Language of document : ECLI:EU:F:2014:94

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

14. května 2014

Věc F‑140/12

Christodoulos Alexandrou

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/231/12 – Přístup k dokumentům – Odmítnutí potvrzující žádosti o přístup k otázkám s mnohočetným výběrem odpovědí položeným v přístupových testech“

Předmět:      Žaloba podle článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Christodoulos Alexandrou v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. září 2012, kterým byla zamítnuta potvrzující žádost žalobce o přístup k dokumentům, a v případě potřeby i zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 20. července 2012, kterým mu byl odepřen přístup k sedmi otázkám s mnohočetným výběrem odpovědí položených v přístupových testech v rámci otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/231/12 (dále jen „výběrové řízení“).

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Christodoulos Alexandrou ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Žaloba na neplatnost týkající se rozhodnutí přijatých na základě nařízení č. 1049/2001 – Vyloučení – Žádosti o přístup k dokumentům z výběrového řízení – Zahrnutí

(Statut Soudního dvora, příloha I, článek 1; služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Vyřazení kandidáta z důvodu nedostatečných výsledků zkoušek ve formě otázek s mnohočetným výběrem odpovědí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Oznámení konečné známky vedoucí k vyloučení – Dostatečné odůvodnění, s výjimkou výskytu zvláštních okolností

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Vyřazení kandidáta z důvodu nedostatečných výsledků zkoušek ve formě otázek s mnohočetným výběrem odpovědí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Právo kandidátů získat kopii testu – Neexistence

(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)

4.      Akty orgánů – Presumpce legality – Indicie, které jsou s to zpochybnit legalitu aktu – Důkazní břemeno

(Článek 288 SFEU)

1.      Soud pro veřejnou službu má pravomoc posoudit legalitu aktů Evropského úřadu pro výběr personálu přijatých na základě ustanovení obsažených v oznámení o výběrovém řízení, avšak nemá pravomoc rozhodovat o žalobě na neplatnost podané proti rozhodnutí orgánu přijatému na základě nařízení č. 1049/2001.

Pravomoc Soudu pro veřejnou službu či Tribunálu Evropské unie v oblasti týkající se konkrétně přístupu k dokumentům se musí zakládat na objektivních kritériích a nezávisí na tom, jak akty kvalifikovali účastníci řízení, a to ani na vůli žalobce učinit před podáním žaloby kroky k zahájení toho či onoho administrativního řízení ani na vůli orgánu vyřídit žádost o zpřístupnění dokumentu na základě nařízení č. 1049/2001 spíše než na základě služebního řádu.

Kritériem pro určení soudní pravomoci tak je právní základ pro právo žalobce domáhat se zpřístupnění dokumentů.

Žádost žalobce, aby mu byly zpřístupněny otázky z přístupových testů, je spojena s aplikací článku 6 přílohy III služebního řádu a bodu 6.2 pokynů pro otevřená výběrová řízení a zjevně tak souvisí se sporem, v jehož rámci má být zpochybněno vyřazení žalobce z výběrového řízení. Jelikož je tedy předmětem žaloby rozhodnutí orgánu, kterým byl žalobci odepřen přístup ke sporným otázkám, žalobce se proto domáhá zrušení aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení na základě čl. 90 odst. 2 a článku 91 služebního řádu a nikoli rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 1049/2001.

(viz body 17 a 19 až 27)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 13. prosince 2012, Komise v. Strack, T‑197/11 P a T‑198/11 P, bod 54

Soud pro veřejnou službu: 18. září 2012, Cuallado Martorell v. Komise, F‑96/09, bod 60; 2. prosince 2013, Pachtitis v. Komise, F‑49/12, bod 22

2.      Povinnost uvést odůvodnění u takového rozhodnutí zasahujícího do právního postavení, jako je rozhodnutí výběrové komise týkající se kandidáta, má za cíl jednak poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje pro posouzení, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli, a jednak umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí.

V případě neexistence zvláštních okolností administrativa, která organizuje přijímací zkoušky ve formě otázek s mnohočetným výběrem, splní svou povinnost uvést odůvodnění tím, že kandidátům, kteří neuspěli při těchto zkouškách, sdělí procento správných odpovědí a poskytne jim v případě žádosti v tomto smyslu odpověď, kterou bylo třeba uvést na každou z položených otázek.

Skutečnost, že kandidát získal z testu verbálního uvažování mnohem nižší známku než z ostatních testů, nemůže představovat zvláštní okolnost, jedná-li se o pouhé a ničím nepodložené tvrzení, z něhož nelze učinit závěr, že se ve sporných otázkách vyskytovaly chyby.

(viz body 34, 37 a 39)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, bod 67; 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑33/00, bod 43

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, bod 32; 29. června 2011, Angioi v. Komise, F‑7/07, body 136 a 138

3.      Pokud jde o rozsah povinnosti odůvodnit výsledky výběrového řízení, žalobce, který neuspěl v přístupových počítačových testech, nemůže tvrdit, že orgán porušil zásadu legitimního očekávání, zásadu respektování nabytých práv či zásadu rovného zacházení, poněvadž mu nebyla poskytnuta kopie jeho testu, s poukazem na to, že za dřívější praxe kopii svého písemného testu získal. Přístupové počítačové testy patří k testům sestavovaným za pomoci databáze, z níž může Evropský úřad pro výběr personálu namátkou vybírat otázky do testů verbálního a numerického uvažování. Skutečnost, že otázky položené kandidátům byly vybrány náhodně nástrojem informační technologie, tak odpovídá požadavku rovnosti mezi kandidáty a zároveň umožňuje v zájmu kandidátů pořádat zkoušky v několika dnech.

(viz body 47 a 48)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T‑371/03, bod 18

Soud pro veřejnou službu: 15. dubna 2010, Matos Martins v. Komise, F‑2/07, bod 178

4.      Pro akty administrativy platí domněnka legality a důkazní břemeno nese v zásadě ten, kdo něco tvrdí, takže dotyčný musí uvést přinejmenším dostatečně přesné, objektivní a shodující se indicie, které jsou s to doložit pravdivost nebo pravděpodobnost skutečností na podporu jeho tvrzení.

Žalobce, který nemá k dispozici důkazy nebo přinejmenším soubor indicií, tudíž musí akceptovat domněnku legality rozhodnutí učiněných výběrovou komisí či administrativou ve výběrovém řízení. Z toho vyplývá, že nestačí, aby žalobce v žalobě proti takovým rozhodnutím uvedl pouhá tvrzení či osobní přesvědčení, že mu administrativa nesdělila informace, které by umožnily posoudit opodstatněnost jeho tvrzení, a že mu tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny základních práv a právo na účinný procesní prostředek.

(viz body 52 a 53)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. listopadu 1996, Brulant v. Parlament, T‑272/94, bod 35; 13. července 2000, Griesel v. Rada, T‑157/99, bod 25

Soud pro veřejnou službu: 4. února 2010, Wiame v. Komise, F‑15/08, bod 21