Language of document : ECLI:EU:F:2013:58

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

8. května 2013

Věc F‑87/12

Geoffroy Alsteens

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Obnovení smlouvy – Částečné zrušení – Změna“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se G. Alsteens v meritu domáhá „rozhodnutí [Evropské k]omise ze dne 18. listopadu 2011 v rozsahu, v němž omezuje dobu obnovení [jeho] smlouvy dočasného zaměstnance […] na 31. března 2012“

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Geoffroy Alsteens ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Dočasní zaměstnanci – Žalobní důvody – Žaloba proti rozhodnutí o obnovení smlouvy na dobu určitou – Žalobní důvod vycházející z implicitního zamítnutí překvalifikovat smlouvu na smlouvu na dobu neurčitou – Přípustnost

(Služební řád, čl. 91 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 8 a 46)

2.      Žaloby úředníků – Předmět – Částečné zrušení – Smlouva dočasného zaměstnance – Neoddělitelnost ujednání o době zaměstnání – Nepřípustnost

(Služební řád, článek 91)

1.      Dočasný zaměstnanec se může u unijního soudu domáhat zrušení své smlouvy ve stanovených lhůtách a po skončení řízení o stížnosti podané v rámci administrativy zejména tehdy, má-li za to, že je tato smlouva kvalifikována nesprávně. Z článku 91 odst. 1 služebního řádu, který je použitelný na dočasné zaměstnance na základě článku 46 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, totiž vyplývá, že spory ve věcech veřejné služby jsou spory o legalitu. V této souvislosti musí soud, který konstatuje protiprávnost napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí zrušit.

Tak je tomu v případě rozhodnutí o obnovení smlouvy na dobu určitou, které je projevem neochoty dotyčného orgánu nabídnout dotčené osobě smlouvu dočasného zaměstnance na dobu neurčitou, nebo přinejmenším na dobu delší, než jaká byla přiznána, přičemž dotčená osoba s oporou zejména v článku 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců tvrdí, že její smlouva mohla být výhodnější.

(viz body 10 až 12)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. července 1987, Castagnoli v. Komise, 329/85, body 10 až 12; 23. března 1988, Giubilini v. Komise, 289/87, body 8 až 12

Soud prvního stupně: 6. července 2001, Dubigh a Zaur-Gora v. Komise, T‑375/00, bod 24

Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Davids v. Komise, F‑105/11, bod 56

2.      Unijní právní akt lze částečně zrušit pouze tehdy, jsou‑li části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbytku aktu. Tento požadavek není splněn, pokud by částečné zrušení aktu způsobilo změnu jeho podstaty.

V tomto ohledu je doba trvání smlouvy dočasného zaměstnance takovou neoddělitelnou náležitostí samotné smlouvy, neboť určuje její kvalifikaci a dobu, po kterou jsou smluvní strany vázány vzájemnými povinnostmi. Zrušení části rozhodnutí orgánu, týkající se doby zaměstnání dočasného zaměstnance, by proto změnilo kvalifikování smlouvy, a tedy i samotnou podstatu tohoto rozhodnutí. Návrhová žádání směřující ke zrušení v tomto smyslu tudíž ve skutečnosti směřují ke změně onoho rozhodnutí, a jsou proto zjevně nepřípustná.

(viz body 14 až 16)

Odkazy:

Soudní dvůr: 6. prosince 2012, Komise v.Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, bod 38; 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, body 256 až 258; 24. května 2005, Francie v. Parlament a Rada, C‑244/03, body 12 až 14

Soud prvního stupně: 10. března 1992, SIV a další v. Komise, T‑68/89, T‑77/89 a T‑78/89, bod 320