USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

8. listopadu 2011

Věc F‑92/09 DEP

U

v.

Evropský parlament

„Řízení – Určení výše nákladů řízení – Rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Řízení o předběžných opatřeních“

Předmět: Návrh podaný na základě čl. 92 odst. 1 jednacího řádu, kterým se U domáhá, aby Soud určil výši nákladů řízení.

Rozhodnutí:      Výše nákladů řízení nahraditelných žalobci Parlamentem se stanoví na 23 670 eur, přičemž z uvedené částky běží úroky z prodlení, a to od data oznámení tohoto usnesení do okamžiku zaplacení, jejichž sazba se stanoví na základě úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace platné ve výše uvedeném období, navýšené o dva procentní body.

Shrnutí

1.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

2.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

3.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení

[Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

4.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b); služební řád úředníků, čl. 91 odst. 4]

5.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Výdaje vynaložené účastníky řízení ve fázi před podáním žaloby – Vyloučení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

6.      Řízení – Nahraditelné náklady řízení – Náklady řízení vzniklé v rámci řízení o určení výše nákladů řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86 a 92)

7.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Úroky z prodlení

1.      Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že výše nahraditelných nákladů řízení je omezena na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem a dále na náklady, které byly k tomuto účelu nutné. Dále je na žalobci, aby předložil doklady, které mohou prokázat skutečnou povahu nákladů, jejichž nahrazení požaduje.

(viz bod 37)

2.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

V případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, musí soud volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

(viz body 38 a 39)

3.      Uznává se, že odměny, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich advokátům a které se vztahují k období po ústní části řízení, nemohou být zohledněny jako nahraditelné náklady řízení. To platí zvláště v případě odměn požadovaných za analýzu rozsudků a za přípravu kasačních opravných prostředků. Z článků 278 SFEU a 279 SFEU však vyplývá, že předmětem řízení o předběžných opatřeních je upravit dočasný stav v rámci řízení ve věci samé do doby, než o něm bude rozhodnuto. Ostatně nutnost zohlednit v řízení ve věci samé výdaje související s analýzou usnesení vydaného v řízení o předběžných opatřeních vyplývá z toho, že tato řízení nejsou navzájem odlišná a na sobě nezávislá, neboť se týkají téže věci, a z tohoto důvodu vykazují společné podstatné znaky.

(viz bod 46)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 31. března 2011, Tetra Laval v. Komise, T‑5/02 DEP a T‑80/02 DEP, bod 77

4.      Pokud jde o nahraditelné náklady řízení, služba související s prostudováním rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost, se a priori týká postupu před zahájením soudního řízení ve věci samé. Avšak vzhledem k tomu, že řízení před Soudem pro veřejnou službu bylo mimořádně zahájeno na základě čl. 91 odst. 4 služebního řádu, tj. bezprostředně po podání stížnosti bez vyčkání rozhodnutí o této stížnosti orgánem oprávněným ke jmenování, je pro pokračování v řízení ve věci samé nezbytné, aby se žalobce seznámil s tímto rozhodnutím vydaným v průběhu řízení a aby posoudil jeho důsledky.

(viz bod 47)

5.      Výdaje advokátů, které se vztahují k obdobím, kdy nebyl oznámen žádný procesní úkon, je třeba vyloučit jakožto výdaje, které nebyly nutné v souvislosti s řízením.

(viz bod 48)

Odkazy:

Soudní dvůr: 6. ledna 2004, Mulder a další v. Rada a Komise, C‑104/89 DEP, bod 47; Willeme v. Komise, uvedený výše, bod 37

Tribunál Evropské unie: 21. prosince 2010, Le Levant 015 a další v. Komise, T‑34/02 DEP, bod 33

6.      Článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Kdyby totiž unijní soud rozhodoval na základě článku 92 jednacího řádu ve sporu o přiznání náhrady nákladů hlavního řízení a odděleně o nových nákladech řízení vynaložených v rámci posledně uvedeného sporu, bylo by případně možné mu později předložit nový spor o přiznání náhrady nových nákladů řízení. O nákladech a odměnách vynaložených v řízení o určení výše nákladů řízení probíhajícím před Soudem tedy není důvodné rozhodovat odděleně. Při stanovení nahraditelných nákladů však unijní soud musí zohlednit všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení.

(viz body 63 až 65)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, body 45 až 47

7.      Podle článku 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu spadá určení povinnosti platit úroky z prodlení v návaznosti na uložení náhrady nákladů řízení, o němž rozhodl uvedený Soud, a dále určení použitelné sazby do výlučné pravomoci Soudu.

(viz bod 67)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑147/08 DEP, bod 35