USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(samosoudce)

27. června 2013

Věc F‑91/09 DEP

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení výše přiznatelných nákladů podle článku 92 jednacího řádu, kterým Evropská komise předložila Soudu projednávaný návrh na určení výše nákladů řízení ve věci F‑91/09, Marucuccio v. Komise, podle čl. 92 odst. 1 jednacího řádu.

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů řízení, které má nahradit L. Marcuccio Evropské komisi jako přiznatelné náklady ve věci F‑91/09, Marcuccio v. Komise, se stanoví na částku 4 380 eur.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Předložení návrhu – Doručení advokátovi, který zastupoval druhého účastníka v hlavním řízení – Přípustnost – Podmínka

(Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí pododstavec; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 92 odst. 1)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Předložení návrhu – Povinnost předložit listinné důkazy na podporu návrhu ve fázi navázání kontaktu, jež předchází jeho podání – Neexistence

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 92 odst. 1)

3.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelné náklady – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Pojem – Odměna, kterou uhradil orgán svému advokátovi – Zahrnutí

[Statut Soudního dvora, čl. 19 první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

4.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Náklady na služby advokátů, které souvisejí s prací vykonanou před podáním žaloby k unijnímu soudu – Zahrnutí

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

5.      Soudní řízení – Náklady řízení – Přiznatelné náklady – Náklady řízení vzniklé v rámci řízení o určení výše nákladů řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86, 91 a 92)

1.      Pravidlo stanovené v čl. 19 třetím pododstavci statutu Soudního dvora, podle něhož účastníci řízení před unijním soudem musí být zastoupeni advokátem, neplatí pouze pro věci v hlavním řízení v oblasti veřejné služby, ale také v takových souvisejících řízeních, jako je návrh na určení výše nákladů řízení.

Za těchto podmínek nelze Soudu pro veřejnou službu vytýkat, že zaslal návrh na určení výše nákladů řízení advokátu účastníka řízení, pokud byl tento zastoupen uvedeným advokátem ve věci v hlavním řízení. Vzhledem k tomu, že tento účastník měl možnost podat své vyjádření v souladu s čl. 92 odst. 1 jednacího řádu uvedeného Soudu, byla zásada kontradiktornosti řízení v plném rozsahu dodržena.

(viz body 16 a 17)

2.      Pokud jde o spor o přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu čl. 92 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, žádné ustanovení uvedeného jednacího řádu nezavazuje účastníka řízení k tomu, aby své nároky doložil ve fázi navázání kontaktu, jež předchází podání návrhu na určení výše nákladů řízení.

(viz bod 27)

3.      Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že výše přiznatelných nákladů řízení je omezena na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem pro veřejnou službu a dále na náklady, které byly k tomuto účelu nutné.

Jak v tomto ohledu vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na Soud pro veřejnou službu použije na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, mohou orgány využít pomoci advokáta. Odměna advokáta tudíž spadá pod pojem „nutné náklady vynaložené souvislosti s řízením“, aniž je orgán povinen prokázat, že je taková pomoc objektivně odůvodněná.

Okolnost, že orgán využil externího advokáta, nemá sice dopad na povahu nákladů jako potenciálně přiznatelných nákladů, neboť takové náklady nelze v zásadě vyloučit, může mít ovšem dopad na určení výše nákladů vynaložených v souvislosti s řízením, které mají být nakonec nahrazeny.

(viz body 34 a 35)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, bod 23

Tribunál Evropské unie: 23. března 2012, Kerstens v. Komise, T‑498/09 P-DEP, bod 13; 28. května 2013, Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P-DEP, bod 14

4.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

Mimoto v případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze řízení, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

A konečně nemůže být výše přiznatelné odměny advokáta dotčeného orgánu určena bez přihlédnutí k práci vykonané útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu. Jelikož je přípustnost žaloby podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě před tím, než jsou předloženy Soudu.

(viz body 36 až 38)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, bod 22; výše uvedené usnesení Schönberger v. Parlament, bod 24; 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, bod 41

5.      Článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Jestliže by Soud rozhodující v rámci žaloby podané na základě článku 92 jednacího řádu týkající se sporu o přiznání náhrady nákladů hlavního řízení rozhodl o nákladech řízení, které jsou předmětem sporu, a samostatně o nových nákladech řízení vynaložených v rámci žaloby týkající se sporu o přiznání náhrady nákladů řízení, mohl by mu totiž být následně případně předložen nový spor o náhradě nových nákladů řízení.

Je nicméně věcí Soudu, určuje-li přiznatelné náklady řízení, aby zohlednil všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení. Soud též může stanovit výši nákladů spojených s řízením o určení výše nákladů řízení a nákladů, které byly ve smyslu článku 91 jednacího řádu nutné k vyloučení opětovného předložení nového sporu o náhradě nových nákladů řízení.

(viz body 47 a 48)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení Schönberger v. Parlament, bod 45; 22. března 2012, Brune v. Komise, F‑5/08 DEP, bod 41