Language of document : ECLI:EU:C:2012:186

Věc C‑500/10

Ufficio IVA di Piacenza

v.

Belvedere Costruzioni Srl

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Commissione tributaria centrale, sezione di Bologna)

„Daně – DPH – Článek 4 odst. 3 SEU – Šestá směrnice – Články 2 a 22 – Automatické ukončení řízení probíhajících před daňovým soudem ve třetím stupni“

Shrnutí rozsudku

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Vybírání daně – Vnitrostátní procesní pravidla

(Článek 10 ES; směrnice Rady 77/388, články 2 a 22)

Článek 4 odst. 3 SEU a články 2 a 22 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musí být vykládány tak, že v oblasti daně z přidané hodnoty nebrání uplatnění takového mimořádného vnitrostátního ustanovení, které stanoví automatické ukončení řízení probíhajících před daňovým soudem ve třetím stupni, pokud byla tato řízení zahájena žalobami podanými v prvním stupni více než deset let před datem vstupu tohoto ustanovení v platnost a pokud orgán daňové správy neměl v prvních dvou stupních řízení úspěch, přičemž následkem uvedeného automatického ukončení je, že rozhodnutí soudu druhého stupně se stává pravomocným a daňová pohledávka, které se orgán daňové správy dovolává, zaniká.

Zaprvé totiž povinnost zajistit účinné vybírání zdrojů Unie nemůže bránit dodržování zásady přiměřené délky soudního řízení, která podle článku 47 druhého pododstavce Listiny základních práv Evropské unie zavazuje členské státy při provádění unijního práva a která je chráněna též podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zadruhé taková vnitrostátní právní úprava umožňující ukončení nejstarších řízení probíhajících před daňovým soudem třetího stupně nepředstavuje obecné vzdání se pravomoci vybírání daně z přidané hodnoty za určité období, nýbrž mimořádné ustanovení, jehož cílem je zajistit dodržování zásady přiměřené délky řízení. Z důvodu její dočasné a omezené povahy a vzhledem k podmínkám jejího uplatnění taková právní úprava dále nezakládá zásadní rozdíly v tom, jak je zacházeno s osobami povinnými k dani jako s celkem, a proto nenarušuje zásadu daňové neutrality.

(viz body 23, 26, 28 a výrok)