Language of document : ECLI:EU:F:2013:115

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

11. července 2013

Věc F‑46/11

Marie Tzirani

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Psychické obtěžování – Pojem ‚obtěžování‘ – Žádost o pomoc – Administrativní šetření týkající se tvrzeného obtěžování – Rozhodnutí ukončit administrativní šetření bez dalších opatření – Přiměřená lhůta pro skončení administrativního šetření – Povinnost odůvodnit rozhodnutí, kterým se ukončuje administrativní šetření – Rozsah“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se žalobkyně domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí Evropské komise, jímž se odkládá její žádost o pomoc, a aby bylo Komisi uloženo nahradit škodu, kterou žalobkyně údajně utrpěla.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 7. června 2010 se zrušuje v rozsahu, v němž odkládá žádost M. Tzirani o pomoc ve věci psychického obtěžování, jímž údajně trpěla od 1. října 2004. Evropské komisi se ukládá povinnost zaplatit M. Tzirani částku ve výši 6 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené M. Tzirani.

Shrnutí

1.      Úředníci – Práva a povinnosti – Interní šetření týkající se údajného psychického obtěžování – Právo stěžovatele na přístup ke spisu týkajícímu se šetření – Meze – Povinnost administrativy zachovat důvěrnost

2.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání směřující k diskreditaci dotčené osoby nebo ke zhoršení jejích pracovních podmínek – Požadavek na úmyslnost jednání – Rozsah – Absence požadavku na zlý úmysl obtěžovatele

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

3.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Administrativní rozhodnutí a neshody s administrativou v otázkách organizace služeb – Vyloučení

(Služební řád, článek 12a)

4.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Chování nadřízeného vůči více osobám – Zahrnutí

5.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Chování nadřízeného spočívající ve vydávání přímých příkazů zaměstnancům spadajícím pod vedení vedoucího odboru, který o tom nebyl informován, a v zasílání zpráv obsahujících otevřenou kritiku vůči jeho osobě – Zahrnutí

(Služební řád, článek 12a)

6.      Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Rozsah

(Služební řád, článek 24)

7.      Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Rozsah – Povinnost administrativy zabývat se stížnostmi týkajícími se obtěžování – Požadavek postupovat s péčí a rychlostí – Absence – Důsledky

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; služební řád, článek 24)

8.      Úředníci – Disciplinární režim – Šetření před zahájením disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc administrativy – Rozsah

(Služební řád, příloha IX)

9.      Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Splnění v případech psychického obtěžování – Rozhodnutí ukončit bez dalších opatření administrativní šetření zahájené na žádost o pomoc – Povinnost předat stěžovateli konečnou zprávu z šetření nebo zápisy ze slyšení provedených v jeho rámci – Neexistence

(Služební řád, článek 24 a čl. 25 druhý pododstavec)

10.    Úředníci – Rozhodnutí ukončit bez dalších opatření administrativní šetření zahájené na žádost o pomoc z důvodu psychického obtěžování – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, článek 24 a čl. 25 druhý pododstavec)

1.      V kontextu stížnosti z důvodu psychického obtěžování je třeba až na výjimečné situace zaručit důvěrnost shromážděných svědectví včetně těch získaných během soudního řízení, protože možnost eventuálního odstranění této důvěrnosti ve stadiu soudního řízení může bránit tomu, aby bylo probíhající šetření nestranné a objektivní a mohlo těžit ze spolupráce bez zábran ze strany zaměstnanců předvolaných k výslechu jako svědci.

(viz bod 41)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 12. prosince 2012, Cerafogli v. ECB, F‑43/10, bod 222, jenž je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑114/13 P

2.      Článek 12a odst. 3 služebního řádu nečiní zlý úmysl domnělého obtěžovatele nezbytným prvkem kvalifikace psychického obtěžování.

K psychickému obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu totiž může dojít, aniž obtěžovatel svým jednáním zamýšlí oběť zdiskreditovat nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Stačí pouze, že jeho jednání, pokud k němu došlo úmyslně, objektivně takové následky způsobilo. Kvalifikace obtěžování je podřízena podmínce, že toto chování vykazuje dostatečné objektivní znaky v tom smyslu, že nestranný a rozumný pozorovatel s běžnou citlivostí nacházející se ve stejné situaci jej bude považovat za přehnané a hodné kritiky.

Skutečnost, že má některý úředník komplikované či dokonce konfliktní vztahy s kolegy nebo nadřízenými, sama o sobě nezakládá důkaz o psychickém obtěžování. Ani negativní poznámky určené úředníkovi nepoškozují nutně jeho osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu, pokud jsou formulovány uměřeně a nespočívají v účelových obviněních postrádajících jakoukoli souvislost s objektivními skutečnostmi.

(viz body 52, 54, 56, 71 a 74)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 16. dubna 2008, Michail v. Komise, T‑486/04, bod 61

Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Q v. Komise, F‑52/05, body 133 a 135; 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, bod 93; 24. února 2010, Menghi v. ENISA, F‑2/09, bod 110; 16. května 2012, Skareby v. Komise, F‑42/10, bod 65; 26. února 2013, Labiri v. EHSV, F‑124/10, body 65 a 67

Tribunál Evropské unie: 12. července 2011, Komise v. Q, T‑80/09 P

3.      S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, již požívají orgány při organizaci svých služeb, nemohou administrativní rozhodnutí, a to i když je obtížné je přijmout, ani neshody s administrativou v otázkách organizace služeb samy o sobě prokázat existenci psychického obtěžování. Pouhá skutečnost, že administrativa nepřijala návrhy úředníka ani nevyhověla jeho žádostem o přidělení dalších zaměstnanců, však sama o sobě nesvědčí o nedostatku pozornosti ze strany jeho nadřízených, a tím méně o psychickém obtěžování, ale nanejvýš o rozdílnosti názorů.

(viz bod 82)

4.      V kontextu stížnosti na psychické obtěžování nelze tvrdit, že určité jednání nadřízeného není psychickým obtěžováním z důvodu, že nemíří pouze na jednu osobu, ale na neurčitý počet osob. Takové jednání totiž může pouze stupňovat porušení článku 12a služebního řádu, jehož první odstavec zakazuje úředníkům veškeré formy psychického obtěžování.

(viz bod 89)

5.      Jednání nadřízeného spočívající ve vydávání přímých a opakovaných příkazů zaměstnancům spadajícím pod vedení podřízeného vedoucího odboru, který o tom není informován, může v případě, že není odůvodněno zvláštními okolnostmi, vést ke ztrátě věrohodnosti vedoucího odboru ve vztahu k jeho zaměstnancům, a může proto být kvalifikováno jako psychické obtěžování. To platí i v případě, že nadřízený zasílá zprávy obsahující otevřenou kritiku vůči osobě úředníka v kopii několika kolegům, aniž je tento postup odůvodněn požadavky služby. Avšak kritika pracovních výkonů podřízeného musí být přípustná, a proto do běžného rámce vztahu nadřízeného a podřízeného spadají zprávy, které neobsahují hanlivé či zlovolné výrazy a které jsou zasílány pouze dotčené osobě nebo jsou zasílány v kopii, je-li to odůvodněno zájmem služby.

(viz body 94, 95, 97 a 98)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, body 104 a 105

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Skareby v. Komise, bod 80

6.       V rámci povinnosti poskytovat pomoc stanovené v článku 24 služebního řádu musí administrativa v případě události neslučitelné s řádným a nerušeným výkonem služby zasáhnout s veškerou nutnou energií a reagovat s rychlostí a péčí vyžadovanými okolnostmi daného případu, aby prokázala skutečnosti a vyvodila z nich se znalostí věci patřičné důsledky. Za tímto účelem stačí, aby úředník, který se domáhá ochrany od svého orgánu, podal důkaz o existenci útoků, o nichž tvrdí, že proti němu směřují. Jsou-li takové skutečnosti dány, je na dotčeném orgánu, aby přijal vhodná opatření, zejména aby ve spolupráci s původcem stížnosti vedl administrativní šetření s cílem potvrdit skutečnosti, které vedly k podání stížnosti, a případně přijal dočasná opatření k vytvoření odstupu mezi zúčastněnými za účelem preventivně chránit zdraví a bezpečnost úředníka, který byl údajně obětí některého z chování předvídaných tímto ustanovením.

Žalobní důvod založený na porušení povinnosti poskytnout pomoc z důvodu, že nebyla přijata preventivní opatření, nicméně nemůže být úspěšně uplatněn na podporu návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí, kterým se bez dalších opatření odkládá šetření ve věci obtěžování, jehož obětí měl údajně pracovník být, jelikož takové porušení článku 24 služebního řádu nemá vliv na legalitu uvedeného rozhodnutí.

(viz body 108 až 110)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 17. července 2012, BG v. Veřejný ochránce práv, F‑54/11, bod 83, jež je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑406/12 P; výše uvedený rozsudek Cerafogli v. ECB, bod 210

Tribunál Evropské unie: výše uvedený rozsudek Komise v. Q, body 84 a 92 a  citovaná judikatura

7.      Povinnost dodržet při provádění administrativních řízení přiměřenou lhůtu je obecnou zásadou unijního práva, jejíž dodržování musí soud Unie zajistit a která se coby jedna ze složek práva na řádnou správu objevuje v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Pokud orgány čelí tak závažnému problému, jako je psychické obtěžování, mají povinnost odpovědět úředníkovi, který podá žádost podle článku 24 služebního řádu, rychle a s péčí.

Avšak okolnost, že orgán oprávněný ke jmenování v rozporu s povinností péče nereagoval na žádost o poskytnutí pomoci podle článku 24 služebního řádu s nezbytnou rychlostí, nemůže mít sama o sobě vliv na legalitu rozhodnutí, jímž se bez dalších opatření odkládá šetření ve věci obtěžování, které bylo zahájeno na základě zmíněné žádosti o pomoc. Kdyby totiž takové rozhodnutí muselo být zrušeno pouze z důvodu prodlení s jeho vydáním, nové rozhodnutí, které by jej mělo nahradit, by v žádném případě nemohlo být méně opožděné než to původní.

(viz body 116, 117 a 119)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, bod 162

Soud pro veřejnou službu: 18. května 2009, Meister v. OHIM, F‑138/06 a F‑37/08, bod 76; 11. května 2011, J v. Komise, F‑53/09, bod 113

Tribunál Evropské unie: 6. prosince 2012, Füller-Tomlinson v. Parlament, T‑390/10 P, bod 115

8.      Orgán pověřený administrativním šetřením, kterému přísluší přiměřeným způsobem prošetřit svěřené případy, disponuje širokou posuzovací pravomocí stran vedení šetření a zejména stran zhodnocení kvality a užitečnosti spolupráce poskytnuté svědky.

(viz bod 124)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Skareby v. Komise, bod 38

9.      Co se týče rozhodnutí, kterým se bez dalších opatření ukončuje administrativní šetření týkající se údajného psychického obtěžování zahájené na základě žádosti o pomoc podané podle článku 24 služebního řádu, čl. 25 druhý pododstavec služebního řádu neukládá výslovnou povinnost předat stěžovateli závěrečnou zprávu z šetření ani zápisy ze slyšení uskutečněných v tomto rámci.

Avšak – s výhradou ochrany zájmů prověřovaných osob a osob, které podaly během šetření svědectví – žádné ustanovení služebního řádu ani nezakazuje, aby byla zpráva o šetření předána třetí osobě, která má legitimní zájem na tom se s ní seznámit, jako je tomu v případě osoby, která podala žádost podle článku 24 služebního řádu.

(viz body 132 a 133)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Lo Giudice v. Komise, bod 163

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Cerafogli v. ECB, bod 108

10.    Striktní výklad povinnosti stanovené článkem 25 druhým pododstavcem služebního řádu je nezbytný, pokud je rozhodnutí, kterým se zasahuje do právního postavení, rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování, jímž se bez dalších opatření ukončuje šetření vycházející ze žádosti o pomoc stran údajného psychického obtěžování.

Na rozdíl od většiny správních aktů, které mohou zasáhnout do právního postavení úředníka, je totiž rozhodnutí o žádosti o pomoc přijímáno ve specifickém faktickém kontextu. Takový kontext může trvat několik měsíců či dokonce let. Psychické obtěžování může mít dále mimořádně ničivé účinky na zdravotní stav oběti. Prokázané obtěžování nemá dále vliv primárně na finanční zájmy nebo služební postup úředníka, což jsou případy, které může orgán snadno zhojit přijetím určitého rozhodnutí nebo poukázáním určité finanční částky dotčené osobě, ale poškozuje osobnost, důstojnost a fyzickou či psychickou integritu oběti, což je újma, kterou nelze zcela napravit finančním odškodněním. Bez ohledu na to, zda jsou tvrzení o obtěžování opodstatněná či nikoli, stěžovatel je konečně jako taková vnímá a orgán musí na základě povinnosti péče co nejúplněji odůvodnit zamítnutí žádosti o pomoc, aniž musí stěžovatel čekat na odpověď na svou stížnost, aby se dozvěděl důvody pro zamítnutí, přičemž orgán by se mohl rozhodnout, že takovou odpověď ani neposkytne.

Rozhodnutí, v němž je uvedeno pouze východisko odůvodnění, nemůže vyhovět požadavkům uloženým v čl. 25 druhém pododstavci služebního řádu. Opačné řešení by vedlo k tomu, že úředník, který podal žádost o pomoc pro psychické obtěžování podle článku 24 služebního řádu, by musel podat stížnost, aby se mu dostalo odůvodnění rozhodnutí, jímž bylo bez dalších opatření ukončeno administrativní šetření, v souladu s požadavky čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu. Z toho vyplývá, že v případě rozhodnutí, kterým se ukončuje šetření zahájené na základě žádosti o pomoc podle článku 24 služebního řádu pro psychické obtěžování, nemohou orgány platně poskytnout dotčené osobě úplné odůvodnění poprvé až v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, aniž tím poruší povinnost uvést odůvodnění, kterou mají podle čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu. Takové řešení však nepředjímá možnost orgánů upřesnit v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti důvody uvedené administrativou ani možnost Soudu zohlednit tato upřesnění při posouzení žalobního důvodu, který napadá legalitu rozhodnutí.

I když je pravda, že je připuštěno odůvodnění prostřednictvím odkazu na zprávu nebo stanovisko, které je samo odůvodněné a bylo oznámeno, je nicméně nezbytné, aby taková zpráva nebo stanovisko byly dotčené osobě skutečně oznámeny společně s rozhodnutím, kterým se zasahuje do právního postavení.

(viz body 141, 142, 152 a 165 až 167)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Lo Giudice v. Komise, body 163 a 164

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Skareby v. Komise, body 32 a 53; výše uvedený rozsudek Cerafogli v. ECB, bod 108 a citovaná judikatura