ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
11. července 2013
Věc F‑86/12
Daria Haupt-Lizer
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Výběrové řízení EPSO/AD/60/06 – Prodloužení platnosti z důvodu mateřské a rodičovské dovolené seznamu kandidátů vhodných na přijetí – Zásada rovného zacházení pro muže a ženy – Diskriminace na základě pohlaví“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se D. Haupt-Lizer domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 17. října 2011 o neprodloužení platnosti seznamu kandidátů vhodných na přijetí sestaveného v rámci otevřeného výběrového řízení EPSO AD/60/06 po 31. prosinci 2011.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Daria Haupt-Lizer ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Přijímání – Výběrové řízení – Právní povaha vztahu mezi úspěšným kandidátem a orgánem, který uspořádal otevřené výběrové řízení – Použitelnost vnitrostátního práva – Vyloučení
(Služební řád, článek 27)
2. Úředníci – Rovné zacházení – Žádost o prodloužení platnosti rezervního seznamu z důvodu mateřské a rodičovské dovolené úspěšného kandidáta – Zamítnutí – Diskriminace na základě pohlaví – Neexistence
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54; směrnice Rady 92/85 a 96/34)
1. Vztahy mezi orgány a kandidáty úspěšnými ve výběrovém řízení uspořádaném na základě článku 27 služebního řádu se nemohou řídit ustanoveními vnitrostátního práva.
(viz bod 45)
2. Z ustanovení unijního práva upravujících mateřskou a rodičovskou dovolenou nevyplývá, že osoba, jež využila svého práva na tu či onu uvedenou dovolenou, může požadovat, aby případný zaměstnavatel pozastavil vůči ní řízení, v nichž je zapojena. V důsledku toho úspěšný uchazeč nemůže tvrdit, že mu využití uvedených práv objektivně zabránilo podniknout kroky za účelem jeho přijetí unijním orgánem.
V této souvislosti platí, že nejsou-li dány zvláštní lékařské okolnosti spojené s těhotenstvím nebo porodem, skutečnost, že je žena na mateřské dovolené, nepředstavuje překážku pro její účast v přijímacím řízení. Unijní zákonodárce tím, že období, během kterého žena nesmí pracovat, omezil na dva týdny kolem porodu, nezamýšlel předpokládat, že je nemožné, aby dotyčná osoba učinila jakýkoli krok související se zaměstnáním během ostatních týdnů mateřské dovolené. I když má žena právo se rozhodnout, že se během své mateřské dovolené bude věnovat výhradně svému dítěti, nic to totiž nemění na tom, že nemůže použít svou osobní volbu jako záminku pro tvrzení, že se stala obětí diskriminace na základě pohlaví.
Stejně tak, pokud jde o rodičovskou dovolenou, skutečnost, že osoba využije své právo na tuto dovolenou, nebrání tomu, aby se účastnila přijímacího řízení v rámci Unie. Tak je tomu zejména proto, že možnost čerpat rodičovskou dovolenou mají jak ženy, tak muži, a tudíž využití jejich práva na rodičovskou dovolenou nemůže vést k přímé diskriminaci na základě pohlaví.
(viz body 46, 49 až 53 a 55)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. června 1998, Brown, C‑394/96, bod 22; 27. října 1998, Boyle a další, C‑411/96, bod 58; 19. listopadu 1998, Høj Pedersen a další, C‑66/96, bod 33; 18. března 2004, Merino Gómez, C‑342/01, bod 32; 18. listopadu 2004, Sass, C‑284/02, bod 32