ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (druhého senátu)
29. dubna 2015(*)
[znění opravené usnesením ze dne 13. května 2015]
„Veřejná služba – Povýšení – Povyšovací řízení 2011 – Nezapsání na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení – Článek 45 služebního řádu – Dva roky služby v platové třídě – Nezohlednění doby odpracované v postavení dočasného zaměstnance – Rozdílné zacházení na základě právní povahy zaměstnání dotyčných pracovníků – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS [ve znění oprav provedených usnesením ze dne 13. května 2015] – Ustanovení 4 – Dovolatelnost – Vyloučení“
Ve věci F‑78/12,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Vjara Todorova Androva, úřednice Rady Evropské unie, s bydlištěm v Rhode-Saint-Genèse (Belgie), zastoupená M. Velardo, advokátkou,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené J. Herrmannem a M. Bauerem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou J. Currallem a G. Gattinarou, jako zmocněnci,
a
Účetním dvorem Evropské unie, původně zastoupeným T. Kennedym, N. Scafartem a K. Zavřelovou, jako zmocněnci, poté N. Scafartem, jako zmocněncem,
vedlejšími účastníky řízení,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát),
ve složení K. Bradley (zpravodaj), předseda, H. Kreppel a M. I. Rofes i Pujol, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. ledna 2015,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 25. července 2012 podala V. Todorova Androva žalobu směřující v podstatě zaprvé ke zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie nezapsat ji na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v rámci povyšovacího řízení 2011 a zadruhé k náhradě hmotné a nehmotné škody, kterou měla údajně utrpět v důsledku protiprávnosti tohoto rozhodnutí.
Právní rámec
2 Článek 45 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu (dále jen „služební řád“), stanoví:
„O povýšení rozhoduje s ohledem na čl. 6 odst. 2 orgán oprávněný ke jmenování. Provádí se jmenováním úředníka do nejbližší vyšší platové třídy ve funkční skupině, do které přísluší. Provádí se výhradně výběrem z okruhu úředníků, kteří splnili minimální dobu dvou let setrvání v [jejich] platové třídě, po zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. […]“
3 Dne 28. června 1999 Rada přijala směrnici 1999/70/ES o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).
4 Podle ustanovení 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70 (dále jen „rámcová dohoda“), je účelem této dohody:
[…]
„a) zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace,
b) vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou.“
5 Ustanovení 4 rámcové dohody, nadepsané „Zásada zákazu diskriminace“, stanoví:
„1. Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.
[…]
4. Pro zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou platí stejná kritéria počtu odpracovaných let týkající se určitých pracovních podmínek jako pro zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou, ledaže je možné rozdílná kritéria počtu odpracovaných let ospravedlnit objektivními důvody.“
Skutkový základ sporu
6 Žalobkyně byla Radou od 1. července 2006 přijata jako dočasná zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie v tehdy platném znění (dále jen „PŘOZ“). Byla zařazena do platové třídy AD 5 a jako jazykový administrátor přidělena do bulharského oddělení ředitelství „Překlady a produkce dokumentů“ v rámci generálního ředitelství (GŘ) „Personál a administrativa“ generálního sekretariátu. Bylo stanoveno, že pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, která byla postupně změněna dodatky, skončí ke dni 31. prosince 2010.
7 Vzhledem k tomu, že žalobkyně mezitím uspěla ve výběrovém řízení EPSO/AD/166/09, byla rozhodnutím ze dne 23. listopadu 2010 s účinností od 1. prosince 2010 jmenována úředníkem ve zkušební době zařazeným do platové třídy AD 5. Podle čl. 32 třetího pododstavce služebního řádu žalobkyni zůstala zachována délka odpracované doby v platovém stupni získaném v době, kdy byla zaměstnána jako dočasný zaměstnanec, a tudíž byla zařazena do platového stupně 4.
8 Účastníci řízení nezpochybňují, že žalobkyně poté, co byla jmenována úředníkem ve zkušební době, vykonávala dále tytéž úkoly, které již vykonávala jako dočasný zaměstnanec.
9 Žalobkyně byla jmenována ustanoveným úředníkem rozhodnutím ze dne 12. července, které nabylo účinnosti dne 1. září 2011.
10 Orgán oprávněný ke jmenování zveřejnil ve sdělení zaměstnancům č. 87/11 ze dne 12. září 2011 seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v rámci povyšování za rok 2011. Jméno žalobkyně se na něm neobjevuje.
11 Dne 17. října 2011 bylo zveřejněno sdělení zaměstnancům č. 100/11 obsahující seznam úředníků povýšených v rámci povyšovacího řízení 2011. Jméno žalobkyně se na něm neobjevuje.
12 Dne 9. prosince 2011 podala žalobkyně stížnost směřující proti rozhodnutí nezařadit ji na seznamu úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, které vyplývá ze sdělení zaměstnancům č. 87/11.
13 Rozhodnutím ze dne 18. dubna 2012 zamítl náměstek generálního tajemníka Rady jednající ve funkci orgánu oprávněného ke jmenování stížnost zejména s odůvodněním, že žalobkyně neměla odpracované dva roky ve své platové třídě od okamžiku jmenování úředníkem, jak vyžaduje článek 45 služebního řádu, aby mohl být úředník zařazen mezi úředníky připadající v úvahu pro povýšení (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
14 S ohledem na odstoupení soudce zpravodaje, kterému byla věc původně přidělena, a na změnu ve složení senátů, předseda Soudu jmenoval dne 6. května 2013 nového soudce zpravodaje.
15 Dopisem ze dne 24. června 2013 informoval Soud účastníky řízení o tom, že má v úmyslu vyzvat Evropský parlament, Evropskou komisi, Soudní dvůr Evropské unie a Účetní dvůr Evropské unie, aby vstoupily do řízení v projednávané věci jako vedlejší účastníci, a požádal je, aby v tomto ohledu předložily svá vyjádření.
16 Vzhledem k tomu, že se účastníci řízení nevyslovili proti záměru vyzvat tyto orgány ke vstupu do řízení jako vedlejší účastníky, Komise a Účetní dvůr byly připuštěny jako vedlejší účastníci usnesením předsedy druhého senátu Soudu ze dne 4. prosince 2013 (Todorova Androva v. Rada, F‑78/12, EU:F:2013:206). Parlament a Soudní dvůr si nepřály vstoupit do tohoto řízení jako vedlejší účastníci.
17 Komise a Účetní dvůr podaly své spisy vedlejšího účastníka ve dnech 14. a 15. ledna 2014.
18 Dopisem ze dne 13. února 2014 Rada informovala Soud, že nehodlá předložit vyjádření ke spisům vedlejších účastníků Komise a Účetního dvora. Dne 10. března 2014 předložila žalobkyně vyjádření ke spisům vedlejších účastníků Komise a Účetního dvora.
19 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí, které vyplývá ze sdělení zaměstnancům č. 87/11 ze dne 12. září 2011, nezařadit ji na seznamu úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v rámci povyšovacího řízení 2011;
– zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– uložil Radě povinnost, aby nahradila hmotné a nehmotné škody, které byly předběžně vyčísleny částkou 40 000 eur a které budou přesněji vymezeny v průběhu řízení, jakož i kompenzační úroky a úroky z prodlení ve výši 6,75 %;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
20 Rada navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
21 Komise a Účetní dvůr navrhují, aby Soud zamítl žalobu a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení
Právní otázky
Návrhová žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
22 Podle judikatury mají návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, v případě, kdy jako taková nemají samostatný obsah, ten účinek, že se soudu předkládá akt, proti němuž byla podána stížnost (rozsudek Balionyte-Merle v. Komise, F‑113/12, EU:F:2013:191, bod 24 a citovaná judikatura).
23 V projednávané věci Soud konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti potvrzuje rozhodnutí nezapsat jméno žalobkyně na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení a současně poskytuje jeho odůvodnění. V takovém případě musí být přezkoumána legalita původního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotčené osoby s přihlédnutím k odůvodnění obsaženému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, jelikož se má za to, že se toto odůvodnění pojí k uvedenému aktu (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, EU:T:2009:485, body 58 a 59 a citovaná judikatura).
24 Návrhová žádání namířená proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v důsledku toho postrádají samostatný obsah a je nutno mít za to, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, které vyplývá ze sdělení zaměstnancům č. 87/11 ze dne 12. září 2011, nezařadit žalobkyni na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v rámci povyšování za rok 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož odůvodnění je upřesněno rozhodnutím o zamítnutí stížnosti (v tomto smyslu viz rozsudky Eveillard v. Komise, T‑258/01, EU:T:2004:177, body 31 a 32, a Buxton v. Parlament, F‑50/11, EU:F:2012:51, bod 21).
Návrhová žádání směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí
25 Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně formálně uplatňuje tři žalobní důvody:
– první žalobní důvod, vycházející z porušení článku 45 služebního řádu a ze zjevně nesprávného posouzení;
– druhý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady rovného zacházení;
– třetí žalobní důvod, vycházející z porušení povinnosti péče.
26 První žalobní důvod je ovšem vzhledem k argumentaci uplatněné žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání a vzhledem k jejím vysvětlením poskytnutým na jednání třeba chápat tak, že v první řadě vychází z porušení článku 45 služebního řádu a podpůrně z protiprávnosti článku 45 služebního řádu uplatňované formou námitky, jelikož toto ustanovení podle názoru žalobkyně porušuje zásadu zákazu diskriminace, která je vyjádřena v ustanovení 4 rámcové dohody.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 45 služebního řádu a z protiprávnosti tohoto ustanovení uplatňované formou námitky
– Argumenty účastníků řízení
27 Žalobkyně v podstatě uplatňuje, že byla obětí neodůvodněné diskriminace ve srovnání s úředníky připadajícími v úvahu pro povýšení v důsledku skutečnosti, že sice jako dočasný zaměstnanec vykonávala tytéž úkoly jako úředník, avšak období služby, která odpracovala v tomto postavení, nebyla zohledněna při výpočtu dvou let setrvání v platové třídě, která jsou podle článku 45 služebního řádu nezbytná pro to, aby osoba připadala v úvahu pro povýšení. Žalobkyně totiž od doby, kdy byla jmenována dočasným zaměstnancem, plnila stále stejné funkce.
28 V rámci prvního žalobního důvodu, který žalobkyně upřesnila ve vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka, jakož i na jednání, tato účastnice řízení v první řadě uvádí, že napadené rozhodnutí se opírá o nesprávný výklad článku 45 služebního řádu. Rada totiž podle jejího názoru toto ustanovení vykládala v tom smyslu, že při výpočtu dvou let setrvání v platové třídě, která musí úředníci splnit, aby mohli přicházet v úvahu pro povýšení, nebylo bráno v potaz období služby eventuálně odpracované úředníky, kteří byli stejně jako žalobkyně před tím, než byli jmenováni ustanovenými úředníky, dočasnými zaměstnanci. Žalobkyně se domnívá, že znění článku 45 služebního řádu umožňuje takové vzetí v potaz a že pouze tento výklad je v souladu se směrnicí 1999/70.
29 Žalobkyně má za to, že pokud nelze článek 45 služebního řádu vykládat v tom smyslu, že umožňuje vzít v potaz období služby získané v postavení dočasného zaměstnance při výpočtu dvou let setrvání v platové třídě, která jsou nezbytná pro to, aby osoba připadala v úvahu pro povýšení do vyšší platové třídy, pak je tento článek v rozporu se směrnicí 1990/70 a se zásadou rovného zacházení, která je vyjádřena touto směrnicí, a tudíž by měl být prohlášen za protiprávní.
30 Žalobkyně uvádí, že Soudní dvůr v rozsudku Rosado Santana (C‑177/10, EU:C:2011:557) rozhodl, že rámcová dohoda musí být vykládána tak, že zakazuje jakékoli rozdílné zacházení mezi „kariérními úředníky“ a „dočasnými úředníky“, ledaže se toto rozdílné zacházení zakládá na objektivním důvodu, a že bylo tudíž v rozporu s touto rámcovou dohodou nezohlednit za účelem zjištění, zda osoba připadala v úvahu pro povýšení, období služby odpracované touto osobou jako „dočasným úředníkem“ před tím, než se stala úředníkem.
31 Žalobkyně se domnívá, že směrnice 1999/70 ukládá unijním orgánům povinnosti ve vztazích s jejich zaměstnanci. Ustanovení 4 rámcové dohody, na základě něhož Soudní dvůr rozhodl, že období služby odpracovaná v postavení dočasného zaměstnance měla být vzata v potaz stejně jako období služby odpracovaná v postavení úředníka, je výrazem obecné zásady rovného zacházení, která je „základní zásadou“.
32 Podpůrně má žalobkyně za to, že i kdyby Soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nemůže odvolávat na existenci základní zásady, byly by orgány povinny vykládat článek 45 služebního řádu ve světle směrnice 1999/70, a to na základě povinnosti loajální spolupráce stanovené čl. 4 odst. 3 SEU.
33 Žalobkyně se v každém případě domnívá, že vzhledem k tomu, že článek 45 služebního řádu připouští více výkladů, měla Rada při zjišťování správného výkladu pojmu „doba dvou let setrvání v platové třídě“ ve smyslu článku 45 služebního řádu zohlednit směrnici 1999/70, a tudíž i ustanovení rámcové dohody.
34 Žalobkyně se dále domnívá, že okolnost, že rozsudek Rosado Santana (EU:C:2011:557) se týkal interního výběrového řízení, a nikoli postupu povyšování, nepředstavuje skutečnost, na základě níž by nemělo být řešení Soudního dvora na projednávanou věc uplatněno. Postup povyšování totiž přispívá stejně jako interní výběrové řízení ke kariérnímu postupu veřejných činitelů, a tudíž patří mezi pracovní podmínky, na které odkazuje ustanovení 4 rámcové dohody.
35 Podle názoru žalobkyně služební řád nevylučuje existenci kontinuity mezi obdobími služby odpracovanými v postavení dočasného zaměstnance a obdobími služby odpracovanými v postavení úředníka, ba naopak z některých jeho ustanovení vyplývá existence kontinuity. Článek 45 služebního řádu výslovně neodkazuje na to, že by období služby uvedené v tomto článku mělo být získáno výlučně v postavení úředníka. Uvedený článek navíc nevylučuje to, aby byly zohledněny jiné hodnotící zprávy než hodnotící zprávy vypracované od doby, co se dotyčná osoba stala úředníkem. Naopak z čl. 32 třetího pododstavce služebního řádu výslovně vyplývá, že dočasní zaměstnanci, kteří se stali úředníky, mohou nadále uplatňovat dříve odpracovaná období služby, a to i když byli zaměstnáni v rámci jiného právního režimu.
36 Rada uvádí, že tvrzení žalobkyně jsou v rozporu se záměrem zákonodárce zohledňovat v rámci použití článku 45 služebního řádu pouze období služby, která byla odpracována v postavení úředníka, což je záměr vyplývající z formulace „setrvání v platové třídě“ nacházející se v samotném znění článku 45 služebního řádu.
37 Podle názoru Rady navíc argumentace žalobkyně implikuje existenci právní kontinuity mezi postavením dočasného zaměstnance a postavením úředníka. Na základě analýzy služebního řádu a judikatury, a to konkrétně usnesení Kyriazi v. Komise (F‑66/06, EU:F:2006:92) a Pereira Sequeira v. Komise (F‑65/06, EU:F:2006:124) a rozsudku Toronjo Benitez v. Komise (F‑33/07, EU:F:2008:25), však Soud musí dospět k závěru, že taková právní kontinuita je vyloučena.
38 Konečně podle názoru Rady nemůže být volba zákonodárce zohledňovat v kontextu článku 45 služebního řádu pouze období služby odpracovaná v postavení úředníka zpochybněna odkazem na obecnou zásadu rovného zacházení. Podle judikatury, a konkrétně podle rozsudků Chetcuti v. Komise (C‑16/07 P, EU:C:2008:549, bod 40) a Wasmeier v. Komise (T‑381/00, EU:T:2002:190, bod 122), totiž není důsledkem rozdílného zacházení s úředníky a dočasnými zaměstnanci diskriminace, jelikož definice obou těchto kategorií odpovídá legitimním potřebám administrativy a povaze trvalých nebo dočasných úkolů, které má plnit.
39 Rada se dále domnívá, že řešení zvolené v rozsudku Rosado Santana (EU:C:2011:557) na projednávanou věc nelze přenést.
40 Rada nejprve připomíná, že se rozsudek Rosado Santana (EU:C:2011:557) týká výkladu směrnice, která musí být uplatňována v členském státě, a že směrnice je vůči orgánu uplatnitelná pouze nepřímo, a sice v případech uvedených v rozsudku Aayhan a další v. Parlament (F‑65/07, EU:F:2009:43, body 113 až 116). Ustanovení 4 rámcové dohody však nespadá pod žádný z těchto případů. Ustanovení 4 rámcové dohody, které bylo provedeno směrnicí 1999/70, především není výrazem obecné právní zásady a vzhledem k tomu, že znění článku 45 služebního řádu je jasné, není za účelem zjištění smyslu tohoto ustanovení třeba vycházet z této směrnice.
41 Rada dále zdůrazňuje, že situace žalobkyně a situace F. J. Rosado Santany je zásadně rozdílná vzhledem k tomu, že F. J. Rosado Santana vždy podléhal témuž základnímu právnímu režimu, jelikož byl „dočasným úředníkem“, než se stal „kariérním úředníkem“, zatímco žalobkyně podléhala dvěma na sebe navazujícím různým režimům, a sice PŘOZ jako dočasný zaměstnanec, a poté služebnímu řádu jako úředník.
42 V reakci na organizační procesní opatření Rada upřesnila své stanovisko s odkazem na usnesení Rivas Montes (C‑178/12, EU:C:2013:150). Podle jejího názoru z tohoto usnesení vyplývá, že ustanovení 4 rámcové dohody nelze uplatňovat s cílem odůvodnit námitku protiprávnosti článku 45 služebního řádu. Toto ustanovení se totiž zaměřuje na diskriminaci vůči zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou pouze na základě délky tohoto pracovního poměru, kdežto v projednávané věci se rozdílné zacházení mezi dočasnými zaměstnanci a úředníky zakládá na právní povaze jejich pracovního poměru s orgány Unie.
43 I kdyby mohlo být řešení zvolené v rámci rozsudku Rosado Santana (EU:C:2011:557) přeneseno do oblasti veřejné služby Evropské unie, Rada tvrdí, že legitimní potřeby administrativy a povaha trvalých nebo dočasných úkolů, které má tato administrativa plnit, představují objektivní důvody, které odůvodňují nezohlednění období služby získaná žalobkyní v postavení dočasného zaměstnance v rámci postupu povyšování.
44 Komise má za to, že Soud by měl odmítnout námitku protiprávnosti jako nepřípustnou z moci úřední, neboť tato námitka nebyla ve stížnosti vznesena.
45 Ve věci samé Komise podporuje všechny argumenty Rady s tím, že zdůrazňuje zásadně rozdílnou povahu postavení dočasného zaměstnance a povahu postavení úředníka.
46 Komise se zejména domnívá, že skutečnost, že žalobkyně vykonávala v postavení dočasného zaměstnance tytéž úkoly jako ty, které jí byly svěřeny po jejím jmenování úředníkem ve zkušební době, je zcela irelevantní. Podle jejího názoru argumentace žalobkyně přisuzuje příliš velký význam čistě náhodným skutkovým okolnostem a poskytuje neodůvodněnou výhodu zaměstnancům, kteří vždy plnili stejné úkoly, nejprve jako dočasní zaměstnanci a poté jako úředníci, ve srovnání se zaměstnanci plnícími rozličné úkoly.
47 Účetní dvůr ve spisu vedlejšího účastníka, ve kterém se tento orgán zcela opírá o argumenty předložené Radou, v zásadě tvrdí, že ustanovení 4 rámcové dohody se nelze dovolávat vůči orgánům Evropské unie, pokud jde o nezohlednění období služby získaných úředníkem v době, kdy byl dočasným zaměstnancem, v rámci použití článku 45 služebního řádu. Účetní dvůr má za to, že v takové situaci nelze spatřovat ani porušení zásady zákazu diskriminace, ani zneužití vyplývající z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou, a že žalobkyně v každém případě neuplatnila takové zneužití.
– Závěry Soudu
48 Soud nejprve přezkoumá otázku, zda Rada nesprávně posoudila rozsah článku 45 služebního řádu, když ho vykládala v tom smyslu, že jí neumožňuje vzít v potaz období služby, které žalobkyně získala v postavení dočasného zaměstnance při výpočtu dvou let setrvání ve službě, které měla splnit ve své platové třídě, aby mohla být povýšena. Otázky legality článku 45 služebního řádu, která byla podpůrně vznesena žalobkyní, je totiž v projednávané věci relevantní, pouze pokud se Rada nedopustila nesprávného posouzení při výkladu tohoto ustanovení.
49 Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jejich znění, ale i cíl sledovaný právní úpravou, jejíž jsou součástí, a jejich kontext (rozsudek Hoštická a další, C‑561/13, EU:C:2014:2287, bod 29).
50 V projednávané věci článek 45 služebního řádu stanoví, že povýšení „[se] provádí výhradně výběrem z okruhu úředníků, kteří splnili minimální dobu dvou let setrvání v [jejich] platové třídě“. Znění tohoto ustanovení však tím, že používá výraz „dobu dvou let setrvání v [jejich] platové třídě“ a přivlastňovací zájmeno „[jejich]“, které odkazuje na „úředníky“, naznačuje, že orgán oprávněný ke jmenování musí vzít v potaz pouze období služby získané v platové třídě jako úředník.
51 Tento doslovný výklad článku 45 služebního řádu je podpořen analýzou služebního řádu jako celku. Z této analýzy totiž vyplývá, že zákonodárce nepočítá s žádnou právní kontinuitou služebního postupu dočasného zaměstnance, který se stal úředníkem (v tomto smyslu viz rozsudky Bellantone v. Účetní dvůr, F‑85/06, EU:F:2007:171, bod 51; Toronjo Benitez v. Komise, EU:F:2008:25, bod 87, a usnesení Prieto v. Parlament, F‑42/07, EU:F:2011:159, bod 61).
52 V tomto ohledu Soud uvádí, že podle článku 34 služebního řádu „[ú]ředníci procházejí devítiměsíční zkušební dobou před tím, než mohou být jmenováni“. Toto ustanovení vůbec nerozlišuje mezi zaměstnanci, kteří byli jmenováni úředníky ve zkušební době poté, co pracovali v postavení dočasných zaměstnanců, a ostatními zaměstnanci, přestože plnili tytéž funkce v rámci různých právních režimů. Pokud by byla teze právní kontinuity uplatněná žalobkyní opodstatněná, ztratilo by takové ustanovení veškerý užitečný účinek pro jmenované úředníky, kteří již pracovali v postavení dočasných zaměstnanců.
53 Kromě toho v případech, kdy měl zákonodárce v úmyslu zohledňovat období odpracovaná dočasným zaměstnancem s cílem vyvodit z toho důsledky pro jeho kariéru úředníka, učinil tak výslovně. Tak je tomu v případě čl. 32 třetího pododstavce služebního řádu, podle něhož „[se] dočasnému zaměstnanci jmenovanému do platové třídy v souladu s kritérii jmenování do platové třídy přijatými daným orgánem v případě, že je bezprostředně po skončení služebního poměru jmenován úředníkem stejné třídy, ponechá počet let služby, kterých jako dočasný zaměstnanec dosáhl“, a to odchylně od čl. 32 prvního pododstavce, podle něhož se úředník přijímá do prvního stupně své platové třídy. V tomto smyslu stanoví rovněž čl. 40 druhý pododstavec PŘOZ, že „[k]aždá doba služby dočasných zaměstnanců v Unii se vezme v úvahu pro účely vyměření roků služby započitatelných pro důchod za podmínek stanovených v příloze VIII služebního řádu“.
54 Z toho vyplývá, že se Rada nedopustila žádného nesprávného posouzení, když vykládala článek 45 služebního řádu v tom smyslu, že v rámci postupu povyšování lze zohlednit pouze roky služby v platové třídě získané v postavení úředníka, a to tím spíše že PŘOZ nestanoví, aby byl tento článek v každém případě různými způsoby uplatňován na situaci dočasných zaměstnanců.
55 Námitku vyplývající z nesprávného posouzení při výkladu článku 45 služebního řádu je tedy třeba zamítnout a přezkoumat námitku protiprávnosti, kterou žalobkyně vznesla podpůrně a která vychází z tvrzení, že článek 45 služebního řádu porušuje ustanovení 4 rámcové dohody, jelikož brání zohlednění období služby, která úředník odpracoval ještě jako dočasný zaměstnanec.
56 Za okolností projednávané věci a v zájmu procesní ekonomie, je třeba uvedenou námitku protiprávnosti přezkoumat po věcné stránce bez předchozího rozhodnutí o její přípustnosti, jelikož uvedená námitka v každém případě a z důvodů uvedených dále postrádá právní základ (rozsudek AT v. EACEA, F‑113/10, EU:F:2012:20, bod 49).
57 Nejprve je třeba zjistit, zda lze ustanovení 4 rámcové dohody uplatnit v projednávané věci, a tudíž zda lze námitku protiprávnosti článku 45 služebního řádu opřít o nedodržení uvedeného ustanovení rámcové dohody.
58 Soud připomíná, že podle judikatury nelze ustanovení směrnice 1999/70 a rámcovou dohodu, která je k ní připojena, považovat za normy, které jako takové ukládají povinnosti orgánům v jejich vztazích s jejich zaměstnanci (rozsudek Aayhan a další v. Parlament, EU:F:2009:43, bod 111).
59 Mohou však zejména zavazovat orgán nepřímo, jsou-li výrazem obecné zásady unijního práva, kterou tedy uvedený orgán musí používat jako takovou (rozsudky Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, EU:T:2011:506, bod 56; Aayhan a další v. Parlament, EU:F:2009:43, bod 113, a AI v. Soudní dvůr, F‑85/10, EU:F:2012:97, bod 134).
60 Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody v otázce pracovních podmínek stanoví zákaz zacházet se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že jsou v pracovním poměru na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody. Bod 4 tohoto ustanovení stanoví totožný zákaz, pokud jde o kritéria počtu odpracovaných let týkající se určitých pracovních podmínek (rozsudky Rosado Santana, EU:C:2011:557, bod 64, a Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 39).
61 Zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení, jež jsou použity v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, představují základní zásady právního řádu Unie (rozsudek Aayhan a další v. Parlament, EU:F:2009:43, bod 101), ve světle kterých musí být posouzena legalita článku 45 služebního řádu.
62 Je ovšem vhodné upřesnit, že Soudní dvůr v rámci rozhodování o uplatnění rámcové dohody v rámci sporů mezi úředníky a administrativními orgány členských států rozhodl, že se na případné rozdílné zacházení mezi kariérními zaměstnanci a dočasnými zaměstnanci nevztahuje zásada zákazu diskriminace zakotvená rámcovou dohodou, jelikož se takové rozdílné zacházení nezakládá na délce pracovního poměru na dobu určitou či neurčitou, nýbrž na kariérním či dočasném charakteru daného pracovního poměru (usnesení Rivas Montes, EU:C:2013:150, body 44 a 45).
63 V projednávané věci je třeba uvést, že článek 45 služebního řádu nezavádí žádné rozdílné zacházení mezi zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou a zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu neurčitou. Jediným aspektem, který je brán v potaz v článku 45 služebního řádu, je totiž právní povaha zaměstnání dotčeného zaměstnance, v důsledku níž dochází k rozdílnému zacházení s obdobími služby získanými úředníky a obdobími služby získanými ostatními zaměstnanci. Podle judikatury se však na takové rozdílné zacházení nevztahuje zásada zákazu diskriminace zakotvená rámcovou dohodou (viz usnesení Rivas Montes, EU:C:2013:150, body 44 a 47).
64 Žalobkyně tudíž nemůže opírat námitku protiprávnosti článku 45 služebního řádu o nedodržení ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody nebo zásady rovného zacházení, která je provedena v tomto ustanovení.
65 Žalobkyně se v žádném případě nemůže odvolávat na zásady, které Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku Rosado Santana (EU:C:2011:557). V posledně uvedené věci v původním řízení se totiž žalobce snaží zejména o zpochybnění rozdílného zacházení spočívajícího v tom, že pro účely interního výběrového řízení se zohlední období služby dosažená v postavení kariérního úředníka, ale nikoli období služby odpracovaná v postavení dočasného úředníka (rozsudek Rosado Santana, EU:C:2011:557, bod 42). V projednávané věci žalobkyně napadá legalitu rozdílného zacházení mezi úředníky, jejichž období služby byla zohledněna v rámci použití článku 45 služebního řádu, a dočasnými zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni na základě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou či dobu určitou.
66 První žalobní důvod je tedy v plném rozsahu třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení
67 Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že na seznamu úředníků, kteří byli povýšeni, se objevují jména „několika úředníků“, kteří byli stejně jako ona dočasnými zaměstnanci-překladateli a mají odpracováno stejné období setrvání „ve službě“, ale byli jmenováni ustanovenými úředníky před ní. Orgán oprávněný ke jmenování tak podle jejího názoru při sestavení tohoto seznamu povýšených úředníků za těchto podmínek neprovedl srovnávací přezkum zásluh, který musí být podle judikatury proveden s řádnou péčí a nestranně, v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení, a jednal především v rozporu se zásadou rovného zacházení.
68 Přitom je třeba uvést, že žalobkyně ve své žalobě neoznačuje, kteří úředníci měli být údajně povýšeni na základě srovnávacího přezkumu zásluh provedeného v rozporu se zásadou rovného zacházení, ani Soudu nepředkládá žádnou skutečnost, která by mu umožnila ověřit přesnost jejích argumentů. Žalobkyně sice Soudu nabízí, že „odhalí“ jména těchto úředníků, pokud ji o to Soud požádá; avšak taková nabídka nestačí ke zhojení nedostatku přesnosti žaloby.
69 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být odmítnut jako nepřípustný.
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti péče
70 Žalobkyně má za to, že orgán oprávněný ke jmenování v rámci přijetí napadeného rozhodnutí nezohlednil její zájmy, a porušil tak povinnost péče.
71 Soud podotýká, že třetí žalobní důvod není uveden ve stížnosti a nedotýká se žádného žalobního důvodu či argumentu obsaženého v této stížnosti, která pouze poukazuje na zjevně nesprávné posouzení a na porušení zásady zákazu diskriminace mezi zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou a zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu neurčitou.
72 Třetí žalobní důvod je tedy třeba odmítnout jako nepřípustný, jelikož byl poprvé uplatněn v žalobě, čímž došlo k porušení pravidla shody mezi stížností ve smyslu čl. 91 odst. 2 služebního řádu a následnou žalobou, které pod sankcí nepřípustnosti vyžaduje, aby důvody, které byly vzneseny před unijním soudem a směřují přímo proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, byly vzneseny již v rámci postupu před zahájením soudního řízení, aby se orgán oprávněný ke jmenování nebo orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv mohl seznámit s kritikou, kterou dotčená osoba vyslovuje vůči napadenému rozhodnutí (rozsudek Komise v. Moschonaki, T‑476/11 P, EU:T:2013:557, bod 71).
73 Návrhová žádání směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout.
K návrhovým žádáním znějícím na náhradu škody
74 Žalobkyně zaprvé uvádí, že utrpěla hmotnou škodu, jelikož by byla s 90% pravděpodobností povýšena, kdyby ji Rada vzhledem k průměrné době v uvedené platové třídě podle služebního řádu, době setrvání ve službě jako překladatel pro Radu, pochvalnému charakteru jejích hodnotících zpráv, jakož i vzhledem k okolnosti, že někteří úředníci plnící tytéž funkce jako žalobkyně byli povýšeni, zapsala na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Žalobkyně následně vyčíslila svou újmu částkou 30 000 eur vzhledem ke zpomalení služebního postupu, který měla údajně utrpět a k dopadu uvedeného zpomalení na její mzdu a nároky na důchod.
75 Žalobkyně zadruhé tvrdí, že utrpěla i nehmotnou škodu, která nemůže být napravena pouhým zrušením napadeného rozhodnutí proto, že i kdyby bylo možné přijmout všechna opatření k nápravě spáchané protiprávnosti, nelze vyloučit, že by Rada pouze zahrnula jméno žalobkyně na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, aniž by jakkoli dále vyhověla zrušovacímu rozsudku. Žalobkyně vyčíslila tuto nehmotnou škodu částkou 10 000 eur.
76 Soud připomíná, že podle ustálené judikatury má-li újma, které se žalobce dovolává, svůj původ v přijetí rozhodnutí, které je předmětem návrhových žádání směřujících ke zrušení, vede zamítnutí těchto návrhových žádání směřujících ke zrušení z podstaty věci k zamítnutí návrhových žádání na náhradu škody, neboť tato žádání jsou s nimi úzce spojena (rozsudky Arguelles Arias v. Rada, F‑122/12, EU:F:2013:185, bod 127 a citovaná judikatura).
77 V projednávané věci je třeba uvést, že majetková a nemajetková újma, kterých se žalobkyně dovolává, mají svůj původ v rozhodnutí Rady nezapsat ji na seznam úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Vzhledem k tomu, že návrhová žádání směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí byla zamítnuta, aniž Soud konstatoval pochybení v rozhodování Rady, je třeba návrhová žádání na náhradu škody žalobkyně zamítnout.
78 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
79 Podle článku 101 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu ponese účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, vlastní náklady řízení a bude mu uložena náhrada nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, pokud to druhý účastník řízení požadoval. Podle čl. 102 odst. 1 stejného řádu může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení, ale že se mu uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení nebo se mu tato náhrada nákladů řízení neuloží. Konečně podle čl. 103 odst. 4 jednacího řádu nesou orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady.
80 Z důvodů uvedených v tomto rozsudku vyplývá, že žalobkyně neměla ve věci úspěch. Rada kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 102 odst. 1 jednacího řádu, musí žalobkyně nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady vynaložené Radou.
81 Konečně, podle čl. 103 odst. 4 první věty jednacího řádu Komise a Účetní dvůr ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Vjara Todorova Androva ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložila Rada Evropské unie.
3) Evropská komise a Účetní dvůr Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.
Bradley | Kreppel | Rofes i Pujol |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. dubna 2015.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |