Language of document : ECLI:EU:F:2012:81

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

13. června 2012

Věc F‑63/10

BL

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Bývalý úředník – Sociální zabezpečení – Úraz – Ukončení řízení podle článku 73 služebního řádu – Časová působnost stupnice, která tvoří přílohu nového znění pravidel pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Doba trvání řízení“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který se použije na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BL, bývalý úředník Evropské komise, domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 28. října 2009, kterým orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) ukončil řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a stanovil stupeň jeho tělesného a duševního poškození (dále jen „TDP“) na 6 %

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 28. října 2009 se zrušuje. Komisi se ukládá zaplatit žalobci částku 2 500 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Invalidita – Příspěvek – Nárok na vyplacení – Podmínky – Konsolidace celkové újmy na zdraví

(Služební řád, článek 73; pravidla pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 19 odst. 3)

2.      Akty orgánů – Časová působnost – Stupnice, která tvoří přílohu pravidel pojištění unijních úředníků pro případ úrazu a nemoci z povolání – Použití stupnice platné k datu konsolidace celkové újmy na zdraví – Použití nové stupnice stanovené po tomto datu – Porušení zásady legitimního očekávání

(Služební řád, článek 73; pravidla pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 30)

1.      Článek 73 služebního řádu stanoví, že úředník je „pojištěn počínaje dnem vstupu do služby“ pro případ nemoci z povolání nebo úrazu. Toto ustanovení též stanoví, že dávky pokrývající tato rizika jsou úředníkům „zaručeny“.

I když unijní zákonodárce zavedl režim pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, orgány však na základě čl. 73 odst. 1 služebního řádu založení nároku na dotčená pojistná plnění, a tedy jejich vyplacení, podmínily dodržením určitých podmínek.

Na základě čl. 19 odst. 3 společných pravidel pojištění úředníků pro případ úrazu a nemoci z povolání může být rozhodnutí o stanovení stupně jeho tělesného a duševního poškození vydáno až po konsolidaci újmy pojištěnce na zdraví, přičemž konsolidace vyjadřuje stav poškozeného, jehož újma na zdraví se stabilizovala tak, že se zdá, že již není možné uzdravení nebo zlepšení stavu, a v zásadě se již léčba nedoporučuje, kromě léčby k zabránění zhoršení. To znamená, že nárok na vyplacení dávky podle čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu v případě částečné trvalé invalidity vzniká až po konsolidaci celkové újmy na zdraví. Pojištěnec má proto nárok na stanovení svého tělesného nebo duševního poškození až po tomto datu.

(viz body 46 až 49)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. července 1981, Suss v. Komise, C‑186/80, bod 15

Soud prvního stupně: 21. května 1996, W v. Komise, T‑148/95, bod 36

Soud pro veřejnou službu: 17. února 2011, Strack v. Komise, F‑119/07, bod 88

2.      Vzhledem k tomu, že v rámci řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu unijních úředníků byla situace pojištěnce, pokud jde o jeho nárok na stanovení míry tělesného a duševního poškození (dále jen „TDP“), zcela vytvořena v okamžiku konsolidace jeho újmy na zdraví, musí se na jeho případ v zásadě použít hodnotící stupnice TDP, která platila k datu této konsolidace.

Kdyby mělo být datum přijetí návrhu rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o stanovení míry TDP pojištěnce a příslušné výše jednorázové částky považováno za datum rozhodné pro určení použitelné hodnotící stupnice TDP, jak vyplývá z článku 30 nového znění společných pravidel pojištění unijních úředníků pro případ úrazu a nemoci z povolání, mohlo by to vést k tomu, že by se na osoby, u nichž však došlo ke konsolidaci újmy na zdraví ke stejnému okamžiku, použila odlišná pravidla v závislosti na stupni rychlosti administrativy při vyřizování příslušných případů, a to nikoli bez rizika svévole.

Vzhledem k předchozím úvahám je patrné, že článek 30 uvedených pravidel v rozsahu, v němž stanoví, že se stupnice, která tvoří přílohu těchto pravidel, v případě absence návrhu rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování stanovícího míru TDP použije na pojištěnce, kteří jsou oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání a jejichž újma na zdraví se konsolidovala před datem jejich vstupu v platnost, tedy dne 1. ledna 2006, se v případě těchto pojištěnců vztahuje na situace zcela vytvořené za působnosti hodnotící stupnice TDP, která tvoří přílohu dřívějších pravidel pojištění. Článek 30 pravidel tedy v tomto ohledu přiznává stupnici tvořící jejich přílohu zpětnou působnost.

Použití hodnotící stupnice TDP, která tvoří přílohu nového znění uvedených pravidel, na pojištěnce, kteří se před vstupem těchto pravidel v platnost, tedy dne 1. ledna 2006, stali oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání a jejichž újma na zdraví se konsolidovala před tímto datem, nutně porušilo zásadu legitimního očekávání těchto pojištěnců. Nová pravidla tak musejí být prohlášena za protiprávní v rozsahu, v němž stanoví použití stupnice tvořící jejich přílohu na pojištěnce, kteří jsou oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání, a u nichž došlo ke konsolidaci újmy na zdraví před vstupem nových pravidel v platnost.

(viz body 50, 54, 56, 60 a 62)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 18. října 2011, Purvis v. Parlament, T‑439/09, body 39 a 40