Language of document : ECLI:EU:F:2013:12

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

6. února 2013

Věc F‑67/12

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Protiprávnost – Zaslání dopisu týkajícího se výkonu rozsudku zástupci žalobce v řízení o kasačním opravném prostředku proti uvedenému rozsudku – Žaloba zjevně postrádající jakýkoli právní základ – Článek 94 písm. a) jednacího řádu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí, kterým Evropská komise zamítla žádost o náhradu škody, jež podle žalobce vznikla v důsledku zaslání dopisu týkajícího se podmínek výkonu rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F‑41/06), advokátovi, který ho zastupoval v řízení o kasačním opravném prostředku podaném proti tomuto rozsudku, a zadruhé uložení Komisi náhrady škody, kterou z tohoto důvodu údajně utrpěl.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí. Luigimu Marcucciovi se ukládá povinnost uhradit Soudu částku ve výši 2 000 eur.

Shrnutí

1.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky – Absence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby v plném rozsahu

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

2.      Soudní řízení – Soudní výdaje – Náklady vynaložené Soudem pro veřejnou službu z důvodu zneužívající žaloby úředníka – Uložení náhrady uvedených nákladů úředníkovi

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 94)

1.      Vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru tří kumulativních podmínek, a sice protiprávnosti správního aktu nebo jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným aktem nebo jednáním a uplatňovanou škodou. Skutečnost, že jedna z těchto tří podmínek není dána, stačí k zamítnutí žaloby na náhradu škody.

(viz bod 21)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 16. března 2011, Marcuccio v. Komise, F‑21/10, body 22 a 23 a citovaná judikatura

2.      Podle čl. 94 písm. a) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že vynaložil-li Soud náklady, kterým bylo možno předejít, zejména má-li žaloba zjevně zneužívající charakter, může účastníku řízení, který je způsobil, uložit jejich úplnou nebo částečnou náhradu, aniž by výše této náhrady mohla přesáhnout částku 2 000 eur.

Toto ustanovení je třeba použít, pokud má žaloba úředníka zcela podobný předmět jako žaloby podané tímtéž úředníkem, které byly prohlášeny za zjevně postrádající jakýkoli právní základ. Tato žaloba je totiž zjevně bezdůvodná a zlovolná, neboť žalobce zvolil soudní cestu bez jakéhokoli odůvodnění.

(viz body 34 až 37)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. dubna 2011, Marcuccio v. Soudní dvůr, C‑460/10 P

Soud prvního stupně: 17. května 2006, Marcuccio v. Komise, T‑241/03, bod 65

Tribunál Evropské unie: 6. července 2010, Marcuccio v. Soudní dvůr, T‑401/09; 15. listopadu 2012, Marcuccio v. Komise, T‑286/11 P

Soud pro veřejnou službu: 6. prosince 2007, Marcuccio v. Komise, F‑40/06, bod 50; Marcuccio v. Komise, uvedený výše; 29. února 2012, Marcuccio v. Komise, F‑3/11, bod 54