Language of document : ECLI:EU:F:2013:131

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

16. září 2013

Věc F‑46/12

Dagmar Höpcke

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AST/111/10 – Nezapsání na rezervní seznam – Zadání vypracovat text o určité minimální délce – Nesplnění“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, jíž se Dagmar Höpcke domáhá zrušení rozhodnutí komise výběrového řízení EPSO/AST/111/10 ze dne 8. srpna 2011 nezapsat ji na rezervní seznam.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Dagmar Höpcke ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Odmítnutí přihlášky – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah – Dodržování tajnosti jednání

(Služební řád, článek 25; příloha III, článek 6)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Způsob konání a obsah zkoušek – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Způsob konání a obsah zkoušek – Metody opravování – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III)

1.      Účelem povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení osoby, je poskytnout dotyčné osobě nezbytné informace, aby mohla zjistit, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli, a zároveň umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, musí však tato povinnost být sladěna s dodržením tajnosti jednání výběrové komise na základě článku 6 přílohy III služebního řádu.

S přihlédnutím k tajnosti jednání výběrové komise představuje sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Kromě toho nemůže mít komise výběrového řízení s ohledem na svoji širokou posuzovací pravomoc při hodnocení výsledků zkoušek povinnost při odůvodňování neúspěchu některého uchazeče při zkoušce uvést odpovědi uchazeče, které byly zhodnoceny jako nedostatečné, nebo vysvětlit, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné. Výběrová komise tak může legitimně okomentovat výsledky uchazeče z všeobecných zkoušek a neučinit tak u zkoušek zvláštních.

(viz body 37, 38, 40 a 44)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, body 21 až 31

Soud prvního stupně: 14. července 1995, Pimley-Smith v. Komise, T‑291/94, body 63 a 64; 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, T‑19/03, bod 34

Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2008, Dragoman v. Komise, F‑16/07, bod 63 a citovaná judikatura

2.      Výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc co se týče způsobů konání a podrobného obsahu zkoušek plánovaných v rámci výběrového řízení. Unijní soud tedy může rozhodnout o protiprávnosti podmínek provádění zkoušky pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru z uchazečů. Soudu nepřísluší ani přezkoumávat podrobný obsah zkoušky, ledaže tento obsah překračuje rámec uvedený v oznámení o výběrovém řízení nebo nemá spojitost s účelem zkoušky nebo výběrového řízení.

Účelem zadání výběrové komise spočívajícího ve vypracování minimálního počtu řádků pro jednu ze zkoušek výběrového řízení, které se vztahuje na všechny uchazeče a jehož cílem je jednak zajistit uchazečům stejné podmínky při vypracování zkoušky a jednak umožnit korektorům použít jednotně na srovnatelné práce objektivní kritéria, je zajistit rovné zacházení s uchazeči.

Tento závěr nemůže být vyvrácen argumentem, podle něhož výběrová komise neuvádí ani styl ani velikost písma, jež se mají použít, pokud formátování textu, co do stylu a velikosti písmen, jež výběrová komise určila pro počítače dané k dispozici uchazečům výběrového řízení, odpovídá standardnímu textu nastavenému pro všechny uchazeče stejně. Pokud jeden z nich změní toto nastavení, výběrová komise to snadno zjistí. Za těchto okolností je třeba chápat, že nastavení počítačů má závaznou povahu, že výběrová komise nemusí určit styl a velikost písma, jež se mají použít, a že uchazeči nesmí pod pohrůžkou sankce toto nastavení změnit.

Tento závěr nemůže být vyvrácen ani argumentem, podle něhož výběrová komise neuvádí počet odrážek a zarovnání řádků, který je třeba dodržet, když je na každém uchazeči, aby si zajistil, aby do té míry, v jaké je cílem zkoušky zhodnotit znalosti pravopisu, syntaxe a gramatiky, bylo jím vypracované zadání dostatečně dlouhé a obsahovalo alespoň zadaný minimální počet řádků. Každý uchazeč musí dbát na to, aby se odrážky a zarovnání řádků nevyskytovaly náhodně – způsobem, který uměle zvýší počet napsaných řádků, ale aby odpovídaly požadavku zadání a respektovaly soudržnost textu. Když pak komise výběrového řízení ověřuje, zda uchazeči dodrželi zadání napsat minimální počet řádků, musí hodnotit odrážky a zarovnání řádků, které uchazeči použily, ve světle kritérií pro opravu, jež stanovila před zkouškami a na které se vztahuje tajnost jednání.

(viz body 63 až 67)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Konstantopoulou v. Soudní dvůr, bod 48

Soud pro veřejnou službu: 28. března 2012, Marsili v. Komise, F‑19/10, bod 20

3.      Ve věci týkající se výběrového řízení přísluší unijnímu soudu rozhodnout o protiprávnosti metodiky opravování, kterou zvolila výběrová komise v rámci své široké posuzovací pravomoci jen v té míře, která je nezbytná k tomu, aby se zajistilo rovné zacházení s uchazeči a objektivita výběru z nich.

(viz bod 76)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Konstantopoulou v. Soudní dvůr, bod 60; 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, bod 49