ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

10. dubna 2014

Věc F‑81/12

Risto Nieminen

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Povýšení – Povyšovací řízení 2010 – Povyšovací řízení 2011 – Rozhodnutí nepovýšit žalobce – Povinnost uvést odůvodnění – Srovnávací přezkum zásluh – Administrátoři v jazykové funkční skupině a administrátoři v jiných funkčních skupinách – Kvóty pro povýšení – Konstantní trvání zásluh“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se R. Nieminen domáhá zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie nepovýšit žalobce do platové třídy AD 12 v rámci povyšovacích řízení 2010 a 2011.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Risto Nieminen ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Skutečnosti, které mohou být zohledněny – Administrátoři v jazykové funkční skupině a administrátoři v jiných funkčních skupinách – Kvóty pro povýšení – Porušení čl. 45 odst. 1 služebního řádu

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

2.      Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě – Podpůrná povaha – Zohlednění konstantního trvání zásluh – Rozsah

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

3.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Podmínky – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 45)

4.      Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Rozsah – Zjevně nesprávné posouzení zásluh úředníka, který nebyl povýšen

(Služební řád, článek 45)

1.       Vyhrazení určitého počtu pracovních míst pro povyšování administrátorů, v jazykové funkční skupině může bránit tomu, aby byl povýšen jeden či více administrátorů v jiných funkčních skupinách, třebaže jejich zásluhy byly větší, než zásluhy administrátorů v jazykové funkční skupině, kteří byli povýšeni. Takové vyhrazení pracovního místa představuje porušení čl. 45 odst. 1 služebního řádu, který předpokládá, že tento srovnávací přezkum zásluh bude proveden na rovném základě.

(viz bod 40)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2010, Almeida Campos a další v. Rada, F‑14/09, body 37 a 38

2.      Počet odpracovaných let v platové třídě a ve službě může být pro účely povýšení zohledněn jen jako podpůrné kritérium v případě rovnosti zásluh určených zejména podle tří kritérií výslovně stanovených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu. Orgán oprávněný ke jmenování může nicméně legálně provést srovnávací přezkum zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení na základě konstantního trvání jejich zásluh.

Kritérium konstantního trvání zásluh nepředstavuje kritérium odlišné od tří kritérií uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu, nýbrž spadá přímo pod první z nich, které se zakládá na posudcích vypracovaných na úředníky. Konkrétněji uvedené kritérium konstantního trvání zásluh umožňuje lepší zohlednění všech zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení při dodržení zásady rovného zacházení. Pokud by totiž orgán oprávněný ke jmenování zohlednil pouze nejnovější posudek či posudky vypracované na úředníky přicházející v úvahu k povýšení, byl by srovnávací přezkum zásluh zkreslený nebo přinejmenším neúplný, vzhledem k tomu, že by orgán oprávněný ke jmenování neprozkoumal všechny zásluhy úředníků, kteří odpracovali více než dva roky v dotyčné platové třídě. Navíc použití množného čísla ve výrazu „posudky vypracované na úředníky“ obsaženém v čl. 45 odst. 1 služebního řádu naznačuje, že orgán oprávněný ke jmenování je v zásadě povinen přezkoumat všechny posudky na úředníky od jejich zařazení do dotyčné platové třídy, což nutně zahrnuje zohlednění kritéria konstantního trvání zásluh. Konečně kritérium konstantního trvání zásluh nemůže do srovnávacího přezkumu zásluh prováděného na základě čl. 45 odst. 1 služebního řádu jednoduše opětovně zahrnout kritérium počtu odpracovaných let, neboť vysoký počet odpracovaných let nemusí jít nutně ruku v ruce s vysokými a časově konstantními zásluhami, takže se obě uvedená kritéria nijak nepřekrývají, i když jsou v určité míře navzájem spojena.

(viz body 43 a 44)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 15. ledna 2014, Stols v. Rada, T‑95/12 P, body 41 až 44

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2011, Stols v. Rada, F‑51/08 RENV, bod 47

3.      Za účelem zvážení zásluh, k nimž má být přihlédnuto v rámci rozhodnutí o povýšení na základě článku 45 služebního řádu, má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijním soudem se musí omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky, které mohly přivést administrativu k jejímu závěru, administrativa zůstala v nenapadnutelných mezích a nepoužila svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Soud tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh úředníků provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým posouzením. Musí se omezit na posouzení objektivity a správnosti srovnávacího přezkumu zásluh upraveného v čl. 45 odst. 1 služebního řádu na základě upřesnění týkajících se povyšovacího řízení, podaných orgánem oprávněným ke jmenování před provedením tohoto přezkumu. Unijnímu soudu tedy nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení profesní způsobilosti úředníka provedeného administrativou, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které svou samotnou povahou nemohou být objektivně ověřeny.

Posuzovací pravomoc takto přiznaná administrativě je však omezena nezbytností provést srovnávací přezkum zásluh pečlivě a nestranně, ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení. I když má orgán oprávněný ke jmenování pravomoc stanovenou služebním řádem, aby takový přezkum provedl postupem a způsobem, které považuje za nejvhodnější, musí být tento přezkum v praxi proveden na rovném základě a musí vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

Posuzovací metoda, použitá pro srovnání zásluh úředníků, která spočívá v porovnání průměru analytických hodnocení úředníků s průměrem analytických hodnocení, jež o nich podali jejich hodnotitelé, je relevantní v rozsahu, v němž se snaží odstranit subjektivitu vyplývající z hodnocení provedených různými hodnotiteli.

Kromě toho má orgán oprávněný ke jmenování za tímto účelem pravomoc stanovenou služebním řádem k provedení srovnávacího přezkumu zásluh podle článku 45 služebního řádu postupem nebo způsobem, který uzná za nejvhodnější. Tato pravomoc je nicméně omezena nezbytností provést zmíněný přezkum pečlivě a nestranně, ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení. V praxi musí být tento přezkum proveden na rovném základě a musí vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

(viz body 57, 58, 90 a 91)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, bod 20 a citovaná judikatura; 3. října 2000, Cubero Vermurie v. Komise, T‑187/98, bod 85

Tribunál Evropské unie: 16. května 2013, Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, body 41, 42 a citovaná judikatura; výše uvedený rozsudek Stols v. Rada, body 29 až 31

Soud pro veřejnou službu: 14. července 2011, Praskevicius v. Parlament, F‑81/10, bod 53

4.      V souvislosti s přezkumem rozhodnutí administrativy v záležitostech povyšování, který je prováděn unijním soudem, je nesprávnost zjevná tehdy, je‑li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení. Aby se tedy prokázalo, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí, musí být důkazy, které žalobci přísluší předložit, dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost závěrů administrativy. Jinými slovy – žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je napadený závěr možno navzdory důkazům předloženým žalobcem připustit jako pravdivý nebo platný.

(viz bod 59)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: výše uvedený rozsudek Canga Fano v. Rada, bod 127

Soud pro veřejnou službu: 24. března 2011, Canga Fano v. Rada, F‑104/09, bod 35; 12. prosince 2012, Cerafogli v. ECB, F‑43/10, bod 131, jenž je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑114/13 P