Language of document : ECLI:EU:F:2014:250

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

EVROPSKÉ UNIE (druhého senátu)

19. listopadu 2014(*)

„Veřejná služba – Úředník – Odměňování – Rodinné přídavky – Pravidlo o vyloučení souběhu vnitrostátních přídavků a přídavků podle služebního řádu – Pobírání vnitrostátních rodinných přídavků manželem/manželkou úředníka – Neoznámení změny osobní situace úředníka správě – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Zařazení do nižšího platového stupně – Přiměřenost – Odůvodnění – Polehčující okolnosti – Nedostatek řádné péče správy“

Ve věci F‑42/14,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,

EH, úředník Evropské komise, s bydlištěm v Etterbeeku (Belgie), zastoupený S. Rodriguesem a A. Blotem, advokáty,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené J. Currallem a C. Ehrbar, jako zmocněnci,

žalované,

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát),

ve složení M. I. Rofes i Pujol, předsedkyně, K. Bradley a J. Svenningsen (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: X. Lopez Bancalari, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. září 2014,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou došlou kanceláři Soudu dne 6. května 2014 se EH domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) Evropské komise ze dne 24. června 2013, kterým mu byla uložena sankce přeřazení o tři platové stupně níže, jakož i rozhodnutí ze dne 24. ledna 2014, kterým byla zamítnuta jeho stížnost.

 Právní rámec

 Práva a povinnosti úředníků

2        Článek 11 služebního řádu úředníků Evropské unie ve znění použitelném na spor (dále jen „služební řád“) mj. stanoví, že „[ú]ředník plní své služební povinnosti a řídí se výhradně zájmy Unie [a že] vykonává služební povinnosti, které mu byly uloženy, objektivně, nestranně a v souladu se zásadou loajality k Unii“.

 Ustanovení související s disciplinárními opatřeními

3        Článek 86 služebního řádu v hlavě VI, nadepsané „Disciplinární opatření“, stanoví:

„1. Každému úředníkovi nebo bývalému úředníkovi, který úmyslně nebo z nedbalosti poruší povinnosti stanovené tímto služebním řádem, mohou být uložena disciplinární opatření.

2. Získá-li [OOJ] nebo OLAF důkazy o porušení ve smyslu odstavce 1, mohou zahájit správní vyšetřování, aby zjistily, zda k uvedenému porušení skutečně došlo.

3. Disciplinární pravidla, postupy a opatření, jakož i pravidla a postupy týkající se správního vyšetřování jsou stanoveny v příloze IX.“

4        Článek 9 v oddíle 3, nazvaném „Disciplinární opatření“, v příloze IX služebního řádu stanoví:

„1. [OOJ] může uložit jednu z těchto sankcí:

a) písemnou výstrahu;

b) důtku;

c) odložení postupu do vyššího platového stupně na dobu od 1 do 23 měsíců;

d) zařazení do nižšího platového stupně;

e) dočasné zařazení do nižší platové třídy na dobu od [patnácti] dnů do jednoho roku;

f) zařazení do nižší platové třídy v rámci stejné funkční skupiny;

g) přeřazení do nižší funkční skupiny, včetně nebo bez snížení platové třídy;

h) zbavení funkce […]“

5        Článek 10 přílohy IX služebního řádu stanoví:

„Přísnost uložených disciplinárních sankcí je úměrná závažnosti porušení služebních povinností. Ke stanovení závažnosti porušení služebních povinností a k rozhodnutí o tom, jakou disciplinární sankci uložit, je třeba vzít v úvahu zejména:

a) druh porušení služebních povinností a okolnosti, za nichž k porušení došlo;

b) rozsah nepříznivých účinků porušení služebních povinností na bezúhonnost, pověst nebo zájmy orgánu;

c) míru, do jaké bylo porušení služebních povinností způsobeno úmyslně nebo z nedbalosti;

d) pohnutky, které úředníka k porušení služebních povinností vedly;

e) platovou třídu a délku služby úředníka;

f) míru osobní odpovědnosti úředníka;

g) úroveň služebních povinností a kompetencí úředníka;

h) otázku, zda je porušení služebních povinností spojeno s opakovaným jednáním nebo chováním;

i) chování úředníka v průběhu jeho služby.“

 Ustanovení o rodinných přídavcích

6        Článek 67 odst. 2 služebního řádu stanoví, že „[ú]ředníci pobírající rodinné přídavky [tedy příspěvek na domácnost, příspěvek na vyživované dítě nebo příspěvek na vzdělání] oznámí přídavky podobné povahy vyplácené z jiných zdrojů; tyto přídavky se odečtou od přídavků vyplácených podle článků 1, 2 a 3 přílohy VII“.

7        Článek 2 přílohy VII služebního řádu stanoví:

„1. Úředník, který má jedno nebo více vyživovaných dětí, pobírá v souladu s odstavci 2 a 3 měsíční příspěvek […] na každé vyživované dítě.

2. ‚Vyživovaným dítětem‘ se rozumí manželské, nemanželské dítě nebo osvojené dítě úředníka nebo jeho manžela/manželky, o které úředník skutečně pečuje.

[…]

Každé dítě, vůči němuž má úředník vyživovací povinnost na základě soudního rozhodnutí opírajícího se o právní předpisy členských států o ochraně nezletilých, je považováno za vyživované dítě.

[…]

7. Pokud péči o vyživované dítě ve smyslu odstavců 2 a 3 přiřkne zákon nebo výrok soudu či příslušného správního orgánu druhé osobě, vyplácí se příspěvek na vyživované dítě jménem a na účet úředníka této druhé osobě.“

 Skutkový základ sporu

8        Žalobce nastoupil do služebního poměru u Evropských společenství v roce 1991 jako dočasný zaměstnanec, od 1. března 1998 je úředníkem Komise a před uložením disciplinární sankce zařazení do nižšího platového stupně ze strany OOJ vykonával funkce administrátora v platové třídě AD 13, platovém stupni 1, pověřeného řízením programů na generálním ředitelství (GŘ) „Zemědělství a rozvoj venkova“.

9        Žalobce je otcem pěti dětí a z tohoto titulu pobíral rodinné přídavky podle článku 2 přílohy VII služebního řádu (dále jen „rodinné přídavky podle služebního řádu“).

10      Na první dvě děti žalobce, narozené v prvním manželství, rozvedeném dne 14. ledna 2000, byl příspěvek na vyživované dítě podle služebního řádu od 1. dubna 1994 vyplácen „Úřadem pro správu a vyplácení individuálních nároků“ (PMO) v plné výši bývalé manželce žalobce jeho jménem a na jeho účet a byl odečítán z částky výživného, které měl své bývalé manželce platit.

11      Pokud jde o ostatní tři děti žalobce, narozené v letech 1995, 1998 a 2002, a jeho současné manželky, ze spisu vyplývá, že ve formuláři týkajícím se prohlášení o narození dítěte narozeného v roce 1998 žalobce Komisi odpověděl na dotaz, zda matka „vykonává výdělečnou činnost a má nárok na porodné: ‚anoʻ “, ale že nepobírá žádné rodinné přídavky, když na tento dotaz výslovně vybral odpověď „ne“.

12      Pro každé z těchto tří dětí obdržel žalobce od PMO sdělení, které znělo takto:

„[…]

Z dokladů vyplývá, že:

–        na toto dítě není vyplácen žádný [vnitrostátní] rodinný přídavek.

Proto Vás informuji, že:

–        podle článku 2 přílohy VII služebního řádu je Vám na toto dítě poskytnut […] příspěvek na vyživované dítě;

–        podle čl. 67 odst. 2 služebního řádu je Vám příspěvek na vyživované dítě vyplácen v plné výši;

[…]

Připomenutí správních ustanovení:

–        Každý úředník je povinen neprodleně písemně oznámit každou změnu své situace správě.

–        Článek 85 služebního řádu stanoví: ‚Každá neoprávněně vyplacená částka musí být vrácena, jestliže si byl příjemce vědom, že k takové platbě nebyl důvod, nebo pokud je zřejmé, že mu tato skutečnost musela být známa.ʻ “

13      Z těchto sdělení vztahujících se k příspěvku na vyživované dítě podle služebního řádu, zaslaných žalobci, vyplývá, že k 1. květnu 2002 pobíral na každé ze svých pěti dětí příspěvek na vyživované dítě podle služebního řádu v plné výši.

 K prvotní výměně korespondence mezi správami

14      Ze souboru korespondence připojeného žalobcem k žalobě v podstatě vyplývá, že jeho současná manželka, se kterou uzavřel manželství dne 1. září 2000, požádala při příležitosti narození každého z jejich tří dětí Assubel, belgickou pojišťovací instituci pověřenou vyplácením vnitrostátních sociálních dávek, např. porodného a rodinných přídavků, o přiznání uvedených dávek.

15      Assubel informoval manželku žalobce dopisem ze dne 14. února 1996 v odpověď na její žádost o přiznání rodinných přídavků na dítě narozené v roce 1995, že vzhledem k tomu, že částka rodinného přídavku poskytovaného Komisí je vyšší než částka belgického rodinného přídavku, není možné jí tento vnitrostátní rodinný přídavek přiznat.

16      Dopisem ze dne 25. září 2000 odpověděla belgická pojišťovací instituce Partena (dále jen „Partena“), která nahradila Assubel, na další z jejích žádostí o rodinné přídavky, kterou podala telefonicky po uzavření manželství se žalobcem dne 1. září 2000, že pro to, aby jí mohly být tyto dávky vypláceny, potřebuje tato vnitrostátní instituce potvrzení Komise, že jí nejsou Evropskou unií vypláceny dávky obdobné. Manželka žalobce na tento dopis neodpověděla a nepožádala Komisi ani o vydání takového potvrzení ani o intervenci u této vnitrostátní instituce.

17      Dopisem ze dne 25. března 2002 zaslaným Komisi informovala Partena tento orgán, že pro to, aby mohla manželce žalobce schválit poskytování vnitrostátních rodinných přídavků, potřebuje potvrzení Komise upřesňující, od kterého data jsou rodinné přídavky podle služebního řádu vypláceny.

18      Dopisem ze dne 12. dubna 2002 zaslaným Parteně a v kopii žalobci osvědčila Komise, že posledně uvedený pobírá rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši na své dvě děti narozené v letech 1995 a 1998, konkrétně na první dítě od 1. listopadu 1995 a na druhé od 1. února 1998.

19      Dopisem ze dne 28. srpna 2003 informovala Partena Komisi, že zkoumá nárok manželky žalobce na rodinné přídavky od 1. prosince 1995. Partena požádala Komisi o poskytnutí potvrzení o narození posledního dítěte žalobce, který tato měla v držení, a informovala ji, že jí zašle výpis plateb provedených ve prospěch manželky žalobce od prosince 1995. Nakonec Partena požádala Komisi o navázání kontaktu s manželkou žalobce, „aby [od posledně uvedené] získala zpět rodinné přídavky [podle služebního řádu], které [Komise] vypl[atila] […] namísto [Parteny]“.

20      Dopisem ze dne 6. ledna 2004, zaslaným Parteně a v kopii žalobci (dále jen „dopis ze dne 6. ledna 2004“), PMO odpověděl, že byl informován o tom, že Partena zkoumá nárok na belgické rodinné přídavky z důvodu zaměstnání manželky žalobce vykonávaného od 1. prosince 1995. V tomto ohledu PMO Parteně připomněl, že žalobci vyplácel na jeho tři nejmladší děti rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši, v daném případě na první dvě děti tak, jak je uvedeno v bodě 18 tohoto rozsudku, a na třetí dítě od 1. května 2002. PMO požádal Partenu, „aby [mu] uhradila celou výši belgických rodinných přídavků od 1. prosince 1995 a poskytla [mu] měsíční vyúčtování odpovídající této úhradě, která má být provedena na účet [Komise] s uvedením [p]říslušných referencí [, a to jména žalobce a jeho identifikačního čísla]“. PMO rovněž požádal Partenu, aby vystavila potvrzení s uvedením měsíce, od kterého tato vnitrostátní instituce vyplácela manželce žalobce belgické rodinné přídavky, jakož i jejich měsíční výši, aby PMO od tohoto stejného data vyplácel rodinné přídavky podle služebního řádu doplňkově. Na tento dopis PMO Partena nijak nereagovala.

21      V souvislosti se žádostí ze dne 7. listopadu 2006, jejímž předmětem podle žalobce „bylo každopádně získat vysvětlení důvodů, na základě kterých Partena zastavila platby mezi dubnem 2005 a zářím 2006“, byla manželka žalobce dopisem ze dne 9. listopadu 2006 Partenou informována, že jí je od 1. října 2006 poskytována částka 482,14 eur měsíčně z titulu rodinných přídavků na její tři vyživované děti.

22      Dopisem ze dne 9. listopadu 2009 zaslaným Parteně a založeným do osobního spisu žalobce informovala Komise tuto vnitrostátní instituci, že na tři nejmladší děti žalobce vyplácí v plné výši rodinné přídavky podle služebního řádu, přičemž jí připomněla, že podle judikatury vyplývající z rozsudku ze dne 7. května 1987, Komise v. Belgie (186/85, EU:C:1987:208) mají rodinné přídavky podle služebního řádu doplňkovou povahu ve vztahu k rodinným přídavkům, které mají být vypláceny přednostně vnitrostátními orgány.

 Ke kontrolním operacím

23      E-mailem ze dne 10. února 2010 nadepsaným „[…] Kontrola příspěvk[ů] na vyživované dítě pobíraných z jiných zdrojů (od [1. ledna] 2005 doposud)“ v podstatě PMO informoval žalobce, že podle informací, jež má k dispozici, je jeho manželka zaměstnána nebo je nezaměstnaná, z čehož vyplývá nárok na belgické rodinné přídavky, a že žalobce přesto neoznámil přídavky pobírané z jiných zdrojů v souvislosti se svými dětmi. V tomto ohledu PMO připomněl ustanovení služebního řádu, a sice čl. 67 odst. 2 a čl. 68 druhý pododstavec služebního řádu, která upravují pravidlo „vyloučení souběhu“ pro všechny rodinné přídavky pobírané z jiných zdrojů, jejichž existenci jsou úředníci povinni oznámit (dále jen „pravidlo vyloučení souběhu“), přičemž částka rodinných přídavků pobíraných z jiných zdrojů jako přídavků primárních musí být odečtena od výše rodinných přídavků podle služebního řádu. PMO připomněl, že každý manžel / každá manželka mající nárok na vnitrostátní rodinné přídavky musí v tomto smyslu podat příslušnou žádost, v projednávaném případě u belgické pojišťovny sociálního zabezpečení prostřednictvím svého zaměstnavatele, a že PMO o tom musí být informován. Nakonec PMO požádal žalobce, aby vyplnil formulář prohlášení nazvaný „Rodinné přídavky […] pobírané z jiných zdrojů“ a doručil mu jej zpět v případě, že pobírá nebo by měl pobírat vnitrostátní rodinné přídavky z jiných zdrojů.

24      E-mailem ze dne 10. února 2010 zaslaným PMO a v kopii své manželce žalobce PMO odpověděl a vysvětlil, že nerozumí smyslu jeho žádosti, jelikož PMO po jejich prohlášeních o narození jejich dětí a v souvislosti s jejich žádostí o pobírání dávek přímo od Parteny kontaktoval přímo Partenu, která spravovala rodinné přídavky jeho manželky na účet jejího zaměstnavatele. Žalobce poukázal na to, že „[v] důsledku toho [byl] PMO o situaci [j]eho manželky, která pobír[ala] rodinné přídavky od svého zaměstnavatele, již informován“, a dotazoval se PMO, co „dalšího potřebuje vědět“. Žalobce tak při této příležitosti nevyplnil ani nedoručil zpět formulář prohlášení, který mu PMO zaslal v e-mailu zmíněném v předcházejícím bodě. Naopak zaslal PMO kopii dopisu ze dne 6. ledna 2004, ale nezaslal kopii dopisu ze dne 9. listopadu 2006, zaslaného Partenou jeho manželce.

25      E-mailem ze dne 11. února 2010 potvrdil PMO žalobci, že je v kontaktu s Partenou ve věci rodinných přídavků na jeho tři nejmladší děti a že „[s]pis [je] stále ze strany Parteny uváděn do souladu s právem“. PMO rovněž žalobce informoval, že žádost o prohlášení o rodinných přídavcích pobíraných z jiných zdrojů, která mu byla zaslána, se týká rovněž jeho prvních dvou dětí, neboť podle posledních informací, které měl PMO k dispozici, byla matka těchto dvou dětí, na které jsou v plné výši vypláceny rodinné přídavky podle služebního řádu, vedena jako „bez výdělečné činnosti“. PMO žádal žalobce, aby potvrdil, zda je pracovněprávní situace jeho bývalé manželky stále stejná.

26      Po telefonickém rozhovoru se zaměstnancem PMO pověřeným vedením jeho spisu zaslal žalobce PMO dne 11. února 2010 e-mail, ve kterém zaprvé ohledně svých nejmladších tří dětí tvrdil, že z toho, že PMO očekává odpověď od Parteny, dovodil, že v daném okamžiku nemusí dodávat dodatečné informace o vnitrostátních rodinných přídavcích pobíraných jeho manželkou. Zadruhé, ohledně svých prvních dvou dětí, které žijí se svou matkou, jeho bývalou manželkou, uvedl, že se s ní vůbec nestýká a že podle informací, které má, nepracuje. Rovněž PMO poskytl belgickou adresu své bývalé manželky.

27      E-mailem ze dne 15. února 2010 informoval PMO žalobce, že na základě informací, které mu poskytl elektronicky, ukončuje kontrolu související s jeho prvními dvěma dětmi, avšak požádal jej, aby PMO informoval, pokud by se pracovněprávní situace jeho bývalé manželky změnila. Ohledně jeho nejmladších tří dětí PMO žalobci sdělil, že „[jeho] věc zůstává otevřená“, a požádal jej, aby, pokud by získal informace od Parteny, o nich PMO co nejrychleji informoval.

28      E-mailem odeslaným 23. září 2011 před polednem sdělil PMO žalobci, že k tomuto dni stále neobdržel žádné nové informace související s jeho spisem, a proto jej žádá, aby ho informoval o stavu jeho žádosti Parteně o uvedení do souladu s právem.

29      E-mailem odeslaným 23. září 2011 odpoledne informoval PMO žalobce, že obdržel informace, které potřeboval, přímo od Parteny, a že jeho spis tedy bude aktualizován.

30      Sdělením ze dne 29. září 2011 PMO v podstatě žalobce informoval, že obdržel potvrzení od Parteny, že od této instituce prostřednictvím své manželky pobíral od 1. října 2006 rodinné přídavky v rozpětí od 482,14 eur do 586,27 eur měsíčně, přičemž tyto částky byly ověřeny belgickou institucí a jejich celková výše představuje 33 875 eur. Žalobci bylo sděleno, že podle článku 85 služebního řádu bude přistoupeno k vrácení této částky podle splátkového kalendáře a že vzhledem k tomu, že neoznámil pobírání vnitrostátních rodinných přídavků, je PMO povinen „předat [jeho] spis [Úřadu Komise pro šetření a disciplinární opatření] pro informaci a pro případné následné řízení o opodstatněnosti vrácení částek [nad rámec] pěti [posledních let]“.

 K postupu šetření a zpráva OOJ

31      Sdělením ze dne 27. ledna 2012 obsahujícím „[p]ověření pro slyšení podle článku 3 přílohy IX služebního řádu“ oznámil generální ředitel GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost, jednající jako OOJ, řediteli Úřadu Komise pro šetření a disciplinární opatření (IDOC), že byl informován, že žalobce neoznámil rodinné přídavky vyplácené z jiných zdrojů a že z toho důvodu rozhodl o přistoupení k jeho předběžnému slyšení na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu, aby bylo možno posoudit, zda proti němu existují usvědčující důkazy, a podle toho rozhodnout, zda odůvodňují zahájení disciplinárního šetření či nikoli. Tímto sdělením byl ředitel IDOC pověřen provést slyšení žalobce, ke kterému došlo dne 28. února 2012.

32      Ze zápisu ze slyšení mj. vyplývá, že žalobce potvrdil pobírání rodinných přídavků podle služebního řádu na své první dítě od 1. srpna 1991 do 31. srpna 2008, na své druhé dítě od 1. srpna 1991 do 31. července 2011, na své třetí dítě od 1. ledna 1996, na své čtvrté dítě od 1. února 1998 a konečně na své páté dítě od 1. května 2002. Žalobce rovněž potvrdil přijetí kopie sdělení ze dne 14. února 1994 zaslaného PMO jeho bývalé manželce, kterým byla informována, že příspěvek na vyživované dítě podle služebního řádu jí bude vyplácen jménem a na účet žalobce za podmínky, že budou stále dodržována ustanovení zakládající nárok na rodinné přídavky podle služebního řádu.

33      K neexistenci prohlášení jeho bývalé manželky o výkonu výdělečné činnosti od roku 1995 žalobce uvedl, že od jejich odluky a obtížného rozvodu v roce 2000 již nejsou v žádném kontaktu; že v uvedené době nepracovala; že podle jejich dohody o rozvodu byly rodinné přídavky podle služebního řádu, vyplácené prostřednictvím PMO přímo jeho bývalé manželce, odečítány od částky výživného, které byl povinen jí platit; že od té doby svou bývalou manželku kontaktoval, aby potvrdila, od kterého data po jejich rozvodu začala vykonávat výdělečnou činnost, a uvedla důvody, pro které podle svých vlastních prohlášení nepobírala rodinné přídavky v belgickém systému.

34      Žalobce během slyšení rovněž uznal, že PMO jej třikrát informoval o tom, že rodinné přídavky podle služebního řádu mu byly vypláceny v plné výši na každé z jeho tří nejmladších vyživovaných dětí podle čl. 67 odst. 2 služebního řádu z toho důvodu, že mu nebyly vypláceny žádné vnitrostátní rodinné přídavky z jiných zdrojů. Přestože potvrdil, že v době prohlášení o narození svého čtvrtého dítěte v roce 1998 prohlásil, že nepobírá takový vnitrostátní přídavek, a to ani na své ostatní děti, uznal žalobce, že od 1. října 2006 začala jeho manželka pobírat belgické rodinné přídavky a že jej o tom informovala.

35      Když byl dotazován na důvody, proč poté, co Partena zaslala jeho manželce dopis ze dne 9. listopadu 2006, neoznámil PMO, že od této vnitrostátní instituce pobírá rodinné přídavky z jiných zdrojů, uvedl, že s ohledem na dopis ze dne 6. ledna 2004, který obdržel v kopii, se v té době v dobré víře domníval, že Partena dodá PMO údaje o přesných částkách vyplácených jeho manželce, a dále byl přesvědčen o tom, že vzhledem k tomu, že obě správy byly v kontaktu, nebylo by možné pobírat zároveň vnitrostátní rodinné přídavky a rodinné přídavky podle služebního řádu. Podle zápisu ze slyšení žalobce rovněž prohlásil, že když mu jeho manželka sdělila, že nyní pobírá na jejich tři děti rodinné přídavky vyplácené Partenou, odpověděl jí, že PMO se touto otázkou zabývá a uvede jejich situaci ve spolupráci s Partenou do souladu s právem.

36      A konečně, žalobce tvrdil, že na svých výplatnicích, v daném případě těch vystavených v období let 2006–2011, neověřoval, zda dále pobírá, či nikoli, rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši, a že kromě toho neměl se svou manželkou společný bankovní účet.

37      Dne 6. července 2012 generální ředitel GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost jednající jako OOJ předložil disciplinární komisi zprávu v souladu s článkem 12 přílohy IX služebního řádu (dále jen „zpráva OOJ“).

38      Ohledně nejmladších tří dětí žalobce zpráva OOJ uváděla, že bylo zjištěno, že od srpna 2003 začala Partena měsíčně vyplácet belgické rodinné přídavky na osobní bankovní účet manželky žalobce a že kromě toho byly Partenou provedeny bankovní převody částek 10 866,17 eur v září 2003 a 5 547,27 eur v dubnu 2005 v rámci zpětného dorovnání rodinných přídavků na tři děti za období od října 1997 do června 2002 a od července 2002 do února 2005.

39      Zpráva OOJ uváděla, že kromě částky 33 875 eur uvedené v bodě 30 tohoto rozsudku dosáhly vnitrostátní rodinné přídavky vyplacené Partenou manželce žalobce v období od října 1997 do března 2005 výše 25 816 eur. Vzhledem k tomu, že tato částka měla být odečtena od rodinných přídavků podle služebního řádu pobíraných žalobcem, dosáhla celková finanční škoda v projednávaném případě nakonec výše 59 691 eur.

40      Ohledně přídavků podle služebního řádu, které byly vypláceny v souvislosti s prvními dvěma dětmi žalobce, zpráva OOJ uváděla, že i když jeho bývalá manželka nejpozději od roku 2005 vykonávala výdělečnou činnost, čímž jí vznikl nárok na belgické rodinné přídavky, není možné žalobci vytýkat, že PMO o této skutečnosti neinformoval.

41      Ohledně jeho nejmladších tří dětí, na které jeho manželka pobírala vnitrostátní rodinné přídavky od Parteny, zpráva OOJ konstatovala, že „[v]zhledem k tomu, že žalobce sám správě neoznámil, že na své děti pobírá belgické [rodinné] přídavky, přestože věděl, že tyto jsou jeho manželce vypláceny a že on kromě toho pobírá na stejné děti rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši, poruš[il] [žalobce] čl. 67 odst. 2 služebního řádu“.

42      Zpráva OOJ uváděla, že v rozporu s jeho tvrzeními nelze jeho chování vysvětlit existencí přímých kontaktů mezi Partenou a PMO, tedy kontaktů, které jej údajně ujistily v představě, že zabrání jakékoli situaci souběhu vnitrostátních rodinných přídavků a rodinných přídavků podle služebního řádu. Zpráva OOJ zejména uváděla, že s ohledem na znění dopisu ze dne 6. ledna 2004, jehož kopii žalobce obdržel, měl nejpozději k tomuto dni objasnit svoji situaci, protože v rozporu s tím, co se v té době domníval PMO a co vyplynulo z tohoto dopisu, Partena již k tomuto dni nárok manželky žalobce na belgické rodinné přídavky nezkoumala, ale naopak jí je již více než pět měsíců vyplácela, o čemž měl žalobce PMO výslovně informovat.

43      Zpráva OOJ kromě toho obsahovala názor, že když v listopadu 2006 Partena obnovila platby manželce žalobce a ta se dotázala žalobce, co je třeba udělat, posledně uvedený měl kontaktovat PMO, aby se situace vyjasnila s ohledem na tuto novou skutečnost. Tím, že tak neučinil, ačkoli zároveň mu byly nadále vypláceny rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši, což mohl zjistit ze svých výplatnic, žalobce souhlasil, ačkoli mu bylo známo pravidlo o vyloučení souběhu, s tím, aby mu byly Komisí neoprávněně vypláceny významné částky, a to v rozporu s čl. 67 odst. 2 služebního řádu.

44      Zpráva OOJ kromě toho uváděla, že jednání žalobce představuje rovněž porušení povinnosti loajality k orgánu ve smyslu článku 11 služebního řádu, protože v souladu s touto povinností měl napomáhat správě v činnosti, přestože byla v kontaktu s Partenou, a to dodáním veškerých vhodných informací, které by jí umožnily posoudit, zda mu mohly být přiznány rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši, či nikoli, což opomněl učinit.

45      Zpráva OOJ došla k závěru, že vzhledem k uvedeným porušováním čl. 67 odst. 2 a čl. 11 prvního pododstavce služebního řádu, době jejich trvání a k významné výši finanční škody způsobené Komisi představuje zařazení do nižší platové třídy sankci úměrnou závažnosti pochybení, kterého se dopustil.

 K odůvodněnému stanovisku disciplinární komise

46      Disciplinární komise, které byla předložena zpráva OOJ, předvolala sdělením ze dne 6. září 2012 žalobce ke slyšení plánovanému na 24. října 2012 a zároveň jej vyzvala k předložení písemného vyjádření.

47      Dopisem ze dne 15. října 2012 předložil žalobce písemné vyjádření, ve kterém se zejména snažil vyvrátit určitá tvrzení obsažená ve zprávě OOJ, doplnit podle svého názoru neúplný disciplinární spis a uplatnit ve svůj prospěch některé důkazy, které nebyly vzaty v úvahu.

48      V tomto ohledu žalobce zpochybnil tvrzení obsažené ve zprávě OOJ, podle kterého se jej jeho manželka v listopadu 2006 dotazovala, „co je třeba udělat“ poté, co „jí Partena opět začala vyplácet rodinné přídavky“. Podle něj totiž jeho manželka v té době neznala povahu ani přesnou výši předmětných plateb provedených před listopadem 2006, což je podpořeno tím, že v dopise ze dne 9. listopadu 2006, který obdržela od Parteny, tato vnitrostátní instituce přiznala nárok na rodinné přídavky až od 1. října 2006. Žalobce rovněž tvrdil, že není pravda, že by souhlasil s výplatou dávek od Komise, poněvadž byl upřímně přesvědčen o tom, že PMO, který byl s Partenou v kontaktu, bude schopen uvést jeho situaci do souladu s právem pouhým dopisem nebo telefonicky.

49      Kromě dopisů uvedených v bodech 15 až 18 tohoto rozsudku předložil žalobce disciplinární komisi dopis ze dne 22. března 2012, zaslaný jeho manželkou Parteně jako odpověď na dopis této instituce ze dne 14. března 2012. V tomto dopise odkázala manželka žalobce na výpis z databáze této instituce ze dne 14. března 2012 popisující platby provedené ve prospěch jejího osobního účtu z titulu rodinných přídavků v období 2000–2012 a v souvislosti s uvedeným výpisem připojeným k dopisu ze dne 14. března 2012 od vnitrostátní instituce požadovala, aby jí zaslala kopii rozhodnutí Parteny, kterým byl v rozhodné době přiznán nárok na belgické rodinné přídavky související s obdobím před říjnem 2006, protože si nebyla vědoma, že by takový dopis obdržela, a uvedla, že podle jejího názoru jí tyto nároky byly přiznány až od října 2006, o čemž byla informována dopisem z listopadu 2006.

50      Žalobce disciplinární komisi rovněž předložil čestné prohlášení své manželky, podepsané dne 11. března 2012, ve kterém uvedla, že od Parteny obdržela porodné, avšak že si není vědoma, že by od Parteny před říjnem 2006 pobírala rodinné přídavky. Manželka žalobce rovněž prohlašuje, že „byla velmi překvapena, ba dokonce šokována, nedávným sdělením Parteny Komisi, [podle kterého pobírala] přídavky od [této instituce] od roku 1995”, a že má v úmyslu si vyžádat, pokud to bude nutné, kopie svých bankovních výpisů za období, ve kterých jí Partena údajně vyplácela peněžní částky, které si neuschovala.

51      Ve svém písemném vyjádření žalobce uvedl, že nikdy neměl v úmyslu podvádět a že i když se mohl dopustit chyb, dopustil se jich zčásti z neznalosti a zčásti kvůli nadměrnému spoléhání na schopnosti PMO a Parteny vyřešit situaci související s vyplácením rodinných přídavků bez jeho součinnosti. Zvlášť když situace byla obzvláště složitá, o čemž svědčí rozpory a zjevná pochybení, kterých se dopustila Partena při vyplácení rodinných přídavků jeho manželce. Ostatně Partena v dopisech nevyčíslila údajné platby, které nejsou uvedeny na výplatnicích jeho manželky, a pokud jde o platby, žalobce o jejich existenci nevěděl, protože neměl přístup k osobnímu bankovnímu účtu své manželky.

52      Žalobce rovněž zdůrazňoval to, že během 20 let služby v Komisi mu nebylo vytýkáno žádné porušení jeho služebních povinností a že byl naopak popsán jako osoba dbalá pravidel a zvyklostí, respektující etiku a integritu, o čemž svědčí jeho hodnotící zpráva za rok 2010.

53      Žalobce své písemné vyjádření uzavřel tím, že návrh na zařazení do nižší platové třídy, předložený OOJ, se mu jeví zcela nepřiměřený.

54      Dne 12. listopadu 2012 vydala disciplinární komise odůvodněné stanovisko. V tomto ohledu ze svého zkoumání vyloučila, ve vztahu k rodinným přídavkům, situaci prvních dvou dětí žalobce, když v tomto ohledu OOJ nevznesl žádnou výtku.

55      Ohledně nejmladších tří dětí disciplinární komise rozhodla, že až do roku 2003 nedocházelo k souběhu dávek podle služebního řádu a belgických dávek vzhledem k tomu, že manželka žalobce, přestože vykonávala výdělečnou činnost, nepobírala od Parteny pravidelně belgické rodinné přídavky, na které měla nárok. Jinak tomu bylo od srpna 2003, kdy Partena začala manželce žalobce vyplácet měsíčně rodinné přídavky na tři nejmladší děti žalobce na její osobní bankovní účet a kromě toho jí v září 2003 vyplatila částku přibližně 11 000 eur z důvodu dorovnání dávek za období od října 1997 do června 2002. I když od dubna 2005, po převedení částky převyšující 5 500 eur ve prospěch manželky žalobce z titulu dorovnání dávek za období od července 2002 do února 2005, tato vnitrostátní instituce z neznámých důvodů platby až do září 2006 pozastavila, ukázalo se, že od října 2006 byla měsíční výplata belgických rodinných přídavků obnovena a pokračovala dále bez přerušení.

56      Disciplinární komise uvedla, že prohlášení žalobce u příležitosti narození jeho tří nejmladších dětí, a to v letech 1995, 1998 a 2002, nebyla nepravdivá ani zavádějící, protože v té době skutečně nebyly Partenou žádné rodinné přídavky vypláceny.

57      Disciplinární komise došla k závěru, že ve spise není dostatek skutkových zjištění prokazujících úmysl žalobce porušit čl. 67 odst. 2 služebního řádu, „[a]čkoli je obtížné uvěřit, že [žalobce] nebyl svou manželkou upozorněn na platby ve výši 11 000 [eur] a 5 500 [eur], které obdržela v roce 2003 a 2005“.

58      Disciplinární komise se naopak domnívala, že od října nebo listopadu 2006, kdy byl žalobce podle svých vlastních tvrzení informován o tom, že jeho manželka začne pobírat belgické rodinné přídavky ve výši téměř 500 eur měsíčně, měl jednat s větší péčí a informovat PMO o této změně situace, v důsledku čehož se měla částka, kterou měla začít pobírat jeho manželka, odečítat od té, kterou on nadále pobíral z rozpočtu Evropské unie v plné výši, a to tím spíše, že se jednalo o úředníka ve vysoké platové třídě, že pracoval na pozici manažera programů a že si byl plně vědom pravidla o vyloučení souběhu, které mu PMO připomínal při narození každého z jeho dětí.

59      Pokud jde o argumenty žalobce, že nevěnoval pozornost rodinným přídavkům, které pobírala jeho manželka, že se nedíval na své výplatnice, aby ověřil, zda částka rodinných přídavků pobíraných jeho manželkou je odečítána od částky, kterou pobíral z titulu příspěvků na vyživované dítě podle služebního řádu, a že očekával, že PMO a Partena, které v této věci byli v kontaktu, si vyřeší tuto otázku samy mezi správami, byla disciplinární komise toho názoru, že tato vysvětlení nepředstavují právoplatnou omluvu ani odůvodnění. Byla toho názoru, že je třeba žalobci uložit přísnější disciplinární sankci než pouhou výstrahu či důtku, aby si uvědomil, že orgán má právo očekávat od svých úředníků odpovídající úroveň řádné péče, tím spíše, že administrativní záležitosti vedoucí k poskytnutí finančních výhod vyžadují z jejich strany péči zvláště vysokou.

60      Co se týče návrhu OOJ zařadit žalobce do nižší platové třídy, disciplinární komise jednoznačně uznala existenci několika polehčujících okolností, které by měly být vzaty v úvahu při rozhodování o zamýšlené sankci.

61      V tomto ohledu disciplinární komise uznala jako polehčující okolnost „téměř úplný zmatek“, který panoval po dlouhou dobu, co se týče nároku manželky žalobce na belgické rodinné přídavky zejména proto, že Assubel jí z důvodu neznalosti judikatury Soudního dvora Evropské unie v letech 1995 až 2000 odmítl přiznat nárok na uvedené přídavky z důvodu, že rodinné přídavky podle služebního řádu jsou vyšší; dále, v roce 2000 Partena podmínila poskytování belgických rodinných přídavků předložením potvrzení Komise osvědčujícím, že již nevyplácí příspěvek na vyživované dítě podle služebního řádu; a konečně, po odpovědi Komise ze dne 12. dubna 2002 týkající se situace žalobce ve vztahu k rodinným přídavkům podle služebního řádu začala Partena vyplácet belgické rodinné přídavky až od srpna 2003.

62      Disciplinární komise rovněž uznala jako polehčující okolnost pasivitu PMO, protože tento útvar Komise poté, co v lednu 2004 bezúspěšně požádal Partenu o vyplacení belgických rodinných přídavků, přičemž nevěděl, že ve skutečnosti je manželka žalobce již začala od Parteny pobírat, nikdy Partenu neupomněl a nesnažil se řešit situaci, která tak trvala až do zahájení všeobecné kontroly rodinných přídavků pobíraných z jiných zdrojů v únoru 2010.

63      I když PMO nevěděl o existenci dvou doplatků provedených Partenou ve prospěch manželky žalobce a dopisem ze dne 6. ledna 2004, který v kopii obdržel žalobce, požadoval po Parteně, aby Komisi uhradila všechny belgické rodinné přídavky od 1. prosince 1995, zdůraznila disciplinární komise nečinnost PMO, a to tím spíše, že částky, u kterých se považoval za věřitele Parteny, byly významné. Pokud by totiž PMO trval na této úhradě od Parteny, podle disciplinární komise by byl problém dvojích plateb zjištěn a vyřešen již v roce 2004.

64      Podle disciplinární komise „[m]ěl PMO jinými slovy nejpozději od ledna 2004 k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby k situaci souběhu nedošlo, ale nepoužil je[, a proto si disciplinární komise] klade otázku, zda PMO v této souvislosti dostál své odpovědnosti hájit finanční zájmy [Evropské unie] ve vztahu k vnitrostátní správě[, a] konstatuje, že v každém případě by pečlivější vedení spisu v roce 2004, ne-li již v roce 2002, umožnilo vyhnout se tomu, aby tento případ získal disciplinární rozměr“.

65      Disciplinární komise však měla jednomyslně za to, že nedbalost žalobce není omluvitelná a zasluhuje uložení disciplinární sankce s finančním dopadem, i když považovala za nezbytné přičíst část odpovědnosti PMO, který přes vědomí toho, že manželka žalobce má nárok na belgické rodinné přídavky, situaci déle než šest let neřešil.

66      Disciplinární komise tedy doporučila OOJ, aby rozhodl, že se jednalo pouze o nedbalostní porušení čl. 67 odst. 2 služebního řádu, aniž by bylo považováno za porušení zásady loajality stanovené v článku 11 služebního řádu. Navrhla tak OOJ uložit žalobci sankci odložení postupu do vyššího platového stupně na dobu 18 měsíců.

 K rozhodnutí tripartitního OOJ

67      Rozhodnutím ze dne 24. června 2013 tripartitní OOJ, sestávající z generálního ředitele GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost, náměstka generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž a jednoho poradce hors classe z GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova, po slyšení dotyčného ze dne 5. března 2013 rozhodl uložit žalobci sankci přeřazení o tři platové stupně níže (dále jen „napadené rozhodnutí“).

68      V tomto ohledu tripartitní OOJ došel k závěru, že tím, že žalobce obdržel kopii dopisu ze dne 6. ledna 2004, byl tento upozorněn na to, že výše jeho rodinných přídavků podle služebního řádu bude snížena o částku přídavků stejné povahy vyplácených Partenou jeho manželce. Mezi lety 2004 a 2011 tak mohl při pohledu na své výplatnice, zasílané nejprve interní poštou a následně elektronicky, snadno konstatovat, že naopak nadále pobírá dávky podle služebního řádu v plné výši. Tripartitní OOJ měl za to, že nejpozději v roce 2006, kdy jej manželka informovala, že pravidelně pobírá belgické rodinné přídavky, měl žalobce kontaktovat svou správu za účelem vyjasnění své situace, a v tomto ohledu nemohl OOJ přijmout argument, že se žalobce na své výplatnice nedíval.

69      Kromě porušení čl. 67 odst. 2 služebního řádu vyplývajícího z neoznámení pobírání belgických rodinných přídavků zdůraznil tripartitní OOJ, že podle něj je povinností každého úředníka dodat správě veškeré informace, které jí mohou usnadnit rozhodování, zda výhoda požadovaná tímto úředníkem může být poskytnuta. Tento proaktivní přístup vyplývá ze zásady loajality, která ukládá všem úředníkům povinnost dávat přednost zájmům orgánu před všemi ostatními ohledy, včetně osobních zájmů. Svou hrubou nedbalostí tak žalobce porušil rovněž tuto povinnost stanovenou v článku 11 služebního řádu.

70      Pokud jde o existenci přímých kontaktů mezi PMO a Partenou, tripartitní OOJ měl za to, že tato okolnost žalobce nezprostila povinnosti poskytnout orgánu veškeré informace nezbytné pro určení jeho peněžních nároků. Žalobce, který si byl vědom doplňkové povahy rodinných přídavků podle služebního řádu, navzdory uvedené nečinnosti PMO v každém případě opomněl informovat PMO o pravidelném vyplácení předmětných belgických přídavků, třebaže pokračoval v pobírání přídavků podle služebního řádu v plné výši. Tripartitní OOJ tak měl za to, že „nedostatečné vedení spisu ze strany dotyčných správ nemůže představovat polehčující okolnost ve vztahu k jednání [žalobce] od října 2006“.

71      Ohledně významu škody způsobené zájmům Komise tripartitní OOJ uvedl, že žalobce neoprávněně čerpal 59 691 eur, z čehož 32 000 eur již bylo vráceno při použití článku 85 služebního řádu. Vzal kromě toho na vědomí závazek žalobce, že dobrovolně vrátí zbývající část neoprávněně čerpané částky, která od něj nebyla vyžadována z důvodu promlčení, a to částku ve výši 27 691 eur.

72      Ačkoli tripartitní OOJ zdůraznil hrubou nedbalost žalobce, podle něj u úředníka nepřijatelnou, neměl přesto za to, že by se žalobce svým jednáním chtěl vědomě obohatit na úkor unijního rozpočtu.

73      Pokud jde o míru osobní odpovědnosti dotyčného, byl tripartitní OOJ toho názoru, že žalobce je „plně odpovědný“ za neúplné informování své správy o pravidelných výplatách belgických rodinných přídavků jeho manželce od října 2006. Kromě toho s ohledem na jeho zkušenosti, platovou třídu a roky služby byl tripartitní OOJ toho názoru, že od dotyčného bylo možné očekávat více ostražitosti a zájmu o použitelná pravidla. A konečně, ohledně opakování pochybení a dřívějšího chování žalobce zdůraznil tripartitní OOJ neexistenci porušení povinností v průběhu celé doby služby.

74      Vzhledem k těmto úvahám považoval tripartitní OOJ za oprávněné uložení sankce trvalého přeřazení o jednu platovou třídu níže. Nicméně protože považoval za nutné vzít při rozhodování o přísnosti sankce, s ohledem na její účinky, v úvahu blížící se konec služby žalobce, rozhodl nakonec tripartitní OOJ, že mu uloží pouze sankci přeřazení o tři platové stupně níže.

 K postupu před zahájením soudního řízení

75      Sdělením ze dne 23. září 2013 podal žalobce stížnost proti napadenému rozhodnutí. Na podporu své stížnosti uvedl dva důvody, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z nedostatečného odůvodnění. Žalobce v podstatě tvrdil, že tripartitní OOJ nevzal v úvahu polehčující okolnosti uznané disciplinární komisí.

76      OOJ Komise pověřený rozhodovat o stížnostech stížnost rozhodnutím ze dne 24. ledna 2014 zamítl. V tomto ohledu OOJ uvedl, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, tripartitní OOJ přihlédl k tomu, že opomenutí oznámit pravidelnou výplatu belgických rodinných přídavků od roku 2006 nebylo úmyslné, stejně jako k okolnosti, že se spontánně zavázal vrátit neoprávněně přijaté částky, které případně mohly být stižené promlčením. Stejně tomu bylo u skutečnosti, že žalobce se během služby nedopustil žádného jiného porušení povinností, i když tripartitní OOJ byl toho názoru, že dřívější chování žalobce nemůže samo o sobě být považováno za polehčující okolnost v případě hrubé nedbalosti, které se v projednávané věci žalobce dopustil.

77      Ačkoli OOJ uznal, že zpočátku byla situace ohledně nároků manželky žalobce na belgické rodinné přídavky nepřehledná, zdůraznil, že tato situace se vyjasnila a byla od roku 2003 uvedena do souladu s právem a dále že v říjnu 2006 byl žalobce svou manželkou informován o tom, že tato od Parteny pobírá dávky, jak potvrzuje dopis této instituce ze dne 9. listopadu 2006. Nejpozději od tohoto posledního data tedy byly původní nejasnosti ohledně nároků jeho manželky rozptýleny a nemohly již být takové povahy, aby měly vliv na chování žalobce po tomto datu.

78      OOJ zpochybnil možnost žalobce dovolávat se legitimního očekávání, založeného na údajné úplné znalosti PMO o výplatách dávek Partenou v lednu 2004, což mu mělo umožnit domnívat se, že není povinen dodat PMO dodatečné informace. V tomto ohledu totiž OOJ zdůraznil, že z obsahu dopisu ze dne 6. ledna 2004 jasně vyplývalo, že k tomuto datu PMO o existenci plateb ze strany Parteny ve prospěch manželky žalobce nevěděl.

79      Co se týče nedostatku řádné péče PMO při vedení spisu žalobce, OOJ přesto, že uznal, že pozornější vedení spisu žalobce by umožnilo vyhnout se tomu, aby situace souběhu vnitrostátních rodinných přídavků a rodinných přídavků podle služebního řádu trvala šest let, byl toho názoru, že tento nedostatek řádné péče nesnižuje vlastní odpovědnost žalobce za nedbalost při oznamování pobírání belgických rodinných přídavků jeho manželkou od roku 2006 jeho správě.

80      Pokud jde o nedostatečné odůvodnění, byl OOJ toho názoru, že tripartitní OOJ poskytl dostatečné odůvodnění kvalifikace jednání žalobce jako hrubé nedbalosti. Co se týče důvodů, kterými tripartitní OOJ zdůvodnil, proč se neřídil odůvodněným stanoviskem disciplinární komise, OOJ zdůraznil, že nepovažoval jednání PMO za polehčující okolnost, což odpovídajícím způsobem zdůvodnilo zpřísnění přijaté sankce oproti té, kterou navrhovala disciplinární komise.

 Návrhová žádání účastníků řízení a řízení

81      Žalobce navrhuje, aby Soud:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

82      Komise navrhuje, aby Soud:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

83      Dopisy kanceláře Soudu ze dne 15. září 2014 byli účastníci řízení vyzváni k odpovědi na otázky položené Soudem v rámci organizačních procesní opatření. Na tuto výzvu řádně odpověděli dne 22. září 2014.

 Právní otázky

84      Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje dva žalobní důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, vycházející zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality a zadruhé z nedostatečného odůvodnění.

 K předmětu žaloby

85      Úvodem je třeba připomenout, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení může unijní soud rozhodnout, shledá-li, že návrhová žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemají samostatný obsah a ve skutečnosti splývají s návrhovými žádáními směřujícími proti rozhodnutí napadenému stížností, že není třeba rozhodovat zvlášť o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Tak tomu může být zejména tehdy, když soud konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti jen potvrzuje rozhodnutí napadené stížností, takže zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti by nemělo na právní postavení dotčené osoby jiný dopad než zrušení rozhodnutí napadeného stížností (rozsudky Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, EU:T:2011:506, bod 33, a López Cejudo v. Komise, F‑28/13, EU:F:2014:55, bod 29).

86      Ačkoli tomu tak v projednávaném případě je, pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, s ohledem na evolutivní povahu postupu před zahájením soudního řízení musí odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, jež v daném případě upřesňuje určité aspekty napadeného rozhodnutí, být rovněž vzato v úvahu při přezkumu legality prvního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, kdy toto odůvodnění se má shodovat s tímto posledně uvedeným aktem (viz rozsudek Mocová v. Komise, F‑41/11, EU:F:2012:82, bod 21).

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality

 Argumenty účastníků řízení

87      Na podporu prvního žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že OOJ se tím, že určité okolnosti projednávané věci nepovažoval za polehčující, dopustil zjevně nesprávného posouzení. OOJ tak přijal sankci, která je v rozporu se zásadou proporcionality.

88      Jako okolnosti, které měly být OOJ považovány za polehčující, uvádí žalobce zejména: zaprvé neexistenci společného bankovního účtu s manželkou, což vysvětluje, proč si nebyl vědom přijetí několika významných částek jeho manželkou vyplacených Partenou v letech 2003 a 2005 ani pravidelného pobírání belgických rodinných přídavků vyplácených Partenou od listopadu 2006. Zadruhé odkazuje na nepřehlednou situaci, která vznikla v důsledku nejednoznačného jednání Parteny ohledně nároků jeho manželky na pobírání belgických rodinných přídavků. Zatřetí poukazuje na nedostatek řádné péče PMO, který měl být považován za polehčující okolnost. Začtvrté OOJ nepřisoudil dostatečně polehčující povahu tomu, že se žalobce dobrovolně rozhodl vrátit neoprávněně přijaté částky, jejichž vrácení již podléhalo promlčení. Stejně je tomu i zapáté, s neexistencí úmyslu z jeho strany uvést správu v omyl. Konečně zašesté odkazuje na své bezúhonné chování v celém průběhu služby.

89      Komise navrhuje zamítnutí žalobního důvodu jako neopodstatněného, když v podstatě uvádí, že od roku 2006 žalobce v každém případě věděl, že Partena informovala jeho manželku o vyplácení belgických rodinných přídavků, takže od tohoto momentu nemohl pobírat téměř pět let rodinné přídavky podle služebního řádu, aniž by se přitom na svých výplatnicích pokusil ověřit, zda skutečně došlo k uvedení do souladu s právem, které z toho plynulo, v daném případě k odečtení 500 eur, a aniž by informoval PMO o obsahu dopisu Parteny z listopadu 2006. Komise zdůrazňuje, že žalobce nemohl po dobu pěti let věřit, že situaci vyřeší správy mezi sebou, když nadále pobíral v plné výši rodinné přídavky podle služebního řádu a jeho manželka zase pobírala v plné výši belgické rodinné přídavky.

 Závěry Soudu

90      Úvodem je třeba připomenout, že legalita každé disciplinární sankce předpokládá, že existence skutečností vytýkaných dotyčné osobě byla prokázána (rozsudky Daffix v. Komise, T‑12/94, EU:T:1997:208, body 63 a 64, a Tzikis v. Komise, T‑203/98, EU:T:2000:130, bod 51).

91      Pokud jde o hodnocení závažnosti pochybení úředníka, která shledala disciplinární komise, a výběr sankce, která se s přihlédnutím k těmto pochybením jeví jako nejvhodnější, ty v zásadě spadají do široké posuzovací pravomoci OOJ, ledaže by uložená sankce byla nepřiměřená ve vztahu k prokázaným skutečnostem (viz rozsudek E v. Komise, T‑24/98 a T‑241/99, EU:T:2001:175, body 85 a 86). Podle ustálené judikatury tak OOJ disponuje pravomocí posoudit odpovědnost úředníka jinak než disciplinární komise, jakož i následně vybrat disciplinární sankci, kterou považuje za odpovídající pro potrestání prokázaných disciplinárních pochybení (rozsudky Y v. Soudní dvůr, T‑500/93, EU:T:1996:94, bod 56, a Tzikis v. Komise, EU:T:2000:130, bod 48).

92      Pokud již byla s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou OOJ v disciplinárních věcech disponuje, prokázána věcná správnost skutkových zjištění, musí se soudní přezkum omezit na ověření neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (rozsudek Tzikis v. Komise, EU:T:2000:130, bod 50).

93      Zvláště pokud jde o přiměřenost disciplinární sankce ve vztahu k závažnosti vytýkaných činů, musí Soud vzít v úvahu to, že výběr sankce vychází z celkového posouzení všech konkrétních skutečností a okolností vlastních každému jednotlivému případu, které provádí OOJ, přičemž služební řád neváže sankce, které stanoví, fixně na různé typy porušení služebních povinností úředníků a neupřesňuje, do jaké míry mají na výběr sankce vliv přitěžující a polehčující okolnosti. Přezkum soudem prvního stupně je tudíž omezen na otázku, zda OOJ přiměřeně zvážil přitěžující a polehčující okolnosti, s upřesněním, že při přezkumu soud nemůže nahradit OOJ, pokud jde o jeho hodnocení vynesené v tomto ohledu (rozsudek BG v. Evropský veřejný ochránce práv, T‑406/12 P, EU:T:2014:273, bod 64 a citovaná judikatura).

94      V projednávaném případě Soud poukazuje na to, že žalobce nezpochybňuje, že své správě neoznámil, že jeho manželka pobírá belgické rodinné přídavky vyplácené Partenou, a to ani poté, co byl v roce 2006 manželkou informován o tom, že obdržela potvrzení od Parteny o poskytování vnitrostátních rodinných přídavků od 1. října 2006, ačkoli nadále, až do kontroly provedené v únoru 2010, pobíral v plné výši rodinné přídavky podle služebního řádu.

95      Žalobce se naopak dovolává toho, že při rozhodování o sankci, která mu byla uložena napadeným rozhodnutím, nebyly vzaty v úvahu určité okolnosti, které on považuje za polehčující, nebo že byly vzaty v úvahu nedostatečně. Je tedy třeba je postupně přezkoumat.

–       K neexistenci společného bankovního účtu žalobce a jeho manželky

96      Pokud jde nejprve o skutečnost, že Partena vyplácela belgické rodinné přídavky na osobní účet manželky žalobce a že žalobce se svou manželkou neměli společný bankovní účet, což je důvod, proč žalobce nevěděl o souběhu od počátku, má Soud za to, že taková okolnost je irelevantní ve vztahu k povinnosti žalobce oznámit pobírání přídavků z jiných zdrojů jeho manželkou na jejich tři děti, na které sám pobíral v plné výši přídavky podle služebního řádu.

97      V tomto ohledu kromě skutečnosti, uplatněné ostatně Komisí, že žalobce nikdy netvrdil, že by přerušil kontakt se svou manželkou, se kterou žije, má Soud za to, že zaprvé je málo pravděpodobné, že by si manželka žalobce v průběhu celého období let 2003 až 2006 vzhledem k výši své mzdy nebyla vědoma plateb, které obdržela od Parteny, včetně významných částek ve výši 11 000 v září 2003 a 5 500 eur v dubnu 2005, a že by o nich neinformovala svého manžela.

98      Zadruhé je nesporné, že nezávisle na bankovních převodech prováděných Partenou v letech 2003 až 2006 na bankovní účet manželky žalobce obdržela tato oficiální oznámení ze dne 9. listopadu 2006, ve kterém ji Partena informovala o jejích nárocích na belgické rodinné přídavky, přičemž ta tuto informaci předala žalobci, avšak ten se ji rozhodl své správě nepředat. Pokud by však tuto informaci PMO předal v přiměřené lhůtě, tento by se jednoznačně dozvěděl, že manželka žalobce pobírá rodinné přídavky vyplácené Partenou i jejich přesnou výši. PMO by tak byl v tomto okamžiku povinen neprodleně a odpovídajícím způsobem snížit částku rodinných přídavků vyplácených žalobci podle služebního řádu, což by žalobci umožnilo vyhnout se disciplinárnímu řízení.

99      Zatřetí, pokud je úředníkem žádáno o některou dávku a tato je mu poskytnuta v souvislosti s jeho rodinnou situací, nemůže se tento každopádně odvolávat na neznalost situace svého manžela / své manželky, ať se jedná o výkon výdělečné činnosti, výši odměn získaných z titulu této činnosti nebo pobírání vnitrostátních dávek, které jsou stejné povahy jako dávky podle služebního řádu, tímto manželem / touto manželkou.

100    Pokud by totiž byl takový argument připuštěn, umožnilo by to v daném případě úředníkům nebo zaměstnancům pobírajícím, tak jako v projednávané věci, v plné výši rodinné přídavky podle služebního řádu, aby se považovali za zproštěné povinnosti oznámit vnitrostátní rodinné přídavky pobírané z jiných zdrojů vždy, když jsou tyto vnitrostátní rodinné přídavky pobírané z jiných zdrojů vyplaceny nikoli přímo úředníkovi, ale jeho manželovi/manželce na jejich osobní bankovní účet. Kromě toho by takový přístup mohl vést k zatajování informací, které by mohlo poškozovat finanční zájmy Evropské unie.

–       K nepřehledné situaci udržované Partenou ohledně nároku manželky žalobce pobírat belgické rodinné přídavky

101    Dále pokud jde o nepřehlednou situaci udržovanou jednáním Parteny, co se týče nároku manželky žalobce na belgické rodinné přídavky, ze spisu skutečně vyplývá, že tato vnitrostátní instituce nejprve manželce žalobce nesprávně odepřela nárok na belgické rodinné přídavky, a to přinejmenším do srpna 2003, a že od tohoto data až do října 2006 prováděla Partena občasné bankovní převody na osobní bankovní účet manželky žalobce, avšak aniž nikdy je nepodložila oznámením o rozhodnutích o poskytnutí vnitrostátních rodinných přídavků.

102    Na základě toho Soud konstatuje, že žalobce sám ve své žalobě připouští, že „[p]latby [od Parteny] začaly být pravidelné v roce 2006“, a že na otázku Soudu dokonce odpověděl, že žádostí ze dne 7. listopadu 2006 zaslanou Parteně se jeho manželka dotazovala na důvody, proč tato instituce pozastavila platby v době od dubna 2005 do září 2006. Tyto prvky ukazují, že na rozdíl od toho, co žalobce tvrdil před disciplinární komisí, si manželka žalobce byla během dotčeného období dobře vědoma toho, že má na belgické rodinné přídavky vyplácené Partenou nárok. K tomu se přidává skutečnost zdůrazněná Komisí na jednání, že s ohledem na znění dopisu ze dne 28. srpna 2003 zaslaným Partenou Komisi musela manželka žalobce jistě předat potvrzení o narození jejich posledního dítěte Parteně, tak aby tato instituce mohla přistoupit k platbám, které později v letech 2003 až 2006 vyplatila v její prospěch.

103    Dále manželka žalobce, která Partenu od roku 1996 několikrát aktivně žádala o poskytnutí těchto dávek, byla touto institucí každopádně výše uvedeným dopisem ze dne 9. listopadu 2006 informována, že jí začnou být vypláceny vnitrostátní rodinné přídavky na jejich tři děti. Nezávisle na následných platbách Parteny, provedených ve prospěch manželky žalobce v letech 2003–2006, i na jejím aktivním přístupu vůči Parteně za účelem získání rodinných přídavků je tedy zřejmé, že od listopadu 2006 se situace manželky žalobce, co se týče jejího nároku na belgické rodinné přídavky, vyjasnila a byla uvedena do souladu s právem.

104    V prohlášeních, která předložil PMO při narození každého ze svých dětí, přitom žalobce prohlásil, že na své tři nejmladší děti nepobírá žádné rodinné dávky odpovídající příspěvku na vyživované dítě podle služebního řádu, a kromě toho uznal, že je zcela obeznámen s pravidlem o vyloučení souběhu. Pokud žalobce nepovažoval za nutné formálně uvědomit PMO o změně situace, v daném případě o pobírání belgických rodinných přídavků manželkou, porušil obecnou povinnost příslušející každému úředníkovi, který využívá finanční výhody, poskytnout veškeré informace týkající se jeho osobní situace a seznámit správu s veškerými změnami, jež nastaly v jeho osobní situaci (v tomto smyslu viz rozsudek López Cejudo v. Komise, EU:F:2014:55, bod 67), přičemž tato povinnost je ostatně výslovně uvedena v čl. 67 odst. 2 služebního řádu v souvislosti s pravidlem o vyloučení souběhu.

–       K tvrzenému porušení řádné péče nebo údajné nečinnosti PMO

105    Ohledně nedostatku řádné péče PMO při zkoumání osobní situace žalobce zejména od ledna 2004, kdy PMO vyzval Partenu, aby mu zaplatila odpovídající nevyplacenou částku, je Soud toho názoru, že případná neefektivita nebo nečinnost správního útvaru odpovědného za ochranu finančních zájmů Evropské unie nemůže úředníkovi poskytovat omluvu pro jeho vlastní porušení povinnosti oznámit všechny změny své osobní situace, které mohou mít vliv na jeho nárok na dávku podle služebního řádu, o kterou sám požádal.

106    Zaprvé, i když jistě lze od pečlivé správy očekávat, že alespoň jednou ročně aktualizuje osobní údaje příjemců měsíčně vyplácených dávek podle služebního řádu, je třeba připomenout, že situace správy, jež je pověřena zajistit platbu tisíců různých platů a příspěvků, nelze srovnávat se situací úředníka, jenž má osobní zájem ověřit si platby, jež jsou mu měsíčně vypláceny, a oznámit vše, co by mohlo zakládat chybu v jeho neprospěch nebo v jeho prospěch (v tomto smyslu viz usnesení Michel v. Komise, F‑44/13, EU:F:2014:40, bod 54 a citovaná judikatura).

107    Zadruhé pečlivý úředník, který se seznámil s ustanoveními služebního řádu, na základě kterých je mu dávka na jeho žádost poskytována, zejména pokud je na tato ustanovení upozorněno v rozhodnutí o poskytnutí dotčené dávky, jak tomu bylo v projednávaném případě, se nemůže spokojit s tichým pobíráním uvedené dávky, v daném případě rodinných přídavků podle služebního řádu v plné výši, zatímco jeho manžel/manželka pobírá obdobné vnitrostátní dávky na tytéž děti. V takové situaci nemůže úředník odůvodnit své mlčení tím, že takové platby byly z nedbalosti implicitně akceptovány nebo tolerovány jeho správou. Připustit takovou nedbalost správy jako polehčující okolnost by totiž podpořilo úředníky a zaměstnance, aby případně z chyb správy získávali prospěch.

108    Konečně zatřetí, jak správně zdůrazňuje Komise, Partena nebyla nutně povinna poskytnout na základě případných žádostí Komise podrobné informace o osobní situaci manželky žalobce, která není úřednicí tohoto orgánu. V takové situaci má proto úředník, který pobírá dávky podle služebního řádu, jako je tomu u žalobce, tím spíše předložit dokumenty, které již má v držení, a v každém případě informovat svou správu o případných výplatách sociálních dávek svému manželovi / své manželce takovou institucí, jako je Partena. Zásada loajality uvedená v článku 11 služebního řádu totiž znamená, že úředníci mají usnadňovat úkoly správy, co se týče určení rozsahu jejich peněžitých nároků podle služebního řádu.

–       K přesvědčení žalobce, že otázka souběhu dávek bude vyřešena mezi správami

109    Co se týče argumentu žalobce, podle kterého se domníval, že situace se vyřeší mezi správami, je irelevantní či se jeví dokonce nepříhodný, vezme-li se v úvahu skutečnost, že po konečné informaci předané Partenou manželce žalobce v dopise ze dne 9. listopadu 2006 trval souběh belgických rodinných přídavků v plné výši a rodinných přídavků podle služebního řádu v plné výši po mnoho let.

110    I pokud v tomto ohledu uvěříme žalobci, že mohl nabýt mylného přesvědčení, že se situace vyřeší mezi správami, je třeba připustit, že vlastní nečinností získal žalobce prospěch z toho, že nedošlo k uvedení jeho správní situace do souladu s právem, a to po mnoho let. Žalobce totiž v každém případě měl mít pochyby o opodstatněnosti plateb, které nadále pobíral od PMO, tedy rodinných přídavků podle služebního řádu v plné výši, které se měsíčně objevovaly na jeho výplatnici, kterou si má pravidelně kontrolovat. Jak zdůraznila Komise, to platí, i když v tomto orgánu již nejsou výplatnice dotčeným osobám předávány interní poštou, ale jsou nadále přístupné prostřednictvím hypertextového odkazu zasílaného e-mailem.

111    Mezi listopadem 2006 a únorem 2010, kdy proběhla všeobecná kontrola, tak žalobce měl svou správu upozornit na to, aby provedla nezbytná ověření (v tomto smyslu viz rozsudek Tsirimiagos v. Výbor regionů, F‑100/07, EU:F:2009:21, bod 75), neboť se mu mělo v průběhu let jevit stále jistějším a zřejmějším, že jeho situace nebyla PMO vůbec přezkoumána ani vyřešena mezi PMO a Partenou, protože nadále pobíral rodinné přídavky podle služebního řádu v plné výši a jeho manželka belgické rodinné přídavky, a to ve zřejmém rozporu s čl. 67 odst. 2 služebního řádu.

112    V každém případě nemělo běžně pečlivému úředníkovi uniknout, že oznámení týkající se změny jeho rodinné situace, jako byl dopis ze dne 9. listopadu 2006, kterým Partena informovala manželku žalobce o jejích nárocích na belgické rodinné přídavky, musí být ihned jasně a jednoznačně předáno odpovědnému útvaru jeho orgánu, což žalobce zjevně opomněl udělat, a v tomto ohledu se žalobce nemůže dovolávat toho, že správa náhodou nebo nepřímo získala určité informace (viz rozsudek Costacurta v. Komise, T‑34/89 a T‑67/89, EU:T:1990:20, body 45 a 46). To platí o to více, pokud, tak jako v projednávaném případě, ze znění čl. 67 odst. 2 služebního řádu jednoznačně vyplývá, že není povinností Komise informovat se o případném pobírání rodinných přídavků stejné povahy vyplácených z jiných zdrojů, ale přísluší naopak zaměstnancům, aby oznámili, že takové přídavky z jiných zdrojů pobírají.

113    Dále se měl žalobce s touto otázkou obrátit na OOJ, spíše nežli se utvrzovat údajnou osobní interpretací své situace (v tomto smyslu viz rozsudky Costacurta v. Komise, EU:T:1990:20, bod 40, a López Cejudo v. Komise, EU:F:2014:55, bod 78).

114    Žalobce ostatně nemohl tvrdit, že v roce 2004 byl PMO plně informován o situaci jeho manželky. Z dopisu Parteny ze dne 28. srpna 2003, zaslaného PMO, sice vyplývá, že tato instituce provedla platby ve prospěch manželky žalobce, i když jejich výše nebyla upřesněna. Z dopisu PMO ze dne 22. ledna 2004 zaslaného Parteně však naopak vyplývá, že k tomuto datu PMO z nejednoznačného znění dopisu ze dne 28. srpna 2003 pochopil pouze to, že Partena zkoumá nároky manželky žalobce, zatímco ta ve skutečnosti již vnitrostátní rodinné přídavky od této instituce pobírala. Svou nečinností a mlčením tak žalobce nakonec ponechal PMO v tomto mylném přesvědčení, a to dokonce i poté, co Partena zaslala jeho manželce dopis ze dne 9. listopadu 2006, kterým ji informovala o nárocích na belgické rodinné přídavky.

–       K neexistenci finanční škody pro unijní rozpočet a neexistence úmyslu žalobce pobírat neoprávněně dávky podle služebního řádu

115    K okolnosti, že se žalobce poté, co se dozvěděl o stanovisku disciplinární komise, dobrovolně zavázal vrátit částky neoprávněně čerpané v období předcházejícím září 2006, Soud nejprve uvádí, že OOJ ji v napadeném rozhodnutí vzal na vědomí v souvislosti s „významem újmy způsobené zájmům Komise“ ve smyslu čl. 10 písm. b) přílohy IX služebního řádu. Na straně druhé je Soud toho názoru, že tento aspekt musí být relativizován tím, že nijak neovlivňuje kvalifikaci vytýkaného pochybení, jež vyšlo najevo až po provedení kontroly Komise, a nikoli na základě oznámení včas provedeného z iniciativy žalobce.

116    S ohledem na judikaturu (viz rozsudek López Cejudo v. Komise, EU:F:2014:55, bod 67) Soud jen pro úplnost rovněž uvádí, že nebylo nutně vyloučeno, že po provedení šetření v tomto smyslu by nemohla Komise shromáždit dostatek důkazů pro použití čl. 85 odst. 2 věty druhé služebního řádu. To ostatně v podstatě zdůraznila Komise ve své žalobní odpovědi, když poznamenala, že toto vstřícné gesto žalobce bylo třeba ocenit, protože umožnilo vyhnout se debatě, která by mohla vést k odlišnému soudnímu řízení ve věci případného použití uvedeného ustanovení služebního řádu.

117    Ohledně neexistence podvodného úmyslu je třeba konstatovat, že disciplinární komise ani OOJ takový úmysl žalobci nepřipisovaly a výslovně vzaly tuto neexistenci podvodného úmyslu v úvahu při rozhodování o tom, jaká sankce mu bude uložena. Přičemž Soud uvádí, že důvod uvedený disciplinární komisí pro zdůvodnění této volby byla skutečnost, že ve spise nebyl dostatek skutkových okolností prokazujících podvodný úmysl žalobce, „[a]čkoli je obtížné uvěřit, že [žalobce] nebyl svou manželkou upozorněn na platby ve výši 11 000 [eur] a 5 500 [eur], které obdržela v letech 2003 a 2005“.

118    Co se týče OOJ, ten v napadeném rozhodnutí konstatoval, že „[c]o se týká míry, do jaké bylo pochybení spácháno úmyslně nebo z nedbalosti“, jak je stanovena v čl. 10 písm. c) přílohy IX služebního řádu, žalobce se dopustil „hrubé nedbalosti“, v daném případě omylu, který přesto, že neukazuje na vědomý úmysl obohatit se na úkor unijního rozpočtu, je obtížně omluvitelný, zejména s ohledem na funkce a odpovědnost dotyčného, jeho platovou třídu a počet let služby v Komisi.

–       K ostatním údajně polehčujícím okolnostem

119    Co se týče jednání žalobce ve službě, OOJ uvedl, že si je vědom toho, že mimo pochybení vytýkaných v projednávaném případě se žalobce jiných pochybení v průběhu dlouholeté služby nedopustil. Jak však správně uvedla Komise na jednání, zohlednění tohoto aspektu, vyžadované článkem 10 přílohy IX služebního řádu, neznamená nutně jeho uznání za polehčující okolnost.

120    Pokud jde o argument vycházející z pracovního vytížení žalobce v zaměstnání a v domácnosti, který OOJ ve svém rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odmítl, je třeba konstatovat, že situace souběhu rodinných dávek trvala déle než pět let poté, co Partena formálně informovala manželku žalobce o jejích nárocích na belgické rodinné přídavky. Soud má tedy v každém případě za to, že ač by mohl takový argument být do určité míry vzat v úvahu pro určitou, časově omezenou dobu, nemůže odůvodnit nedbalost trvající po takto dlouhé období.

121    Co se týče tvrzené příkladné spolupráce žalobce, která byla zdůrazněna v e-mailu ze dne 29. března 2013 představitelem PMO pověřeným vymáháním neoprávněně čerpaných částek, Soud uvádí, že ačkoli jej zaměstnanec PMO pověřený počáteční kontrolou v únoru 2010 žádal, „[a]by co nejrychleji informoval [PMO], pokud získ[á] informace od Parteny“, žalobce nepovažoval za vhodné vyplnit formulář o oznámení „[r]odinných přídavků […] pobíraných z jiných zdrojů“, který mu byl při této příležitosti uvedeným zaměstnancem předán, ani tomuto zaměstnanci poskytnout kopii dopisu Parteny ze dne 9. listopadu 2006, který již měla v té době jeho manželka k dispozici, nebo jiných dokumentů zaslaných Partenou později. Takový přístup žalobce by mohl Komisi umožnit okamžité ukončení kontroly. Z důvodu nečinnosti žalobce uplynulo více než 18 měsíců, než Komise dne 23. září 2011 obdržela relevantní informace vlastní cestou přímo od Parteny, a nikoli od žalobce.

122    Z předcházejícího vyplývá, že OOJ v projednávaném případě neopomněl vzít v úvahu relevantní polehčující okolnosti.

–       K přiměřenosti uložené sankce

123    K otázce, zda při rozhodování o sankci v daném případě bylo zvažování přitěžujících a polehčujících okolností ze strany OOJ provedeno přiměřeným způsobem, Soud připomíná, že článek 11 služebního řádu představuje jeden ze zvláštních výrazů zásady loajality, která zavazuje úředníka nejen k tomu, aby se zdržel chování, které by mohlo nepříznivě ovlivnit vážnost jeho postavení a respektování orgánu a jeho složek, avšak rovněž aby jeho chování – a to tím spíše, pokud náleží do vyšší platové třídy – bylo bez jakýchkoli pochyb takové, aby mezi ním a orgánem existoval vždy vztah důvěry (rozsudek Andreasen v. Komise, F‑40/05, EU:F:2007:189, bod 233 a citovaná judikatura).

124    Vzhledem k okolnostem projednávaného případu je Soud na jedné straně toho názoru, že OOJ správně došel k závěru, že žalobce se dopustil „hrubé nedbalosti“, když neoznámil, že jeho manželka pobírá belgické rodinné přídavky po tak dlouhou dobu. Na straně druhé se uložená sankce nejeví nepřiměřená. Zejména s ohledem na svou širokou posuzovací pravomoc mohl OOJ považovat uložení sankce odložení postupu do vyššího platového stupně po dobu 18 měsíců, která byla navržena disciplinární komisí, za nedostatečné, zejména v situaci projednávané věci, kdy na rozdíl od disciplinární komise OOJ rozhodl o tom, že žalobce porušil nejen čl. 67 odst. 2 služebního řádu, ale rovněž článek 11 tohoto řádu.

125    Jen pro úplnost Soud uvádí, že znění článku 10 přílohy IX služebního řádu OOJ nijak neukládalo, aby za okolnost odůvodňující zmírnění uložené sankce považoval to, že se žalobce blíží věku odchodu do důchodu, jak to OOJ učinil. Vzhledem k tomu, že byl tedy takový aspekt vzat při přijímání rozhodnutí ex gratia v úvahu, nemůže být nakonec přijatá sankce a fortiori posuzována jako nepřiměřená.

126    Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že OOJ určité polehčující okolnosti neopomněl, a že co se týče zohlednění různých okolností případu žalobce, při rozhodování o sankci, která nakonec byla žalobci uložena, je nezvážil způsobem nepřiměřeným.

127    První žalobní důvod musí proto být zamítnut jako neopodstatněný.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění

 Argumenty účastníků řízení

128    Na podporu druhého žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že v napadeném rozhodnutí a v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti OOJ dostatečně nevysvětlil důvody, pro které kvalifikoval nedbalost žalobce jako „hrubou“, zejména že nevysvětlil nebo vysvětlil jen málo důvody, pro které odmítl uznat některé okolnosti za polehčující. Dále OOJ dostatečně nevysvětlil důvody, pro které mu uložil přísnější sankci, než jakou navrhovala disciplinární komise.

129    Komise navrhuje, aby byl druhý žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

 Závěry Soudu

130    Povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU, připomenutá v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie a převzatá do čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu je základní zásadou unijního práva, která má zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné údaje pro posouzení odůvodněnosti aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a zadruhé umožnit jeho soudní přezkum (viz rozsudky Michel v. Parlament, 195/80, EU:C:1981:284, bod 22; Lux v. Účetní dvůr, 69/83, EU:C:1984:225, bod 16, a Camacho-Fernandes v. Komise, F‑16/13, EU:F:2014:51, bod 111).

131    V disciplinární oblasti musí být otázka, zda odůvodnění rozhodnutí OOJ, kterým se ukládá sankce, splňuje tyto požadavky, posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale i na jeho souvislosti a celkovou právní úpravu v dané oblasti. Disciplinární komise a OOJ musí v tomto ohledu uvést skutkové a právní okolnosti, od nichž se odvíjí právní odůvodnění jejich rozhodnutí, zrovna tak jako úvahy, které je vedly k jejich přijetí, avšak není od nich vyžadováno, aby se vyjádřily ke všem právním a skutkovým otázkám, které dotčená osoba vznesla během řízení (rozsudek Stevens v. Komise, T‑277/01, EU:T:2002:302, bod 71). V každém případě je rozhodnutí dostatečně odůvodněno, když bylo přijato v kontextu, který je dotyčnému úředníkovi znám a umožňuje mu pochopit dosah opatření, které bylo vůči němu přijato (rozsudek N v. Komise, T‑198/02, EU:T:2004:101, bod 70 a citovaná judikatura).

132    Pokud je sankce uložená dotyčnému nakonec přísnější než sankce navržená disciplinární komisí, musí pak rozhodnutí OOJ podrobně uvádět důvody, které uvedený orgán vedly k tomu, že stanovisko této komise nerespektoval (rozsudky F. v. Komise, 228/83, EU:C:1985:28, bod 35, a N v. Komise, EU:T:2004:101, bod 95 a citovaná judikatura).

133    V projednávané věci Soud uvádí, že OOJ v napadeném rozhodnutí zkoumal okolnosti projednávaného případu podle všech relevantních hledisek uvedených v článku 10 přílohy IX služebního řádu. Kromě toho v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podrobně odpověděl na jednotlivé argumenty vznesené žalobcem.

134    Ohledně otázky, zda OOJ dostatečně vysvětlil důvody, pro které kvalifikoval nedbalost žalobce jako „hrubou“, Soud uvádí, že již v napadeném rozhodnutí OOJ podrobně zkoumal rozsah povinnosti řádné péče úředníků a právně dostačujícím způsobem vysvětlil, že umožnění trvání situace souběhu vnitrostátních dávek a dávek podle služebního řádu po mnoho let, tak jako v projednávaném případě, z důvodu neexistence prohlášení, jehož učinění bylo povinností úředníka, nemohlo být ničím jiným než hrubou nedbalostí, pokud by nebylo kvalifikováno či kvalifikovatelné jako úmyslné porušení článku 11 a čl. 67 odst. 2 služebního řádu. V rozhodnutí o zamítnutí stížnosti OOJ tento aspekt v odpovědi na argumenty žalobce opět rozsáhle vysvětloval, přestože napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, představovalo výsledek řízení, jehož podrobnosti byly žalobci ve velké míře známy (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Daffix, C‑166/95 P, EU:C:1997:73, bod 34).

135    K tomu, že OOJ uložil žalobci sankci přísnější, než bylo doporučeno disciplinární komisí, zejména z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývá, že OOJ vysvětlil, kvůli kterému podstatnému důvodu považoval za vhodné zpřísnit sankci navrženou disciplinární komisí, a sice že na rozdíl od ní odmítl považovat nečinnost PMO za polehčující okolnost. Jak přitom bylo konstatováno v rámci rozboru prvního žalobního důvodu, OOJ byl oprávněn nepovažovat tento aspekt za polehčující okolnost, což samo o sobě již stačilo pro vysvětlení jeho volby uložit sankci přísnější, než jakou navrhovala disciplinární komise.

136    Mimoto Soud stále ke zpřísnění uložené sankce oproti sankci navržené disciplinární komisí uvádí, že OOJ měl v úmyslu napadeným rozhodnutím postihnout porušení článku 11 a čl. 67 odst. 2 služebního řádu, kdežto sankce navržená disciplinární komisí se vztahovala jen k porušení posledně uvedeného článku.

137    Na základě výše uvedeného musí být druhý žalobní důvod zamítnut jako neodůvodněný, stejně jako následně i žaloba v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

138    Podle článku 101 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, ponese účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, vlastní náklady řízení a bude mu uložena náhrada nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, pokud to druhý účastník řízení požadoval. Podle čl. 102 odst. 1 stejného řádu může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení, ale že se mu uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení nebo se mu tato náhrada nákladů řízení neuloží.

139    Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že žalobce neměl ve věci úspěch. Kromě toho žalovaná ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobci náhrada nákladů uložena. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 102 odst. 1 jednacího řádu, musí žalobce nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      EH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Rofes i Pujol

Bradley

Svenningsen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. listopadu 2014.

Vedoucí soudní kanceláře

 

      Předseda

W. Hakenberg

 

      K. Bradley


* Jednací jazyk: francouzština.