Language of document : ECLI:EU:F:2012:114

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

17. července 2012

Věc F‑54/11

BG

v.

Evropský veřejný ochránce práv

„Veřejná služba – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Zbavení funkce – Existence předběžného šetření před vnitrostátními trestními soudy v okamžiku přijetí rozhodnutí o zbavení funkce – Rovné zacházení pro muže a ženy – Zákaz výpovědi těhotné zaměstnankyni po dobu od počátku těhotenství do ukončení její mateřské dovolené“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BG jednak domáhá zrušení rozhodnutí Evropského veřejného ochránce práv, kterým ji zbavuje funkce bez ztráty nároku na důchod, a jednak na náhradu škody, která jí údajně vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským veřejným ochráncem práv.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Přezkum unijním soudem i bez návrhu – Rozsah pravidla

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Disciplinární a trestní řízení vedená zároveň ohledně stejných skutků – Účel přerušení disciplinárního řízení – Povinnost řídit se skutkovými zjištěními trestního soudu – Přijetí disciplinární sankce před ukončením trestního řízení na základě skutků, k nimž se úředník doznal – Přípustnost

(Služební řád, příloha IX, článek 25)

3.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí, kterým je úředník zbaven funkce – Protiprávnost – Důsledky pro disciplinární sankci – Neexistence

(Služební řád, články 90 a 91)

4.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Disciplinární komise – Složení

(Služební řád, příloha IX, čl. 5 odst. 1)

5.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Disciplinární sankce – Povinnost odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, příloha IX, článek 25)

6.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Rozsah

(Služební řád, příloha IX, článek 10)

7.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Přezkum disciplinární sankce v plné jurisdikci

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

8.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Polehčující okolnost – Neopakovaní protiprávního jednání nebo chování – Vyloučení

[Služební řád, příloha IX, článek 10 písm. h)]

9.      Úředníci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Těhotné úřednice, úřednice krátce po porodu nebo kojící úřednice – Zákaz výpovědi – Výjimka – Zrušení v návaznosti na disciplinární řízení

(Služební řád, článek 47; směrnice Rady 92/85, článek 10)

1.      Shoda stížnosti a žaloby je nepominutelnou podmínkou, kterou je soud povinen zkoumat i bez návrhu. Tento důvod nepřípustnosti se však uplatní pouze v případě, kdy žaloba v soudním řízení mění předmět stížnosti nebo její důvod. Posledně uvedený pojem „důvod“ musí být vykládán široce. V případě návrhových žádání znějících na zrušení je třeba „důvodem sporu“ rozumět zpochybnění vnitřní legality napadeného aktu ze strany žalobce nebo alternativně zpochybnění jeho vnější legality, což je rozlišení uznané v judikatuře.

(viz body 57 a 58)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 11. července 2007, B v. Komise, F‑7/06, bod 26 a citovaná judikatura; 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, bod 83 a citovaná judikatura

2.      Z věcného hlediska má přerušení disciplinárního řízení do ukončení trestního řízení podle článku 25 přílohy IX služebního řádu dvojí opodstatnění.

Zaprvé reaguje na obavu, aby nebylo nepříznivě ovlivněno postavení dotyčného úředníka v rámci trestního stíhání vedeného proti němu za skutky, které jsou navíc předmětem disciplinárního řízení u orgánu.

Zadruhé takové přerušení umožňuje vzít v rámci disciplinárního řízení v potaz skutková zjištění trestního soudu, jestliže se jeho rozhodnutí stalo konečným. Proto v případě, že tytéž skutky mohou být považovány za trestný čin i za porušení úředníkových služebních povinností, je administrativa vázána skutkovými zjištěními, která trestní soud učinil v rámci trestního řízení. Jakmile tento soud provede skutková zjištění v projednávaném případě, administrativa může provést jejich právní kvalifikaci s ohledem na pojem disciplinárního provinění a zejména ověřit, zda zakládají porušení povinností plynoucích ze služebního řádu.

Je na dotyčném úředníkovi, aby orgánu oprávněnému ke jmenování poskytl relevantní informace k posouzení toho, zda jsou skutky vytýkané mu v rámci disciplinárního řízení současně předmětem trestního stíhání vedeného vůči němu. Za účelem splnění této povinnosti musí dotyčný úředník v zásadě prokázat, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání v době, kdy proti němu bylo vedeno disciplinární řízení.

Pokud jde o zásadu zakotvenou v článku 25 přílohy IX služebního řádu, podle níž „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“, v situaci, kdy se tato zásada má uplatnit v rámci pouhého vyšetřování před zahájením trestního stíhání, musí být vykládána restriktivně, aby disciplinární řízení nepozbylo užitečného účinku. Taková zásada konkrétně nemůže administrativě bránit v tom, aby uložila disciplinární sankci, pokud vychází z činů, které dotčený úředník k okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí nezpochybňoval.

(viz body 60 až 63, 71 a 74)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. března 1998, Tzoanos v. Komise, T‑74/96, body 34 a 38; 30. května 2002, Onidi v. Komise, T‑197/00, bod 81; 10. června 2004, François v. Komise, T‑307/01, bod 75

Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, bod 323

3.      Rozhodnutí, kterým je úředník zbaven funkce, je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, který může být předmětem žaloby na zrušení za podmínek upravených v článcích 90 a 91 služebního řádu.

Takové rozhodnutí však není nezbytným procesním aktem pro přípravu konečného rozhodnutí ukládajícího sankci, ale autonomním rozhodnutím, které může orgán oprávněný ke jmenování přijmout a jehož aplikace je podmíněná existencí tvrzení, že došlo k vážnému pochybení. Z toho plyne, že případná protiprávnost rozhodnutí o zbavení funkce nemá vliv na platnost disciplinárního rozhodnutí.

(viz body 82 a 83)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑203/95, body 33 a 36; 16. prosince 2004, De Nicola v. EIB, T‑120/01 a T‑300/01, bod 113

4.      Článek 5 odst. 1 přílohy IX služebního řádu, který stanoví pouze to, že minimálně jeden člen disciplinární komise nesmí být pracovníkem příslušného orgánu, nezakazuje, aby většina, resp. všichni členové disciplinární komise byli vybráni z osob nepracujících pro tento orgán.

(viz bod 87)

5.      Odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčného musí umožnit soudu přezkoumat legalitu tohoto rozhodnutí, a dotyčnému poskytnout údaje potřebné k tomu, aby zjistil, zda je toto rozhodnutí opodstatněné.

Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým je uložena sankce, splnilo tyto požadavky, musí být posouzena s ohledem nejen na s ohledem na jeho znění, ale i obsah a právní úpravu v dané oblasti. Disciplinární komise a uvedený orgán musí v tomto ohledu uvést skutkové a právní okolnosti, od nichž se odvíjí právní odůvodnění jejich rozhodnutí, a úvahy, které je vedly k jejich přijetí, avšak není nutné, aby se vyjádřily ke všem právním a skutkovým otázkám, které dotčená osoba vznesla během řízení.

Pokud je sankce uložená orgánem oprávněným ke jmenování přísnější než sankce navržená disciplinární komisí, musí rozhodnutí podrobně uvádět důvody, které uvedený orgán vedly k tomu, že stanovisko disciplinární komise nerespektoval.

(viz body 96 až 98)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. ledna 1985, F. v. Komise, 228/83, bod 35

Soud prvního stupně: 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑34/96 a T‑163/96, bod 93 a citovaná judikatura; 5. prosince 2002, Stevens v. Komise, T‑277/01, bod 71 a citovaná judikatura

6.      Výběr disciplinární sankce vychází z celkového posouzení všech konkrétních činů a okolností vlastních jednotlivému případu, které provádí orgán oprávněný ke jmenování, přičemž služební řád neváže sankce, které stanoví, fixně na různé typy porušení služebních povinností úředníků a neupřesňuje, do jaké míry mají na výběr sankce vliv přitěžující a polehčující okolnosti.

(viz bod 116)

7.      Dodržování zásady účinné soudní ochrany, která je vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, nevylučuje, aby v řízení správní povahy uložil sankci nejprve správní orgán. Předpokládá však, že rozhodnutí správního orgánu, které samo o sobě nesplňuje podmínky stanovené v tomto článku, bude podléhat následnému přezkumu, který vykonává „soudní orgán v plné jurisdikci“.

Aby mohl být soudní orgán kvalifikován jako „soudní orgán v plné jurisdikci“, musí mít v tomto ohledu zejména pravomoc zabývat se všemi relevantními právními a skutkovými otázkami sporu, který je mu předložen, což v případě disciplinární sankce implikuje, že musí mít zejména pravomoc posoudit úměrnost sankce v poměru k porušení služebních povinností a nesmí se omezovat pouze na zjišťování zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoc.

(viz bod 117)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 15. května 2012, Nijs v. Účetní dvůr, T‑184/11 P, body 85 a 86

8.      Článek 10 písm. h) přílohy IX služebního řádu v tomto ohledu uvádí, že orgán oprávněný ke jmenování pro účely určení závažnosti porušení zohlední, zda je porušení služebních povinností spojeno s opakovaným jednáním nebo chováním, takže případné opakované porušení může být důvodem pro zpřísnění sankce. Absence opakovaného porušení však není polehčující okolností, jelikož úředník je ze zásady povinen zdržet se jednání či chování, které by mohlo narušit vážnost jeho funkce.

(viz bod 127)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 30. listopadu 2011, Quinn Barlo a další v. Komise, T‑208/06, body 255 a 264

9. Článek 10 směrnice 92/85 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň však nelze vykládat v tom smyslu, že neumožňuje dát těhotné zaměstnankyni výpověď. Rozhodnutí o zbavení funkce přijaté v době od počátku těhotenství do skončení mateřské dovolené na základě důvodů, které nesouvisejí s těhotenstvím, není v rozporu s uvedeným článkem 10 za podmínky, že zaměstnavatel uvede písemně náležité odůvodnění výpovědi a výpověď dotyčné je dovolena právními předpisy nebo zvyklostmi v souladu s ustanoveními čl. 10 bodů 1 a 2 této směrnice.

Ačkoli v tomto ohledu neobsahuje služební řád úředníků zvláštní ustanovení, které by výslovně upravovalo výjimku ze zákazu podle článku 10 uvedené směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že takovou výjimku připouští v čl. 47 písm. e), který ve výjimečných případech umožňuje definitivní ukončení služebního poměru úředníka v případě rozhodnutí o zbavení funkce přijatém v návaznosti na disciplinární řízení.

(viz body 139 a 142)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. listopadu 2010, Danosa, C‑232/09, bod 63