Language of document : ECLI:EU:F:2014:6

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

14. ledna 2014

Věc F‑60/13

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Zaznamenávání nepřítomnosti z důvodu nemoci – Neomluvená nepřítomnost – Snížení dnů nároků na dovolenou za kalendářní rok – Podání žádosti prostřednictvím elektronické pošty – Vyrozumění dotčené osoby o existenci rozhodnutí – Neotevření zprávy a nezjištění obsahu rozhodnutí prostřednictvím kliknutí na hypertextový odkaz – Přípustnost – Lhůty – Určení data, od kterého se dotčená osoba mohla seznámit s obsahem rozhodnutí“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou Giorgio Lebedef požaduje zrušení údajného implicitního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti, podané dne 13. dubna 2012, o to, aby Evropská komise opravila záznamy některých jeho absencí ve svém interním softwaru pro správu lidských zdrojů (dále jen „SysPer 2“), jakož i zrušení explicitního rozhodnutí ze dne 24. července 2012, kterým bylo rozhodnuto o téže žádosti (dále jen „rozhodnutí ze dne 12. července 2012“), v rozsahu, v jakém se odečítá pět dnů z nároku žalobce na dovolenou za kalendářní rok.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá jako zjevně nepřípustná. Giorgio Lebedef ponese vlastní nákladní řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Lhůty – Počátek plynutí lhůty – Oznámení – Pojem – Email oznamující existenci a dostupnost rozhodnutí – Zahrnutí – Rozhodné datum – Možné datum, kdy se úředník skutečně seznámil s obsahem rozhodnutí

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Lhůty – Explicitní rozhodnutí o zamítnutí žádosti, které nebylo ve stanovené lhůtě napadeno opravným prostředkem – Pozdější oznámení odkazující na předchozí rozhodnutí – Zahájení běhu nových lhůt – Vyloučení

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      K tomu, aby rozhodnutí bylo řádně oznámeno ve smyslu čl. 90 odst. 91 služebního řádu, je třeba nejen toho, aby bylo sděleno jeho adresátovi, ale také aby se tento mohl užitečně seznámit s jeho obsahem.

Konkrétně v situaci, kdy je dotčená osoba v činné službě ve smyslu čl. 35 písm. a) služebního řádu, je třeba mít v zásadě za to, že pokud administrativa přijme žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu předloženou prostřednictvím elektronické pošty, v projednávané věci zaslanou z pracovní emailové adresy, kterou dotčené osobě poskytla administrativa, je legitimní, s ohledem na to, že si sama dotčená osoba vybrala tento komunikační prostředek, aby tato administrativa na základě zásady dodržování stejného postupu dotčené osobě oznámila odpověď rovněž prostřednictvím zprávy zaslaného z e‑mailové adresy orgánu oprávněného ke jmenování, tj. příjemce žádosti dotčené osoby, na úředníkovu pracovní emailovou adresu.

Orgán nemůže předpokládat, že vnitřní elektronická komunikace, v projednávané věci zpráva oznamující existenci a „online“ přístup k rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, příjemci dojde, jelikož je fyzicky přítomen na pracovišti. Naopak lze takovou domněnku učinit, pokud se dotčený orgán nespoléhá na pouhé indicie, ale na skutečnosti, včetně těch, které poskytla dotčená osoba, které prokazují, že coby příjemce obdržel zprávu na svoji pracovní emailovou adresu a že ji se vší pravděpodobností mohl otevřít a skutečně se tak prostřednictvím hypertextového odkazu seznámit s rozhodnutím, jehož existence mu byla zprávou sdělena.

Okolnost, že administrativa nepožádala dotčenou osobu o potvrzení, že email četla, nemá vliv na datum, k němuž lze mít za to, že dotčená osoba měla možnost se skutečně seznámit s rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování, vzhledem k tomu, že dotčená osoba při čtení své elektronické pošty vytřídila emaily podle toho, které považovala za důležité, a se kterými tedy považovala za vhodné se seznámit.

(viz body 39, 42 až 44, 46 a 47)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. června 1976, Jänsch v. Komise, 5/76, bod 10

Soud pro veřejnou službu: 25. dubna 2007, Lebedef-Caponi v. Komise, F‑71/06, body 29 až 31 a 34; 7. října 2009, Pappas v. Komise, F‑101/08, bod 43; 16. prosince 2010, AG v. Parlament, F‑25/10, body 38 a 39

2.      Čistě informativní e‑mail administrativy týkající se existence explicitního rozhodnutí o zamítnutí žádosti úředníka, se kterým se dotčená osoba neseznámila, nemůže mít za následek spuštění běhu nové lhůty ve prospěch dotčené osoby pro podání opravného prostředku proti uvedenému rozhodnutí.

Článek 91 odst. 3 druhá odrážka služebního řádu se týká lhůt pro podání žaloby k Soudu pro veřejnou službu, a v žádném případě se jej nelze dovolávat na podporu právní fikce, podle které explicitní rozhodnutí může po přijetí údajně implicitního rozhodnutí poskytnout novou lhůtu pro podání opravného prostředku od okamžiku, kdy stěžovatel konečně uzná za vhodné seznámit se s touto explicitní odpovědí administrativy.

(viz body 51 a 52)

Odkazy:

Soudní dvůr: 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, bod 18; 21. listopadu 1990, Infortec v. Komise, C‑12/90, bod 10

Soud prvního stupně: 9. ledna 2007, Van Neyghem v. Výbor regionů, T‑288/04, bod 52

Soud pro veřejnou službu: 10. května 2011, Barthel a další v. Soudní dvůr, F‑59/10, bod 27