Language of document : ECLI:EU:F:2012:22

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

28. února 2012

Věc F‑139/11 R

BJ

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad vykonatelnosti – Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) – Předvolání k výslechu – Zpráva, která uzavírá vyšetřování – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Nepřípustnost žaloby ve věci samé“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BJ domáhá zejména odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 28. října 2011 obsahujícího předvolání žalobce k výslechu v rámci vnitřního vyšetřování, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí oznamuje ukončení vyšetřování a vypracování konečné zprávy týkající se tohoto vyšetřování.

Rozhodnutí:      Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přípustnosti – Sporné rozhodnutí, které částečně ztratilo své účinky ke dni podání návrhu na předběžné opatření – Částečně nepřípustný návrh

(Článek 278 SFEU)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních – Vydávání příkazů předběžné povahy

(Článek 279 SFEU)

3.      Řízení o předběžných opatřeních – Podmínky přípustnosti – Přípustnost žaloby ve věci samé – Nedostatek relevance – Meze

(Články 278 SFEU a 279 SFEU)

4.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), která uzavírá vyšetřování – Oznámení o ukončení vyšetřování a o vypracování konečné zprávy – Rozhodnutí předvolávající úředníka k výslechu a informující ho o předmětu a způsobu provedení tohoto výslechu – Vyloučení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, čl. 4 odst. 1 a 2, a článek 9)

5.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní povaha – Zvážení všech dotčených zájmů – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

6.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Pokud část sporného rozhodnutí ztratí své účinky ke dni podání návrhu na předběžné opatření, jsou návrhová žádání, která se týkají této části, nepřípustná.

(viz bod 27)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 27. května 2011, Mariën v. Komise a ESVČ, F‑5/11 R a F‑15/11 R, body 39 a 42

2.      Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních má pravomoc vydávat příkazy, které mají předběžnou povahu a nijak nepředjímají rozhodnutí soudu rozhodujícího ve věci samé.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. srpna 1983, CMC a další v. Komise, C‑118/83 R, bod 53

Soud prvního stupně: 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, bod 25

3.       Otázka přípustnosti žaloby ve věci samé nesmí být v zásadě posuzována v rámci řízení o předběžném opatření, nýbrž musí být vyhrazena analýze uvedené žaloby. Rozhodovat o přípustnosti ve stadiu řízení o předběžném opatření, pokud by přípustnost této žaloby nebyla prima facie zcela vyloučena, by totiž znamenalo předjímání rozhodnutí soudu rozhodujícího ve věci samé.

Pro soud se nicméně může jevit nezbytným, zvláště pokud je vznesena zjevná nepřípustnost žaloby ve věci samé, k níž se váže návrh na předběžné opatření, ověřit existenci některých skutečností umožňujících na první pohled dojít k závěru o přípustnosti takové žaloby.

(viz body 30 a 31)

Odkazy:

Soudní dvůr: 27. června 1991, Bosman v. Komise, C‑117/91 R, bod 7

Soud prvního stupně: 4. února 1999, Peña Abizanda a další v. Komise, T‑196/98 R, bod 10, a citovaná judikatura; 30. října 2003, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑125/03 R a T‑253/03 R, bod 56

Soud pro veřejnou službu: 14. prosince 2006, Dálnoky v. Komise, F‑120/06 R, bod 41

4.      Jak v rámci zvláštních sporů z evropské veřejné služby, tak v rámci obecných sporů představují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, a tedy akty, které lze napadnout, pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

V tomto ohledu zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), která uzavírá vyšetřování, nemění právní postavení osob, které jsou v ní uvedeny. Tím spíše nelze za akt nepříznivě zasahující do právního postavení považovat oznámení o ukončení vyšetřování a o vypracování konečné zprávy.

Kromě toho ani rozhodnutí OLAF o předvolání úředníka nebo zaměstnance k výslechu, které jej vedlejším způsobem informuje o předmětu a způsobu provedení tohoto výslechu, nemění jeho právní postavení způsobem dostačujícím k tomu, aby představovalo akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Jasně se totiž jedná o přípravné opatření přijaté během provádění vyšetřování, které může vést ke konečnému rozhodnutí, které dotyčný orgán nebo příslušné vnitrostátní soudní orgány budou moci přijmout na základě zprávy OLAF, která uzavírá toto vyšetřování.

(viz body 37, 39 a 40)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, body 48 a 49

Tribunál Evropské unie: 20. května 2010, Komise v. Violetti a další, T‑261/09 P, bod 46

5.      Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musejí návrhy na předběžná opatření označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni juris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a fumus boni juris jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na zvláštnosti věci určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma analýzy za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 54 až 56)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 18; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, body 12 a 13

Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, body 20 a 22

6.      Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím ve věci samé. Mimoto je na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nemůže čekat na výsledek řízení ve věci samé, protože by utrpěl újmu této povahy.

(viz bod 58)

Odkaz:

Soud prvního stupně: 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27