Language of document : ECLI:EU:F:2013:193

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

11. prosince 2013

Věc F‑142/12

A

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Sociální zabezpečení – Úraz nebo nemoc z povolání – Článek 73 služebního řádu – Částečná trvalá invalidita – Návrh na náhradu škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, jíž se A domáhá jednak zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. ledna 2012, kterým byl trvale uznán částečně invalidním ve 20% míře a kterým bylo stanoveno datum konsolidace následků jeho nemoci z povolání na 25. února 2010, a jednak toho, aby bylo Komisi uloženo poskytnout mu náhradu za různé újmy, které utrpěl v důsledku jak nadměrné délky řízení, jež vedlo k vydání rozhodnutí ze dne 11. ledna 2012, tak i své nemoci z povolání.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. ledna 2012, jímž se ukončuje řízení zahájené na základě článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie v důsledku nemoci z povolání, kterou trpěl A, se zrušuje. Evropské komisi se ukládá zaplatit A částku ve výši 3 500 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené A.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Posuzovací pravomoc lékařské komise – Soudní přezkum – Meze – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, článek 73)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Povinnost lékařské komise uvést odůvodnění – Rozsah – Nedostatečné a rozporné odůvodnění – Právní důsledky – Zrušení rozhodnutí založeného na posudku lékařské komise

(Služební řád, článek 73)

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Možnost orgánu oprávněného ke jmenování odchýlit se od posouzení provedeného lékařskou komisí – Neexistence

(Služební řád, článek 73)

4.      Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku – Prodloužení vyčkávací pozice vyvolané protiprávností rozhodnutí orgánu – Náhrada za nemajetkovou újmu poskytnutím přiměřeného odškodnění

(Článek 266 SFEU; služební řád, článek 73)

5.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Paušální náhrada podle systému zavedeného služebním řádem – Návrh na dodatečnou náhradu újmy, vycházející z pochybení, které může zakládat odpovědnost orgánu – Posouzení návrhu na dodatečnou náhradu újmy, vyžadující vypracování lékařského posudku – Nepřípustnost v průběhu řízení vedeného v režimu služebního řádu

(Služební řád, článek 73)

1.      Co se týče lékařské komise podle článku 22 společných pravidel pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání, musí být lékařská posouzení jako taková, vypracovaná touto komisí, považována za definitivní, pokud byla vydána za řádných podmínek. Soud je pouze oprávněn ověřit, zda byla uvedená komise ustavena a fungovala řádným způsobem a zda její stanovisko splňuje všechny náležitosti, zejména zda obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založeno, a zda srozumitelně prokazuje souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dospívá. Pokud jsou lékařské komisi předloženy složité otázky lékařského rázu související s obtížnou diagnostikou nebo příčinnou souvislostí mezi problémy, jimiž trpí dotyčná osoba, a výkonem její profesní činnosti v rámci některého z orgánů, musí tato komise ve svém stanovisku zejména uvést skutečnosti ze spisu, o které se opírá, a v případě výrazného odchýlení od některých předchozích relevantních lékařských zpráv, které byly pro dotyčnou osobu příznivější, upřesnit, z jakých důvodů tak činí.

(viz bod 62)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 14. září 2010, AE v. Komise, F‑79/09, body 64 a 65 a citovaná judikatura

2.      Zpráva lékařské komise podle článku 22 společných pravidel pojištění úředníků Unie pro případ úrazu a nemoci z povolání musí obsahovat odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založena, a srozumitelně prokázat souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dospívá.

Jestliže se lékařská komise při odůvodnění data definitivní konsolidace následků omezuje na správní hlediska a mimo jiné uvádí pouze datum, kdy se lékaři sešli a seznámili se s obsahem zdravotních záznamů, musí být odůvodnění považováno za nedostatečné.

Jestliže se navíc lékařská komise ve své zprávě odchýlila od svých vlastních dřívějších posouzení zdravotního stavu bez dalšího upřesnění zdravotních důvodů, jež vedly k takovýmto závěrům, je odůvodnění rozporné.

Jelikož lékařská komise přijala takovéto nedostatečné a rozporné odůvodnění, neumožnila dotčené osobě srozumitelnou formou pochopit vztah, který podle této komise existoval mezi lékařskými posudky a závěry, k nimž dospěla v souvislosti s datem konsolidace následků, kterými trpí tato osoba.

Nárok dotčené osoby na určení stupně její částečné trvalé invalidity, a v důsledku toho na částky stanovené v čl. 73 odst. 2 služebního řádu, jakož i dodatečný příspěvek z důvodu částečné trvalé invalidity podle článku 13 pravidel pojištění, lze stanovit pouze na základě data konsolidace následků nemoci z povolání, zejména vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2006 vstoupil v platnost sazebník, jehož použitelnost vůči dotčené osobě požaduje, aby jeho poškození bylo konsolidováno před tímto datem nabytím platnosti, což musí upřesnit lékařská komise, která právně dostačujícím způsobem odůvodní svůj posudek.

V důsledku toho je konstatování nedostatečnosti odůvodnění lékařského posudku v souvislosti s datem konsolidace dostatečné pro zrušení rozhodnutí, kterým bylo toto datum stanoveno.

(viz body 70 až 78)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek AE v. Komise, bod 64 a citovaná judikatura; 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, body 54 a 68 a citovaná judikatura

3.      Cílem ustanovení služebního řádu týkajících se lékařské komise, které je věc předložena v rámci článku 73, je svěřit konečné posouzení veškerých lékařských otázek, jež nemůže provádět žádný orgán oprávněný ke jmenování z důvodu svého vnitřního správního složení, lékařským odborníkům. V důsledku toho se orgán oprávněný ke jmenování nemůže – aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení – odchýlit od lékařských posouzení provedených lékařskou komisí, ledaže zjistí, že tato hodnocení nejsou relevantní, jelikož nebyla vydána za řádných podmínek. I za předpokladu, že by lékařské posouzení provedené lékařskou komisí bylo nesprávné, nemůže orgán oprávněný ke jmenování nahradit její rozhodnutí svým vlastním a sám rozhodnout o otázkách lékařské povahy, aniž by překročil své pravomoci.

Pokud jde o stanovení data konsolidace, postačí připomenout, že konsolidace poškození je pojmem lékařským, který může posoudit pouze lékařská komise, a toto datum nemůže být určeno podle doby uhrazování zdravotní péče na základě společných pravidel pojištění úředníků Evropské unie pro případ úrazu a nemoci z povolání.

V důsledku toho orgán oprávněný ke jmenování stanovením okamžiku konsolidace následků nemoci na jiné datum, než které určila lékařská komise, překročil své pravomoci, a v této části je jeho rozhodnutí stiženo nesprávným právním posouzením.

(viz body 81 až 85)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 7. května 2013, McCoy v. Výbor regionů, F‑86/11, bod 78

4.      V případě rozsudku, jímž se zrušuje rozhodnutí orgánu, který stanovil určitou míru částečné trvalé invalidity, je tento orgán na základě článku 266 SFEU povinen přijmout opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku, a zejména v souladu se zásadou legality přijmout jakékoli rozhodnutí, které spravedlivě vyrovná znevýhodnění vyplývající pro žalobce ze zrušených aktů, aniž je tím dotčena možnost, aby žalobce následně podal žalobu proti opatřením přijatým tímto orgánem na základě výkonu zrušujícího rozsudku.

Nicméně vzhledem k tomu, že v důsledku zrušovacího rozsudku není stanoveno datum konsolidace poškození, nelze v této fázi posoudit, zda je délka řízení přiměřená, neboť rozhodnutí o konečném stanovení stupně invalidity žalobce, jímž bude uzavřeno toto řízení, lze přijmout teprve po stanovení data definitivní konsolidace poškození.

Ovšem vzhledem k tomu, že následkem tohoto zrušujícího rozsudku se žalobce opět nachází v postavení, kdy musí vyčkat definitivního ukončení řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu, je nutno konstatovat, že toto prodloužení vyčkávání a nejistoty, vyvolané protiprávností napadeného rozhodnutí, představuje nemajetkovou újmu, již je orgán povinen nahradit formou přiměřeného odškodnění, které může být určeno ex æquo et bono v rámci zrušujícího rozsudku.

(viz body 90 až 92)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 98

Soud pro veřejnou službu: 24. června 2008, Andres a další v. ECB, F‑15/05, bod 132; 13. června 2012, BL v. Komise, F‑63/10, bod 108

5.      Úředník, který trpí nemocí z povolání, se může domáhat dodatečné náhrady újmy podle obecných právních předpisů jen tehdy, pokud režim zavedený článkem 73 služebního řádu neumožňuje přiměřenou náhradu újmy. V důsledku toho není zpravidla návrh úředníka na odškodnění, směřující k poskytnutí náhrady za hmotnou i nehmotnou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nemoci z povolání, v zásadě přípustný, dokud není ukončeno řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu.

Ze skutečnosti, že nebyl ukončen postup lékařského vyšetřování, však nelze systematicky vyvozovat předčasnost návrhu směřujícího k přiznání náhrady škody s příslušenstvím z důvodu nesprávného úředního postupu, jehož se orgán údajně dopustil. Právě s ohledem na hospodárnost řízení byla přípustnost žaloby na náhradu škody podle obecné právní úpravy podmíněna vyčerpáním prostředku nápravy směřujícího k odškodnění podle služebního řádu.

Vyžaduje-li však určení příčinné souvislosti mezi podmínkami výkonu povolání dotyčné osoby a dovolávanou újmou, jakož i vyhodnocení újmy, aby bylo zadáno vypracování lékařského posudku, protože před ukončením řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu nelze určit příčinnou souvislost ani údajnou újmu, je návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nemocí z povolání předčasný.

(viz body 95 až 97)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, bod 94; 10. prosince 2008, Nardone v. Komise, T‑57/99, bod 56

Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, body 151 a 152