ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetího senátu)
29. února 2012
Věc F‑100/10
AM
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání – Článek 73 služebního řádu – Odmítnutí uznat cévní mozkovou příhodu za úraz – Lékařská komise – Zásada kolegiality“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AM domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2009, kterým Parlament odmítl uznat za úraz ve smyslu článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie cévní mozkovou příhodu, kterou utrpěl dne 5. března 2006, a dále uložení Parlamentu, aby mu zaplatil 25 000 eur jako náhradu majetkové újmy a 50 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. AM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Posuzovací pravomoc lékařské komise – Soudní přezkum – Meze – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád úředníků, článek 73; pravidla pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání, článek 23)
2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Odmítnutí jednoho z členů lékařské komise podepsat zprávu – Formální vada – Neexistence – Podmínky
(Služební řád úředníků, článek 73; pravidla pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání, čl. 22 odst. 3)
1. Úloha, která přísluší lékařské komisi podle článku 23 společných pravidel pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání, a to posoudit zcela objektivně a nezávisle lékařské otázky, vyžaduje, aby tato komise měla k dispozici všechny podklady, které jí mohou být užitečné, a aby měla při svém posuzování naprostou volnost. Lékařská posouzení provedená lékařskou komisí jako taková musejí být považována za definitivní, pokud byla vydána za řádných podmínek. Unijní soud je pouze oprávněn ověřit, zda uvedená komise byla ustavena a fungovala řádným způsobem a zda její stanovisko splňuje všechny náležitosti, zejména zda obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založeno, a zda uvádí pochopitelnou souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dochází.
S ohledem na omezený soudní přezkum, jehož výkon přísluší soudu, nemůže výtka vycházející ze zjevně nesprávného posouzení ze strany lékařské komise uspět. Tento přezkum musí zohlednit samotnou povahu činnosti lékařské komise, jejímž účelem není rozhodovat kontradiktorní diskusi, nýbrž činit lékařská zjištění.
Pokud jsou lékařské komisi předloženy složité otázky lékařského rázu související s obtížnou diagnostikou nebo příčinnou souvislostí mezi problémy, jimiž trpí dotyčná osoba, a výkonem její profesní činnosti v rámci některého z orgánů, musí tato komise ve svém stanovisku zejména uvést skutečnosti ze spisu, o které se opírá, a v případě výrazného odchýlení se od některých předchozích relevantních lékařských zpráv, které byly pro dotyčnou osobu příznivější, upřesnit, z jakých důvodů tak činí.
(viz body 65, 66, 68, 85 a 110)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, bod 16
Soud prvního stupně: 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, bod 41; 15. prosince 1999, Nardone v. Komise, T‑27/98, body 30, 68 a 87; 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, bod 43; 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑47/97, bod 117; 26. února 2003, Latino v. Komise, T‑145/01, bod 47
Soud pro veřejnou službu: 14. září 2010, AE v. Komise, F‑79/09, body 64, 65, 84 a 89, a výše citovaná judikatura; 11. května 2011, J v. Komise, F‑53/09, body 102 a 104
2. Lékařská komise může většinou svých členů rozhodnout o ukončení řízení, a její zpráva tedy není stižena formální vadou z důvodu, že jeden z jejích členů ji odmítl podepsat, pokud se prokáže, že člen, který se zdržel podepsání, měl možnost vyjádřit své stanovisko před ostatními dvěma členy.
(viz body 73 a 78)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. prosince 1987, Jänsch v. Komise, 277/84, bod 14; Biedermann v. Účetní dvůr, výše uvedený, body 10 a 16
Soud prvního stupně: 29. ledna 1998, De Corte v. Komise, T‑62/96, bod 81; 15. listopadu 2000, Camacho-Fernandes, T‑20/00, body 31 a 32