Language of document : ECLI:EU:F:2012:180

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

11. prosince 2012

Věc F‑122/10

Giorgio Cocchi a Nicola Falcione

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Důchod – Převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému – Odvolání návrhu na převod – Akt, kterým nebyla založena subjektivní práva či jiné obdobné výhody“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se G. Cocchi a N. Falcione domáhají zrušení rozhodnutí, kterými Evropská komise odvolala své návrhy učiněné v návaznosti na jejich žádosti o převod nároků na důchod nabytých podle vnitrostátního důchodového systému, a toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit jim náhradu škody.

Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů vynaložených žalobci. Žalobci ponesou dvě třetiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Důchody – Nároky na důchod nabyté před vstupem do služeb Unie – Převod do unijního systému – Povinnosti členských států a dotčeného orgánu – Rozsah – Povinnost orgánu vyplatit úředníkovi kapitál představující nároky nabyté v rámci vnitrostátního systému – Neexistence

(Služební řád, příloha VIII, čl. 11 odst. 2)

2.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Návrh na převod nároků na důchod nabytých před vstupem do služeb Unie do unijního systému – Zahrnutí – Odvolání návrhu před jeho přijetím úředníkem – Neexistence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení

(Služební řád, články 90 a 90; příloha VIII, čl. 11 odst. 2)

3.      Úředníci – Akty administrativy – Zrušení aktu jeho autorem ab initio – Protiprávní akty – Podmínky – Dodržení přiměřené lhůty a zásady ochrany legitimního očekávání – Nemožnost dovolávat se legitimního očekávání zachování zjevně protiprávního aktu – Výjimka – Jednání orgánu vyvolávající přesvědčení o legalitě aktu

(Služební řád, příloha VIII, čl. 11 odst. 2)

4.      Soudní řízení – Meritorní přezkum před přezkumem přípustnosti – Přijatelnost

1.      Z ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu vyplývá, že podá-li úředník žádost o převod svých nároků na důchod a tato žádost splňuje podmínky stanovené tímto článkem, je nejprve entita spravující důchodový systém, u kterého úředník předtím nabyl nároky na důchod, povinna vypočítat nabyté nároky, a poté je orgán, kterému úředník předložil žádost o převod svých nároků na důchod, povinen úředníkovi předložit návrh uvádějící výsledný počet let služby započitatelných na důchod v důsledku případného převodu.

Nicméně ani toto ustanovení, ani žádný jiný předpis nebo zásada neumožňují orgánům, aby na ně byl z vnitrostátních důchodových systémů převeden kapitál představující nároky na důchod, kterých úředník nabyl po jeho vstupu do služby u orgánů, a aby tento kapitál, který nelze zohlednit při přiznání let služby v důchodovém režimu upraveném služebním řádem, převedly na toho to úředníka.

(viz body 36 a 69)

2.      Návrh, kterým orgán sdělí úředníkovi výsledný počet let služby započitatelných na důchod v důsledku případného převodu jeho nároků na důchod, představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.

Naproti tomu dokud úředník nevyjádřil souhlas s návrhem, který mu orgán učinil, nepřiznává mu takový návrh subjektivní právo ani obdobnou výhodu. V takovém případě může orgán tento návrh odvolat, aniž by musela být dodržena určitá lhůta, a takové odvolání nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení úředníka. Cílem možnosti převést kapitál představující nároky na důchod nabyté před vstupem do služeb Unie, kterou přiznává úředníkovi čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu, totiž je dát mu právo, jehož výkon záleží pouze na jeho rozhodnutí.

Nicméně ode dne, kdy úředník vyjádří svůj souhlas s návrhem, přiznává orgán dotčenému subjektivní práva, takže odvolání tohoto návrhu musí být nutně považováno za akt nepříznivě zasahující do právního postavení úředníka.

(viz body 37 a 41 až 43)

Odkazy:

Soudní dvůr: 20. října 1981, Komise v. Belgie, 137/80, bod 13

3.      Jsou-li akty, kterými byla přiznána subjektivní práva nebo obdobné výhody, protiprávní, orgán, který je přijal, má v zásadě právo je v přiměřené lhůtě ab initio zrušit. Toto právo však může být omezeno nezbytností respektovat legitimní očekávání adresátů aktu, kteří mohli spoléhat na jeho legalitu. V tom případě nemohou být takové akty zrušeny jejich autorem ab initio, a to ani v přiměřené lhůtě. Úředník se vsak nemůže dovolávat zásady legitimního očekávání, aby zpochybnil zrušení aktu přijatého bez jakéhokoliv právního základu.

Nicméně odvolání protiprávního návrhu na stanovení let služby započitatelných na důchod v návaznosti na žádost o převod nároků na důchod, vypočtených přibližně orgánem, který neupozornil na to, že nejde o konečný výpočet, je v rozporu se zásadou legitimního očekávání, pokud adresátem aktu není právník obeznámený s pravidly služebního řádu v dané oblasti a dotčená protiprávnost není zjevná, takže dotčený se mohl spoléhat na zdánlivou legalitu aktu.

(viz body 53, 56 až 59, 67 a 74)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 27. září 2006, Kontouli v. Rada, T‑416/04, bod 161

Tribunál Evropské unie: 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 44

4.      Unijní soud může posoudit, zda v zájmu řádného výkonu spravedlnosti má být žaloba v každém případě meritorně zamítnuta, aniž je třeba rozhodovat o její přípustnosti.

(viz bod 66)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, body 51 a 52