Language of document : ECLI:EU:F:2013:116

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

11. července 2013

Věc F‑9/12

CC

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Žaloba na náhradu škody – Mimosmluvní odpovědnost – Otevřené výběrové řízení – Pochybení, ke kterým došlo při vedení seznamu vhodných kandidátů – Opatření k provedení rozsudku – Povinnost uchovat doklady – Ztráta možnosti“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se CC domáhá náhrady škody, která jí byla způsobena různými pochybeními Evropského parlamentu při vedení seznamu vhodných kandidátů, jenž byl vypracován ve výběrové řízení EUR/A/151/98, na který byla zapsána v návaznosti na vydání rozsudku Tribunálu Evropských společenství ze dne 5. března 2003, [CC] v. Parlament (T‑24/01, dále jen „zrušovací rozsudek“).

Rozhodnutí:      Evropskému parlamentu se ukládá, aby CC zaplatil částku 15 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené CC.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria posouzení

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Škoda – Protiprávní skart dokumentů týkajících se kroků uskutečněných v souvislosti s úspěšným uchazečem zapsaným do seznamu vhodných kandidátů ve výběrovém řízení provedená orgánem – Skart dokumentů, který úspěšného uchazeče nezbavuje všech možností na získání náhrady škody – Neexistence újmy

(Článek 340 SFEU)

3.      Žaloby úředníků – Lhůty – Žádost o náhradu škody podaná k orgánu – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria posouzení

(Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád, čl. 90 odst. 1)

4.      Úředníci – Přijímání – Výběrové řízení – Povinnost orgánu organizujícího výběrové řízení informovat ostatní orgány o výsledcích – Neexistence – Výjimka – Existence takových ujištění, na kterých může být založeno legitimní očekávání – Porušení – Nesprávný služební postup

5.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Pojem – Ztráta možnosti vyplývající z protiprávního odmítnutí žádosti o pracovní místo – Kritéria ohodnocení újmy

(Článek 340 SFEU)

6.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Majetková újma způsobená úspěšnému uchazeči ve výběrovém řízení, který neměl stejné příležitosti pro přijetí do zaměstnání, jako byly příležitosti nabízené ostatním úspěšným uchazečům – Škoda, která může být nahrazena

(Článek 340 SFEU)

7.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Nemajetková újma – Příčinná souvislost – Důkazní břemeno – Neexistence

(Článek 340 SFEU)

1.      Otázka, zda žalobce podal návrh na odškodnění v přiměřené lhůtě, musí být posuzována nikoliv globálně, nýbrž s ohledem na každé z údajných pochybení, a k datu, ke kterému újma způsobená každým z údajných pochybení vznikla.

(viz bod 54)

2.      Skart dokumentů týkajících se kroků tohoto orgánu uskutečněných za účelem informovat ostatní unijní orgány a instituce o zapsání žalobce na seznam vhodných kandidátů vybraných z výběrového řízení provedený unijním orgánem, který je považován za protiprávní z důvodu, že doba uchování uvedených dokumentů byla kratší než lhůta, ve které může být podána žádost o náhradu škody, nezbavuje žalobce veškerých vyhlídek na získání náhrady škody. Pokud byl uvedený orgán povinen informovat ostatní unijní orgány a instituce o zapsání žalobce na uvedený seznam, přísluší orgánu, aby prokázal, že tato povinnost byla splněna. Proto okolnost, že se orgán vědomě dostal do situace, kdy je nemožné, aby prokázal hodnověrnost svých tvrzení, může působit pouze k jeho újmě. V tomto smyslu tudíž skart dokumentů nemůže žalobci per se způsobit újmu.

(viz bod 71)

3.      Pokud se návrhová žádání týkají striktně náhrady škody v tom smyslu, že nesměřují ke zrušení určitého aktu, ale výhradně k náhradě škody údajně způsobené řadou pochybení či opomenutí, která, vzhledem k tomu, že nemají žádný právní účinek, nelze považovat za akty nepříznivě zasahující do právního postavení, musí být administrativní řízení zahájeno, nemá-li dojít k nepřípustnosti pozdější žaloby, tím, že dotčená osoba podá žádost, ve které vyzve orgán oprávněný ke jmenování k náhradě údajných škod, a poté případně podá stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Vzhledem k tomu, že čl. 90 odst. 1 statutu otázku neupravuje, musí být lhůta pro podání takové žaloby na náhradu škody přiměřená; tuto přiměřenost je třeba posoudit v závislosti na všech okolnostech vlastních každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, a na jednání dotčených účastníků řízení. Nicméně pro účely provedení tohoto posouzení se lze opřít o pětiletou promlčecí lhůtu stanovenou v článku 46 statutu Soudního dvora v oblasti žalob týkajících se mimosmluvní odpovědnosti Unie. Běh promlčecí doby začíná od okamžiku, kdy škoda, kterou poškozený utrpěl, skutečně vznikla.

(viz body 80, 81 a 95)

Odkazy:

Soudní dvůr: 17. července 2008, Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, C‑51/05 P, bod 63

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, bod 69; 11. května 2010, Nanopoulos v. Komise, F‑30/08, body 116 a 117; 8. února 2011, Skareby v. Komise, F‑95/09, bod 52

4.      Z okolnosti, že jiné unijní orgány a instituce, než je ten nebo ty, které organizovaly výběrové řízení, mohou přijímat do zaměstnání úspěšné kandidáty zapsané na seznamu vhodných kandidátů v tomto výběrovém řízení, nelze dovodit jakoukoliv povinnost orgánu nebo instituce pověřené organizací výběrového řízení informovat všechny unijní orgány a instituce o jeho výsledku.

Jinak by tomu bylo v případě, kdy by orgán organizující výběrové řízení opakovaně vyrozuměl úspěšného uchazeče o tom, že informoval ostatní unijní orgány a instituce o jeho zapsání na seznam vhodných kandidátů a že jim předal jeho životopis. Pokud však orgán osobě poskytl ujištění ve formě přesných, nepodmíněných a shodujících se informací z oprávněných a spolehlivých zdrojů, je tato osoba oprávněna očekávat, a to na základě zásady legitimního očekávání, že se tento orgán bude řídit ujištěními, která jí poskytl. V opačném případě se dotčený orgán dopouští pochybení, které může vést ke vzniku odpovědnosti Unie.

Za těchto podmínek je nedostatek informací od jiných unijních orgánů a institucí znakem, který zakládá pochybení, jež může vést ke vzniku odpovědnost Unie. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že úspěšný uchazeč sám informoval některé unijní orgány a instituce. Tato okolnost totiž může pouze zmenšit škodu, kterou úspěšný uchazeč utrpěl, ale nezbavuje jednání orgánu organizujícího výběrové řízení jeho chybné povahy.

(viz body 99, 100, 104 a 105)

5.      V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie musí být újma řádně prokázána a musí být určitá. Z toho vyplývá, že pokud se údajná újma týká ztráty možnosti, musí být ztracená možnost skutečná a tato ztráta musí být definitivní.

Musí existovat přímý a jistý vztah příčiny a následku mezi pochybením, jehož se dopustil dotyčný orgán, a tvrzenou újmou. Tato podmínka však nevylučuje, aby, pokud údajná újma vyplývá ze ztráty příznivé možnosti, dotyčné osobě byla poskytnuta náhrada škody nikoliv za ztrátu práva na to, aby se tato možnost uskutečnila, ale za ztrátu příležitosti, aby tato možnost vznikla.

Pouze tehdy, pokud jsou tyto podmínky splněny, tedy pokud ztracená možnost byla skutečná a tato ztráta je definitivní, má dotyčná osoba nárok na odškodnění za ztrátu možnosti; jde o možnost být přijat do zaměstnání unijním orgánem, na získání odměny, kterou by osoba pobírala, pokud by byla jmenována úředníkem ve zkušební době, spojeného s koeficientem zohledňujícím pravděpodobnost, že by se tato možnost uskutečnila, pokud by nedošlo k protiprávnosti.

V tomto ohledu okolnost, že ztracená možnost byla malá, nepředstavuje překážku tomu, aby mezi způsobeným pochybením a utrpěnou škodou existovala příčinná souvislost. Skutečnost, že ztracená možnost byla malá, totiž nemá vztah k existenci příčinné souvislosti, ale je pouze vyjádřením skutečnosti, že utrpěná škoda je malého rozsahu. Požadavek, aby utrpěná škoda byla závažná, aby jí bylo možné odškodnit, by vedl k tomu, že by byly nahrazovány pouze škody určitého rozsahu, avšak Unie má povinnost nahradit škody, které způsobila úředníkům a ostatním zaměstnancům, v plném rozsahu.

Pochybení je zajisté určující příčinou toho, že se údajná možnost neuskutečnila. Unii tedy lze činit odpovědnou pouze za újmu, která dostatečně přímo vyplývá z protiprávního jednání orgánu, což předpokládá, že způsobená protiprávnost byla určující příčinou ztráty možnosti.

(viz body 115, 116, 118 a 119)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. června 1984, Lux v. Účetní dvůr, 69/83, bod 13; 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, body 22 a 28

Soud prvního stupně: 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, bod 150; 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, bod 165; 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, bod 96

Soud pro veřejnou službu: 25. listopadu 2008, Hristova v. Komise, F‑50/07, bod 41; 12. května 2011, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09, bod 179 a citovaná judikatura

6.      Skutečnost, že uchazeč, který uspěl ve výběrovém řízení, nebyl jmenován úředníkem, nebrání tomu, aby se domáhal náhrady za škodu, kterou utrpěl z důvodu protiprávnosti rozhodnutí výběrové komise spočívající v tom, že na seznam vhodných kandidátů ve výběrovém řízení nebyl zapsán ab initio, což vedlo ke ztrátě možnosti být jmenován úředníkem ve zkušební době.

I kdyby osoba, která byla opožděně zapsána na seznam vhodných kandidátů, mohla získat náhradu škody – pokud bude nakonec přijata do zaměstnání – za ztrátu příležitosti na jmenování úředníkem ve zkušební době ještě dříve, než ve skutečnosti byla, neznamená to, že osoba, která úředníkem jmenována nebyla, nemůže získat náhradu škody za to, že nemohla využít stejných příležitostí na přijetí do zaměstnání, jako byly příležitosti, které byly nabízeny úspěšným uchazečům, kteří byly na seznam vhodných kandidátů zapsáni ab initio, a to zejména tehdy, pokud je zjevné, že tyto příležitosti na přijetí do zaměstnání byly větší a spíše odpovídaly těm, které tato osoba nakonec využila.

(viz bod 126)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. září 2011, AA v. Komise, F‑101/09, body 81 a násl.

7.      V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie žalobce nemusí prokazovat existenci nemajetkové újmy nebo příčinné souvislosti, jelikož ty mohou být dovozeny z okolností a povahy pochybení, které bylo zjištěno. Je tak nesporné, že pocit nespravedlnosti a frustrace, které osobě způsobila potřeba vést postup před zahájením soudního řízení a poté soudní řízení, aby dosáhla uznání svých práv, představuje újmu, kterou lze dovodit z pouhé skutečnosti, že se administrativa dopustila protiprávnosti.

(viz bod 128)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, body 27 a 28