Language of document : ECLI:EU:F:2011:131

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

12. září 2011

Věc F-98/10

Francesca Cervelli

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Příspěvek za práci v zahraničí – Žádost o přezkum – Nové a podstatné skutečnosti – Zjevně nepřípustná žaloba“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se F. Cervelli domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta její žádost o přezkum rozhodnutí, kterým jí byl odmítnut nárok na příspěvek za práci v zahraničí.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Žaloba podaná proti odmítnutí provést přezkum konečného rozhodnutí – Přípustnost – Podmínka

(Služební řád, články 90 a 91)

Rozhodnutí, které nebylo osobou, které je určeno, napadeno ve stanovené lhůtě, se ve vztahu k ní stává konečným. Existence nových a podstatných skutečností však může odůvodnit podání návrhu směřujícího k novému přezkumu dřívějšího konečného rozhodnutí.

Žaloba podaná proti rozhodnutí, kterým se odmítá provést přezkum konečného rozhodnutí, bude prohlášena za přípustnou, pokud se ukáže, že žádost o přezkum byla skutečně založena na nových a podstatných skutečností. Naproti tomu, pokud se ukáže, že žádost o přezkum nebyla založena na takových skutečnostech, žaloba podaná proti rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto provést požadovaný přezkum, musí být zamítnuta jako nepřípustná.

Právní účinky rozsudku zrušujícího akt se vztahují, kromě účastníků řízení, pouze na osoby, kterých se samotný zrušený akt bezprostředně dotýká a takový rozsudek může představovat novou skutečnost pouze vzhledem k těmto osobám.

Kromě toho rozhodnutí, které nepochází od orgánu zaměstnávajícího dotčenou osobu, avšak od jiného orgánu, nelze považovat za novou a podstatnou skutečnost. V tomto ohledu, i když podle zásady jednotnosti veřejné služby upravené v čl. 9 odst. 3 Amsterodamské smlouvy podléhají všichni úředníci ve všech orgánech Unie stejným ustanovením, neznamená to podle této zásady, že orgány musí posuzovací pravomoc, která jim byla přiznána služebním řádem, využívat stejným způsobem, ale naopak na tyto orgány se při řízení jejich personálu vztahuje „zásada autonomie“.

(viz body 19, 20 a 23 až 25)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. září 1985, Valentini v. Komise, 231/84, bod 14; 8. března 1988, Brown v. Soudní dvůr, 125/87, bod 13

Soud prvního stupně: 16. září 1997, Gimenez v. Výbor regionů, T-220/95, bod 72; 24. března 1998, Becret-Danieau a další v. Parlament, T-232/97, bod 43; 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T-186/98, body 40, 47 a 48; 16. září 2009, Boudová a další v. Komise, T-271/08 P, bod 48