Language of document : ECLI:EU:C:2013:613

Věc C‑509/11

ÖBB-Personenverkehr AG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Verwaltungsgerichtshof)

„Nařízení (ES) č. 1371/2007 – Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě – Článek 17 – Odškodnění z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění spoje – Vyloučení v případech vyšší moci – Přípustnost – Článek 30 odst. 1 první pododstavec – Pravomoci vnitrostátního subjektu určeného k tomu, aby prosazoval dodržování tohoto nařízení – Možnost uložit železničnímu dopravci povinnost změnit své podmínky odškodnění cestujících“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. září 2013

1.        Doprava – Železniční doprava – Nařízení č. 1371/2007 – Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě – Odškodnění z ceny přepravního dokladu v případě zpoždění spoje – Vyloučení v případech vyšší moci nebo některého z důvodů uvedených v čl. 32 odst. 2 Jednotných právních předpisů CIV – Nepřípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1371/2007, článek 17 a příloha I, čl. 32 odst. 2)

2.        Doprava – Železniční doprava – Nařízení č. 1371/2007 – Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě – Pravomoci vnitrostátního subjektu určeného k tomu, aby prosazoval dodržování nařízení č. 1371/2007 – Možnost uložit železničnímu dopravci povinnost změnit své podmínky odškodnění cestujících v případě, že vnitrostátní právo danou otázku neupravuje – Nepřípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1371/2007, čl. 30 odst. 1 první pododstavec)

1.        Článek 17 nařízení č. 1371/2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě musí být vykládán tak, že železniční podnik není oprávněn zahrnout do svých všeobecných přepravních podmínek ustanovení, podle něhož je zproštěn povinnosti vyplatit odškodnění z ceny přepravního dokladu z důvodu zpoždění, je-li zpoždění vyvoláno zásahem vyšší moci nebo některým z důvodů uvedených v čl. 32 odst. 2 Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV) k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999.

Účelem odškodnění podle článku 17 nařízení č. 1371/2007 je v této souvislosti kompenzovat cestujícímu cenu, kterou zaplatil jako protihodnotu za službu, která nakonec nebyla poskytnuta v souladu s přepravní smlouvou. Jde navíc o formu finančního vyrovnání paušální a standardizované povahy – na rozdíl od odpovědnosti podle čl. 32 odst. 1 Jednotných právních předpisů CIV, u níž je nezbytné individuální ohodnocení způsobené škody.

Vzhledem k tomu, že se liší účel výše uvedených ustanovení i podmínky jejich provádění, nelze proto režim odškodňování stanovený unijním zákonodárcem v článku 17 nařízení č. 1371/2007 stavět na roveň režimu odpovědnosti, kterou železniční dopravce nese podle čl. 32 odst. 1 Jednotných právních předpisů CIV. Důvody pro zproštění odpovědnosti dopravce stanovené v čl. 32 odst. 2 Jednotných právních předpisů CIV nelze považovat za důvody, které by se uplatnily i v souvislosti s článkem 17 nařízení č. 1371/2007.

(viz body 38, 39, 42, 52, výrok 2)

2.        Článek 30 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1371/2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě musí být vykládán tak, že vnitrostátní subjekt určený k tomu, aby prosazoval dodržování tohoto nařízení, nemůže v případě, že vnitrostátní právo danou otázku neupravuje, závazně předepsat železničnímu podniku, jehož podmínky odškodnění z ceny přepravního dokladu nesplňují kritéria stanovená v článku 17 tohoto nařízení, konkrétní obsah těchto podmínek.

Článek 30 odst. 1 nařízení č. 1371/2007 vyžaduje ke svému uplatnění, aby členské státy přijaly prováděcí opatření vymezující pravomoci vnitrostátního kontrolního orgánu.

Na čl. 30 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1371/2007 nelze proto nahlížet jako na ustanovení představující pro vnitrostátní orgány právní základ oprávnění závazně předepisovat železničním podnikům konkrétní obsah jejich smluvních ujednání o podmínkách odškodnění.

(viz body 62, 63, 66, výrok 1)