Language of document : ECLI:EU:F:2013:94

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

26. června 2013

Věc F‑12/12

Rita Di Prospero

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Jmenování – Úspěch ve výběrovém řízení v návaznosti na výzvu, aby se žalobkyně zúčastnila výběrového řízení za účelem vyhovění rozsudku – Jmenování do platové třídy se zpětnou účinností“

Předmět:      Žaloba, podaná podle článku 270 SFEU, použitelného na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se R. Di Prospero domáhá zrušení implicitního rozhodnutí Evropské komise o zamítnutí její žádosti o zařazení do platové třídy AD 11 se zpětnou účinností k 1. lednu 2010, jakož i náhrady jí utrpěné majetkové a nemajetkové újmy.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. října 2011, kterým odmítla zařadit R. Di Prospero do platové třídy AD 11 od 1. ledna 2010, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá.       Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené R. Di Prospero.

Shrnutí

Úředníci – Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) nedovolit uchazeči zúčastnit se výběrového řízení – Žalobce, který uspěl v jiném výběrovém řízení určeném k náboru do nižší platové třídy – Povinnost administrativy jmenovat jej se zpětnou účinností do vyšší platové třídy

(Článek 266 SFEU; služební řád, článek 3 a čl. 31 odst. 1)

V případě zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) nedovolit uchazeči zúčastnit se výběrového řízení unijním soudem vyžaduje řádné splnění povinností vyplývajících z tohoto rozhodnutí, aby administrativa uvedla uchazeče přesně do té situace, v níž by se nacházel, kdyby se mohl do výběrového řízení přihlásit. V této souvislosti nelze to, že dotčené osobě je povoleno zúčastnit se výběrového řízení, považovat za dostatečné splnění povinnosti vyplývající z článku 266 SFEU, pokud poté, co uspěla v jiném, souběžně organizovaném, výběrovém řízení určenému k náboru do nižší platové třídy, nemohla být přijata do vyšší platové třídy v rámci prvního výběrového řízení s účinností ode dne, kdy byli přijati jiní uchazeči v tomto výběrovém řízení.

V návaznosti na uvedený zrušující rozsudek je totiž orgán při výkonu posuzovací pravomoci, kterou mu svěřuje článek 266 SFEU, povinen zvolit mezi jednotlivými opatřeními, která přicházejí v úvahu, aby sladil zájmy služby a potřebu napravit újmu způsobenou žalobci. Orgán, který byl povinen přijmout konkrétní opatření k odstranění důsledků protiprávnosti vůči uchazeči, měl na základě článku 3 služebního řádu zohlednit podstatnou změnu situace uchazeče od vydání zrušujícího rozsudku, a sice to, že se ujal služebních povinností. Nic tedy nebránilo tomu, aby orgán jmenoval na základě čl. 31 odst. 1 uchazeče do vyšší platové třídy se zpětnou účinností.

Právě zpětná účinnost aktu administrativy, je-li řádně respektováno legitimní očekávání adresáta, může totiž představovat opatření nezbytné k zajištění dodržení základní zásady, v tomto případě zásady účinné soudní ochrany.

(viz body 31 až 36)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T‑84/91, bod 78; 29. června 2005, Pappas v. Výbor regionů, T‑254/04, bod 44

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Smajda v. Komise, F‑135/07, bod 48