Language of document : ECLI:EU:F:2014:78

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

8. května 2014

Věc F‑50/13

A

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Sociální zabezpečení – Pracovní úraz nebo nemoc z povolání – Článek 73 služebního řádu – Trvalá částečná invalidita – Návrh na náhradu škody – Zjevná nepřípustnost“

Předmět:      Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. domáhá v podstatě toho, aby byla Evropské komisi uložena povinnost nahradit mu majetkovou a nemajetkovou újmu, která mu vznikla z důvodu jeho nemoci z povolání.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Paušální náhrada podle systému zavedeného služebním řádem – Návrh na doplňkovou náhradu škody podaný před ukončením řízení podle článku 73 služebního řádu – Nepřípustnost

(Služební řád, článek 73)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 87 odst. 2)

1.      Úředník trpící nemocí z povolání má nárok na obecnou doplňkovou náhradu škody pouze tehdy, pokud nelze poskytnout přiměřenou náhradu škody podle režimu zavedeného článkem 73 služebního řádu. Z tohoto důvodu není návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která měla být údajně způsobena úředníkovi v důsledku jeho nemoci z povolání, zásadně přípustný, dokud není ukončeno řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu.

(viz bod 32)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, bod 94

Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, body 151 a 152

2.      Podle čl. 87 odst. 2 svého jednacího řádu může Soud pro veřejnou službu v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.

V situaci, kdy protiprávnost, jíž se dopustila administrativa a která byla sankcionována zrušujícím rozsudkem, vyústila v nepřípustnost návrhů na náhradu škody, které nemohly být z procesních důvodů vzneseny v rámci žaloby, jež vedla k vydání uvedeného zrušujícího rozsudku, odůvodňují okolnosti projednávaného případu, aby každý účastník řízení nesl vlastní náklady řízení.

(viz body 39 a 40)