Language of document : ECLI:EU:F:2012:64

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

16. května 2012

Věc F‑42/10

Carina Skareby

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Povinnost poskytnout pomoc – Články 12a a 24 služebního řádu – Psychické obtěžování ze strany nadřízeného“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se C. Skareby domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 23. července 2009, kterým byla zamítnuta její žádost o pomoc se stížností na psychické obtěžování, a v případě potřeby zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 19. února 2010 o zamítnutí její stížnosti.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení vynaložených Komisí. Komise ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba úředníka, který je údajně obětí psychického obtěžování, směřující proti zamítnutí žádosti o pomoc – Zachování právního zájmu na podání žaloby bez ohledu na to, že ke skutkovým okolnostem došlo v minulosti a neexistuje riziko opakování ani žádost o odškodnění

(Služební řád, článek 91)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc správy – Rozsah

(Služební řád, příloha IX)

3.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání směřující k diskreditaci dotyčné osoby nebo ke zhoršení jejích pracovních podmínek – Požadavek opakovaného charakteru jednání – Požadavek úmyslného charakteru jednání – Rozsah – Neexistence požadavku zlého úmyslu obtěžovatele

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

4.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Nedostatečné odůvodnění – Odstranění nedostatků v průběhu soudního řízení – Podmínky

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

1.      Jedná-li se o otázku natolik závažnou jako psychické obtěžování, je třeba připustit, že úředník, který tvrdí, že je obětí psychického obtěžování, a který u soudu napadl odmítnutí orgánu věcně přezkoumat jeho žádost o pomoc, si v zásadě zachovává legitimní zájem požadovaný judikaturou jako podmínka přípustnosti žaloby, i když nepožaduje náhradu újmy údajně vzniklé v důsledku tvrzeného obtěžování, ani zahájení disciplinárního řízení proti údajnému původci tohoto obtěžování a toto obtěžování mělo skončit již před několika lety.

Takové řešení je nezbytné především z důvodu samotné závažnosti psychického obtěžování, které může mít mimořádně ničivý dopad na zdravotní stav oběti. Zaměstnanec, který se považuje za oběť psychického obtěžování, si zachovává právní zájem na podání žaloby, nezávisle na otázce, zda takové obtěžování trvá, nebo zda dotčený úředník nebo zaměstnanec podal nebo zamýšlí podat, nebo dokonce má pouze právo podat v souvislosti s psychickým obtěžováním další žádosti, zejména o odškodnění. Případné uznání existence psychického obtěžování ze strany správy může mít samo o sobě příznivý účinek v rámci terapeutického procesu psychického zotavení obtěžované osoby.

(viz body 29, 31 a 32)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, Wenig v. Komise, F‑80/08, bod 35

2.      Správa disponuje širokou posuzovací pravomocí stran vedení správních vyšetřování, která jsou jí svěřena. Vzhledem k tomu, že zdroje správy jsou omezené, musí předložené případy vyšetřovat proporcionálně, tedy zejména takovým způsobem, který jí umožní věnovat každému případu spravedlivý podíl času, který má k dispozici. Správa rovněž požívá široké posuzovací pravomoci při posouzení kvality a užitečnosti spolupráce svědků.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, bod 173

3.      Článek 12a odst. 3 služebního řádu nečiní zlý úmysl domnělého obtěžovatele nezbytným prvkem kvalifikace psychického obtěžování. Toto ustanovení totiž definuje psychické obtěžování jako „nepřístojné chování“, které k tomu, aby bylo prokázáno, vyžaduje, aby byly splněny souběžně dvě podmínky. První podmínka se týká existence jednání, mluvených nebo psaných projevů či gest, které „trvají po delší dobu, jsou opakované nebo systematické“ a které jsou „učiněny úmyslně“. Druhá podmínka, oddělená od první podmínky spojkou „a“, vyžaduje, aby tato jednání, mluvené nebo psané projevy nebo gesta „[mohly] těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka“. Z toho, že se spojení „učiněná úmyslně“ týká první podmínky, a nikoliv druhé, je možné vyvodit dvojí závěr. Na jedné straně musí být jednání, mluvené či psané projevy či gesta uvedené v čl. 12a odst. 3 služebního řádu učiněny úmyslně, což z působnosti tohoto ustanovení vylučuje jednání, ke kterému by došlo náhodně. Na druhé straně se nevyžaduje, aby tato jednání, mluvené či psané projevy či gesta byly provedeny s úmyslem poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Jinými slovy, k psychickému obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu může dojít, aniž by obtěžovatel svým jednáním zamýšlel zdiskreditovat oběť nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Stačí pouze, že jeho jednání, pokud k němu došlo úmyslně, takové následky objektivně způsobilo.

V tomto ohledu musí sporné jednání k tomu, aby mohlo být kvalifikováno jako obtěžování, objektivně způsobit následky znamenající diskreditaci oběti nebo zhoršení jejích pracovních podmínek. Jelikož dotčené jednání musí podle čl. 12a odst. 3 služebního řádu mít zneužívající povahu, vyplývá z toho, že kvalifikace obtěžování podléhá podmínce, že sporné chování vykazuje dostatečné objektivní znaky v tom smyslu, že nestranný a rozumný pozorovatel s běžnou citlivostí nacházející se ve stejné situaci jej bude považovat za přehnané a hodné kritiky.

(viz body 63 a 65)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 9. března 2010, N v. Parlament, F‑26/09, bod 72

4.      Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění splňuje požadavky čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

Kromě toho může být původně nedostatečné odůvodnění napraveno dodatečným upřesněním poskytnutým i v průběhu řízení, jestliže dotyčná osoba znala již před podáním své žaloby skutečnosti představující alespoň nástin odůvodnění.

(viz body 74 a 75)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 36; 11. prosince 2007, Sack v. Komise, T‑66/05, bod 65

Soud pro veřejnou službu: 1. prosince 2010, Gagalis v. Rada, F‑89/09, bod 67; 13. září 2011, Nastvogel v. Rada, F‑4/10, bod 66