USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

3. prosince 2012

Věc F‑45/12

BT

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Smluvní zaměstnanec — Neobnovení smlouvy — Nedostatečně odůvodněná žaloba — Zjevně nepřípustná žaloba“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BT domáhá zvláště zrušení rozhodnutí Komise o neobnovení jeho smlouvy dočasného zaměstnance (dále jen „sporné rozhodnutí“).

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Určení předmětu sporu – Stručný popis žalobních důvodů – Nejasnost – Nepřípustnost

[Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí pododstavec a příloha I čl. 7 odst. 1; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]

Návrhové žádání obsažené v žalobě, které nesplňuje náležitosti stanovené v čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, musí být odmítnuto jako zjevně nepřípustné, pokud z něj dostatečně jasně nevyplývá žádný právní důvod, který by byl pro žalovaného i pro soud, jemuž byla věc předložena, snadno a přesně identifikovatelný. Podle uvedeného čl. 35 odst. 1 písm. e) totiž musí žaloba obsahovat popis žalobních důvodů a uplatňovaných právních a skutkových argumentů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné na to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba k tomu, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. I když je třeba připustit, že formulace žalobních důvodů není vázána na terminologii jednacího řádu ani na výčet v něm obsažený a že může být postačující, jsou-li tyto žalobní důvody vyjádřeny co do jejich podstaty a bez uvedení jejich právní kvalifikace, musí být nicméně splněna podmínka, že dané žalobní důvody z žaloby dostatečně jasně vyplývají.

Článek 19 třetí pododstavec statutu Soudního dvora, který se použije na řízení před Soudem na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu, v tomto ohledu stanoví, že účastníci řízení jiní než členské státy, orgány Unie, státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru, a Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu uvedený ve zmíněné dohodě musí být zastoupeni advokátem. Základní úlohou advokáta jakožto osoby napomáhající výkonu spravedlnosti je právě založit návrhová žádání obsažená v žalobě na dostatečně srozumitelné a souvislé právní argumentaci, a to s ohledem na skutečnost, že písemná část řízení před Soudem zahrnuje v zásadě jen jednu výměnu spisů účastníků řízení.

(viz body 15 až 19 a 21)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, bod 21

Soud pro veřejnou službu: 15. února 2011, AH v. Komise, F‑76/09, body 29 a 31