Language of document : ECLI:EU:F:2012:88

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

20. června 2012

Věc F‑66/11

Alma Yael Cristina

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Rozhodnutí výběrové komise o nepřipuštění k hodnotícím zkouškám – Opravné prostředky – Žaloba podaná dříve, než bylo rozhodnuto o administrativní stížnosti – Přípustnost – Specifické podmínky účasti ve výběrovém řízení – Požadovaná odborná praxe“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a znějící jednak na zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AST/111/10, jímž nebyla připuštěna k hodnotícím zkouškám v rámci uvedeného výběrového řízení, a jednak na náhradu škody, která jí v důsledku tohoto rozhodnutí vznikla, ze strany Komise

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Rozhodnutí výběrové komise – Předcházející stížnost – Nepovinnost – Podání – Důsledky – Zachování práva předložit věci přímo unijnímu soudu

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Podmínky pro připuštění – Předložené diplomy anebo prokázané odborné zkušenosti – Posouzení výběrovou komisí – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III, čl. 2 druhý pododstavec a článek 5)

1.      V případě, že neúspěšný kandidát zpochybňuje rozhodnutí výběrové komise, není nutné, aby předtím podal stížnost proti rozhodnutí, které napadá. Pokud se však takový kandidát obrátí na orgán oprávněný ke jmenování, nemůže takový krok bez ohledu na jeho právní význam vést k tomu, že kandidát pozbyde právo předložit věc přímo soudu. Přípustnost takové žaloby není podmíněna využitím řízení předcházejícího soudnímu řízení podle článku 91 služebního řádu, jelikož taková podmínka platí pouze v případě žalob, u nichž se podání administrativní stížnosti vyžaduje.

Povinnost dodržovat zásadu právní jistoty však není v tomto ohledu důvodem k tomu, aby se v případech, kdy je věc předkládána přímo soudu, uplatnila podmínka přípustnosti, která jim není vlastní, poněvadž by tak bylo omezeno právo vyřazených kandidátů předložit rozhodnutí výběrové komise přímo soudu. Pokud jde o zásadu řádného výkonu spravedlnosti, je nejlepším způsobem, jak tuto zásadu dodržet, zabývat se předloženou žalobou, která soudu došla, a nebrat v potaz stížnost, která mu nebyla předložena.

(viz body 38, 40, 42, 50 a 51)

Odkazy:

Soudní dvůr: 30. listopadu 1978, Salerno a další v. Komise, 4/78, 19/78 a 28/78, bod 10

Soud prvního stupně: 20. června 1990, Burban v. Parlament, T‑133/89, bod 17

2.      Výběrová komise je odpovědná za posouzení, případ od případu, toho, zda odborná praxe uvedená každým kandidátem odpovídá úrovni požadované v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise má v tomto ohledu v rámci ustanovení služebního řádu týkajících se výběrového řízení diskreční pravomoc ohledně posouzení jak povahy a délky předchozí odborné praxe kandidátů, tak více či méně úzké souvislosti, kterou může mít tato odborná praxe s požadavky na místo, které má být obsazeno. Unijní soud se tak musí v rámci svého přezkumu legality omezit na ověření toho, že výkon této pravomoci nebyl stižen vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.

Výběrová komise může v tomto ohledu za účelem ověření toho, zda jsou splněny podmínky účasti, vycházet pouze z údajů poskytnutých kandidáty v přihlášce a k dokladům, které k ní musí doložit, a nemá povinnost vyzvat kandidáty k doplnění dalších podkladů či povinnost sama vyhledávat informace, aby ověřila, zda dotyčná osoba splnila všechny podmínky uvedené v oznámení o výběrovém řízení. Z ustanovení článku 2 druhého pododstavce přílohy III služebního řádu dále vyplývá, že výběrová komise si může od kandidátů vyžádat doplňující informace, má-li pochybnosti o významu předloženého dokumentu. V tomto ohledu není možné přeměnit na povinnost to, co zákonodárce zamýšlel jako pouhou možnost danou výběrové komisi.

(viz body 67 až 69, 80 a 81)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, body 71 a 78; 25. března 2004, Petrich v. Komise, T‑145/02, bod 37; 31. ledna 2006, Giulietti v Komise, T‑293/03, body 65 a 66

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, body 58 a 67 a citovaná judikatura