USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

17. září 2014

Věc F‑21/10 DEP

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení – Článek 92 jednacího řádu – Zastoupení orgánu advokátem – Odměna advokáta – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Návrh na zaplacení úroků z prodlení“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení, jejichž náhradu lze přiznat, který podala Evropská komise na základě článku 92 jednacího řádu v návaznosti na usnesení Marcuccio v. Komise (F‑21/10, EU:F:2011:24).

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů, které má L. Marcuccio nahradit Evropské komisi jako přiznatelnou náhradu nákladů řízení ve věci F‑21/10, Marcuccio v. Komise, se stanovuje na 3 065 eur. K částce uvedené v bodě 1 se budou vztahovat úroky z prodlení od data doručení tohoto usnesení až do dne jejího skutečného zaplacení, uhrazené v sazbě uplatňované Evropskou centrální bankou na její hlavní refinanční operace, platné v první kalendářní den měsíce splatnosti předmětné platby, navýšené o 3,5 procentního bodu.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Odměny vyplacené orgánem jeho advokátu – Zahrnutí – Skutečnosti, které je třeba zohlednit při určení výše

(Statut Soudního dvora, čl. 19 první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 1)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Úroky z prodlení

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 81 až 83 a 92)

1.      Jak vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na Soud pro veřejnou službu použije na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, mohou orgány využít pomoci advokáta. Odměna advokáta tudíž spadá pod pojem nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením, aniž je orgán povinen prokázat, že tato pomoc byla objektivně odůvodněna.

Co se týče určení výše, do které lze odměnu advokáta nahradit, unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit částku, do jejíž výše mohou být tyto odměny uhrazeny účastníkem řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. Při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

V témže smyslu nemá paušální povaha odměny vliv na posouzení částky vymahatelné z titulu náhrady nákladů řízení Soudem, jelikož soud se opírá o ustálená kritéria stanovená judikaturou a o přesné údaje, které mu musí poskytnout účastníci řízení. I když neposkytnutí takových informací nebrání Soudu pro veřejnou službu v tom, aby na základě spravedlivého posouzení stanovil výši nákladů řízení, jejichž náhradu lze přiznat, dostává se tím do situace, ve které musí požadavky navrhovatele nezbytně posoudit striktně.

Stejně tak výše odměny advokáta dotyčného orgánu, jejíž náhradu lze přiznat, nemůže být určena bez přihlédnutí k práci vykonané útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu pro veřejnou službu. Vzhledem k tomu, že přípustnost žaloby je podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě před tím, než jsou předloženy Soudu pro veřejnou službu.

Pokud jde o rozsah práce spojené s postupem před zahájením soudního řízení, přísluší unijnímu soudu, aby spravedlivě posoudil práci nezbytnou pro účely hlavního řízení tím, že stanoví počet hodin práce advokáta.

(viz body 18 až 20, 22 a 30)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: usnesení Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P-DEP, EU:T:2013:269, bod 20, a Marcuccio v. Komise, T‑366/10 P-DEP, EU:T:2014:63, bod 33 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: usnesení Chatzidoukakis v. Komise, F‑84/10 DEP, EU:F:2014:41, body 21, 22 a 24 a citovaná judikatura

2.      Podle článku 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu spadá určení povinnosti platit úroky z prodlení v návaznosti na uložení náhrady nákladů řízení, o němž rozhodl uvedený Soud, a dále určení použitelné sazby do výlučné pravomoci Soudu.

Z článků 81 až 83 uvedeného jednacího řádu vyplývá, že usnesení se jako takové nevyhlašuje. Musí obsahovat datum svého vydání a nabývá právní moci dnem doručení. Z toho plyne, že na návrh účastníka řízení na přiznání úroků z prodlení ode dne vyhlášení usnesení, jež má být vydáno, musí být nahlíženo jako na návrh, aby Soud pro veřejnou službu přiznal úroky z prodlení připadající na náklady řízení, jejichž náhradu lze přiznat, pouze ode dne doručení usnesení o určení výše nákladů řízení. Uvedený účastník řízení má tedy nárok na úroky z prodlení z částky nákladů řízení, jejichž náhradu lze přiznat, stanovené soudem od data doručení usnesení o určení výše nákladů řízení až do skutečného zaplacení uvedených nákladů.

(viz body 34, 36 a 37)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: usnesení Marcuccio v. Komise, T‑450/10 P-DEP, EU:T:2014:32, bod 47

Soud pro veřejnou službu: usnesení Chatzidoukakis v. Komise, EU:F:2014:41, bod 38 a citovaná judikatura