Language of document : ECLI:EU:C:2014:101

Věc C‑470/12

Pohotovosť s. r. o.

v.

Miroslav Vašuta

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okresným súdom Svidník)

„Řízení o předběžné otázce – Spotřebitelský úvěr – Zneužívající klauzule – Směrnice 93/13/EHS – Nucený výkon rozhodčího nálezu – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení o výkonu rozhodnutí – Sdružení na ochranu spotřebitelů – Vnitrostátní právní předpisy neumožňující takové vedlejší účastenství – Procesní autonomie členských států“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. února 2014

1.        Soudní řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření – Povinnost znovuotevřít ústní část řízení, aby se účastníkům řízení umožnilo vyjádřit se k právním otázkám vzneseným ve stanovisku generálního advokáta – Neexistence – Návrh na vyslechnutí osoby, která není účastnicí sporu v původním řízení – Nepřípustnost

(Článek 252 druhý pododstavec SFEU a článek 267 SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 83 a čl. 97 odst. 1)

2.        Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Pravomoci vnitrostátních soudů – Rozsah – Odvolání podané proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Zachování, změna nebo zrušení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – Posouzení předkládajícím soudem

(Článek 267 SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 100)

3.        Ochrana spotřebitelů – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Návrh na nucený výkon pravomocného rozhodčího nálezu – Povinnost soudu rozhodujícího o nuceném výkonu posoudit i bez návrhu zneužívající povahu rozhodčí doložky – Dosah

(Směrnice Rady 93/13, články 6 a 7)

4.        Ochrana spotřebitelů – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Prostředky určené k zabránění užívání zneužívajících klauzulí – Vnitrostátní právní předpisy neumožňující vedlejší účastenství sdružení na ochranu spotřebitelů vystupujícího na podporu spotřebitele v řízení o nuceném výkonu pravomocného rozhodčího nálezu – Přípustnost – Meze – Dodržení zásad rovnocennosti a účinnosti – Dosah

(Listina základních práv Evropské unie, články 38 a 47; směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2 a článek 8)

5.        Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Výklad vnitrostátního práva – Vyloučení

(Článek 267 SFEU)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 21–23)

2.        Ze znění článku 267 SFEU vyplývá, že řízení o předběžné otázce předpokládá, že před vnitrostátními soudy skutečně probíhá spor, v jehož rámci mají vnitrostátní soudy vydat rozhodnutí, které může zohlednit rozsudek vydaný v rámci řízení o předběžné otázce. Pokud předkládající soud Soudnímu dvoru uvede, že řízení ve věci, která mu byla předložena, dosud probíhá, takové tvrzení vnitrostátního soudu Soudní dvůr zavazuje a účastníci původního řízení jej v zásadě nemohou zpochybnit.

Mimoto, bylo-li proti předkládacímu rozhodnutí podle článku 267 SFEU podáno odvolání, je posouzení relevance a nezbytnosti předběžné otázky v zásadě pouze odpovědností soudu, který se rozhodne podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, s výhradou omezeného přezkumu Soudního dvoru. Je tedy na předkládajícím soudu, aby vyvodil důsledky z případného rozsudku vydaného v rámci řízení o odvolání podaném proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a zejména aby se rozhodl, zda bude na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvat, změní ji nebo ji vezme zpět. Z toho vyplývá, že Soudní dvůr musí – rovněž v zájmu transparentnosti a právní jistoty – vycházet pouze z rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které musí mít příslušné právní účinky, dokud není vzato zpět nebo změněno soudem, který jej vydal, přičemž o takovémto zpětvzetí nebo změně může rozhodnout pouze tento soud. Pouze v případě, že odvolací soud podle použitelných vnitrostátních procesních předpisů zruší rozhodnutí předkládajícího soudu, kterým nepřipustil zpětvzetí návrhu žalobce v původním řízení, a nařídí zpětvzetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané tímto soudem, může Soudní dvůr poté, co si případně vyžádá vyjádření předkládajícího soudu k této záležitosti, vyvodit důsledky z rozhodnutí odvolacího soudu a případně vyškrtnout věc z rejstříku Soudního dvora.

(viz body 28, 30–33)

3.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 39–42)

4.        Směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách, zejména čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článek 8 uvedené směrnice ve spojení s články 38 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které není přípustné vedlejší účastenství sdružení na ochranu spotřebitelů na podporu spotřebitele v řízení o výkonu pravomocného rozhodčího nálezu, které je vedeno proti dotyčnému spotřebiteli.

Směrnice 93/13 ani směrnice, které ji následovaly a doplnily právní úpravu v oblasti ochrany spotřebitele, totiž neobsahují ustanovení upravující úlohu, která by mohla nebo měla být svěřena sdružením na ochranu spotřebitelů v rámci individuálních sporů týkajících se spotřebitele. Směrnice 93/13 tak neupravuje otázku, zda by taková sdružení měla mít právo na vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu spotřebitelů v rámci takových individuálních sporů. Z toho vyplývá, že při neexistenci unijní právní úpravy, pokud jde o možnost sdružení na ochranu spotřebitelů vstoupit jako vedlejší účastník do řízení v individuálních sporech týkajících se spotřebitelů, je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie taková pravidla stanovil, avšak za podmínky, že nejsou méně příznivá než pravidla upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity).

Jelikož směrnice 93/13 neobsahuje ustanovení, které by upravovalo právo sdružení na ochranu spotřebitelů vstoupit jako vedlejší účastník do individuálních sporů týkajících se spotřebitelů, nemůže článek 38 Listiny základních práv Evropské unie, stanovující, že v politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele, sám o sobě vést k výkladu uvedené směrnice v tom smyslu, že toto právo přiznává.

Dále vzhledem k tomu, že směrnice 93/13 vyžaduje ve sporech týkajících se prodávajícího nebo poskytovatele a spotřebitele pozitivní zásah, vnější ve vztahu ke smluvním stranám, ze strany vnitrostátního soudu rozhodujícího o takových sporech, nelze mít za to, že nepovolení vstupu sdružení jako vedlejšího účastníka do řízení na podporu dotčeného spotřebitele je porušením práva tohoto spotřebitele nebo sdružení na účinnou právní ochranu, tak jak je zaručeno článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie.

(viz body 45, 46, 52–54, 57 a výrok)

5.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 59, 60)