Language of document : ECLI:EU:F:2011:184

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU

16. listopadu 2011

Věc F‑67/11 R

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad vykonatelnosti – Naléhavost – Neexistence – Zvážení zájmů“

Předmět:      Návrh podaný na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se L. Marcuccio v zásadě domáhá odkladu výkonu zamítnutí jeho návrhu ze dne 28. února 2011, směřujícího zejména k přijetí opatření k provedení bodu 2 výroku rozsudku Tribunálu ze dne 9. června 2010, Marcuccio v. Komise (F‑56/09).

Rozhodnutí:      Návrh žalobce na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky nařízení – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Pořadí výkonu a způsob ověření – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky nařízení – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno – Finanční újma

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Podle čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření označit mimo jiné okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a toho, že se návrh jeví jako oprávněný (fumus boni juris), jsou kumulativní, takže návrh na předběžná opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na zvláštnosti věci určit způsob, jakým mají být tyto různé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti nařídit předběžná opatření.

V rámci zvážení dotčených zájmů je věcí soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních, před kterým je poukazováno na nebezpečí toho, že navrhovateli vznikne vážná a nenapravitelná újma, aby zejména přezkoumal, zda případné zrušení sporného rozhodnutí soudem rozhodujícím ve věci samé umožní uvedení v předešlý stav situace, která by byla vytvořena okamžitým výkonem sporného rozhodnutí, a naopak zda odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí může zabránit jeho plnému účinku v případě, že žaloba v hlavním řízení bude zamítnuta.

V případě, že pouhý odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nezmění situaci žalobce, protože mu sám o sobě nemůže umožnit domáhat se jakéhokoliv práva na požadované zničení fotografií dokumentů, je takový odklad vykonatelnosti zbaven účinku, a tedy postrádá zájem. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních má sice rovněž pravomoc nařídit jiná předběžná opatření než je odklad vykonatelnosti na základě článku 279 SFEU, ale takové opatření se nemůže rovnat uvedení situace do předešlého stavu, které by mohlo učinit žalobu v hlavním řízení bezpředmětnou.

(viz body 15 až 17, 26 a 27)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. ledna 1978, Salerno v. Komise, 4/78 R, bod 2; 31. července 1989, S. v. Komise, 206/89 R, body 14 a 15

Soud prvního stupně: 30. dubna 2008, Španělsko v. Komise, T‑65/08 R, bod 82 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 3. července 2008, Plasa v. Komise, F‑52/08 R, body 21 a 22 a citovaná judikatura; 15. února 2011, de Pretis Cagnodo a Trampuz de Pretis Cagnodo v. Komise, F‑104/10 R, bod 16

2.      Účelem řízení o předběžných opatřeních není zajištění nápravy újmy, ale zaručení plné účinnosti rozsudku ve věci samé. Pro dosažení posledně uvedeného cíle je třeba, aby požadovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že je nezbytné proto, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, aby byla vyhlášena a jejich účinky nastaly už před rozhodnutím v hlavním řízení. Je na tom účastníku řízení, který se dožaduje předběžných opatření, aby prokázal, že by mu v důsledku čekání na rozhodnutí v hlavním řízení vznikla újma takové povahy.

Pokud jde o finanční újmu vyplývající ze zamítnutí zaplacení požadované náhrady škody a penále, musí mít soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních pro účely odůvodnění, že je splněna podmínka naléhavosti, k dispozici konkrétní a přesné údaje podložené podrobnými dokumenty, které prokazují finanční situaci žalobce a umožní tomuto soudci posoudit důsledky, které by pravděpodobně vyplynuly z neexistence navrhovaných opatření.

(viz body 19 a 21)

Odkazy:

Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), bod 62

Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 25; 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27

Tribunál Evropské unie: 27. dubna 2010, Parlament v. U, T‑103/10 P(R), bod 37