Language of document : ECLI:EU:F:2013:27

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

28. února 2013

Věc F‑33/12

Jean Pepi

v.

Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA)

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Pomocní smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zařazení při přijetí – Články 3a, 3b a 86 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – ERCEA – Vnitřní pravidla pro zařazení smluvních zaměstnanců “

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. Pepi domáhá zrušení smlouvy podepsané dne 3. října 2011 s Výkonnou agenturou Evropské rady pro výzkum (ERCEA) v rozsahu, v němž stanoví jeho zařazení do platové třídy 10 platového stupně 1 funkční skupiny III, a uložení povinnosti ERCEA zaplatit náhradu škody, kterou údajně utrpěl.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně neopodstatněná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ze strany ERCEA. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení, ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s různými kategoriemi zaměstnanců v oblasti záruk plynoucích ze služebního řádu a výhod sociálního zabezpečení – Neexistence diskriminace

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a a 3b; směrnice Rady 1999/70)

Vzhledem k tomu, že zákonodárce Unie může svobodně stanovit nové kategorie zaměstnanců, odpovídající legitimním potřebám správy Unie, a že rozdíly v postavení mezi různými kategoriemi osob zaměstnaných Unií, buď jako úředníci, nebo jako zaměstnanci v různých kategoriích spadajících pod pracovní řád ostatních zaměstnanců nelze zpochybnit, neboť definice každé z těchto kategorií odpovídá legitimním potřebám správy Unie a trvalé či dočasné povaze úkolů, které má plnit, nelze tedy považovat za diskriminaci skutečnost, že některé kategorie osob zaměstnaných Unií požívají záruk, pokud jde o dobu trvání zaměstnání, či finančních výhod, které nejsou přiznány ostatním kategoriím.

Zvláště odlišné podmínky zaměstnávání mezi smluvními zaměstnanci ve smyslu článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců a pomocnými smluvními zaměstnanci, na které se vztahuje článek 3b tohoto pracovního řádu, odůvodňují, aby se na ně vztahovalo odlišné zařazení, a tudíž různé úrovně odměňování. Relativní nejistota zaměstnání pomocných smluvních zaměstnanců tak může odůvodnit, že jsou zařazeni lépe než smluvní zaměstnanci ve smyslu článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Z toho vyplývá, že nemůže jít o rozdílné zacházení ani v případě, mají-li smluvní zaměstnanci ve smyslu článku 3a a smluvní zaměstnanci ve smyslu článku 3b, kteří patří do stejné funkční skupiny, provádět stejné úkoly, a pokud přijímání do zaměstnání těchto dvou kategorií smluvních zaměstnanců v rámci téže funkční skupiny vyžaduje stejnou úroveň vzdělání nebo odborné praxe.

Krom toho, jelikož situace smluvních zaměstnanců ve smyslu článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců není srovnatelná se situací pomocných smluvních zaměstnanců, nemůže jít ani o porušení směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.

(viz body 40, 41, 43, 44 a 58)

Odkazy:

Soudní dvůr: 6. října 1983, Celant a další v. Komise, 118/82 až 123/82, bod 22

Soud prvního stupně: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, body 98 a 104

Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 83 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, body 71 a 76; 12. března 2009, Arpaillange a další v. Komise, F‑104/06, body 60, 61 a 63