ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
23. ledna 2013
Věc F‑24/11
Nicolas Katrakasas
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Vnitřní výběrová řízení COM/INT/OLAF/09/AD 8 a COM/INT/OLAF/09/AD 10 – Boj proti podvodům – Přezkum rozhodnutí o připuštění k ústní zkoušce – Přezkum rozhodnutí o nezapsání na seznam uchazečů vhodných k přijetí – Námitka protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení – Požadavky na vzdělání a odbornou praxi – Pravidlo anonymity – Porušení článku 31 služebního řádu – Zneužití pravomoci – Téma písemné zkoušky zvýhodňující určitou kategorii uchazečů – Chování člena výběrové komise při ústní zkoušce“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se N. Katrakasas v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 11. května 2010, kterým výběrová komise ve vnitřním výběrovém řízení COM/INT/OLAF/09/AD 8 potvrdila po přezkoumání své rozhodnutí ze dne 9. března 2010 nezapsat jej na seznam uchazečů vhodných k přijetí.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Žaloba proti rozhodnutí o nezapsání na seznam uchazečů vhodných k přijetí – Možnost dovolávat se vad oznámení o výběrovém řízení ke zpochybnění nezapsání – Podmínky
(Služební řád úředníků, článek 91)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Podmínky připuštění – Vymezení v oznámení o výběrovém řízení – Posouzení odborné praxe uchazečů výběrovou komisí – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád úředníků, příloha III, články 2 a 5)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Uplatňování hodnotících kritérií a jejich vážení – Posuzovací pravomoc výběrové komise
(Služební řád úředníků, příloha III)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Hodnocení způsobilosti uchazečů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád úředníků, příloha III)
1. V rámci přijímacího řízení může žalobce v žalobě proti takovým pozdějším aktům, jako je rozhodnutí o nezapsání na seznam uchazečů vhodných k přijetí, uplatnit vady dřívějších aktů, které s nimi úzce souvisejí. Soud pro veřejnou službu tak může s ohledem na soudržnost jednotlivých aktů, jež tvoří přijímací řízení, přezkoumat, zda je přípravný akt, jakým je oznámení o výběrovém řízení, který úzce souvisí s napadeným rozhodnutím, případně protiprávní.
Konkrétně, týká-li se žalobní důvod vycházející z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas zpochybněno, odůvodnění napadeného individuálního rozhodnutí, je přípustnost žaloby uznána. Uchazeči ve výběrovém řízení nemůže být totiž odepřeno právo zpochybnit opodstatněnost individuálního rozhodnutí, jež bylo v jeho případě přijato za podmínek vymezených v tomto oznámení, ve všech jeho prvcích, včetně těch, které byly vymezeny v oznámení o výběrovém řízení, neboť pouze toto prováděcí rozhodnutí individualizuje jeho právní postavení a umožňuje mu s jistotou zjistit, jak a do jaké míry jsou dotčeny jeho osobní zájmy.
Naproti tomu neexistuje-li úzká souvislost mezi samotným odůvodněním napadeného rozhodnutí a žalobním důvodem vycházejícím z protiprávnosti oznámení o výběrovém řízení, které nebylo včas zpochybněno, je třeba prohlásit uvedený žalobní důvod za nepřípustný na základě kogentních pravidel týkajících se lhůt k podání žaloby, od nichž se není možné v tomto případě odchýlit, aniž by byla ohrožena zásada právní jistoty.
(viz body 68, 70 a 71)
Odkazy:
Soudní dvůr: 11. března 1986, Adams a další v. Komise, 294/84, bod 17
Soud prvního stupně: 15. února 2005, Pyres v. Komise, T‑256/01, bod 16; 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, body 39, 41 a 42 a citovaná judikatura
2. Je odpovědností výběrové komise, aby v jednotlivých případech posoudila, zda odborná praxe uvedená každým uchazečem odpovídá úrovni požadované v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise má v tomto ohledu diskreční pravomoc v mezích daných ustanoveními služebního řádu upravujícími výběrová řízení, a to jak stran posouzení povahy a délky předchozí odborné praxe uchazečů, tak více či méně úzké souvislosti, kterou může mít tato odborná praxe s požadavky na místo, které má být obsazeno. V rámci přezkumu legality se tak Soud pro veřejnou službu musí omezit na ověření toho, zda výkon této pravomoci nebyl stižen zjevným pochybením.
(viz bod 124)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, bod 58 a citovaná judikatura; 23. října 2012, Eklund v. Komise, F‑57/11, bod 50 a citovaná judikatura
3. Výběrová komise má při své činnosti širokou posuzovací pravomoc. Nestanoví-li oznámení o výběrovém řízení kritéria hodnocení, může tedy taková kritéria stanovit, anebo pokud oznámení tato kritéria stanoví, aniž by ale uvádělo jejich příslušnou váhu, může stanovit jejich váhu.
(viz bod 136)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 8. července 2010, Wybranowski v. Komise, F‑17/08, bod 32 a citovaná judikatura
4. Posouzení učiněná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností uchazečů mají srovnávací povahu. Tato posouzení, jakož i rozhodnutí, jimiž výběrová komise konstatuje neúspěch uchazeče při zkoušce, jsou výrazem hodnotového soudu o výkonu každého uchazeče při zkoušce. Spadají do široké posuzovací pravomoci výběrové komise a mohou podléhat soudnímu přezkumu pouze v případě zjevného porušení pravidel, jimiž se řídí jednání výběrové komise. Z toho plyne, že pokud se žalobce v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí výběrové komise, jímž byla konstatována neúspěšnost uchazeče při vylučovacích zkouškách, nedovolává porušení pravidel, jimiž se řídí jednání výběrové komise, nebo nepodá důkaz takového porušení, nemůže opodstatněnost posouzení provedeného výběrovou komisí podléhat přezkumu unijního soudu.
(viz body 148, 161 a 184)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 1. prosince 1994, Michaël-Chiou v. Komise, T‑46/93, bod 49; 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, bod 91 a citovaná judikatura; 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, bod 276 a citovaná judikatura