém rozsahu byly dosaženy cíle, které byly stanoveny. Z týchž ustanovení vyplývá, že k určení cílů je nutno vycházet z běžných pracovních podmínek. Jestliže se správní orgán rozhodne založit hodnocení svých úředníků na náležitě formalizovaných cílech, představuje dokument upřesňující cíle stanovené pro úředníka zásadní skutečnost při hodnocení jeho výkonu.

(viz bod 79)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, bod 64