Language of document : ECLI:EU:F:2011:196

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

15. prosince 2011

Věc F‑9/11

Verónica Sabbag Afota

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Povýšení – Povyšovací řízení 2010 – Neexistence hodnotící zprávy“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je na Smlouvu o ESAE použitelný na základě jejího článku 106a, jíž se V. Sabbag Afota, úřednice Rady, domáhá toho, aby Tribunál zrušil její hodnotící zprávu vyhotovenou za období od 1. ledna 2008 do 30. června 2009, jakož i rozhodnutí Rady nepovýšit ji v rámci povyšovacího řízení 2010.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Radou.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Účinek – Podání žaloby k soudu proti napadenému aktu – Výjimka – Rozhodnutí, které nemá potvrzující povahu

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh – Způsoby – Zohlednění hodnotících zpráv – Neúplný spis úředníka – Důsledky

(Služební řád, články 43 a 45)

3.      Úředníci – Povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativního orgánu – Rozsah – Skutečnosti, které mohou být zohledněny

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

4.      Úředníci – Povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativního orgánu – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 45)

5.      Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění úrovně služební odpovědnosti a jazykových znalostí – Působnost

(Služební řád, článek 45)

6.      Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost – Nedostatečné odůvodnění – Zhojení vad v průběhu soudního řízení – Podmínka

(Služební řád, čl. 25 odst. 2, článek 45 a čl. 90 odst. 2)

1.      Z článků 90 a 91 služebního řádu vyplývá, že žaloba podaná osobou, na kterou se vztahuje služební řád, proti rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování nebo proti nečinnosti tohoto orgánu spočívající v nepřijetí opatření stanoveného služebním řádem je přípustná pouze tehdy, pokud se dotčená osoba předtím obrátila na orgán oprávněný ke jmenování se stížností a pokud tato stížnost byla alespoň částečně výslovně nebo implicitně zamítnuta.

Stížnost podaná administrativnímu orgánu a její výslovné nebo implicitní zamítnutí tak tvoří nedílnou součást komplexního řízení a jsou jen jedním z předpokladů, které musí být splněny před podáním žaloby k soudu. Za těchto podmínek je žaloba, i když je formálně namířena proti zamítnutí stížnosti, podána k soudu proti aktu zasahujícímu do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána, s výjimkou případu, kdy má zamítnutí stížnosti jiný rozsah než akt, proti kterému byla tato stížnost podána. Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemusí totiž vzhledem ke svému obsahu potvrzovat akt napadený žalobcem. Je tomu tak tehdy, pokud rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce na základě nových právních a skutkových okolností nebo pokud mění či doplňuje původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, případně jej posoudí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující původní akt.

(viz body 24 a 25)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, bod 9; 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, body 7 a 8

Soud prvního stupně: 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, bod 35; 10. června 2004, Eveillard v. Komise, T‑258/01, bod 31; 14. října 2004, Sandini v. Soudní dvůr, T‑389/02, bod 49; 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, body 63 až 66; 25. října 2006, Staboli v. Komise, T‑281/04, bod 26

Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, body 50 až 59 a 64; 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 32

2.      Hodnotící zpráva představuje nezbytný prvek hodnocení vždy, když se zohledňuje služební postup úředníka za účelem přijetí rozhodnutí o jeho povýšení.

Z toho vyplývá, že povyšovací řízení je stiženo vadami, nemohl-li orgán oprávněný ke jmenování zvážit srovnatelné zásluhy uchazečů, protože hodnotící zprávy jednoho nebo několika z nich byly z důvodu jednání administrativního orgánu vyhotoveny se značným zpožděním.

Důsledkem takové vady však není sankce za okolnosti, kdy neexistence hodnotící zprávy může být kompenzována existencí jiných informací týkajících se zásluh úředníka. Kromě toho skutečnost, že spis uchazeče je stižen vadami a je neúplný, nestačí ke zrušení povýšení, jelikož musí být rovněž prokázáno, že tato okolnost mohla mít rozhodující vliv na povyšovací řízení.

(viz body 42 až 44)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. prosince 1980, Gratreau v. Komise, 156/79 a 51/80, body 22 a 24

Soud prvního stupně: 19. září 1996, Allo v. Komise, T‑386/94, bod 38; výše uvedený rozsudek Morello v. Komise, bod 84 a citovaná judikatura; 8. března 2006, Lantzoni v. Soudní dvůr, T‑289/04, bod 62

3.      Podle čl. 45 odst. 1 služebního řádu platí, že orgán oprávněný ke jmenování v rámci rozhodování o povýšení přihlíží při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení zejména k posudkům vypracovaným na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti. Orgán oprávněný ke jmenování musí zvážit srovnatelné zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení na základě těchto tří kritérií. Uvedený orgán však může podpůrně v případě rovnocennosti zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení na základě tří kritérií výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu přihlédnout k jiným skutečnostem, jako jsou věk uchazečů nebo počet odsloužených let v platové třídě nebo ve službě.

Široká posuzovací pravomoc takto přiznaná orgánu oprávněnému ke jmenování je však omezena nutností pečlivě a nestranně ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení zvážit srovnatelné zásluhy uchazečů. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

(viz body 53, 55 a 60)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 53 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 7. listopadu 2007, Hinderyckx v. Rada, F‑57/06, bod 45; 5. května 2010, Bouillez a další v. Rada, F‑53/08, bod 50

4.      Orgán oprávněný ke jmenování má při zvažování srovnatelných zásluh úředníků, kteří jsou uchazeči o povýšení, širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu se musí omezit na to, zda vzhledem k prostředkům a důvodům, které mohly vést administrativní orgán k jeho posouzení, tento orgán nepřekročil meze, které by mohly podléhat kritice, a nepoužil svoji pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Soud tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh uchazečů provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým posouzením.

(viz bod 54)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Casini v. Komise, bod 52 a citovaná judikatura

5.      Pokud jde o kritérium míry služební odpovědnosti, při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení nemůže být tato míra určena především na základě důležitosti vykonávaných úkolů spojených s řízením, neboť úředník může mít vysokou míru služební odpovědnosti, aniž by mu podléhal velký počet podřízených, a naopak, úředníkovi může podléhat velký počet podřízených, aniž by měl zvláště vysokou míru služební odpovědnosti.

Pokud jde o kritérium jazykových znalostí, rovněž platí, že i když úředník zdůrazní, že ovládá několik pracovních jazyků, nic to nemění na tom, že při zvažování srovnatelných zásluh musí být zohledněno používání jazyků, nikoliv jejich znalost, jak vyplývá ze znění článku 45 služebního řádu.

(viz body 58 a 59)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 16. prosince 2010, Rada v. Stols, T‑175/09 P, bod 48

6.      Orgán oprávněný ke jmenování sice není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení s ohledem na nepovýšené úředníky, musí však naproti tomu odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nepovýšeného úředníka proti rozhodnutí o nepovýšení, které se jej týká, přičemž odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí by se mělo shodovat s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala. Kromě toho skutečnost, zda odůvodnění je dostačující, musí být posouzena s ohledem na hlavní prvky argumentace, na niž orgán odpovídá.

V tomto ohledu platí, že pokud orgán oprávněný ke jmenování předložil nástin odůvodnění, doplňující upřesnění mohou být podána v průběhu řízení.

(viz body 62, 63 a 65)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, bod 13

Soud prvního stupně: 3. října 2006, Nijs v. Účetní dvůr, T‑171/05, bod 42; 4. července 2007, Lopparelli v. Komise, T‑502/04, bod 77

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Hinderyckx v.  Rada, bod 32