ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVOPSKÉ UNIE
(první senát)
5. června 2012
Věc F‑83/10
Kostantinos Giannakouris
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Podmínky přiznání – Odpočet příspěvku téže povahy vypláceného z jiných zdrojů“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou K. Giannakouris podal projednávanou žalobu domáhající se zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 26. února 2010 o snížení příspěvku na vzdělání, který mu byl přiznán, a o srážkách přeplatku z jeho výplatních pásek z důvodu, že jeho dcera pobírá peněžitou dávku přiznávanou členským státem ve formě stipendia
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení Evropské komise.
Shrnutí
Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Podmínky uplatnění pravidla o zákazu souběhu příspěvků stanoveného v čl. 67 odst. 2 služebního řádu v případě vyplácení příspěvku téže povahy z jiných zdrojů – Uplatnění na lucemburskou peněžitou dávku určenou studentům – Přípustnost
[Služební řád, čl. 67 odst. 1 písm. c) a odst. 2]
Pouze přídavky, které jsou srovnatelné a mají totožný účel, jsou „téže povahy“ ve smyslu pravidla o zákazu souběhu příspěvků stanoveného v čl. 67 odst. 2 služebního řádu v oblasti rodinných přídavků. Rozhodujícím kritériem při kvalifikaci přídavků téže povahy je kritérium účelu sledovaného dotčenými přídavky.
V tomto ohledu příspěvek na vzdělání uvedený v čl. 67 odst. 1 písm. c) služebního řádu a lucemburská peněžitá dávka přiznávaná ve formě stipendií a půjček, jejímž účelem je poskytnout studentům finanční pomoc, která jim má umožnit, aby si v rámci svého studia mohli sami financovat studium a životní náklady, mají podobný účel v tom, že mají přispět na výdaje na vzdělání nezaopatřeného dítěte úředníka.
Tento závěr nemůže být vyvrácen okolností, že příjemci těchto dvou dávek nejsou totožní. Skutečnost, že se příspěvek podle služebního řádu přiznává úředníkovi a že vnitrostátní plnění pobírá dítě nebo je mu formálně přiznáváno, totiž není rozhodující pro posouzení, zda tyto dávky mají totožnou povahu ve smyslu čl. 67 odst. 2 služebního řádu. Rozhodující není ani skutečnost, že příspěvek podle služebního řádu je doplňkem platu úředníka, a váže se tak ke služebnímu poměru, na rozdíl od lucemburské peněžité dávky, která je vyplácena dítěti.
(viz body 29, 31, 32, 37 a 38)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. října 1977, Gelders-Deboeck v. Komise, 106/76, bod 16; 13. října 1977, Emer-van den Branden v. Komise, 14/77, bod 15; 18. prosince 2007, Weiβenfels v. Parlament, C‑135/06 P, bod 89
Soud prvního stupně: 10. května 1990, Sens v. Komise, T‑117/89, bod 14; 11. června 1996, Pavan v. Parlament, T‑147/95, bod 41
Soud pro veřejnou službu: 13. února 2007, Guarneri v. Komise, F‑62/06, body 39, 40 a 42