Language of document : ECLI:EU:F:2012:188

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

12. prosince 2012

Věc F‑90/11

BS

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Bývalý úředník – Sociální zabezpečení – Článek 73 služebního řádu – Pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Stupnice uvedená v příloze pravidel o pojištění – Míra TDP – Výklad stupnice – Lékařská komise – Mandát – Zásada kolegiality“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se BS, bývalý úředník Evropské komise, domáhá v podstatě zrušení rozhodnutí ze dne 20. prosince 2010, kterým orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) ukončil řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), v němž rozhodl, že nedošlo k tělesnému nebo duševnímu poškození (dále jen „TDP“).

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Odmítnutí jednoho z členů lékařské komise podepsat zprávu – Formální vada – Neexistence – Podmínky

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 3)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Příslušnost lékařské komise – Posouzení právní povahy – Vyloučení – Výklad stupnice pro posouzení tělesného a duševního poškození – Přípustnost

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 3 a příloha C)

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 3)

4.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Povinnost lékařské komise uvést odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 3)

5.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Povinnost lékařské komise odpovědět na otázky vznesené v rámci mandátu stanoveného orgánem oprávněným ke jmenování – Rozsah – Meze

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 2)

6.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Invalidita – Pojem – Léze představující dostatečnou závažnost – Zahrnutí

(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, příloha A, článek 73)

1.      Zpráva lékařské komise není stižena formální vadou pouze z toho důvodu, že ji jeden z jejích členů odmítl podepsat. Aby však byla dodržena zásada kolegiality v práci lékařské komise, musí být prokázáno, že člen, který odmítl zprávu podepsat, měl příležitost užitečně seznámit zbývající dva členy komise se svým stanoviskem.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 14. září 2010, AE v. Komise, F‑79/09, bod 56 a citovaná judikatura

2.      Článek 22 odst. 3 pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, stanovených v článku 73 služebního řádu, omezuje příslušnost lékařské komise na čistě lékařské aspekty případu a ukládá jí prohlásit, že jí nepřísluší zabývat se danou záležitostí, je-li podstata sporu právní povahy.

Za tímto účelem používá lékařská komise pro posouzení míry tělesného a duševního poškození (TDP) pojištěnců evropskou stupnici pro posouzení TDP pro lékařské účely, jež je uvedena v příloze A k uvedeným pravidlům, jakož i přílohu C. Při tomto použití lékařská komise přitom nutně dává do souvislosti lékařská zjištění, která učiní, s právními kategoriemi vymezenými ve stupnici a v příloze C, což předpokládá předchozí označení a vymezení těchto kategorií. Činnosti lékařské komise je tak vlastní kvalifikovat lékařská zjištění, ke kterým dospěla, s ohledem na ustanovení stupnice a přílohy C, kterou používá. Její příslušnost tedy není vyloučena, pokud tyto činnosti zapadají bez kontextu do rámce lékařského aspektu případu.

Kromě toho orgán oprávněný ke jmenování v konečném výsledku potvrdí či nepotvrdí platnost výkladu stupnice a přílohy C, který zastává lékařská komise, pro účely kvalifikace lékařských zjištění učiněných lékařskou komisí, a zamezí tak jakémukoli riziku právní nejistoty spojenému s případnou změnou v uvedeném výkladu s ohledem na změnu ve složení lékařských komisí.

(viz body 62, 64, 65 a 69)

3.      Soudní přezkum lékařských zpráv se nemůže vztahovat na samotná lékařská posouzení, která musejí být považována za konečná, pokud byla přijata v souladu s právními předpisy. Unijní soud má naproti tomu pravomoc přezkoumat, zda lékařský posudek obsahuje odůvodnění, které umožňuje posoudit, zda jsou úvahy, na kterých se zakládají v něm obsažené závěry, opodstatněné, a zda uvádí srozumitelnou spojitost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž komise dospěla.

(viz bod 72)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑47/97, bod 117

4.      Úkolem lékařské komise je vydat posudek k otázkám lékařské povahy, které jí jsou předloženy. S ohledem na tento úkol znamená povinnost uvést odůvodnění, která je jí uložena, pouze to, že vysvětlí krok, který ji vedl na základě poznatků, které měla k dispozici, k lékařským závěrům, které nakonec učiní. Tato povinnost uvést odůvodnění neukládá, aby vysvětlila, z jakých důvodů měla za to, že je dána její příslušnost.

(viz bod 77)

5.      Lékařské komisi nelze vytýkat, že neodpoví podrobně na každý bod uvedený v mandátu, který jí byl udělen, když z písemností ve spisu mimoto vyplývá, že orgánu oprávněnému ke jmenování poskytla svými lékařskými posouzeními všechny poznatky nezbytné k přijetí jeho rozhodnutí. I když totiž ustanovení čl. 22 odst. 2 pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání stanoví, že orgán stanoví mandát, který poté svěří lékařské komisi, tato ustanovení výslovně nestanoví, že lékařská komise musí odpovědět na každou otázku, kterou uvedený mandát zahrnuje.

V této souvislosti je lékařská komise pověřena pravidly o pojištění širokým mandátem, který spočívá v tom, že orgánu oprávněnému ke jmenování poskytne všechna lékařská posouzení nezbytná k přijetí jeho rozhodnutí o stanovení míry tělesného a duševního poškození. Navíc v rámci úkolu, který jí je svěřen pravidly o pojištění, lékařské komisi přísluší zcela objektivně a nezávisle posoudit lékařské otázky, což znamená, že její prostor pro uvážení je neomezený. Orgán oprávněný ke jmenování zajisté může po obdržení posudku lékařské komise, které udělil mandát, dodatečným mandátem upřesnit své otázky nebo vznést nové, aby získal všechna požadovaná posouzení, a v tomto případě je lékařská komise povinna jasně a přesně odpovědět na otázky položené uvedeným orgánem. Avšak i při absenci otázky k určitému bodu v mandátu je lékařská komise oprávněna sdělit orgánu oprávněnému ke jmenování dodatečná lékařská zjištění, která mohou její rozhodnutí objasnit.

(viz body 80 až 85)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, bod 19

Soud prvního stupně: 9. července 1997, S v. Soudní dvůr, T‑4/96, body 41, 42 a 44

6.      Za invalidu je třeba ve smyslu článku 73 služebního řádu považovat osobu, která v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání není celkově nebo částečně schopna vést běžný aktivní život. S účelem článku 73 služebního řádu, který právě směřuje k pojištění takové invalidity, je tedy v rozporu vykládat článek 73 evropské stupnice pro posouzení míry tělesného a duševního poškození pro lékařské účely, jež je uvedena v příloze A k pravidlům o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, v tom smyslu, že jakákoliv kožní léze, bez ohledu na její závažnost, může vést přinejmenším k 5% míře tělesného a duševního poškození. V důsledku toho mohou být zohledněny pouze léze, které představují dostatečnou závažnost.

(viz bod 91)

Odkazy:

Soudní dvůr: 2. října 1979, B. v. Komise, 152/77, bod 10