Language of document : ECLI:EU:F:2015:12

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

18. března 2015

Věc F‑27/14

DK

v.

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ESVČ – Úředník – Disciplinární řízení – Odvolání z funkce bez snížení nároků na důchod – Článek 25 přílohy IX služebního řádu – Probíhající trestní stíhání – Totožnost skutku, který posuzoval orgán oprávněný ke jmenování a trestní soud“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se DK domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 16. ledna 2014, kterým jej vrchní ředitel odpovědný za chod Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), jakožto orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“), odvolal s účinností od 1. února 2014 z funkce bez snížení nároků na důchod.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 16. ledna 2014, kterým Evropská služba pro vnější činnost odvolala DK z funkce bez snížení jeho nároků na důchod, se zrušuje. Evropská služba pro vnější činnost ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada veškerých nákladů řízení vynaložených DK.

Shrnutí

1.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Disciplinární a trestní řízení vedená zároveň ohledně stejných skutků – Povinnost administrativy přijmout konečné rozhodnutí o situaci úředníka až po konečném rozhodnutí trestního soudu

(Služební řád, příloha IX, článek 25)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Disciplinární a trestní řízení vedená zároveň ohledně stejných skutků – Účel přerušení disciplinárního řízení – Povinnost respektovat skutková zjištění trestního soudu – Možnost kvalifikovat tato skutková zjištění s ohledem na pojem disciplinární provinění

(Služební řád, příloha IX, článek 25)

3.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Současně probíhající disciplinární řízení a trestní stíhání – Povinnost úředníka poskytnout administrativě informace umožňující jí porovnat činy, které jsou předmětem disciplinárního řízení, a činy, které jsou předmětem trestního stíhání

(Služební řád, příloha IX, článek 25)

1.      Z článku 25 přílohy IX služebního řádu vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování nesmí přijmout na disciplinární úrovni konečné rozhodnutí o situaci dotčeného úředníka týkající se skutečností, které jsou zároveň předmětem trestního řízení, do doby, než rozhodnutí příslušného trestního soudu nabude právní moci. Tento článek tedy nepřiznává uvedenému orgánu pověřenému konečným rozhodnutím o situaci úředníka, vůči němuž je zahájeno disciplinární řízení, diskreční pravomoc v souvislosti s tím, zda přerušit rozhodování o situaci uvedeného úředníka, je-li tento úředník stíhán před trestním soudem, či nikoliv.

(viz bod 37)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudky Tzoanos v. Komise, T‑74/96, EU:T:1998:58, body 32 a 33; Pessoa e Costa v. Komise, T‑166/02, EU:T:2003:73, bod 45; François v. Komise, T‑307/01, EU:T:2004:180, bod 59, a Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, EU:T:2008:257, bod 341

2.      Článek 25 přílohy IX služebního řádu má dvojí důvod existence. Na jedné straně tento článek reaguje na obavu, aby nebylo nepříznivě ovlivněno postavení dotyčného úředníka v rámci trestního stíhání vedeného proti němu za skutky, které jsou kromě toho předmětem disciplinárního řízení v rámci jeho orgánu. Na druhé straně přerušení disciplinárního řízení do doby, než bude skončeno trestní řízení, umožňuje vzít v potaz v rámci tohoto disciplinárního řízení skutková zjištění trestního soudu, jakmile se jeho rozhodnutí stalo konečným. Článek 25 přílohy IX služebního řádu totiž zakotvuje zásadu, podle které „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“, která je odůvodněna zejména skutečností, že vnitrostátní trestní soudy mají významnější vyšetřovací pravomoci než orgán oprávněný ke jmenování. Proto v případě, že tytéž skutky mohou zakládat trestný čin i porušení služebních povinností úředníka, je administrativa vázána skutkovými zjištěními, která trestní soud učinil v rámci trestního řízení. Jakmile tento soud provede skutková zjištění ve věci, může administrativa provést jejich právní kvalifikaci s ohledem na pojem disciplinárního provinění a zejména ověřit, zda zakládají porušení povinností plynoucích ze služebního řádu.

Z toho plyne, že administrativa nesmí přijmout konečné rozhodnutí o situaci dotčeného úředníka z disciplinárního hlediska, dokud nebylo vydáno konečné rozhodnutí příslušného trestního soudu. To platí i v případě, že trestní řízení v prvním stupni trvalo téměř deset let a žalobce podal odvolání. Je totiž v úředníkově zájmu, aby disciplinární řízení zohlednilo případné konečné rozhodnutí trestního soudu vyhovující jeho odvolání.

Administrativa se kromě toho nemůže snažit vyčlenit ze souboru skutečností zakládajících potenciálně deliktní jednání určité konkrétní skutečnosti, aby odůvodnila konečné disciplinární rozhodnutí, zatímco současně trvalo trestní řízení, jehož předmětem bylo uvedené jednání.

(viz body 38, 61, 66, 70 a 74)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudky Tzoanos v. Komise, EU:T:1998:58, bod 34; A v. Komise, T‑23/00, EU:T:2000:273, bod 37; François v. Komise, EU:T:2004:180, body 73 a 75, a Franchet a Byk v. Komise, EU:T:2008:257, bod 342

3.      Je na dotyčném úředníkovi, aby orgánu oprávněnému ke jmenování poskytl informace umožňující posouzení toho, zda jsou skutky vytýkané mu v rámci disciplinárního řízení současně předmětem trestního stíhání vedeného vůči němu. Pouze v případě, že bylo takové trestní stíhání zahájeno, lze skutky, jichž se trestní stíhání týká, vymezit a srovnat se skutky, jež vedly k zahájení disciplinárního řízení, aby tak bylo zjištěno, zda jsou případně totožné.

(viz bod 42)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Tzoanos v. Komise, EU:T:1998:58, bod 35