Language of document : ECLI:EU:F:2015:20

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(samosoudce)

24. března 2015

Věc F‑61/14

Carola Maggiulli

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Povýšení – Povyšovací řízení 2013 – Rozhodnutí o nepovýšení – Zvážení srovnatelných zásluh“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, podle kterého C. Maggiulli podala tuto žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Evropské komise o nepovýšení žalobkyně do platební třídy AD 13 v povyšovacím řízení 2013.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Carola Maggiulli ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Působnost – Zohlednění hodnotících zpráv – Další skutečnosti, které mohou být zohledněny

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Soudní přezkum – Omezení – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

1.      Orgán oprávněný ke jmenování na základě čl. 45 odst. 1 služebního řádu pro účely povýšení úředníků do vyšší platové třídy ve funkční skupině, do které přísluší, při zvažování srovnatelných zásluh přihlíží zejména k posudkům vypracovaným na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře služební odpovědnosti úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. To jsou tři hlavní skutkové okolnosti, k nimž je nutno povinně přihlížet při zvažování srovnatelných zásluh. Orgán oprávněný ke jmenování však může podpůrně v případě rovnocennosti zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení na základě tří kritérií výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu přihlédnout k jiným skutečnostem, jako jsou věk uchazečů nebo počet odsloužených let v platové třídě nebo ve službě.

(viz bod 28)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Casini v. Komise, T‑132/03, EU:T:2005:324, bod 57

Soud pro veřejnou službu: rozsudky Bouillez a další v. Rada, F‑53/08, EU:F:2010:37, bod 50, a AC v. Rada, F‑9/10, EU:F:2011:160, bod 25

2.      Orgán oprávněný ke jmenování má při zvažování srovnatelných zásluh úředníků, kteří jsou uchazeči o povýšení, širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu se musí omezit na to, zda vzhledem k prostředkům a důvodům, které mohly vést administrativní orgán k jeho posouzení, tento orgán nepřekročil meze, které by mohly podléhat kritice, a nepoužil svoji pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Soud pro veřejnou službu tedy nemůže svým posouzením kvalifikace a zásluh úředníků nahradit posouzení uvedeného orgánu. Soudu Unie tak nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení administrativy ohledně profesní způsobilosti úředníka, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které svou samotnou povahou nemohou být objektivně ověřeny. Mimoto Soudu pro veřejnou službu nepřísluší provádět podrobný přezkum všech spisů uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení, aby se ujistil, že sdílí závěr, k němuž dospěl orgán oprávněný ke jmenování, neboť pokud by takto postupoval, překročil by rámec kontroly legality, kterou má provádět, a svým vlastním posouzením zásluh uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení by nahradil posouzení uvedeného orgánu.

Posuzovací pravomoc takto přiznaná administrativě je však omezena nezbytností provést srovnávací přezkum zásluh pečlivě a nestranně, ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení. I když má orgán oprávněný ke jmenování pravomoc stanovenou služebním řádem, aby takový přezkum provedl postupem a způsobem, které považuje za nejvhodnější, musí být tento přezkum v praxi proveden na rovném základě a musí vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

V souvislosti s přezkumem rozhodnutí administrativy v záležitostech povyšování, který je prováděn unijním soudem, je nesprávnost zjevná tehdy, je-li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení, a na základě čl. 45 odst. 1 služebního řádu. V důsledku toho, aby se prokázalo, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí, musí být důkazy, které žalobci přísluší předložit, dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost závěrů administrativy. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je navzdory důkazům předloženým žalobcem možné zpochybněné posouzení připustit jako pravdivé nebo platné.

(viz body 29 až 31)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Casini v. Komise, EU:T:2005:324, body 52 a 53

Tribunál Evropské unie: rozsudky Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, EU:T:2013:252, body 35, 41 a 42 a citovaná judikatura, a Stols v. Rada, T‑95/12 P, EU:T:2014:3, bod 31

Soud pro veřejnou službu: rozsudky AC v. Rada, EU:F:2011:160, body 22 a 24; Buxton v. Parlament, F‑50/11, EU:F:2012:51, bod 38, a usnesení Debaty v. Rada, F‑47/13, EU:F:2013:215, bod 33