Language of document : ECLI:EU:C:2015:16

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 15. ledna 2015(1)

Věc C‑3/14

Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej,

Telefonia Dialog sp. z o.o.

proti

T-Mobile Polska SA, dříve Polska Telefonia Cyfrowa SA,

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Najwyższy (Polsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Sítě a služby elektronických komunikací – Směrnice 2002/19/ES – Článek 5 – Pravomoci a odpovědnosti vnitrostátních regulačních orgánů ve vztahu k přístupu a propojení – Směrnice 2002/21/ES – Článek 7 odst. 3 – Oznamování navrhovaných opatření vnitrostátními regulačními orgány – Oblast působnosti tohoto postupu – Rozsah působnosti podmínky týkající se vlivu tohoto opatření na obchod mezi členskými státy – Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu přijaté v rámci řešení sporu mezi dvěma vnitrostátními operátory ve smyslu článku 20 směrnice 2002/21/ES – Rozhodnutí ukládající jednomu z těchto operátorů povinnosti stanovené v článku 28 směrnice 2002/22/ES týkajícím se přístupu k nezeměpisným číslům“





1.        V této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je Soudní dvůr vyzván, aby upřesnil oblast působnosti oznamovacího postupu, který unijní zákonodárce upravil v článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice)(2).

2.        Podle tohoto ustanovení je vnitrostátní regulační orgán (dále jen „VRO“), povinen oznámit Komisi, jakož i VRO v ostatních členských státech návrhy opatření, která jsou přijata na základě ustanovení výslovně uvedených unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice a která mají „vliv na obchod mezi členskými státy“ ve smyslu čl. 7 odst. 3 písm. b) této směrnice.

3.        Podstatou žádosti Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud) (Polsko) je, aby Soudní dvůr upřesnil rozsah působnosti každé z těchto dvou podmínek.

4.        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej (předseda Úřadu pro elektronické komunikace, dále jen „předseda UKE“), polským VRO, a společnosti Telefonia Dialog SA (dále jen „Telefonia Dialog“), na straně jedné, a společností T‑Mobile Polska SA, dříve Polska Telefonia Cyfrowa SA (dále jen „T‑Mobile Polska“), jedním z hlavních telekomunikačních operátorů v Polsku, na straně druhé. Předseda UKE totiž na žádost společnosti Telefonia Dialog a za účelem vyřešení sporu se společností T‑Mobile Polska uložil společnosti T‑Mobile Polska povinnosti, jejichž cílem bylo zajistit koncovým uživatelům právo na přístup k nezeměpisným číslům zaručené v článku 28 směrnice 2002/22/ES(3). Podle čl. 2 písm. d) a f) směrnice o univerzální službě se „nezeměpisným číslem“ rozumí číslo z národního číslovacího plánu, u kterého číselná struktura neobsahuje zeměpisný údaj používaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu sítě. Tento pojem zahrnuje mimo jiné čísla mobilních telefonů, služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou. Ze spisu vyplývá, že předseda UKE toto opatření před jeho přijetím neoznámil Evropské komisi ani VRO v ostatních členských státech.

5.        Podstatou otázek, jež předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru, je, zda je VRO povinen oznámit v souladu s postupem uvedeným v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice takové opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení. Zejména se táže, zda toto opatření, kterým VRO za účelem vyřešení sporu uložil operátorovi povinnosti týkající se přístupu k nezeměpisným číslům, spadá do oblasti působnosti tohoto postupu a, konkrétně, zda splňuje obě podmínky uvedené v čl. 7 odst. 3 písm. a) a b) rámcové směrnice.

6.        V tomto stanovisku vysvětlím důvody, proč mám za to, že takové opatření spadá do rozsahu působnosti čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, a tudíž musí být oznámeno Komisi a VRO v ostatních členských státech, pokud má vliv na obchod mezi členskými státy.

7.        V této souvislosti navrhnu Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že podmínka vycházející z vlivu opatření na obchod mezi členskými státy uvedená v čl. 7 odst. 3 písm. b) rámcové směrnice předpokládá, že je třeba prokázat, že dotčené opatření by mohlo citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy tím, že by mělo přímý či nepřímý nebo skutečný či potenciální vliv na obchod mezi nimi. Vzhledem k tomu, že toto posouzení představuje skutkovou otázku, přikloním se k tomu, že je na každém z příslušných vnitrostátních orgánů provést toto posouzení in concreto, a to s ohledem na povahu daného opatření a služeb, jakož i postavení a význam dotyčných operátorů na trhu.

I –    Právní rámec

A –    Unijní právní předpisy

1.      Přístupová směrnice

8.        Článek 1 odst. 1 směrnice 2002/19/ES(4) zní:

„V rámci stanoveném [rámcovou směrnicí] harmonizuje tato směrnice způsob, kterým členské státy regulují přístup k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a jejich vzájemné propojení. Cílem je zavést v souladu se zásadami vnitřního trhu předpisový rámec pro vztahy mezi zajišťovateli sítí a poskytovateli služeb, který povede k dosažení trvalé hospodářské soutěže, interoperability služeb elektronických komunikací a k prospěchu zákazníka.“

9.        Článek 5 přístupové směrnice, nadepsaný „Pravomoci a odpovědnosti [VRO] ve vztahu k přístupu a propojení“, stanoví:

„1.      Při uskutečňování cílů stanovených v článku 8 [rámcové směrnice] [VRO] podporují a v případě potřeby zajišťují v souladu s ustanoveními této směrnice odpovídající přístup a propojení, jakož i interoperabilitu služeb a plní své úkoly způsobem, který podporuje efektivitu, udržitelnou hospodářskou soutěž, efektivní investice a inovace a koncovým uživatelům přináší co nejvyšší výhody.

Aniž jsou dotčena opatření, která mohou být přijata vůči podnikům s významnou tržní silou v souladu s článkem 8, musí mít [VRO] zejména pravomoc uložit:

a)      v míře, která je nezbytná k zabezpečení spojení konec-konec, povinnosti podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, v odůvodněných případech rovněž povinnost propojovat jejich sítě, kde tomu tak ještě není;

[...]

3.      Povinnosti a podmínky uložené v souladu s odstavci 1 a 2 [...] [se uplatňují] v souladu s postupy podle článků 6 a 7 [rámcové směrnice].

4.      Ve vztahu k přístupu a propojení členské státy zajistí, aby byl [VRO] zmocněn k provedení zásahu z vlastního podnětu, je-li to odůvodněné, nebo na žádost jedné ze zúčastněných stran, nedojde-li k dohodě mezi podniky, aby byly zajištěny politické cíle článku 8 [rámcové směrnice], v souladu s ustanoveními této směrnice a s postupy podle článků 6 a 7, 20 a 21 [rámcové směrnice].“

10.      Článek 8 přístupové směrnice, nadepsaný „Ukládání, změna nebo rušení povinností“, zní následovně:

„1.      Členské státy zajistí, aby byly [VRO] zmocněny ukládat povinnosti stanovené v článcích 9 až 13.

[...]

4.      Povinnosti uložené v souladu s tímto článkem musí vycházet z povahy zjištěného problému, a musí být přiměřené a odůvodněné s ohledem na cíle stanovené v článku 8 [rámcové směrnice]. Takové povinnosti mohou být uloženy pouze po konzultacích v souladu s články 6 a 7 dané směrnice.

[...]“

2.      Rámcová směrnice

11.      Body 15 a 38 odůvodnění rámcové směrnice znějí takto:

„(15) Je důležité, aby [VRO] konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami a aby zohledňovaly jejich připomínky před přijetím konečného rozhodnutí. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na jednotný trh nebo jiné cíle Smlouvy, by [VRO] měly oznamovat určité návrhy rozhodnutí Komisi a ostatním [VRO] a poskytnout jim tak možnost vznést připomínky. Je vhodné, aby [VRO] konzultovaly se zainteresovanými stranami všechny návrhy opatření, která mají vliv na obchod mezi členskými státy. Případy, v nichž se uplatňují postupy uvedené v článcích 6 a 7, jsou definovány v této směrnici a ve zvláštních směrnicích. [...]

[...]

(38)      Opatřeními, která by mohla nepříznivě ovlivnit obchod mezi členskými státy, se rozumějí opatření, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl vytvářet překážky pro jednotný trh. Jedná se o opatření, která mají výrazný dopad na operátory nebo uživatele v jiných členských státech, která mimo jiné zahrnují: opatření ovlivňující ceny pro uživatele v jiných členských státech; opatření ovlivňující schopnost podniku usazeného v jiném členském státě poskytovat služby elektronických komunikací, a zejména opatření ovlivňující schopnost nabízet služby v nadnárodním měřítku; opatření ovlivňující strukturu trhu nebo přístup na něj a dopadající na podniky v jiných členských státech.“

12.      Článek 6 rámcové směrnice, nadepsaný „Mechanismus konzultací a průhlednosti“, stanoví:

„S výjimkou případů, na které se vztahuje čl. 7 odst. 6, článek 20 nebo článek 21, zajistí členské státy, aby v případě, že mají [VRO] v úmyslu přijmout opatření podle této směrnice nebo podle zvláštních směrnic mající výrazný dopad na relevantní trh, byla zainteresovaným stranám poskytnuta příležitost předložit k návrhu opatření v přiměřené lhůtě připomínky. [...]“

13.      Článek 7 rámcové směrnice, nadepsaný „Upevnění vnitřního trhu elektronických komunikací“, zní:

„1.      Při plnění svých úkolů podle této směrnice a podle zvláštních směrnic [VRO] v nejvyšší míře zohlední cíle, které stanoví článek 8, též pokud se týkají fungování vnitřního trhu.

2.      [VRO] přispívají k rozvoji vnitřního trhu tím, že průhledným způsobem spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí, aby zajistily jednotné uplatňování ustanovení této směrnice a zvláštních směrnic ve všech členských státech. […]

3.      Vedle konzultace uvedené v článku 6 dá [VRO], pokud má v úmyslu přijmout opatření, která:

a)      spadají do oblasti působnosti článků 15 nebo 16 této směrnice, článků 5 nebo 8 [přístupové směrnice] nebo článku 16 [směrnice o univerzální službě], a 

b)      má vliv na obchod mezi členskými státy,

Komisi a [VRO] v ostatních členských státech přístupný zároveň návrh opatření společně s odůvodněním, z něhož opatření vychází, podle čl. 5 odst. 3 a informuje o tom Komisi a ostatní [VRO]. [VRO] a Komise mohou předložit připomínky dotyčnému [VRO] pouze do jednoho měsíce nebo ve lhůtě uvedené v článku 6, je-li tato lhůta delší. Lhůta jednoho měsíce nesmí být prodloužena.

[...]“

14.      Článek 20 rámcové směrnice, nadepsaný „Řešení sporů mezi podniky“, stanoví:

„1.      V případě sporu, který vznikl v souvislosti s povinnostmi, které vyplývají z této směrnice nebo ze zvláštních směrnic, mezi podniky, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací v členském státě, vydá dotyčný [VRO] na žádost kterékoli strany, a aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 2, závazné rozhodnutí řešící spor v nejkratším možném termínu […]

[...]

3.      Při řešení sporu přijme [VRO] rozhodnutí směřující k dosažení cílů stanovených v článku 8. Jakékoli povinnosti, které uloží [VRO] podnikům při řešení sporu, musí být v souladu s ustanoveními této směrnice nebo zvláštních směrnic.

[...]“

3.      Směrnice o univerzální službě

15.      Článek 28 směrnice o univerzální službě je součástí kapitoly IV, nadepsané „Zájmy a práva koncových uživatelů“. Tento článek, jenž se týká přístupu k nezeměpisným číslům, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby [...] měli koncoví uživatelé z jiných členských států přístup k nezeměpisným číslům na jejich území [...]“

B –    Polské právo

16.      Zákon o telekomunikačním právu ze dne 16. července 2004 (Ustawa z dnia 16 lipca 2004 r. Prawo telekomunikacyjne)(5), ve znění účinném v době, kdy nastaly skutkové okolnosti sporu, provádí do vnitrostátního právního řádu ustanovení přijatá unijním zákonodárcem v rámci tzv. telekomunikačního balíčku.

17.      Cílem článku 15 tohoto zákona, který je obsažen v kapitole 3, nadepsané „Konzultace“, je provést článek 6 rámcové směrnice. Tento článek 15 stanoví:

„Předseda UKE před tím, než rozhodne:

1)      ve věcech analýzy trhu a označení telekomunikačního podniku s významnou tržní silou nebo o zrušení rozhodnutí v této souvislosti,

2)      ve věcech uložení, zrušení, zachování nebo změny regulačních povinností telekomunikačního podniku s významnou tržní silou, nebo bez významné tržní síly,

3)      ve věcech rozhodnutí, která se týkají telekomunikačního přístupu, stanovených v článcích 28 až 30,

4)      v ostatních věcech, které jsou uvedeny v zákoně,

uskuteční konzultace, v rámci kterých zainteresovaným stranám umožní, aby se v určité lhůtě k návrhu rozhodnutí písemně vyjádřily.“

18.      Článek 18 uvedeného zákona je součástí kapitoly 4, nadepsané „Konsolidace“. Tento článek, jehož cílem je provedení článku 7 rámcové směrnice, stanoví:

„Pokud by rozhodnutí uvedená v článku 15 mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, zahájí předseda UKE současně s konzultacemi též konsolidaci a zašle návrhy rozhodnutí včetně jejich odůvodnění [Komisi] a regulačním orgánům v ostatních členských státech.“

19.      Články 27 a 28 zákona o telekomunikačním právu mají provádět článek 5 přístupové směrnice. Tyto články 27 a 28 znějí:

„Článek 27

1.      Předseda UKE může bez návrhu nebo na základě písemné žádosti kteréhokoliv účastníka jednání o uzavření smlouvy o přístupu stanovit usnesením lhůtu pro ukončení jednání o uzavření příslušné smlouvy, jež nesmí přesáhnout 90 dní ode dne podání žádosti o uzavření takové smlouvy.

2.      Pokud není jednání zahájeno, pokud je přístup odmítnut podnikem, který je povinen jej poskytnout, nebo pokud není uzavřena žádná smlouva ve lhůtě uvedené v odstavci 1, kterákoli ze stran může požadovat, aby předseda UKE přijal rozhodnutí ohledně sporných otázek či rozhodnutí definující podmínky spolupráce.

[...]

Článek 28

1.      Předseda UKE přijme rozhodnutí o poskytnutí přístupu ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti uvedené v čl. 27 odst. 2 a zohlední přitom následující kritéria:

1)      zájem uživatelů telekomunikačních sítí;

2)      povinnosti uložené telekomunikačním podnikům;

3)      podporu moderních telekomunikačních služeb;

4)      charakter stávajících sporných otázek a proveditelnost řešení týkajících se technických a ekonomických aspektů přístupu, které nabízí telekomunikační podniky jednajícím stranám a které mohou představovat alternativy;

5)      záruku:

a)      integrity sítě a interoperability služeb,

b)      podmínek nediskriminačního přístupu;

c)      rozvoje hospodářské soutěže na trhu telekomunikačních služeb;

[...]

4.      Rozhodnutí o poskytnutí přístupu nahrazuje část smlouvy o přístupu zahrnutou v uvedeném rozhodnutí.

[...]

6.      Předseda UKE může rozhodnutí o přístupu změnit na žádost kterékoli dotčené strany nebo z úřední moci, jestliže je to odůvodněno potřebou zajistit ochranu zájmů koncových uživatelů, účinnou hospodářskou soutěž nebo interoperabilitu služeb.

[...]“

20.      Článek 79 odst. 1 zákona o telekomunikačním právu, který provádí článek 28 směrnice o univerzální službě, zní:

„Operátor veřejné komunikační sítě zajistí, aby koncoví uživatelé jeho sítě a koncoví uživatelé z jiných členských států, pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné, měli přístup k nezeměpisným číslům na území Polské republiky s výjimkou případů, kdy se volaný zákazník rozhodl omezit přístup koncových uživatelů, kteří se nacházejí ve vymezených zeměpisných oblastech.“

II – Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky

21.      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Telefonia Dialog požádala předsedu UKE, aby přijal nezbytná opatření za účelem změny ustanovení smlouvy, kterou uzavřela se společností T‑Mobile Polska o přístupu k nezeměpisným číslům pro koncové uživatele.

22.      Předseda UKE rozhodnutím ze dne 19. prosince 2008 uložil na základě článku 28 zákona o telekomunikačním právu, který provádí článek 5 přístupové směrnice, nadepsaný, jak připomínám, „Pravomoci a odpovědnosti [VRO] ve vztahu k přístupu a propojení“, společnosti Telefonia Dialog povinnost poskytovat služby ukončení volání ve své síti za úplatu vymezenou v tomto rozhodnutí. Společnost T‑Mobile Polska měla naopak povinnost zajistit svým zákazníkům přístup k informačním a zábavním službám poskytovaným sítí společnosti Telefonia Dialog za úplatu rovněž vymezenou v tomto rozhodnutí.

23.      V rámci žaloby podané společností T‑Mobile Polska zrušil Sąd Okręgowy w Warszawie (krajský soud ve Varšavě) rozhodnutí předsedy UKE z důvodu, že toto rozhodnutí nebylo oznámeno, jak vyžaduje čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice. Sąd Okręgowy w Warszawie totiž konstatoval, že se toto rozhodnutí týká občanů členských států, kteří využívají roamingové služby společnosti T‑Mobile Polska, takže má vliv na obchodní vztahy mezi členskými státy.

24.      Sąd Apelacyjny w Warszawie (odvolací soud ve Varšavě) tento rozsudek potvrdil.

25.      Předseda UKE podal kasační opravný prostředek k Sąd Najwyższy. Domnívá se, že Sąd Apelacyjny w Warszawie tím, že konstatoval, že dotčené opatření má dopad na jednotný trh, nesprávně vyložil pojem „vliv na obchod mezi členskými státy“ uvedený v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, a tudíž porušil toto ustanovení.

26.      Za těchto podmínek se Sąd Najwyższy rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 7 odst. 3 [rámcové] směrnice ve spojení s článkem 28 směrnice [o univerzální službě] vykládány v tom smyslu, že každé opatření, které [VRO] přijme za účelem splnění povinnosti vyplývající z článku 28 směrnice [o univerzální službě], má vliv na obchod mezi členskými státy, pokud může koncovým uživatelům z jiných členských států zajistit přístup k nezeměpisným číslům na území dotyčného členského státu?

2)      Musí být článek 6 ve spojení s čl. 7 odst. 3 a článkem 20 [rámcové] směrnice vykládány v tom smyslu, že [VRO] při rozhodování o sporu mezi podniky zajišťujícími sítě nebo poskytujícími služby elektronických komunikací, jenž se týká zajištění splnění povinnosti vyplývající z článku 28 směrnice [o univerzální službě] jedním z těchto podniků, nesmí provést konsolidační postup, a to ani v případě, že má dané opatření vliv na obchod mezi členskými státy a vnitrostátní právo ukládá [VRO] povinnost, aby provedl konsolidaci vždy, když opatření může mít takový vliv?

3)      V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Musí být článek 6, čl. 7 odst. 3 a článek 20 [rámcové] směrnice ve spojení s článkem 288 SFEU a čl. 4 odst. 3 SEU vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní soud je povinen nepoužít ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která [VRO] ukládají povinnost provést konsolidační postup vždy, když může mít jím přijaté opatření vliv na obchod mezi členskými státy?“

III – Úvodní poznámky

27.      Navrhuji, aby Soudní dvůr zkoumal položené otázky v jiném pořadí, než navrhuje Sąd Najwyższy, a to z následujících důvodů.

28.      Podstatou otázek, které předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru, je, zda je [VRO] povinen dodržet oznamovací postup uvedený v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, pokud v rámci sporu mezi dvěma podniky, které poskytují služby elektronických komunikací v jednom členském státě, ukládá povinnosti týkající se přístupu k nezeměpisným číslům stanovené unijním zákonodárcem v článku 28 směrnice o univerzální službě.

29.      Případy, ve kterých jsou [VRO] povinny oznámit své návrhy opatření, jsou výslovně vymezeny unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice. Musí být splněny dvě podmínky.

30.      První podmínka se týká předmětu opatření. V souladu s čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice se tak musí jednat o opatření „[spadající] do oblasti působnosti článků 15 nebo 16 této směrnice, článků 5 nebo 8 [přístupové směrnice] nebo článku 16 [směrnice o univerzální službě]“.

31.      Druhá podmínka se týká dopadu opatření na jednotný trh. Podle čl. 7 odst. 3 písm. b) rámcové směrnice se totiž musí jednat o opatření „[mající] vliv na obchod mezi členskými státy“.

32.      V rámci první předběžné otázky se předkládající soud zabývá rozsahem působnosti této druhé podmínky. Sąd Najwyższy se totiž táže, zda by takové opatření, o jaké se jedná ve sporu v původním řízení, jehož cílem je zajistit přístup k nezeměpisným číslům, mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 7 odst. 3 písm. b) rámcové směrnice.

33.      V druhé předběžné otázce se pak zamýšlí nad rozsahem působnosti první podmínky týkající se povahy rozhodnutí. Předkládající soud se totiž táže, zda se oznamovací postup použije v případě opatření, které je přijato na základě článku 20 rámcové směrnice za účelem řešení sporu mezi vnitrostátními operátory.

34.      Vzhledem k výše uvedenému se proto zdá být logičtější obrátit pořadí, ve kterém se budu těmito dvěma otázkami zabývat. Pokud mám dojít k závěru, že takové opatření, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které bylo přijato v rámci řešení sporu mezi podniky, není ani jedním z případů výslovně stanovených unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, nebude nutné posoudit, zda toto opatření může mít podle písm. b) tohoto ustanovení vliv na obchod mezi členskými státy.

IV – Analýza

A –    K rozsahu působnosti podmínky stanovené v čl. 7 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice, vycházející z povahy opatření

35.      Podstatou druhé otázky, kterou předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru, je, zda je VRO podle čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice povinen oznámit opatření, kterým ukládá telekomunikačnímu operátorovi povinnosti týkající se přístupu k nezeměpisným číslům, pokud je toto opatření přijato v rámci řešení sporu ve smyslu článku 20 této směrnice(6).

36.      Tato otázka vyvstává, jelikož unijní zákonodárce v článku 20 rámcové směrnice nestanoví, že takové rozhodnutí musí být oznámeno Komisi a [VRO] v ostatních členských státech v souladu s postupem uvedeným čl. 7 odst. 3 této směrnice.

37.      Tato otázka vyvstává také z důvodu, že toto rozhodnutí prima facie nespadá mezi případy vymezené unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice.

38.      Podle tohoto ustanovení je totiž VRO povinen oznámit opatření, kterými:

–        vymezuje relevantní trh nebo provádí analýzu trhu v souladu s články 15 a 16 rámcové směrnice;

–        plní povinnosti týkající se přístupu k sítím elektronických komunikací a jejich vzájemného propojení v souladu s článkem 5 přístupové směrnice;

–        v souladu s článkem 8 přístupové směrnice ukládá, mění nebo ruší povinnosti vztahující se na operátory označené za operátory s významnou tržní silou na daném trhu, a to zejména

–        povinnosti průhlednosti týkající podmínek propojení nebo přístupu v souladu s článkem 9 přístupové směrnice;

–        povinnosti nediskriminace v souladu s článkem 10 přístupové směrnice;

–        povinnosti odděleného účetnictví v souladu s článkem 11 přístupové směrnice;

–        povinnosti přístupu k určitým síťovým zařízením a přiřazeným zařízením v souladu s článkem 12 přístupové směrnice a 

–        požadavky na regulaci cen a nákladové účetnictví v souladu s článkem 13 přístupové směrnice a 

–        zachovává, mění nebo ruší povinnosti týkající se trhů pro koncové uživatele v souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice o univerzální službě.

39.      Opatření přijaté na základě článku 20 rámcové směrnice tedy unijní zákonodárce výslovně nezmiňuje.

40.      Domnívám se však, že to nebrání tomu, aby takové rozhodnutí spadalo do oblasti působnosti oznamovacího postupu uvedeného v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, a to od okamžiku, kdy se toto opatření týká jedné z povinností stanovených v čl. 7 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice a má vliv na obchod mezi členskými státy v souladu s čl. 7 odst. 3 písm. b) této směrnice.

41.      Článek 20 rámcové směrnice je totiž čistě procesním ustanovením. Připomínám, že stanoví pravidla a postupy, jež se použijí v případě, že se VRO zapojí do sporu mezi podniky, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací v jednom členském státě, a za účelem řešení tohoto sporu přijme závazné rozhodnutí.

42.      Provádění oznamovacího postupu přitom nezávisí na povaze postupu, na jehož konci přijal VRO dotčené opatření. Jak jednoznačně vyplývá ze znění čl. 7 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice, závisí provedení tohoto postupu pouze na předmětu opatření. Má dané opatření vymezit relevantní trh, má za cíl zajistit přístup ke službě elektronických komunikací nebo je jeho cílem uložit operátorovi na trhu povinnosti týkající se regulace cen?

43.      V projednávané věci je tedy třeba se zaměřit na samotný předmět rozhodnutí přijatého předsedou UKE a odhlédnout od procesního rámce, do něhož patří.

44.      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že toto opatření přijal předseda UKE za účelem splnění povinností podle článku 28 směrnice o univerzální službě, který zajišťuje právo na přístup k nezeměpisným číslům pro koncové uživatele v rámci jeho území. Toto rozhodnutí se tedy týká přístupu ke službě elektronických komunikací.

45.      I když je uvedené opatření součástí postupu pro řešení sporů podle článku 20 rámcové směrnice, předkládající soud potvrdil, že bylo přijato v rámci pravomocí svěřených předsedovi UKE článkem 28 zákona o telekomunikačním právu, který provádí do vnitrostátního právního řádu článek 5 přístupové směrnice. Připomínám, že toto posledně uvedené ustanovení svěřuje každému VRO právo, či dokonce povinnost uložit operátorům na trhu povinnosti týkající se přístupu k sítím elektronických komunikací a jejich vzájemného propojení. Jedná se o základní ustanovení, pod které opatření, o něž se jedná ve věci v původním řízení, jednoznačně spadá.

46.      Opatření přijaté předsedou UKE tedy vychází, pokud jde o jeho předmět, z článku 5 přístupové směrnice, který stanoví pravomoci a povinnosti, které přísluší VRO v souvislosti s přístupem a propojením, a pokud jde o postup, z článku 20 rámcové směrnice, který stanoví procesní pravidla, jež se použijí v rámci řešení sporu.

47.      V tomto ohledu lze konstatovat, že unijní zákonodárce velmi úzce propojuje opatření přijatá na základě článku 5 přístupové směrnice s procesními mechanismy uvedenými v článcích 6, 7, 20 a 21 rámcové směrnice. Jak totiž zcela jednoznačně vyplývá z čl. 5 odst. 3 a 4 přístupové směrnice, musí být povinnosti a podmínky, jež VRO ukládají v souvislosti s přístupem a propojením, zaváděny v souladu s konzultacemi a oznamovacím postupem uvedenými v článcích 6 a 7 rámcové směrnice, a případně podle procesních pravidel uvedených v článcích 20 a 21 rámcové směrnice, pokud jsou součástí řešení vnitrostátního nebo přeshraničního sporu.

48.      I přesto je nyní třeba zdůraznit, že opatření přijatá na základě článku 5 přístupové směrnice jsou výslovně zahrnuta v čl. 7 odst. 3 písm. a) rámcové směrnice. VRO mají tedy povinnost tato opatření oznámit Komisi a VRO v ostatních členských státech, pokud mají vliv na obchod mezi členskými státy.

49.      Tento výklad je potvrzen cíli, které sleduje unijní zákonodárce v této oblasti.

50.      Cílem rámcové směrnice, jak výslovně vyplývá z jejího bodu 15 odůvodnění, je totiž zajistit, aby rozhodnutí přijatá VRO na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na jednotný trh. Kromě toho podle bodu 2 odůvodnění doporučení Komise ze dne 15. října 2008(7) nesmějí tato rozhodnutí ohrozit cíle, které sleduje unijní zákonodárce při stanovení regulačního rámce pro telekomunikační trh uvedené v článku 8 rámcové směrnice. Jinými slovy, unijní zákonodárce požaduje, aby VRO přispěly k rozvoji jednotného trhu tím, že budou transparentně spolupracovat mezi sebou a s Komisí, aby bylo zajištěno soudržné uplatňování pravidel stanovených v rámci tzv. telekomunikačního balíčku, a zabránilo se tak jakémukoli narušení hospodářské soutěže, které by mohlo být překážkou rozvoje telekomunikačního trhu.

51.      Bylo by přitom v rozporu s těmito cíli, aby se oznamovací postup nevztahoval na opatření přijatá VRO v rámci řešení sporu. Tato opatření jsou administrativní, a nikoli soudní povahy a jejich oznámení jednoznačně přispívá ke spolupráci, kterou se snaží zavést unijní zákonodárce mezi těmito orgány a Komisí. Vyloučit taková opatření z působnosti čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice by tudíž podle mého názoru mohlo narušit požadovanou harmonizaci. V tomto ohledu si lze všimnout, že v bodě 32 odůvodnění rámcové směrnice unijní zákonodárce výslovně uvedl, že „zásah [VRO] při řešení sporu mezi podniky, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací v členském státě, by měl směřovat k tomu, aby bylo zajištěno dodržování povinností vyplývajících z [rámcové] směrnice nebo ze zvláštních směrnic“, mezi něž patří požadavky transparentnosti a spolupráce.

52.      Je ostatně zajímavé si povšimnout, že v souvislosti se sledováním těchto cílů Komise v bodě 4 odůvodnění svého výše zmíněného doporučení uvedla, že „poskytne [VRO], pokud o to požádají, příležitost projednat případné návrhy opatření ještě před formálním oznámením těchto opatření podle článku 7 [rámcové] směrnice“.

53.      S ohledem na výše uvedené mám za to, že čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že opatření přijaté v rámci řešení sporu, kterým VRO ukládá operátorovi povinnosti týkající se přístupu k nezeměpisným číslům, a to v souladu s pravomocemi a odpovědnostmi, které tomuto orgánu přísluší podle článku 5 přístupové směrnice, článku 20 rámcové směrnice a článku 28 směrnice o univerzální službě, spadá do oblasti působnosti oznamovacího postupu, a musí být tudíž oznámeno v případě, že má vliv na obchod mezi členskými státy.

B –    K rozsahu působnosti podmínky stanovené v čl. 7 odst. 3 písm. b) rámcové směrnice, vycházející z vlivu opatření na obchod mezi členskými státy

54.      Podstatou první otázky, kterou předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru, je, zda opatření, kterým se VRO snaží podle článku 28 směrnice o univerzální službě zajistit přístup k nezeměpisným číslům pro koncové uživatele, má podle čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice nutně vliv na obchod mezi členskými státy, takže takové opatření musí být oznámeno Komisi, jakož i VRO v ostatních členských státech.

55.      Odpověď na tuto otázku tentokrát vyžaduje určit rozsah kritéria vycházejícího z „vlivu [opatření] na obchod mezi členskými státy“ uvedeného v čl. 7 odst. 3 písm. b) rámcové směrnice.

56.      Toto kritérium, jak jsme již zjistili, určuje oblast působnosti oznamovacího postupu. Třebaže je předmětem rozsáhlé judikatury v rámci soudních sporů týkajících se hospodářské soutěže, Soudní dvůr dosud nerozhodl o jeho významu v rámci sporů týkajících se odvětví telekomunikací.

57.      Především je třeba poznamenat, že unijní zákonodárce rozsah význam kritéria výslovně vymezuje v bodě 38 odůvodnění rámcové směrnice.

58.      Jedná se o „opatření, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl vytvářet překážky pro jednotný trh“, přičemž unijní zákonodárce dále upřesňuje, že tato opatření „mají výrazný dopad na operátory nebo uživatele v jiných členských státech“.

59.      Hned v úvodu musím konstatovat, že je tato definice totožná s definicí, kterou používají Soudní dvůr a Komise v rámci soudních sporů týkajících se hospodářské soutěže. Připomínám, že Soudní dvůr ve svém rozsudku Völk(8), jenž je základním rozsudkem v této oblasti, rozhodl, že pojem „[ovlivnění] obchodu mezi členskými státy“ uvedený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS (později čl. 85 odst. 1 Smlouvy o ES, následně čl. 81 odst. 1 ES a nyní čl. 101 odst. 1 SFEU), předpokládá, že by dotčená dohoda mohla „přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl ohrozit cíle jednotného trhu mezi státy“(9). O dva roky později Soudní dvůr ve svém rozsudku Béguelin import(10) rovněž uvedl, že se pojem „ovlivnění obchodu mezi členskými státy“ vztahuje na dohody a jednání, které „citelně ovlivňují obchod mezi členskými státy“(11).

60.      Tuto definici převzala Komise do svého sdělení s názvem „Pokyny k pojmu ovlivnění obchodu v článcích 81 [ES] a 82 [ES]“(12), ke kterým se vrátím.

61.      Definice pojmu „vliv na obchod mezi členskými státy“ ve smyslu čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice přijatá unijním zákonodárcem je tudíž totožná s definicí pojmu „ovlivnění obchodu mezi členskými státy“ ve smyslu článků 101 SFEU a 102 SFEU.

62.      Je logické, že obě definice jsou totožné, vezmeme-li v úvahu, že telekomunikační trh je dnes konkurenčním trhem, na kterém se operátoři mohou rozhodnout pro chování, které by mohlo být posuzováno z hlediska článků 101 SFEU a 102 SFEU.

63.      Jak jednoznačně v tomto ohledu vyplývá z předpisového rámce stanoveného v telekomunikačním odvětví, opírá se vymezení a analýza relevantních trhů, postavení a síly hospodářských subjektů na těchto trzích, jakož i vlivu jednání těchto subjektů na těchto trzích o ekonomickou analýzu, která vychází z metodiky práva hospodářské soutěže. Unijní zákonodárce to ostatně výslovně uvedl ve vztahu k povinnostem, které se týkají přístupu k sítím elektronických komunikací a jejich vzájemného propojení, v bodě 13 odůvodnění přístupové směrnice.

64.      Za těchto okolností se stejně jako účastníci řízení, kteří předložili v původním řízení vyjádření, domnívám, že pojem „vliv na obchod mezi členskými státy“, který unijní zákonodárce použil v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, musí mít stejný dosah jako pojem „ovlivnění obchodu mezi členskými státy“, na který se odvolává právo hospodářské soutěže, a zejména článek 101 SFEU, a musí být posuzován podle stejné metodiky.

65.      Tato metodika je upřesněna v Pokynech, které vycházejí z judikatury Soudního dvora v této oblasti.

66.      Ovlivnění obchodu mezi členskými státy ve smyslu článků 101 SFEU a 102 SFEU podle těchto pokynů předpokládá, jak jsem již uvedl, že by dotčená dohoda mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit obchodování mezi členskými státy(13). Podle Soudního dvora se musí toto posouzení opírat o přezkum všech právních a skutkových okolností ve skutečném kontextu, jehož je daná dohoda součástí(14). V této souvislosti musí proto příslušné orgány vzít v úvahu povahu dotčené dohody nebo jednání, povahu dotyčných výrobků, jakož i postavení a význam daných podniků.

67.      Povaha dohody, jakož i síla podniků na trhu vypovídá o možnosti této dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy. Povaha dotyčných výrobků pak informuje o možnosti ovlivnit obchod v rámci Společenství. V případě, že je nákup nebo prodej výrobku součástí přeshraničního obchodu nebo představuje významnou část činnosti podniku, který chce vstoupit na trh v ostatních členských státech nebo na jejich území rozšířit svou činnost, lze snadno prokázat, že taková dohoda může mít dopad na jednotný trh.

68.      Kromě toho podle Pokynů ovlivnění obchodu mezi členskými státy ve smyslu článků 101 SFEU a 102 SFEU vyžaduje, aby dotčená dohoda nebo jednání vykazovaly určitou minimální úroveň přeshraničních účinků(15), přičemž se musejí týkat alespoň dvou členských států. Kritérium ovlivnění obchodu mezi členskými státy totiž zahrnuje kvantitativní prvek, který omezuje použitelnost unijního práva na dohody a jednání, které by mohly mít účinky určitého rozsahu. Posouzení citelné povahy závisí opět na okolnostech každého případu, a zejména na povaze dotčené dohody nebo jednání, povaze dotyčných výrobků, jakož i na postavení daných podniků na trhu(16).

69.      Jak již bylo uvedeno, jsem přesvědčen o tom, že posouzení vlivu opatření přijatého VRO na obchod mezi členskými státy musí být provedeno na základě stejné metodiky.

70.      Toto posouzení představuje podle mého názoru skutkovou otázku, o které přísluší rozhodnout každému z příslušných vnitrostátních orgánů v každém jednotlivém případě. Tyto orgány tedy musí posoudit, zda opatření, které navrhují přijmout, může mít citelný nebo výrazný dopad na obchod mezi členskými státy tím, že by přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně mohlo ovlivnit obchodování mezi členskými státy. Za tímto účelem musí jejich posouzení vycházet především z povahy dotčeného opatření a dotčených služeb, jakož i z postavení a významu dotčených podniků na trhu(17).

71.      V bodě 38 odůvodnění rámcové směrnice unijní zákonodárce uvádí demonstrativní výčet opatření, která by mohla mít výrazný dopad na operátory nebo uživatele v jiných členských státech. Jedná se mimo jiné o opatření ovlivňující strukturu trhu nebo přístup na něj, čímž mají tato opatření nepříznivý dopad na podniky v jiných členských státech. Dále jsou to opatření ovlivňující ceny pro uživatele v jiných členských státech, jakož i opatření ovlivňující schopnost podniku usazeného v jiném členském státě poskytovat služby elektronických komunikací.

72.      Pro ilustraci tak uvádím, že se Komise domnívá, že opatření týkající se stanovení cen za ukončení volání(18) mají nepříznivý dopad na operátory v jiných členských státech, takže taková opatření jí musí být předem oznámena v souladu s postupem podle čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice(19). Pokud jde o ceny za ukončení volání, Komise má totiž za to, že tyto ceny jsou součástí nákladů na hovor mezi zákazníky různých síťových operátorů a jsou zahrnuty v telefonním účtu volajícího zákazníka, takže takové opatření lze považovat za opatření, jež má výrazný dopad na uživatele. Komise dále tvrdí, že úroveň cen za ukončení volání přímo ovlivňuje schopnost operátorů usazených v jiných členských státech poskytovat své služby v dotčeném členském státě v závislosti na cenách stanovených za ukončení volání.

73.      Stejně tak je Komise toho názoru, že opatření, kterými VRO stanovuje velkoobchodní ceny za poskytnutí širokopásmového přístupu, jakož i způsob jejich výpočtu, musí být předmětem předběžného oznámení v souladu s čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice.

74.      V projednávané věci proto vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit in concreto, zda by dotčené opatření přijaté s cílem zajistit koncovým uživatelům přístup k nezeměpisným číslům mohlo stejným způsobem ovlivnit obchod mezi členskými státy, takže by byly splněny všechny podmínky požadované v rámci oznamovacího postupu.

75.      Za tímto účelem musí tudíž vnitrostátní soud vzít v úvahu povahu tohoto opatření, jakož i povahu dotyčných služeb.

76.      V tomto ohledu připomínám, že uvedené opatření ukládá společnosti Polska T‑Mobile povinnost zajistit koncovým uživatelům, kteří pobývají v tuzemsku a využívají v rámci roamingu její síť, přístup k nezeměpisným číslům.

77.      Připomeňme si, že podle čl. 2 písm. d) a f) směrnice o univerzální službě se „nezeměpisným číslem“ rozumí číslo z národního číslovacího plánu, u kterého číselná struktura neobsahuje zeměpisný údaj používaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu sítě. Jedná se mimo jiné o čísla mobilních telefonů, služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou.

78.      V projednávané věci, jak jsem pochopil, dotčené opatření stanoví cenové podmínky pro poskytování služby přístupu k nezeměpisným číslům v rámci smlouvy mezi společnostmi T‑Mobile Polska a Telefonia Dialog.

79.      Tyto skutečnosti podle mého názoru prokazují, že toto opatření může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

80.      Přístup k nezeměpisným číslům, který musí společnost T‑Mobile Polska zajistit, slouží nejen koncovým uživatelům sítě tohoto podniku, ale i těm, kteří využívají služeb, které poskytuje v rámci roamingu. Jak přitom správně uvedla Komise, roamingem se rozumí nadnárodní rozměr komunikace. Na jednání společnost T-Mobile Polska mimo jiné uvedla, že uzavřela více než 140 roamingových smluv s operátory v různých členských státech.

81.      Kromě toho dotčené opatření stanovuje ceny za telekomunikační služby, jakož i podmínky pro kontrolu těchto cen. Mám za to, že jsou-li tyto podmínky zahrnuty do smlouvy se společností T‑Mobile Polska, mohou mít přímý dopad na koncové uživatele, protože jsou součástí nákladů na hovor, a z tohoto důvodu ovlivňují výši telefonního účtu volajícího zákazníka. Za těchto okolností mám za to, že takové opatření může mít výrazný dopad na uživatele. Mimoto není vyloučeno, jak rozhodl Sąd Apelacyjny w Warszawie, že toto opatření má také dopad na podmínky přístupu na trh pro operátory, a zejména pro ty usazené v jiných členských státech.

82.      Vnitrostátní soud musí vzít dále v úvahu význam a postavení dotyčných podniků, zejména společnosti T-Mobile Polska, na trhu. Podle údajů, které mám k dispozici, a podle informací, které na jednání poskytla společnost T-Mobile Polska, je tento podnik jedním z hlavních telekomunikačních operátorů v Polsku a ve východní Evropě. Jak vyplývá z rozsudku Polska Telefonia Cyfrowa(20), považoval předseda UKE již v roce 2006 tento podnik za podnik s významnou silou na trhu služeb ukončení hlasového volání, a proto mu uložil určité regulační povinnosti(21). V roce 2008 měla společnost T-Mobile Polska podíl na trhu ve výši 29 % a v roce 2013 ve výši 27 %. Tyto informace o významu společnosti T‑Mobile Polska na trhu jednoznačně prokazují, že objem hovorů procházejících sítí tohoto podniku, mezi nimiž jsou také hovory směřující na nezeměpisná čísla, je značný.

83.      I když nám tyto skutečnosti poskytují informace o tom, že by dotčené opatření mohlo mít dopad na obchod mezi členskými státy, nepostačují podle mého názoru ke konstatování, že dané opatření může citelně ovlivnit obchod v rámci Společenství. Vnitrostátnímu soudu proto přísluší, aby na základě všech skutečností, které má v rámci tohoto případu k dispozici, určil přesný rozsah toto vlivu.

84.      Vzhledem k výše uvedenému mám tudíž za to, že čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že opatření, kterým se VRO v souladu s článkem 28 směrnice o univerzální službě snaží zajistit přístup k nezeměpisným číslům pro koncové uživatele, může mít vliv na obchod mezi členskými státy, pokud by toto opatření mohlo citelně ovlivnit obchod mezi nimi tím, že by mělo přímý či nepřímý nebo skutečný či potenciální vliv na jejich obchodní toky.

85.      Toto posouzení představuje skutkovou otázku, o které přísluší rozhodnout každému z příslušných vnitrostátních orgánů v každém jednotlivém případě, a to s ohledem na povahu daného opatření a služeb, jakož i postavení a význam dotyčných operátorů na trhu.

C –    Ke třetí otázce

86.      Vzhledem k tomu, jak navrhuji odpovědět na první dvě otázky, není podle mého názoru nutné zkoumat třetí otázku položenou předkládajícím soudem. Kromě toho, a jak jsem již uvedl, ze znění polské právní úpravy, jak vyplývá z dokumentů, které mám k dispozici, vyplývá, že se tato úprava neodchyluje od povinností stanovených unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice.

V –    Závěry

87.      S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na otázky, které položil Sąd Najwyższy, odpověděl následovně:

„1)      Článek 7 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), musí být vykládán v tom smyslu, že na opatření přijaté v rámci řešení sporu, kterým vnitrostátní regulační orgán ukládá operátorovi povinnosti týkající se přístupu k nezeměpisným číslům, a to v souladu s pravomocemi a odpovědnostmi, které tomuto orgánu přísluší podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), článku 20 směrnice 2002/21 a článku 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), se vztahuje oznamovací postup, a musí být tudíž oznámeno v případě, že má vliv na obchod mezi členskými státy.

2)      Článek 7 odst. 3 směrnice 2002/21 musí být vykládán v tom smyslu, že opatření, kterým se vnitrostátní regulační orgán v souladu s článkem 28 směrnice 2002/22 snaží zajistit přístup k nezeměpisným číslům pro koncové uživatele, může mít vliv na obchod mezi členskými státy, pokud by toto opatření mohlo citelně ovlivnit obchod mezi nimi tím, že by mělo přímý či nepřímý nebo skutečný či potenciální vliv na jejich obchodní toky.

Toto posouzení představuje skutkovou otázku, o které musí rozhodnout každý z příslušných vnitrostátních orgánů v každém jednotlivém případě, a to s ohledem na povahu daného opatření a služeb, jakož i postavení a význam dotyčných operátorů na trhu.“


1 – Původní jazyk: francouzština.


2 – Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349, dále jen „rámcová směrnice“.


3 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).


4 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323).


5 – Dz. U. č. 171, částka 1800.


6 – Stejně jako Komise mám za to, že se polská právní úprava neodchyluje od povinností stanovených unijním zákonodárcem v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice.


7 – Doporučení o oznámeních, lhůtách a konzultacích stanovených v článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (Úř. věst. L 301, s. 23; Zvl. vyd. 13/29, s. 349).


8 – 5/69, EU:C:1969:35.


9 – Bod 5.


10 – 22/71, EU:C:1971:113.


11 – Bod 16. Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska.


12 – Úř. věst. 2004, C 101, s. 81, dále jen „Pokyny“.


13 – Viz bod 23 Pokynů.


14 – Rozsudek Völk (EU:C:1969:35, body 5 a 7).


15 – Viz bod 13 Pokynů.


16 – Viz bod 28 Pokynů.


17 – Pro ilustraci viz rozsudek Javico (C‑306/96, EU:C:1998:173, bod 17).


18 – Jedná se o velkoobchodní ceny, které účtuje operátor zákazníka, kterému je voláno na mobilní telefon, operátorovi sítě volajícího zákazníka za spojení nebo „ukončení„ volání.


19 – Viz tiskové zprávy Komise ze dne 25. června 2009 a 24. června 2010 přístupné na následujících internetových stránkách: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-09-1008_fr.htm?locale=FR a http://europa.eu/rapid/press-release_IP-10-804_fr.htm.


20 –      C‑410/09, EU:C:2011:294.


21 – Bod 14.