Language of document : ECLI:EU:C:2015:785

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MELCHIORA WATHELETA

přednesené dne 26. listopadu 2015(1)

Věci C‑613/13 P, C‑609/13 P, C‑625/13 P, C‑636/13 P a C‑644/13 P

Evropská komise

proti

Keramag Keramische Werke GmbH a další (C‑613/13 P)

a

Duravit AG a další

proti

Evropské komisi (C‑609/13 P)

a

Villeroy & Boch AG

proti

Evropské komisi (C‑625/13 P)

a

Roca Sanitario SA

proti

Evropské komisi (C‑636/13 P)

a

Villeroy & Boch SAS

proti

Evropské komisi (C‑644/13 P)


„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Belgický, německý, francouzský, italský, nizozemský a rakouský trh zařízení a pevných částí koupelen – Koordinace prodejních cen a výměna citlivých obchodních informací – Nesoudržnost souběžně vydaných rozsudků Tribunálu – Pokuta – Závažnost protiprávního jednání – Zákaz diskriminace“






1.        V tomto stanovisku se budu zabývat společně kasačními opravnými prostředky(2), jež podaly: zaprvé Evropská komise(3) proti rozsudku Tribunálu Keramag Keramische Werke a další v. Komise (T-379/10 a T‑381/10, EU:T:2013:457; dále jen „rozsudek Keramag“), zadruhé Duravit AG, Duravit SA a Duravit BeLux SPRL/BVBA(4) proti rozsudku Duravit a další v. Komise (T‑364/10, EU:T:2013:477; dále jen „rozsudek Duravit“), zatřetí Villeroy & Boch AG(5) a začtvrté Villeroy & Boch SAS(6) proti rozsudku Villeroy & Boch Austria a další v. Komise (T‑373/10, T‑374/10, T‑382/10 a T‑402/10, EU:T:2013:455; dále jen „rozsudek Villeroy & Boch Austria“), jakož i zapáté Roca Sanitario SA(7) proti rozsudku Roca Sanitario v. Komise (T‑408/10, EU:T:2013:440; dále jen „rozsudek Roca Sanitario“).

2.        Všechny výše uvedené rozsudky se týkaly rozhodnutí Komise C(2010) 4185 final ze dne 23. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP(8) (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen; dále jen „sporné rozhodnutí“).

3.        Sporným rozhodnutím uložila Komise pokutu v celkové výši více než 622 milionů eur 17 výrobcům zařízení a pevných částí koupelen z důvodu jejich účasti na jediném a pokračujícím protiprávním jednání, jež bylo v rozporu s právem hospodářské soutěže v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen. Podle Komise se výše uvedené podniky pravidelně účastnily protisoutěžních schůzek konaných v různých obdobích od 16. října 1992 do 9. listopadu 2004, a to na územích těchto zemí: Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Itálie a Nizozemsko. Komise dospěla k závěru, že způsob, jakým tyto podniky koordinovaly roční cenová navýšení a jiné prvky stanovování cen a jakým zajišťovaly šíření a vzájemnou výměnu citlivých obchodních údajů, zakládal kartel. Výrobky, jichž se toto protiprávní jednání týkalo, byly podle Komise kohouty a ostatní armatury, sprchové kouty a sanitární keramika (dále jen „tři podskupiny výrobků“).

4.        Proti jednotlivým rozsudkům, jež vydal Tribunál v souvislosti se sporným rozhodnutím, bylo podáno celkem čtrnáct kasačních opravných prostředků k Soudnímu dvoru(9).

5.        Jak je uvedeno v bodě 1 výše, na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na dva důvody, které představují jádro pěti z výše uvedených čtrnácti kasačních opravných prostředků. Tyto dva důvody zpochybňují zaprvé rozporná posouzení uvedená v některých rozsudcích Tribunálu(10) a zadruhé to, zda Tribunál správně uplatnil svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci(11). Je tedy zjevné, že by toto stanovisko mohlo Soudnímu dvoru rovněž objasnit i další kasační opravné prostředky, v nichž vyvstaly stejné problémy.

I –    Skutečnosti předcházející sporům a sporné rozhodnutí

6.        Skutečnosti předcházející sporům byly popsány v bodech 1 až 26 rozsudku Keramag, v bodech 1 až 25 rozsudku Duravit, v bodech 1 až 19 rozsudku Villeroy & Boch Austria a v bodech 1 až 28 rozsudku Roca Sanitario. Mohou být shrnuty následovně.

7.        Sporným rozhodnutím Komise konstatovala, že došlo k porušení čl. 101 odst. 1 SFEU v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen.

8.        Dne 15. července 2004 upozornily společnost Masco Corp. a její dceřiné společnosti včetně společnosti Hansgrohe AG, která vyrábí kohouty a ostatní armatury, a společnost Hüppe GmbH, která vyrábí sprchové kouty, Komisi na existenci kartelové dohody v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen a požádaly o ochranu před pokutami(12) nebo, v případě zamítnutí jejich žádostí, o snížení těchto pokut. Dne 2. března 2005 přijala Komise podmíněné rozhodnutí o ochraně před pokutami ve prospěch společnosti Masco Corp.

9.        Ve dnech 9 a 10. listopadu 2004 provedla Komise neohlášené kontroly v prostorách několika společností a vnitrostátních profesních sdružení působících v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen. V období od 15. listopadu 2005 do 16. května 2006 zaslala Komise žádosti o informace některým ze zmíněných společností a sdružení. V období od 15. listopadu 2004 do 20. ledna 2006 požádalo několik podniků o ochranu před pokutami nebo, v případě zamítnutí jejich žádostí, o snížení těchto pokut.

10.      Dne 26. března 2007 přijala Komise oznámení námitek (dále jen „oznámení námitek“), které bylo oznámeno několika podnikům, mezi nimiž byly i účastnice řízení, které podaly projednávané kasační opravné prostředky.

11.      Ve dnech 12. až 14. listopadu 2007 se konalo slyšení, kterého se zúčastnily výše uvedené účastnice řízení.

12.      Dne 9. července 2009 zaslala Komise několika společnostem, mezi nimiž byly i některé z účastnic řízení, které podaly projednávané kasační opravné prostředky, dopis popisující skutkové okolnosti a upozornila je na některé důkazy, z nichž měla v úmyslu vycházet při přijetí konečného rozhodnutí. V období od 19. června 2009 do 8. března 2010 zaslala Komise několika společnostem žádosti o doplňující informace.

13.      Dne 23. června 2010 přijala Komise sporné rozhodnutí.

14.      Pro účely stanovení výše pokuty uložené každému podniku vycházela Komise z pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2; Zvl. vyd. 08/02, s. 205, dále jen „pokyny z roku 2006“). Určila základní výši pokuty, přičemž upřesnila, že uvedený výpočet vycházel v případě každého podniku z jeho tržeb v členském státě, které byly vynásobeny počtem let jeho účasti na konstatovaném protiprávním jednání v každém členském státě v rámci dotčené podskupiny výrobků, takže byla zohledněna skutečnost, že některé podniky působily pouze v některých členských státech nebo pouze v jedné (nebo ve dvou) ze tří podskupin výrobků.

A –    Pokuta uložená společnosti Keramag a dalším

15.      Koeficient závažnosti protiprávního jednání stanovila Komise na 15 %, přičemž zohlednila čtyři kritéria, a sice společné podíly na trhu, povahu, zeměpisný rozsah a provádění protiprávního jednání.

16.      Kromě uplatnění násobícího koeficientu podle doby trvání protiprávního jednání se Komise rozhodla, že zvýší základní výši pokuty o 15 %, aby dotčené podniky odradila od účasti na takových koluzních praktikách, jako jsou praktiky tvořící předmět sporného rozhodnutí.

17.      Komise určila základní výši pokuty a poté zkoumala existenci přitěžujících nebo polehčujících okolností, které by mohly odůvodnit úpravu této základní výše. Nezjistila žádnou přitěžující ani polehčující okolnost a po uplatnění stropu odpovídajícího 10 % uložila společnosti Keramag Keramische Werke GmbH a dalším (dále jen „Keramag a další“) pokutu ve výši 57 690 000 eur (čl. 2 odst. 7 sporného rozhodnutí).

B –    Pokuta uložená společnosti Duravit a dalším

18.      Koeficient závažnosti protiprávního jednání stanovila Komise na 15 %, přičemž zohlednila čtyři kritéria, a sice společné podíly na trhu, povahu, zeměpisný rozsah a provádění protiprávního jednání. Kromě uplatnění násobícího koeficientu podle doby trvání protiprávního jednání se Komise rozhodla zvýšit základní výši pokuty o 15 %, aby dotčené podniky odradila od účasti na takových koluzních praktikách, jako ty, jež jsou předmětem sporného rozhodnutí.

19.      Když Komise určila základní výši pokuty, nezjistila žádnou přitěžující ani polehčující okolnost a po uplatnění stropu odpovídajícího 10 % uložila společnosti Duravit a dalším pokutu ve výši 29 266 325 eur (článek 2 sporného rozhodnutí).

C –    Pokuty uložené společnostem Villeroy & Boch AG a Villeroy & Boch Francie

20.      V článku 1 odst. 1 sporného rozhodnutí uložila Komise sankci společnosti Villeroy & Boch AG za účast na jediném protiprávním jednání, která trvala od 28. září 1994 do 9. listopadu 2004, a jejím dceřiným společnostem Villeroy & Boch Austria GmbH (dále jen „Villeroy & Boch Rakousko“), Villeroy & Boch Belgium a Villeroy & Boch SAS (dále jen „Villeroy & Boch Francie“) za jejich účast na témže protiprávním jednání, která trvala od 12. října 1994 do nejméně 9. listopadu 2004.

21.      V článku 2 odst. 8 sporného rozhodnutí uložila Komise pokuty zaprvé společnosti Villeroy & Boch, a to ve výši 54 436 347 eur, zadruhé nerozdílně společnostem Villeroy & Boch a Villeroy & Boch Rakousko, a to ve výši 6 083 604 eur, zatřetí nerozdílně společnostem Villeroy & Boch a Villeroy & Boch Belgium, a to ve výši 2 942 608 eur, a začtvrté nerozdílně společnostem Villeroy & Boch a Villeroy & Boch Francie, a to ve výši 8 068 441 eur. Celková výše pokut uložených společnosti Villeroy & Boch AG a jejím dceřiným společnostem tedy činila 71 531 000 eur.

D –    Pokuta uložená společnosti Roca Sanitario

22.      V článku 1 odst. 3 sporného rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost Roca Sanitario a její dvě dotčené dceřiné společnosti porušily čl. 101 odst. 1 SFEU tím, že se ve Francii a v Rakousku účastnily pokračující dohody a jednání ve vzájemné shodě v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen.

23.      Na základě čl. 2 odst. 4 sporného rozhodnutí uložila Komise společnosti Roca Sanitario pokutu ve výši 17 700 000 eur společně a nerozdílně se společností Laufen Austria, a pokutu ve výši 6 700 000 eur společně a nerozdílně se společností Roca France. Společnosti Laufen Austria uložila navíc samostatnou pokutu ve výši 14 300 000 eur za její účast na protiprávním jednání v období, jež předcházelo nabytí skupiny Laufen společností Roca Sanitario.

II – Řízení před Soudním dvorem a napadené rozsudky

A –    Keramag a další

24.      Dne 8. září 2010 podali Keramag a další žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí (věci T‑379/10 a T‑381/10). Ve věci T‑379/10 bylo uplatněno sedm žalobních důvodů a ve věci T‑381/10 devět žalobních důvodů.

25.      Většinu těchto žalobních důvodů Tribunál zamítl, avšak přijal první a třetí část třetího žalobního důvodu, jež předložili Keramag a další ve věci T‑381/10(13). Měl za to, že Komise se mylně domnívala zaprvé, že společnosti Allia SAS a Produits Céramiques de Touraine SA (PCT) se účastnily protiprávního jednání, a zadruhé, že společnost Pozzi Ginori se tohoto jednání účastnily v době od 10. března 1996 do 14. září 2001, zatímco účast posledně jmenované společnosti byla právně dostačujícím způsobem prokázána pouze pro období od 14. května 1996 do 9. března 2001, a proto zrušil příslušnou část čl. 1 odst. 1 bodu 6 sporného rozhodnutí.

26.      Pokud jde o snížení pokut, Tribunál s ohledem na to, že částečně přijal třetí žalobní důvod, jejž vznesli Keramag a další, zrušil čl. 2 odst. 7 sporného rozhodnutí „v rozsahu, v jakém celková částka pokuty […] převyšuje částku 50 580 701 eur“ (bod 2 výroku), což odpovídá snížení o 7 109 299 eur.

B –    Duravit a další

27.      Dne 2. září 2010 podali Duravit a další žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí, v níž se dovolávaly devíti žalobních důvodů. Prvních šest z nich směřovalo ke zrušení sporného rozhodnutí, přičemž první vycházel z porušení požadavků týkajících se prokázání porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, druhý vycházel zaprvé z porušení práva na obhajobu Duravit a dalších a zadruhé z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o údajnou účast Duravit a dalších na vícevýrobkové kartelové dohodě v odvětví zařízení a pevných součástí koupelen, třetí z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o údajnou účast Duravit a dalších na porušování pravidel hospodářské soutěže v odvětví sanitární keramiky v Německu, čtvrtý z nesprávného posouzení skutkového stavu, co se týče údajné účasti Duravit a dalších na jednání ve shodě o cenách v Belgii a ve Francii, pátý z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o kvalifikaci dotčených praktik jakožto jediného a pokračujícího protiprávního jednání, a šestý z porušení práva být vyslechnut z důvodu délky správního řízení, jež probíhalo od okamžiku, kdy byli Duravit a další vyslechnuti, do okamžiku přijetí sporného rozhodnutí.

28.      Sedmý žalobní důvod vycházel z protiprávní povahy ustanovení obsažených v čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) a pokynů z roku 2006 a obsahoval dvě námitky protiprávnosti.

29.      Osmý a devátý žalobní důvod usilovaly o snížení výše pokuty, přičemž osmý důvod vycházel z okolnosti, že pro účely stanovení výše pokuty nebylo zohledněno to, že účast zmíněných společností na zjištěném protiprávním jednání byla v porovnání s ostatními účastníky méně závažná, a devátý důvod vycházel z nepřiměřené povahy konečné výše pokuty, která jim byla uložena poté, co byl uplatněn strop odpovídající 10 %.

30.      V bodě 339 rozsudku Duravit Tribunál rozhodl, že se Komise dopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, neboť dospěla k závěru, že se Duravit a další podíleli na zjištěném protiprávním jednání na území Itálie, Rakouska a Nizozemska. Tribunál proto v bodech 352 až 357 svého rozsudku částečně přijal návrhová žádání směřující k částečnému zrušení sporného rozhodnutí.

31.      Co se týče návrhových žádání, jež byla předložena podpůrně a jež směřovala ke snížení výše pokuty uložené společnosti Duravit a dalším, Tribunál zaprvé v bodech 376 a 384 svého rozsudku zamítl jako nepodložené žalobní důvody, jimiž Duravit a další tvrdili, že způsob výpočtu základní výše pokuty nebyl v souladu se zásadami rovného zacházení a personality trestu a že konečná výše pokuty, která jim byla uložena, byla nepřiměřená a nerovná.

32.      Zadruhé měl Tribunál v bodech 385 a 386 rozsudku Duravit za to, že s ohledem na jeho pravomoc přezkumu v plné jurisdikci nelze odůvodnit snížení výše pokuty uložené společnosti Duravit a dalším, jež činila 29 266 325 eur, a že tato částka představuje sankci, která je přiměřená z hlediska doby trvání dotčeného protiprávního jednání a jeho závažnosti.

C –    Villeroy & Boch AG

33.      Dne 8. září 2010 podala Villeroy & Boch AG k Tribunálu žalobu, jejímž prostřednictvím se domáhala zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkalo, nebo podpůrně snížení výše pokut, které jí byly uloženy (věc T‑374/10).

34.      Tvrdila, že Komise zjištěné protiprávní jednání nesprávně kvalifikovala jako jediné, komplexní a pokračující protiprávní jednání, a podpůrně, že tím Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, neboť dostatečně přesně nevymezila dotčené trhy. Pokud jde o všechny tři podskupiny výrobků, Villeroy & Boch AG dále uvedla, že se nedopustila na území Německa žádného protiprávního jednání.

35.      Villeroy & Boch AG dále tvrdila, že jí nelze přičítat odpovědnost za protisoutěžní chování Ucosan BV, která patří mezi její dceřiné společnosti, neboť tato společnost jednala na trhu samostatně. V této souvislosti uvedla, že konečná odpovědnost za transakce byla smluvně přiznána řediteli a zakladateli společnosti Ucosan BV, který nesl výlučnou odpovědnost za marketing a prodej.

36.      Podle mínění Villeroy & Boch AG dospěla Komise k nesprávnému závěru, že se zmíněná společnost účastnila kartelové dohody na rakouském trhu. Vzhledem ke svému postavení mateřské společnosti totiž nemůže být považována za odpovědnou za protiprávní jednání, jehož se dopustila Villeroy & Boch Rakousko, neboť evropská judikatura týkající se otázky, zda lze mateřské společnosti přičíst protisoutěžní chování, kterého se dopustila zcela vlastněná dceřiná společnost, je v rozporu zejména se zásadami legality trestných činů a trestů a presumpce neviny. Kromě toho se Villeroy & Boch AG dovolává toho, že protiprávní jednání v Rakousku nebylo prokázáno.

37.      A konečně Villeroy & Boch AG zpochybnila existenci protiprávního jednání na území Francie, Belgie a Itálie, jakož i solidární povahu pokut.

38.      Podle názoru Tribunálu Komise neprokázala, že se Villeroy & Boch AG účastnila výše uvedeného jediného protiprávního jednání v době před 12. říjnem 1994 (viz bod 321 rozsudku Villeroy & Boch Austria). Částečné zrušení čl. 1 odst. 1 sporného rozhodnutí, jež bylo důsledkem výše uvedeného konstatování, se nicméně nijak nepromítlo do výpočtu výše pokuty, která byla uložena Villeroy & Boch AG v čl. 2 odst. 8 výše uvedeného rozhodnutí. Tribunál byl totiž toho názoru, že pro účely tohoto výpočtu Komise zohlednila účast Villeroy & Boch AG na protiprávním jednání až od 12. října 1994.

D –    Villeroy & Boch Francie

39.      Dne 8. září 2010 podala Villeroy & Boch Francie k Tribunálu žalobu, jejímž prostřednictvím se domáhala zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkalo, nebo podpůrně snížení výše pokut, které jí byly uloženy (věc T‑382/10). Žalobu, kterou Villeroy & Boch Francie podala, Tribunál zamítl v plném rozsahu.

E –    Roca Sanitario

40.      Dne 8. září 2010 podala Roca Sanitario k Tribunálu žalobu, jejímž prostřednictvím se domáhala zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkalo, nebo podpůrně snížení výše pokut, které jí byly uloženy.

41.      Na podporu svých návrhových žádání směřujících k částečnému zrušení tohoto rozhodnutí vznesla Roca Sanitario v podstatě šest žalobních důvodů. První, druhý a pátý z nich se týkaly okolnosti, že společnosti Roca Sanitario byla přičtena odpovědnost za protisoutěžní jednání, jež bylo vytýkáno jejím dceřiným společnostem. Konkrétně pátý žalobní důvod se týkal určení období, v němž mohla být Roca Sanitario považována za odpovědnou za jednání společnosti Laufen Austria. Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu. Čtvrtý žalobní důvod se týká výpočtu výše pokuty, která byla uložena nerozdílně společnostem Roca Sanitario a Laufen Austria. Šestý žalobní důvod vycházel z porušení zásady rovného zacházení při stanovení základní výše pokut.

42.      Kromě toho vznesla Roca Sanitario dva argumenty na podporu svých návrhových žádání, jimiž se podpůrně domáhala snížení výše pokut. První z těchto argumentů vycházel z nižší závažnosti protiprávního jednání, jež bylo této společnosti přičteno, v porovnání se závažností protiprávního jednání, jehož se dopustili jiní účastníci kartelové dohody. Prostřednictvím druhého argumentu se Roca Sanitario domáhala toho, aby se na ni vztahovala veškerá snížení výše pokuty, která by Tribunál rozhodující v souběžně podaných žalobách případně přiznal jejím dceřiným společnostem.

43.      Vzhledem k tomu, že Tribunál prostřednictvím rozsudku vydaného na základě žaloby, kterou podala Roca France, snížil výši pokuty, která byla uložena společně a nerozdílně posledně jmenované společnosti a společnosti Roca Sanitario, a to z důvodu pochybení, jehož se Komise dopustila při posouzení okolností, jež uvedla Roca France v žádosti o shovívavost, přijal druhý argument, který společnost Roca Sanitario vznesla na podporu svých podpůrně uplatněných návrhových žádání. V důsledku toho snížil Tribunál výši pokuty, která byla společnosti Roca Sanitario uložena společně a nerozdílně se společností Roca France, o 6 %, tj. o 402 000 eur. Ve zbývající části žalobu zamítl.

III – Ke kasačním opravným prostředkům

44.      Všechny účastnice řízení byly vyslechnuty na jednání konaném dne 10. září 2015.

A –    Věc Komise v. Keramag Keramische Werke a další

1.      Ke kasačnímu opravnému prostředku: pouze druhá, třetí a pátá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku

a)      Druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku (Tribunál nepřezkoumal žádost o shovívavost, kterou podala Roca France)

i)      Stručný přehled argumentů účastnic řízení

45.      Komise tvrdí, že Tribunál nejprve chybně konstatoval, že prohlášení, které předložila společnost American Standard Inc. (dále jen „Ideal Standard“) v rámci svého návrhu podaného na základě sdělení o spolupráci z roku 2002, mělo být doloženo dalším důkazem, načež se neprávem zdržel přezkoumání prohlášení, jež přiložila společnost Roca France ke své žádosti o shovívavost – přestože v jiných rozsudcích vydaných téhož dne, týmiž soudci a v souvislosti s touž kartelovou dohodou tento přezkum provedl – a bez uvedení odůvodnění popřel, že by toto prohlášení mohlo mít jakoukoli důkazní hodnotu pro účely doložení prohlášení učiněného společností Ideal Standard, přičemž se opíral pouze o odkaz na část sporného rozhodnutí, v němž byla shrnuta odpověď společnosti Roca France na oznámení námitek.

46.      Naopak Keramag a další obecně uvádějí, že: i) Komise by popřela povahu soudního přezkumu, pokud by se domnívala, že Tribunál nemůže v různých věcech dospět k různým závěrům za předpokladu, že vznesené argumenty a předložené důkazy jsou odlišné; ii) Komise odkazuje na nepřípustné důkazy, které nebyly součástí spisu v jejich věci, a které tedy nemohly být proti nim uplatněny; iii) Komise zkreslila důkazy uvedené v rámci spisu, přičemž tvrdila, že rozsudky vydané v souběžných věcech vychází z týchž důkazů, přestože důkazy, jichž se Komise dovolává, nebyly ve spisu v dotčené věci uvedeny, a iv) skutečnost, že Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu na základě důkazů předložených v jiných věcech, ve skutečnosti znamená, že Komise navrhuje, aby Soudní dvůr porušil právo na obhajobu Keramag a dalších.

47.      Konkrétně v souvislosti s druhou částí Keramag a další tvrdí, že Tribunálu nepřísluší, aby přezkoumal prohlášení, jež učinila Roca France v rámci řízení o shovívavosti, neboť Komise tento dokument do spisu nezaložila. Co se týče odpovědi společnosti Roca France na oznámení námitek, Tribunál se nedopustil pochybení, vycházel-li z relevantních částí sporného rozhodnutí. A konečně v projednávané věci nedošlo ke zkreslení důkazů, neboť se jedná o jiné důkazy, jež byly projednány jiným způsobem a v jiných věcech.

ii)    Posouzení

48.      Úvodem bych stejně jako Komise rád upozornil na zásadní rozdíl mezi rozsudkem Keramag na straně jedné a dalšími třemi rozsudky vydanými v souvislosti s týmž rozhodnutím, téhož dne a týmiž soudci a týkajícími se týchž skutkových okolností a týchž důkazů na straně druhé.

49.      Zatímco v rozsudku Keramag se Tribunál zdržel přezkoumání prohlášení, které přiložila Roca France ke své žádosti o shovívavost, a popřel tedy, že by toto prohlášení mohlo mít jakoukoli důkazní hodnotu pro účely doložení prohlášení učiněného společností Ideal Standard, v rozsudcích Villeroy & Boch Austria, Duravit a Roca dospěl k odlišnému závěru:

–        v rozsudku Villeroy & Boch Austria totiž Tribunál rozhodl, že bylo právně dostačujícím způsobem prokázáno, že na schůzce Association française des industries de céramique sanitaire (Francouzská asociace průmyslu sanitární keramiky; dále jen „AFICS“) konané dne 25. února 2004 byly vedeny protisoutěžní diskuse. V této souvislosti se Tribunál opíral o obě žádosti o shovívavost, jež podaly Ideal Standard a Roca France a jež se vzájemně potvrzovaly, a uplatnil svou judikaturu, podle níž může být žádost o shovívavost potvrzena jinou žádostí o shovívavost(14);

–        v rozsudku Duravit dospěl Tribunál k témuž závěru, a

–        v rozsudku Roca přiznal Tribunál společnosti Roca France snížení pokuty o 6 %, neboť tato společnost poskytla významnou přidanou hodnotu tím, že prokázala, že na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 byly vedeny protisoutěžní diskuse, což představuje stejný prvek protiprávního jednání jako v projednávaném kasačním opravném prostředku(15).

50.      Nyní přistoupím k analýze obou argumentů vznesených Komisí.

–       První argument: Tribunál nezohlednil prohlášení, které přiložila Roca France ke své žádosti o shovívavost

Připomenutí judikatury

51.      V této souvislosti je vhodné připomenout, že navrhovatel může v řízení o kasačním opravném prostředku poukázat na okolnost, že Tribunál nedodržel právní normy či obecné zásady týkající se důkazního břemene nebo procesní pravidla v oblasti dokazování(16).

52.      Rozsudek vydaný Tribunálem musí být navíc dostatečně odůvodněn, aby jej mohl Soudní dvůr opětovně přezkoumat(17).

53.      A navíc „[v] této souvislosti představuje otázka, zda je odůvodnění rozsudku Tribunálu rozporné nebo nedostatečné, právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku“(18).

54.      Ve fázi kasačního opravného prostředku je považován za přípustný také důvod vycházející z neúplného přezkumu skutkových okolností(19), přičemž další právní otázkou je otázka, zda lze za nesprávný považovat takový výklad, kdy Tribunál shledá v napadeném aktu něco, co v něm ve skutečnosti není, nebo kdy podá nepřesnou citaci tohoto aktu. V takovémto případě se Tribunál zřejmě dopouští právního omylu, neboť odůvodnění tímto aktem nahrazuje svým vlastním odůvodněním(20).

55.      Například v rozsudku Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 381 až 385) Soudní dvůr rozhodl, že „Tribunál vyloučil z výpočtu pokut uložených společnosti Ciments français obrat její španělské a řecké dceřiné společnosti, neboť konstatoval, že v okamžiku, kdy se zmíněná společnost provinila jednáním zakládajícím protiprávní jednání, tyto dceřiné společnosti dosud neovládala. Tribunál ostatně připustil, že v roce 1990 ukončila společnost Ciments français veškeré sporné jednání. […] Ze samotného rozhodnutí Ciment totiž vyplývá, že Ciments français převzala kontrolu nad CCB během roku 1990, tj. v témže roce, kdy získala kontrolu i nad svou španělskou a řeckou dceřinou společností. […] Tribunál se tedy dopustil zjevného pochybení vyplývajícího z výkladu takového dokumentu, jako je rozhodnutí Ciment, jež bylo zcela zjevně již od počátku ústředním tématem všech diskusí“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

56.      V rozsudku PKK a KNK v. Rada (C‑229/05 P, EU:C:2007:32, body 37 až 54) kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že „[z] toho plyne, že zjištění, že ‚podle svědectví [Osmana] Ocalana, které je přílohou žaloby, kongres PKK […] vyhlás[il] své […] rozpuštění‘, uvedené v bodě 35 napadeného usnesení, je nesprávné a v rozporu se zněním prohlášení Osmana Ocalana, na které toto zjištění odkazuje. […] Stejně tak vyjádření v bodě 37 napadeného usnesení, že ‚[n]amísto toho, aby prokázali právní způsobilost [Osmana] Ocalana zastupovat PKK, žalobci naopak tvrdí, že PKK již neexistuje‘, není v souladu s důkazy, jimiž Soud disponoval. […] Skutková zjištění uvedená v bodech 35 a 37 napadeného usnesení jsou tudíž nesprávná a představují zkreslení důkazů, které měl Soud k dispozici. Z toho plyne, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

57.      Stejně tak i v rozsudku Industrias Quimicas del Vallés v. Komise (C‑326/05 P, EU:C:2007:443, body 60 až 69) Soudní dvůr rozhodl, že „[j]e tedy třeba konstatovat, že skutková zjištění uvedená v bodech 94 a 104 napadeného rozsudku, podle kterých Komise nijak nezměnila svůj postoj ohledně nezbytnosti, ze strany navrhovatelky, předložit ‚úplnou dokumentaci‘ na podporu své žádosti o zařazení methalaxylu, jsou nepřesná a představují zkreslení důkazů předložených Soudu“.

58.      Jak totiž uvedl generální advokát Mischo(21), „[z] ustálené judikatury vyplývá, že v rámci kasačního opravného prostředku v zásadě nelze zpochybnit skutkové zjištění učiněné Tribunálem. Tato zásada nicméně připouští, že výjimku může představovat případ, kdy je toto skutkové zjištění stiženo zjevným právním omylem. Tak je tomu zejména v případě, kdy jsou skutková zjištění učiněná Tribunálem v rozporu se spisem“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

Analýza

59.      Mám za to, že je namístě začít analýzu úplnou citací bodů 112 až 121 rozsudku Keramag v rozsahu, v jakém tyto body obsahují skutková zjištění, jež učinil Tribunál v souvislosti s protiprávním jednáním, jež bylo spácháno v rámci AFICS.

„112      V této souvislosti je třeba uvést, že z tabulky D uvedené v bodě 1223 odůvodnění [sporného] rozhodnutí vyplývá, že Komise vzala v úvahu skutečnou účast PCT a Allia na konstatovaném protiprávním jednání na francouzském trhu, jež trvalo osm měsíců, a to od 25. února do 9. listopadu 2004, a to na základě účasti těchto společností na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004.

113      Z bodů 556 a 590 odůvodnění [sporného] rozhodnutí kromě toho vyplývá, že závěr Komise, podle něhož výrobci sanitární keramiky koordinovali na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 své minimální ceny výrobků nižší kategorie, se opírá o čtyři důkazy, a sice zaprvé o odpověď společnosti Duravit na oznámení námitek (bod 584 odůvodnění [sporného] rozhodnutí), zadruhé o žádost, kterou podala Ideal Standard na základě sdělení o spolupráci z roku 2002 (bod 583 odůvodnění [sporného] rozhodnutí), zatřetí o tabulku, kterou přiložila posledně jmenovaná společnost ke své žádosti podané na základě sdělení o spolupráci z roku 2002 (bod 588 odůvodnění [sporného] rozhodnutí), a začtvrté o žádost, kterou podala Roca [France] na základě sdělení o spolupráci z roku 2002 (bod 556 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).

114      S ohledem na judikaturu citovanou výše v bodech 95 až 108 musí být jednotlivé výše uvedené důkazy posouzeny postupně, aby mohla být ověřena zejména jejich důkazní hodnota.

115      Zaprvé, co se týče prohlášení, jež učinila Duravit ve své odpovědi na oznámení námitek a v němž potvrzuje, že na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 se hovořilo o minimálních cenách, je třeba uvést, že jak potvrdila Komise v odpovědi na otázku, kterou položil Tribunál během slyšení, toto prohlášení nebylo žalobkyním během správního řízení oznámeno. Dále je třeba uvést, že v dopise ze dne 9. června 2009, který byl zaslán žalobkyním a v němž byly popsány skutkové okolnosti, nebylo toto prohlášení zmíněno.

116      Z judikatury vyplývá, že pokud nebyl dokument oznámen dotčenému podniku, přestože z něj Komise vyvodila závěry, informace obsažené v tomto dokumentu nemohou být využity v rámci řízení (v tomto smyslu viz rozsudek […] AKZO v. Komise, C‑62/86, [EU:C:1991:286], bod 21). Znamená to tedy, že tento dokument nemůže být v souvislosti s tímto řízením považován za platný důkaz (v tomto smyslu viz rozsudek […] AEG-Telefunken v. Komise, 107/82, [EU:C:1983:293], bod 27). Prohlášení společnosti Duravit [a další] nemůže být proto považováno za důkazní prostředek, jehož se lze dovolávat vůči žalobkyním.

117      Zadruhé, co se týče prohlášení, jež učinila Ideal Standard v rámci své žádosti podané na základě sdělení o spolupráci z roku 2002, je třeba uvést, že s ohledem na judikaturu uvedenou výše v bodě 105 se nelze domnívat, že prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož přesnost zpochybňuje několik dalších obviněných podniků, představuje dostatečný důkaz existence protiprávního jednání, jež nemusí být podepřen dalšími důkazy.

118      V projednávané věci ze [sporného] rozhodnutí vyplývá, že prohlášení společnosti Ideal Standard, jež se týkají schůzky AFICS konané dne 25. února 2004, byla zpochybněna. V bodě 585 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise uvádí, že Villeroy & Boch a Allia se domnívají, že koordinace minimálních cen, zejména na výše uvedené schůzce, nebyla prokázána. Je tedy třeba mít za to, že prohlášení učiněná společností Ideal Standard nemohou sama o sobě představovat dostatečný důkaz protisoutěžní povahy diskusí, jež byly na této schůzce vedeny.

119      Zatřetí, co se týče tabulky, kterou přiložila Ideal Standard ke své žádosti podané na základě sdělení o spolupráci z roku 2002, Tribunál uvádí, že tato tabulka obsahuje čtyři sloupce, jež jsou postupně označeny výrazy ‚mini‘, ‚maxi‘, ‚IS‘ a ‚Porcher‘, s tím, že zkratka IS označuje společnost Ideal Standard a označení Porcher je zapsáno jako ochranná známka, jejíž majitelkou je Ideal Standard. Je třeba uvést, že tato tabulka není datována a neobsahuje žádný údaj, z něhož by bylo možné vyvodit, že souvisí se schůzkou AFICS konanou dne 25. února 2004 nebo s protisoutěžními diskusemi. Především se v této tabulce neuvádějí názvy konkurenčních společností ani minimální či maximální ceny, jež by tyto konkurenční společnosti měly uplatňovat. Přestože Komise ve své žalobní odpovědi tvrdí opak, nelze se tedy platně domnívat, že tato tabulka představuje listinný důkaz, jenž by potvrdil, že na zmíněné schůzce došlo ke stanovení cen, jaké popisuje Ideal Standard ve svých prohlášeních učiněných v rámci žádosti, kterou podala na základě výše uvedeného sdělení.

120      Začtvrté, co se týče žádosti, kterou podala Roca [France] na základě sdělení o spolupráci z roku 2002, je třeba uvést, že i sama Komise v bodě 586 odůvodnění [sporného] rozhodnutí uvádí, že ačkoli Roca [France] ve své žádosti obecně potvrzuje, že v rámci AFICS docházelo v období od roku 2002 do roku 2004 k diskusím o minimálních cenách, tato společnost tvrdí, že pokud jde o konkrétní schůzku AFICS konanou dne 25. února 2004, ostatní podniky, jež podaly žádost na základě výše uvedeného sdělení, nepotvrdily způsob, jakým koordinaci minimálních cen na této schůzce popisuje Ideal Standard. Je tedy namístě konstatovat, že měla-li Komise prokázat, že na výše uvedené schůzce došlo ke koordinaci minimálních cen, nemohla se opírat o prohlášení společnosti Roca [France] učiněná v rámci žádosti, kterou tato společnost podala na základě zmíněného sdělení, vzhledem k tomu, že neexistují žádné další důkazy, jež by tato prohlášení potvrzovaly.

121      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy tedy žalobkyně právem vytýkají Komisi, že učinila závěr, že se Allia a PCT účastnily během schůzky AFICS konané dne 25. února 2004 protisoutěžního jednání. První část třetího žalobního důvodu je tedy namístě přijmout jako podloženou.“

60.      V bodě 1 výroku rozsudku Keramag zrušil Tribunál čl. 1 odst. 1 bod 6 sporného rozhodnutí v rozsahu, v jakém v něm Komise dospěla k názoru, že se Allia SAS a PCT účastnily v období od 25. února 2004 do 9. listopadu 2004 protiprávního jednání týkajícího se kartelové dohody na francouzském trhu. Přestože v bodě 2 výroku nejsou společnosti Allia SAS a PCT výslovně zmíněny, výše pokuty byla snížena způsobem, který odpovídal bodu 326 rozsudku Keramag(22).

61.      Z výše uvedených bodů rozsudku Keramag jednoznačně nevyplývá, z jakých důvodů Tribunál nezohlednil prohlášení, které přiložila Roca France ke své žádosti o shovívavost.

62.      Domnívám se (stejně jako Komise), že Tribunál měl pravděpodobně za to, že k tomu, aby nezohlednil prohlášení, které přiložila Roca France ke své žádosti o shovívavost, postačí odkázat na bod 586 odůvodnění sporného rozhodnutí, v němž je shrnuta odpověď společnosti Roca France na oznámení námitek(23).

63.      Zmíněná odpověď společnosti Roca France na oznámení námitek nebyla nicméně součástí spisu. Je tedy otázkou, zda Tribunál mohl zrušit část sporného rozhodnutí na základě dokumentu, který nebyl součástí spisu.

64.      Z ustálené judikatury vyplývá, že „Soudní dvůr není zejména příslušný ke zjišťování skutkového stavu a v zásadě ani k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud byly důkazy získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a dokazování, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, již je třeba připisovat důkazům, které mu byly předloženy“(24). Takové posouzení tudíž nepředstavuje, „s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudním dvorem“(25).

65.      Z judikatury také vyplývá, že „soudu [Unie] přísluší rozhodovat na základě okolností sporu, zda je třeba předložit dokument, a to na základě ustanovení jednacího řádu pro provádění důkazů. Co se týče Tribunálu, [z] jeho jednacího řádu vyplývá[,] že návrh na předložení dokumentu je součástí provádění dokazování, jež může Tribunál nařídit v kterékoliv fázi řízení“(26).

66.      Podle ustálené judikatury(27) „je totiž jedině Tribunál oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Průkazný nebo neprůkazný charakter procesních písemností spadá do svrchovaného posouzení skutkových okolností, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, s výjimkou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu nebo jestliže z dokumentů vložených do spisu vyplývá věcná nesprávnost zjištění Tribunálu“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

67.      Jak bylo ostatně v judikatuře mnohokrát připomenuto, „to, jak Tribunál posoudil důkazy, které mu byly předloženy, nepředstavuje s výhradou případu zkreslování těchto důkazů právní otázku, která by podléhala přezkumu Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku“(28) a také „Soudní dvůr tedy není příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, je pouze na Tribunálu, aby posoudil hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Takové posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora“(29).

68.      Přezkumní pravomoc Soudního dvora ohledně skutkových zjištění učiněných Tribunálem se tedy vztahuje „zejména na věcnou nesprávnost těchto zjištění, která vyplývá z písemností ve spise, zkreslování důkazů, právní kvalifikaci těchto důkazů, a na otázku, zda byla dodržena pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů“(30).

69.      Příklad přezkumu provedeného Soudním dvorem za takovýchto okolností nalezneme v rozsudku Activision Blizzard Germany v. Komise (C‑260/09 P, EU:C:2011:62, bod 57), podle něhož „přezkum, který provádí Soudní dvůr za účelem posouzení tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího ze zkreslení […] faxů [dotčených ve výše uvedené věci], je omezen na ověření toho, zda Tribunál zjevně nepřekročil meze přiměřeného posouzení těchto faxů, když na jejich základě konstatoval účast CD-Contact Data na protiprávní dohodě, jejímž cílem bylo obecně omezit paralelní obchod. V projednávaném případě Soudnímu dvoru tedy nepřísluší, aby nezávisle posuzoval, zda Komise prokázala právně dostačujícím způsobem takovou účast a splnila tak důkazní břemeno, které jí přísluší k prokázání porušení právních pravidel o hospodářské soutěži, nýbrž aby určil, zda Tribunál, když dospěl k závěru, že tomu tak skutečně bylo, vyložil uvedené faxy způsobem, který je zjevně v rozporu s jejich zněním, což ovšem není ten případ“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

70.      Napomoci by nám mohlo rovněž porovnání projednávané věci s rozsudkem UFEX a další v. Komise (C‑199/97 P, EU:C:1999:116). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že „[v]zhledem k tomu, že žalobci výslovně navrhli Tribunálu, aby nařídil předložení výše uvedeného dopisu, Tribunál se z hlediska uplatnění pojmu „zneužití pravomoci“ dopustil nesprávného právního posouzení, neboť rozhodl, že tento dopis nepředstavuje dostatečný důkaz, aniž si zajistil prostředky k jeho přezkoumání“ (bod 109); že „[j]e třeba uvést, že Tribunál nebyl oprávněn zamítnout návrh žalobců, aby nařídil předložení dokumentu, jenž byl pravděpodobně relevantní pro vyřešení sporu, s odůvodněním, že tento dokument nebyl vložen do spisu a že není k dispozici nic, co by doložilo jeho existenci“ (bod 110), a že „je třeba uvést, že z bodu 113 rozsudku [napadeného ve výše uvedené věci] vyplývá, že žalobci určili odesilatele, příjemce i datum dopisu, jehož předložení navrhli. V situaci, kdy měl Tribunál výše uvedené údaje k dispozici, nebylo přípustné, aby se spokojil se zamítnutím zmíněných tvrzení účastníků řízení z důvodu neprůkaznosti, neboť mu příslušelo, aby vyhověním návrhu žalobců na předložení těchto písemností rozptýlil případné pochybnosti ohledně správnosti jejich tvrzení, nebo aby vysvětlil důvody, z nichž tento dokument nemůže být v žádném případě a bez ohledu na to, jaký je jeho obsah, považován za relevantní pro vyřešení sporu“ (bod 111).

71.      Judikatura, která je citována v předchozích bodech, nemůže být podle mého názoru vykládána v tom smyslu, že Tribunál je oprávněn k tomu, aby zrušil dané rozhodnutí na základě prohlášení zaznamenaných v určitém dokumentu a shrnutých v jiném dokumentu, tj. na základě odpovědi společnosti Roca France na oznámení námitek, aniž měl dotčená prohlášení k dispozici a aniž je přezkoumal.

72.      Výše uvedená odpověď kromě toho není součástí spisu v projednávané věci a žalobkyním v prvním stupni nebyla oznámena(31).

73.      Soudní dvůr rozhodl, že „[z]ásada kontradiktornosti znamená obecně právo účastníků určitého řízení seznamovat se s důkazy a vyjádřeními předloženými soudu a vyjadřovat se k nim“(32), přičemž „[j]e v rozporu se základní právní zásadou, pokud soudní rozhodnutí vychází ze skutkových okolností nebo dokumentů, s nimiž se účastníci řízení nebo kterýkoli z nich nemohl seznámit, a k nimž se tedy nemohl vyjádřit“(33).

74.      „Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je totiž třeba, aby se účastníci řízení seznámili a měli možnost vyjádřit se kontradiktorně jak ke skutkovým, tak k právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení“(34).

75.      Právo na obhajobu představuje základní právo, které je nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje(35). Respektování práva na obhajobu v řízení před Komisí, jehož předmětem je uložení pokuty podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže, vyžaduje, aby dotčenému podniku bylo umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k pravdivosti a relevanci dovolávaných skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k dokumentům přijatým Komisí na podporu jejího tvrzení o existenci jednání porušujícího Smlouvu(36). Tato práva jsou zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. a) a b) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

76.      Skutečnost, že Tribunál v bodě 120 rozsudku Keramag vyvodil závěry ze sporného rozhodnutí, v němž byly shrnuty argumenty společnosti Roca France uvedené v odpovědi této společnosti na oznámení námitek, přičemž tyto argumenty přímo nepřezkoumal a přihlédl pouze k prohlášení, jež výše uvedená společnost přiložila ke své žádosti o shovívavost, je tedy v rozporu se zásadou dodržování práva na obhajobu a porušuje povinnost uvést odůvodnění. Jak Komise ostatně uvedla, pokud by Roca France Komisi nepomohla, což Tribunál konstatoval v bodě 120 rozsudku Keramag, tento podnik by nemohl dosáhnout snížení výše pokuty prostřednictvím rozsudku Roca Sanitario.

77.      V rozporu s názorem Tribunálu (který navrhuje změnu postojů, jež vyjadřuje Roca France) se domnívám, že Roca France usilovala o to, aby snížila důkazní hodnotu prohlášení učiněných společností Ideal Standard na minimum s cílem zvýšit přidanou hodnotu vyplývající z jejích vlastních prohlášení.

78.      Nejsem jediným, kdo v projednávané věci hájí spolu s Komisí uvedený výklad. K totožnému závěru dospěl i Tribunál v rozsudku Roca, přičemž v této věci Tribunál přezkoumal přímo odpověď společnosti Roca France na oznámení námitek, neboť tento dokument byl součástí spisu (což v projednávané věci neplatí), jakož i prohlášení, jež tento podnik učinil v rámci řízení o shovívavosti.

79.      Takovýto výklad je namístě tím spíš, uvědomíme-li si, že by měla být přikládána větší váha rozsudku vydanému ve věci, v níž byly dotčené dokumenty přezkoumány jakožto součást spisu, než rozsudku vydanému ve věci, v níž tyto dokumenty buď nebyly Tribunálem přezkoumány, nebo dokonce ani nebyly součástí spisu.

80.      Z podrobnějšího posouzení rozsudku Roca ostatně vyplývá, že Tribunál dospěl k závěru, že důkazy, jež předložila Ideal Standard, nepostačovaly k prokázání existence protiprávního jednání, kdežto Roca France poskytla v prohlášeních učiněných v rámci řízení o shovívavosti „významnou přidanou hodnotu“ (body 197 až 202). V následujících bodech (bod 203 a násl.) se Tribunál zabýval otázkou, zda existuje rozpor mezi prohlášením, jež učinila Roca France v rámci řízení o shovívavosti, a odpovědí této společnosti na oznámení námitek, a v bodě 210 rozhodl, že „skutečnosti uvedené v bodě 586 odůvodnění [sporného] napadeného rozhodnutí, tak jak je Komise podrobněji popsala ve svých písemnostech, neumožňují učinit závěr, že by žalobkyně zdiskreditovala informace, které sama poskytla. Na jedné straně totiž jak z napadeného rozhodnutí, tak z písemnosti Komise vyplývá, že žalobkyně potvrdila výměny minimálních cen týkajících se sanitární keramiky nižší kategorie v rámci AFICS, a to zejména v roce 2004, což nebylo zpochybněno. Na druhé straně je pravdou, že žalobkyně zpochybnila důkazní hodnotu prohlášení společnosti Ideal Standard týkajícího se schůzky AFICS ze dne 25. února 2004 a dokumentu, který uvedená společnost předložila na podporu svého prohlášení. Je však třeba se domnívat, že žalobkyně se tímto spokojila s tím, že Komisi poskytla argumenty směřující k prokázání toho, že důkazy, které uvedla společnost Ideal Standard, nebyly dostatečné k prokázání existence protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, a to proto, aby prokázala, že informace, které sama předložila v rámci žádosti o snížení pokuty, byly pro Komisi potřebné k prokázání uvedeného protiprávního jednání, a že tedy mají významnou přidanou hodnotu“.

81.      Je tedy zjevné, že závěry týkající se prohlášení společnosti Roca France, které jsou uvedeny v rozsudku Keramag, jsou v rozporu se závěry, k nimž v téže souvislosti dospěl rozsudek Roca.

82.      Tribunál se tedy dopustil právního omylu, když zrušil část sporného rozhodnutí na základě dokumentu, jenž nebyl součástí spisu a z něhož nadto v souběžně probíhající věci, v níž byl tento dokument součástí spisu a v níž byl předmětem podrobných diskusí, vyvodil odlišné závěry.

83.      Zbývá ještě zjistit, zda Tribunál postupoval nesprávně, když v témže bodě 120 svého rozsudku Keramag rozhodl, že „[j]e tudíž namístě konstatovat, že měla-li Komise prokázat, že na výše uvedené schůzce došlo ke koordinaci minimálních cen, nemohla se opírat o prohlášení společnosti Roca [France] učiněná v rámci žádosti [o shovívavost], kterou tato společnost podala na základě zmíněného sdělení, vzhledem k tomu, že neexistují žádné další důkazy, jež by tato prohlášení potvrzovaly“.

84.      Především přiznávám, že navzdory výrazu „tudíž“ neshledávám žádnou souvislost mezi odkazem na bod 586 odůvodnění sporného rozhodnutí a okolností, že se Komise nemůže opírat o prohlášení, jež společnost Roca France přiložila ke své žádosti o shovívavost.

85.      V bodě 197 rozsudku Roca Tribunál dále rozhodl, že „Komise by bez informací poskytnutých [společností RocaFrance] a pouze na základě skutečností, které uvedla Ideal Standard v rámci žádosti o snížení pokuty, nemohla prokázat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

86.      V rozsudcích Duravit (bod 324) a Villeroy & Boch Austria (body 289 a 290) Tribunál nadto výslovně odkázal na prohlášení, jež učinila Roca France v rámci žádosti o shovívavost, jakožto na prvek souboru důkazů, který mu umožňuje dospět k závěru, že protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky ve Francii je považováno za prokázané. Tribunál měl v obou těchto rozsudcích za to, že prohlášení společností Ideal Standard a Roca France se vzájemně potvrzují(37).

87.      Koncepce vzájemného potvrzení nemusí vycházet vždy ze situace, v níž existují dva či tři totožné důkazy. Jde spíše o to mít k dispozici dva či tři různé díly skládačky, jež do sebe vzájemně zapadnou, a vytvoří tak celkový obraz.

88.      Není tedy ničím překvapivým, že Tribunál v rozsudcích Villeroy & Boch Austria, Duravit a Roca konstatoval, že prohlášení učiněné v rámci žádosti o shovívavost může být potvrzeno jiným prohlášením. V rozsudku Keramag Tribunál nepřezkoumal dokonce ani důkazní hodnotu prohlášení učiněného společností Roca France a ani to, do jaké míry toto prohlášení potvrzuje prohlášení učiněné společností Ideal Standard, nýbrž odkázal čistě a výlučně na jednu větu obsaženou ve shrnutí odpovědi společnosti Roca na oznámení námitek (přestože tento dokument nebyl v dané věci součástí spisu).

89.      Z výše uvedeného jsem vyvodil dva závěry.

90.      Zaprvé se (stejně jako Komise) domnívám, že rozsudek Tribunálu je stižen nedostatečným odůvodněním jednak proto, že v něm nebyla posouzena důkazní hodnota prohlášení učiněného společností Roca France, a to tím spíše že toto prohlášení bylo v rozsudcích Villeroy & Boch Austria, Duravit a Roca považováno za rozhodující důkaz, a jednak proto, že takovéto posouzení bylo nahrazeno odkazem na z kontextu vytržené shrnutí (uvedené ve sporném rozhodnutí) odpovědi společnosti Roca France na oznámení námitek (jež byla ostatně v rozsudku Roca vykládána odlišně).

91.      Podle mého mínění není přípustné, aby Tribunál bez náležitého odůvodnění vycházel z judikatury, která jej opravňuje k tomu, aby neposoudil hodnotu irelevantních důkazů(38), jelikož ve třech souběžně vydaných rozsudcích měl Tribunál za to, že tento důkaz byl zcela relevantní.

92.      Zadruhé souhlasím s Komisí v tom, že i prohlášení Tribunálu, které je uvedeno v bodě 120 rozsudku Keramag a podle něhož není možné, aby prohlášení učiněné v rámci žádosti o shovívavost potvrzovalo jiné takovéto prohlášení, je stiženo právním omylem, neboť ve třech souběžných věcech naopak Tribunál správně rozhodl, že prohlášení o shovívavosti může být potvrzeno jiným takovým prohlášením, přičemž dospěl k závěru, že prohlášení společností Ideal Standard a Roca France se vzájemně potvrzují (přinejmenším co se týče výrobků nižší kategorie).

–       Druhý argument: rozpory v odůvodnění rozsudku Keramag a další, na jedné straně, a Villeroy & Boch Austria, Duravit a Roca, na straně druhé

Připomenutí judikatury

93.      Je pravda, že podle judikatury(39) by „povinnost Tribunálu týkající se odůvodnění jeho rozsudků neměla v zásadě zahrnovat povinnost odůvodnit způsob, jakým byla vyřešena určitá věc, v porovnání s řešením zvoleným v jiné věci, která byla Tribunálu předložena, a to ani týká-li se tato věc téhož rozhodnutí. V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že pokud se osoba, které je rozhodnutí určeno, rozhodne podat žalobu na neplatnost, jsou unijnímu soudu předloženy pouze prvky rozhodnutí, které se dotýkají této osoby. Naproti tomu prvky rozhodnutí, které se dotýkají jiných osob, jimž bylo rozhodnutí určeno, nespadají do předmětu sporu, o němž má unijní soud rozhodovat“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

94.      Z judikatury dále vyplývá(40), že „přezkum, který provádí Soudní dvůr za účelem posouzení žalobního důvodu vycházejícího ze zkreslení důkazu, je omezen na ověření toho, zda Tribunál zjevně nepřekročil meze přiměřeného posouzení tohoto důkazu, když na jeho základě konstatoval účast na kartelové dohodě. Soudnímu dvoru tedy nepřísluší, aby nezávisle posuzoval, zda Komise prokázala právně dostačujícím způsobem takovou účast, a splnila tak důkazní břemeno, které jí přísluší k prokázání porušení právních pravidel o hospodářské soutěži, nýbrž aby určil, zda Tribunál, když dospěl k závěru, že tomu tak skutečně bylo, vyložil uvedený důkaz způsobem, který je zjevně v rozporu s jeho zněním“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

Analýza

95.      Jsem toho názoru, že Tribunál „zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazu“, když k tomuto důkazu přistupoval zcela odlišně než v souběžných věcech týkajících se téhož protiprávního jednání a téhož rozhodnutí.

96.      Připomeňme si, že podle názoru Soudního dvora by „v zásadě“ neměla „povinnost Tribunálu týkající se odůvodnění jeho rozsudků […] zahrnovat povinnost odůvodnit způsob, jakým byla vyřešena určitá věc, v porovnání s řešením zvoleným v jiné věci, která byla Tribunálu předložena, a to ani pokud se tato věc týká téhož rozhodnutí“, což znamená, že by mohly nastat mimořádné situace, v nichž by měla být judikatura týkající se rozporů v odůvodnění, jež bývá uplatňována zpravidla v souvislosti s odůvodněním uvedeným v rámci jediného rozsudku, uplatněna i ve vztahu k rozporům v odůvodněních uvedených v souběžně vydaných rozsudcích. Mám za to, že o tento případ se jedná v projednávané věci.

97.      Kasační opravné prostředky, jimiž se zabývám v tomto stanovisku, se totiž týkají značně neobvyklé situace. Komise konstatovala jediné, komplexní a pokračující protiprávní jednání(41) na území několika členských států, týkající se tří kategorií výrobků (sanitární keramika, sprchové kouty a kohouty a ostatní armatury). Ve čtyřech rozsudcích, jež se týkají týchž bodů odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i přesně se shodujících skutkových okolností a stejných důkazů, dospěl však Tribunál ke dvěma diametrálně odlišným závěrům. Ve třech rozsudcích (rozsudky Villeroy & Boch Austria, Duravit a Roca) považoval Tribunál protiprávní jednání AFICS za prokázané, zatímco v rozsudku Keramag rozhodl opačně, a to na základě téhož důkazu, který byl v prvních třech rozsudcích přijat a ve čtvrtém rozsudku zamítnut, přičemž tento rozdíl nebyl ani v jednom z těchto případů odůvodněn.

98.      Na základě toho jsem dospěl k závěru, že výklad odpovědi poskytnuté společností Roca France a odkaz na její odpověď na oznámení námitek, jež jsou uvedeny v rozsudku Keramag, vedly ke zkreslení důkazů, jež jsou součástí spisu.

99.      Tento právní omyl měl spolu s dalšími právními omyly zásadní dopad na vyřešení dané věci (nebylo odůvodněno to, že nedošlo k přezkoumání žádosti o shovívavost, kterou podala Roca France, sporné rozhodnutí bylo zrušeno na základě dokumentu, který nebyl součástí spisu, a bylo rozhodnuto, že prohlášení učiněné v rámci žádosti o shovívavost nemůže potvrdit jiné rozhodnutí tohoto druhu).

100. Druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise je tedy třeba vyhovět.

b)      Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku (Tribunál dospěl k nesprávnému závěru, že tabulka, kterou přiložila Ideal Standard ke své žádosti o shovívavost, měla sama o sobě prokázat existenci protisoutěžních styků, aniž přitom přezkoumal vysvětlení k této tabulce)

101. Komise tvrdí, že v souvislosti s výše uvedenou tabulkou týkající se schůzky AFICS konané dne 25. února 2004 podal Tribunál příliš restriktivní výklad požadavku týkajícího se potvrzení důkazů, což je v rozporu s ustálenou judikaturou.

102. Keramag a další mají za to, že způsob, jakým Tribunál tuto tabulku posoudil, byl správný, a že Komise neposkytla žádná vysvětlení, jež by mohla podpořit závěr, že na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 mohly probíhat protisoutěžní diskuse.

103. Rád bych především uvedl, že Tribunál popírá, že by tato tabulka měla povahu listinného důkazu, jenž by potvrdil, že na výše uvedené schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 byly určovány ceny, jak popisuje Ideal Standard v prohlášeních, jež přiložila ke své žádosti o shovívavost (viz bod 119 rozsudku Keramag), a to proto, že tato tabulka „není datována“, že „neobsahuje žádný údaj, z něhož by bylo možné vyvodit, že souvisí se schůzkou AFICS konanou dne 25. února 2004 nebo s protisoutěžními diskusemi“, a že se v této tabulce „neuvádějí názvy konkurenčních společností ani minimální či maximální ceny, jež by tyto konkurenční společnosti měly uplatňovat“.

104. V rozsudku Salzgitter Mannesmann v. Komise (C‑411/04 P, EU:C:2007:54, bod 47) potvrdil Soudní dvůr postoj, který zaujal Tribunál v rozsudku, proti němuž byl podán kasační opravný prostředek, v tom smyslu, že „jeden důkaz anonymního původu, jako je dokument ‚rozdělovací klíč‘, nemůže sám o sobě prokázat existenci porušení práva Společenství hospodářské soutěže“ a že „je namístě mít za to, že se důkazy mohou vzájemně posilovat“.

105. Takovýmito potvrzujícími důkazy mohou být tedy skutečnosti, které sice samy o sobě neprokazují existenci protiprávního jednání, avšak mohou přispět k potvrzení jiných důkazů, např. žádosti o shovívavost.

106. Ve výše uvedeném rozsudku Salzgitter Mannesmann v. Komise (C‑411/04 P, EU:C:2007:54, body 44 až 50) Soudní dvůr dále rozhodl, že ani okolnost, že má určitý dokument anonymní původ, nepostačuje k tomu, aby byl tento dokument zbaven celé své důkazní hodnoty, za předpokladu, že jeho původ, pravděpodobné datum jeho vydání a jeho obsah mohou být určeny s dostatečnou jistotou(42). Dokonce i v případě, že dokument nebyl podepsán, musí být zohledněna vysvětlení poskytnutá podnikem, jehož spolupracovník tento dokument sepsal(43).

107. V projednávané věci nevěnoval Tribunál pozornost vysvětlením, jež poskytla Ideal Standard v souvislosti s okolnostmi vyhotovení výše uvedené tabulky ani v souvislosti s autorem a datem vyhotovení této tabulky, přestože tabulku sestavil svědek daných událostí, jenž byl o nich přímo informován, což představuje faktory v zásadě posilující důvěryhodnost(44).

108. Domnívám se tedy (stejně jako Komise), že Tribunál tím, že kladl na samostatně posuzované důkazy a každopádně na jejich celkový přezkum nepřiměřené a příliš náročné požadavky, zbavil veškerého smyslu stávající judikaturu týkající se možnosti vzájemného potvrzení těchto důkazů, což platí v každém případě i v případě celkového posouzení těchto důkazů.

109. Jsem proto toho názoru, že pokud Tribunál trval na tom, že tato tabulka musí sama o sobě prokázat existenci protiprávního jednání, aniž přitom zohlednil ostatní důkazy a dodatečná vysvětlení (obsažená v žádosti o shovívavost, kterou podala Ideal Standard), porušil tím povinnost uvést odůvodnění.

110. Ve prospěch výše uvedeného tvrzení hovoří i skutečnost, že posouzení téhož důkazu v souběžně probíhající věci Duravit vedlo ke zcela odlišnému závěru, podle něhož je tato tabulka průkazná. Pokud by tedy Tribunál dotčená vysvětlení posoudil – což správně učinil v rozsudku Duravit – projednávaná věc by měla jiné řešení.

111. Z výše uvedeného vyplývá, že třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise musí být vyhověno.

c)      Pátá část (Tribunál neprovedl celkové posouzení)

112. Komise uvádí, že Tribunál tím, že neposoudil některé důkazy (zejména měsíční tabulky obsahující důvěrné číselné údaje o tržbách nebo prohlášení pana Laligné) a že na důkazy, které skutečně posoudil, uplatnil příliš striktní požadavky, opomněl provést celkové posouzení těchto důkazů, což představuje povinnost vyplývající z judikatury.

113. Keramag a další uvádějí, že se prohlášení pana Laligné dovolávaly proto, aby prokázaly nedostatečnou soudržnost žádostí o shovívavost, jež podala Ideal Standard, a že zmíněné prohlášení je pro účely sporného rozhodnutí každopádně irelevantní. Tvrdí, že pokud nebyly posouzeny některé důkazy, zejména pak ty, jež jsou irelevantní, neznamená to, že Tribunál neprovedl celkové posouzení.

114. Podle mého názoru Tribunál skutečně opomněl posoudit, zda by mohla být existence protisoutěžního jednání dovozena z určitého počtu shodujících se okolností a nepřímých důkazů, které posuzovány jako celek mohou být důkazem protiprávního jednání(45).

115. Tím, že Tribunál opomněl posoudit některé relevantní důkazy a že v bodě 119 rozsudku Keramag požadoval, aby tabulka týkající se protisoutěžní schůzky, která byla uplatněna jakožto potvrzující důkaz, byla datována a aby obsahovala názvy konkurenčních společností, jakož i údaje o minimálních a maximálních cenách, totiž požadoval, aby takováto tabulka představovala sama o sobě důkaz, jenž by postačoval k prokázání protiprávního jednání.

116. Soudní dvůr nicméně velmi jednoznačně rozhodl, že jednotlivé důkazy týkající se kartelových dohod bývají obvykle jen útržkovité a rozptýlené.

117. Soudní dvůr připomněl, že „k prokázání porušení čl. 81 odst. 1 ES je nezbytné, aby Komise podala závažné, přesné a shodující se důkazy […]. Každý z důkazů podaných Komisí však nemusí nutně odpovídat těmto kritériím ohledně každého z prvků protiprávního jednání. Postačí, aby tomuto požadavku vyhověl při celkovém posouzení celý soubor indicií uváděných tímto orgánem […]. Proto i za předpokladu, že by žádný z různých prvků dotčeného protiprávního jednání posuzovaný odděleně nepředstavoval dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě, jež zakazuje čl. 81 odst. 1 ES, […] takovýto závěr by nebránil tomu, aby zmíněné prvky posuzované jako celek představovaly takovouto dohodu nebo takovéto jednání […]. […] vzhledem k tomu, že zákaz účastnit se protisoutěžních jednání a dohod, jakož i sankce, které mohou být uloženy těm, kdo tento zákaz poruší, jsou obecně známé, je obvyklé, že činnosti, s nimiž se tato jednání a dohody spojují, probíhají tajně, že schůzky jsou konány tajně, nejčastěji v třetích státech, a že dokumentace, která se k nim vztahuje, je omezena na minimum. I když Komise odhalí písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle pouze útržkovité a rozptýlené, takže je často nutné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů existence protisoutěžního jednání nebo dohody musí být dovozena z určitého počtu shodujících se okolností a nepřímých důkazů, které posuzovány jako celek mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže“(46).

118. Dopad výše uvedeného omylu na výsledek dané věci je potvrzen i okolností, že ve třech souběžně vydaných rozsudcích rozhodl Tribunál odlišně.

119. Tím, že Tribunál opomněl posoudit, zda by se důkazy, posuzovány jako celek, mohly navzájem posilovat(47), porušil povinnost uvést odůvodnění.

120. Z výše uvedeného vyplývá, že i páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku by mělo být vyhověno, a to ze stejných důvodů, z nichž má být vyhověno části třetí.

121. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby rozsudek Keramag zrušil(48).

d)      Důsledky zrušení rozsudku Keramag Soudním dvorem

122. Z výše uvedeného vyplývá, že soubor důkazů, jež byly použity v rozsudku Keramag, je poměrně omezený, avšak Soudní dvůr má jistou výhodu v tom, že má k dispozici jiné rozsudky Tribunálu, v nichž byly tyto důkazy podrobně posouzeny, a proto se domnívám, že s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení by měl Soudní dvůr sám rozhodnout o žalobě na neplatnost, kterou Keramag a další podali v prvním stupni.

123. Posledně jmenované společnosti v této žalobě v podstatě tvrdily, že závěr, který Komise učinila v bodech 556 a 590 odůvodnění sporného rozhodnutí a podle něhož společnosti Allia a PCT koordinovaly na schůzi pořádané dne 25. února 2004 v rámci AFICS své minimální ceny výrobků nižší kategorie, vycházel z důkazů, jež jsou buď nepřípustné, nebo nedůvěryhodné, nepotvrzené a nedostatečné.

124. Jak jsem již uvedl výše, na rozdíl od rozsudku Keramag, v němž se Tribunál dopustil několika právních omylů při analýze událostí, k nimž došlo v rámci AFICS, v rozsudku Villeroy & Boch Austria (bod 286) Tribunál správně rozhodl, že „[v] bodě 556 odůvodnění zmíněného rozhodnutí Komise uvedla, že důkazy, jež má k dispozici, umožňují prokázat účast členů AFICS na diskusích týkajících se koordinace cen pouze počínaje schůzkou AFICS konanou dne 25. února 2004. V bodě 572 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise uvedla, že podle společnosti Ideal Standard se účastníci této schůzky dohodli, že jejich minimální ceny jsou příliš nízké a je třeba je zvýšit, a to zejména vzrůstem jejich katalogových cen o 3 %. V bodě 573 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise upřesnila, že tyto informace potvrdila i společnost Roca [France]. V bodě 574 odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Komise konstatovala, že po skončení této schůzky si účastníci vyměňovali důvěrné informace o cenách a tržbách“.

125. Zaprvé v bodě 287 zmíněného rozsudku Tribunál rozhodl, že „argument společností Villeroy & Boch a Villeroy & Boch Francie, podle něhož Komise nepředložila žádný důkaz, který by prokázal, že se Villeroy & Boch Francie zúčastnila tří schůzek AFICS konaných v roce 2004 (viz příloha 11 [sporného] rozhodnutí), je třeba zamítnout jako neopodstatněný. Jak totiž vyplývá z bodů 572 a 573 odůvodnění [sporného] rozhodnutí, pro účely prokázání účasti Villeroy & Boch France na těchto schůzkách vycházela Komise z prohlášení, jež učinily společnosti Ideal Standard a Roca [France]“.

126. Zadruhé z bodu 288 výše uvedeného rozsudku vyplývá, že „jako nepodložené musí být zamítnuty argumenty vznesené společnostmi Villeroy & Boch a Villeroy & Boch France, podle nichž Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 byly vedeny protiprávní diskuse, neboť vycházela z dodatečně učiněných, obecných a navzájem si protiřečících ústních prohlášení, což ostatně Komise ve [sporném] rozhodnutí sama uznala“.

127. V bodě 289 výše uvedeného rozsudku Tribunál dále připomněl, že „[i] když totiž z judikatury vyplývá, že prohlášení podniku, který je příjemcem celkového nebo částečného snížení pokut, které bylo zpochybněno některým účastníkem řízení, musí být potvrzeno[(49)], nic nebrání tomu, aby se takovéto potvrzení opíralo o svědectví jiného podniku účastnícího se kartelové dohody, a to dokonce i pokud je posledně jmenovaný podnik rovněž příjemcem snížení pokut. Tímto potvrzením je prokázáno i to, že byly vedeny diskuse o minimálních cenách, vzhledem k tomu, že tyto diskuse jsou zmíněny v zápise ze schůze AFICS konané dne 25. února 2004“.

128. V bodě 290 tohoto rozsudku, v němž Tribunál provedl analýzu prohlášení učiněných společnostmi Roca France a Ideal Standard (přičemž dospěl k závěru, že první z nich je obecnější a méně přesné než druhé), následně rozhodl, že „[t]o však nemění nic na konstatování, že svědectví společnosti Roca [France] v zásadě potvrzuje dobu a místo konání dotčených protiprávních diskusí, jakož i jejich účastníky a předmět, jak je uvedeno i v jednom z bodů pořadu jednání. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že takové prohlášení společnosti Ideal Standard, jako je prohlášení potvrzené prohlášením společnosti Roca [France], právně dostačujícím způsobem potvrzuje vedení dotčených protiprávních diskusí“.

129. V bodě 293 výše uvedeného rozsudku Tribunál dodává, že „i když se Komise ve [sporném] rozhodnutí neopírá o [prohlášení, jež učinila společnost Duravit v rámci své žádosti o snížení pokuty podané na základě sdělení o spolupráci z roku 2002], nemění to nic na tom, že i když společnosti Villeroy & Boch a Villeroy & Boch France tvrdí opak, prohlášení společnosti Ideal Standard potvrdila i společnost Duravit, pokud jde o rozsah protiprávních diskusí, jež byly ‚pravděpodobně‘ vedeny dne 25. února 2004“.

130. A konečně v bodě 295 Tribunál potvrdil, že „prohlášení učiněná společnostmi Ideal Standard a Roca [France] postačují k tomu, aby prokázala porušení čl. 101 odst. 1 SFEU […] vyplývající z účasti na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004“.

131. Vše, co bylo uvedeno výše, se tedy pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku použije mutatis mutandis i na případ Keramag a další, a postačuje k tomu, aby byla zamítnuta – jak učinil Tribunál v rozsudcích Villeroy & Boch Austria a Duravit – žaloba na neplatnost, kterou podaly Keramag a další v souvislosti s událostmi, k nimž došlo v rámci AFICS.

2.      K vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku (ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku)

132. Druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku se v podstatě týká dvou navzájem souvisejících prvků: zaprvé údajného zkreslení skutkových okolností a zadruhé údajné nesoudržnosti s rozsudkem Wabco Europe a další v. Komise (T‑380/10, EU:T:2013:449, označovaným rovněž jako „rozsudek Ideal Standard“, dále jen „rozsudek Wabco“).

a)      Zkreslení skutkových okolností?

133. Keramag a další podpůrně tvrdí, že konstatování uvedené v bodě 289 rozsudku Keramag, podle něhož obsahovalo oznámení námitek dostatek informací k tomu, aby se Keramag a další mohli „podrobně obeznámit s jednáním, jež bylo vytýkáno společnosti Pozzi Ginori“, představuje zcela zjevně zkreslení obsahu oznámení námitek, jež se mohlo stát podnětem k podání kasačního opravného prostředku.

134. Uvádějí, že v bodě 277 oznámení námitek bylo uvedeno pouze to, že Pozzi Ginori byla přítomna na některých schůzkách, na nichž došlo k „protisoutěžnímu jednání“, přičemž se však v oznámení námitek neuvádělo, jakou povahu toto jednání mělo, takže Tribunál nemohl toto oznámení námitek považovat za dostatečně přesné. Konstatování uvedené v bodě 289 rozsudku Keramag [„v bodě 277 oznámení námitek sdělila Komise žalobkyním povahu jednání (na schůzích skupiny Michelangelo), jež Komise zjistila, jakož i jeho četnost, přesné datum jeho konání i důkazy, jež má Komise k dispozici“, takže díky tomuto oznámení námitek se Keramag a další mohli „podrobně obeznámit s jednáním, jež bylo vytýkáno společnosti Pozzi Ginori“] je v přímém rozporu s konstatováním odpovídající povahy téže části oznámení námitek, uvedené v rozsudku Wabco a další, což samo o sobě svědčí o zkreslení skutkových okolností.

135. Zastávám (stejně jako Komise) názor, že Keramag a další necitovali žádný důkaz, který byl údajně zkreslen, a že de facto připouštějí, že v bodě 288 rozsudku Keramag Tribunál správně uvedl obsah bodu 277 oznámení námitek. Znamená to tedy, že navrhují pouze a výlučně to, aby Soudní dvůr tento bod přezkoumal.

136. I když se Keramag a další snaží nalézt podporu v rozsudku Soudního dvora Archer Daniels Midland v. Komise (C‑511/06 P, EU:C:2009:433) a tvrdí, že Tribunál neuplatnil k posouzení toho, zda měli Keramag a další možnost se účinně hájit, právní kritérium rozvinuté ve zmíněném rozsudku, tento argument nemůže v žádném případě obstát. Protisoutěžní jednání byla totiž popsána v bodech 256 a 393 až 400 výše uvedeného oznámení a Keramag a další svou odpovědí na toto oznámení prokázali, že „povahu“ dotčeného protisoutěžního jednání znali. Údajná nedostatečnost oznámení námitek nemohla mít tedy na řízení naprosto žádný dopad.

b)      Nesoudržnost mezi rozsudky Keramag a další a Wabco?

137. Keramag a další tvrdí, že závěr, podle něhož oznámení námitek dostatečně prokazuje protiprávní jednání v odvětví sanitární keramiky v Itálii, učinil Tribunál na základě rozporného odůvodnění, přičemž svůj rozsudek v tomto ohledu přiměřeně neodůvodnil. Uvádějí, že oznámení námitek v souvislosti se schůzkami skupiny Michelangelo v souběžně probíhající věci Wabco bylo posouzeno opačně než v projednávané věci. Keramag a další mají za to, že dosah oznámení námitek musí být pro všechny příjemce totožný.

138. Závěr učiněný Tribunálem je v každém případě stižen nedostatečným odůvodněním, neboť nelze ověřit, jaké důvody vedly k tomu, že posouzení míry podrobnosti, týkající se téhož bodu téhož oznámení námitek, je odlišné v rozsudku Keramag a další na straně jedné a v rozsudku Wabco na straně druhé.

139. Keramag a další mají za to, že takovýto rozdíl týkající se oznámení námitek porušuje jejich právo na obhajobu, neboť by pravděpodobně zvolily jinou strategii obhajoby, pokud by byly řádně informovány o tom, jaké důkazní břemeno musí nést. Okolnost, že oznámení námitek neuvádí obvinění vznesená vůči společnostem Sanitec Europe Oy a Pozzi Ginori SpA, měla podle jejich mínění dopad na jejich obhajobu a na sporné rozhodnutí. Podle názoru Keramag a dalších to znamená, že toto rozhodnutí by mělo být zcela či částečně zrušeno, v rozsahu, v jakém dospělo k závěru, že Sanitec Europe a Pozzi Ginori jsou obviněny ze spáchání protiprávního jednání v odvětví sanitární keramiky v Itálii, a že by tudíž mělo dojít ke zrušení nebo snížení pokuty. Dodávají, že pokud by nedošlo k porušení jejich práva na obhajobu, sporné rozhodnutí by bylo jiné, a upřesňují, že toto porušení již samo o sobě v každém případě postačuje k tomu, aby muselo být sporné rozhodnutí zrušeno, a to dokonce i nezávisle na této okolnosti.

140. Jak je patrné z kasačního opravného prostředku podaného Komisí (body 93 a 96 tohoto stanoviska), z judikatury(50) vyplývá, že by „povinnost Tribunálu týkající se odůvodnění jeho rozsudků neměla v zásadě zahrnovat povinnost odůvodnit způsob, jakým byla vyřešena určitá věc, v porovnání s řešením zvoleným v jiné věci, která byla Tribunálu předložena, ani pokud se tato věc týká téhož rozhodnutí“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska). Vysvětlil jsem, že výraz „v zásadě“, který byl použit Soudním dvorem, předznamenává, že judikatura týkající se rozporů v odůvodnění, jež bývá uplatňována zpravidla v souvislosti s odůvodněním uvedeným v rámci jediného rozsudku, by mohla být – za mimořádných okolností – uplatněna i ve vztahu k rozporům v odůvodněních uvedených ve dvou či více rozsudcích vydaných v souběžně probíhajících věcech, týkajících se téhož protiprávního jednání a téhož rozhodnutí.

141. Přestože se v kasačním opravném prostředku podaném Komisí uvádí opak, jsem toho názoru, že v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku takovéto mimořádné okolnosti nenastaly.

142. Navzdory tomu, že argument, který vznesli Keramag a další v souvislosti s rozsudkem Wabco, není přesný, neboť neupřesňuje, z které části rozsudku Wabco by měl jejich argument vycházet, postačí konstatovat, že závěry, k nimž Tribunál v obou těchto rozsudcích dospěl, nejsou nesoudržné. Podmínky, z nichž Tribunál vycházel při přezkumu dostatečnosti bodu 277 oznámení námitek, byly totiž v obou věcech zcela odlišné, což platí i o otázkách, jimiž se Tribunál zabýval. Zaprvé, jak uvedla Komise, ve věci Wabco šlo o možnost vykládat mlčení jakožto přiznání k protisoutěžnímu jednání, nikoli o to, zda oznámení námitek postačuje k tomu, aby umožnilo Keramag a dalším uplatnit jejich právo na obhajobu. Zadruhé na rozdíl od společnosti Wabco nereagovala společnost Pozzi Ginori na tvrzení týkající se schůzek skupiny Michelangelo v Itálii mlčením.

143. V každém případě bych rád uvedl, že Keramag a další neuvedli žádný další důkazní materiál, jehož by se mohli dovolávat, pokud by byl výraz „povaha protisoutěžního jednání“, k němuž došlo během schůzek skupiny Michelangelo, upřesněn jiným způsobem. Za těchto okolností je třeba mít za to, že argumenty, které vznesli Keramag a další, jsou založeny na dohadech a jsou nepodložené.

144. Druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku je tedy namístě zamítnout jako nepřípustný a v každém případě jako neopodstatněný.

B –    Věci Duravit a další v. Komise (třetí důvod kasačního opravného prostředku), Villeroy & Boch AG v. Komise (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku), Villeroy & Boch SAS v. Komise (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku)

145. Mám za to, že v těchto věcech může Soudní dvůr snadno vyvodit závěry ze zrušení rozsudku Keramag, jakož i z mého návrhu, aby o žalobě, kterou podali Keramag a další, rozhodl sám Soudní dvůr.

146. Argumenty, jež vznesly společnosti Duravit a další, Villeroy & Boch AG a Villeroy & Boch SAS, nejsou totiž v podstatě ničím jiným než jiným úhlem pohledu na argumenty, které uplatnila Komise ve svém kasačním opravném prostředku podaném proti rozsudku Keramag. Jak jsem již totiž vysvětlil, v rozsudku Keramag bylo provádění důkazů nesprávné. Přestože navrhovatelky tvrdí opak, v rozsudcích Duravit a Villeroy & Boch Austria nedošlo v souvislosti s týmiž důkazy ani ke zkreslení, ani k nedostatečnému odůvodnění. Důvody, jež se týkají těchto prvků, jsou tedy nepřípustné, přičemž z návrhů, jež jsem přednesl v řízení o kasačním opravném prostředku Komise v. Keramag Keramische Werke a další, vyplývá, že vše, co by mohlo souviset s nerovným zacházením v rámci různých rozsudků, se stává ipso facto neúčinným bez ohledu na to, zda mohl být takovýto argument považován za přípustný.

147. Níže se tedy budu těmito věcmi zabývat podrobněji, avšak učiním tak pouze podpůrně, což je v souladu s úlohou, která náleží generálním advokátům.

1.      Věc Duravit a další v. Komise (ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku)

148. Duravit a další tvrdí, že Tribunál několikrát zjevným a zásadním způsobem zkreslil obsah spisu, a v důsledku toho se dopustil právních omylů a porušil uznávané zásady provádění důkazů.

149. Duravit a další se dovolávají celkem čtrnácti případů zkreslení důkazů, z nichž sedmý a dvanáctý (jež se týkají bodů 213 a 312 a následujících rozsudku Tribunálu) poukazují na okolnost, že způsob, jakým Tribunál posoudil důkazy v projednávané věci, se lišil od způsobu, jakým tytéž důkazy posoudil v souběžně probíhajících věcech.

150. Komise má za to, že veškerá tato tvrzení týkající se zkreslení by měla být zamítnuta buď proto, že vycházejí z nesprávného pochopení rozsudku Duravit, nebo proto, že prostřednictvím tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se Duravit a další ve skutečnosti domáhali částečně toho, aby byly opětovně přezkoumány skutkové okolnosti, přičemž však nebylo prokázáno, že by se Tribunál dopustil jejich zjevného zkreslení.

151. Na žádost Soudního dvora omezím v tomto stanovisku analýzu výše uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku pouze na otázku, zda lze i v této věci uplatnit závěry, k nimž dospěl Tribunál v souvislosti s určitými důkazy, jež byly v jiných věcech posouzeny odlišným způsobem (tj. pouze v souvislosti se sedmým a dvanáctým případem zkreslení, na něž poukazují Duravit a další).

152. Duravit a další uvádějí, že tytéž důkazy posoudil Tribunál v projednávané věci jinak než v souběžně probíhajících věcech (rozsudky Keramag a Villeroy & Boch Austria), zejména pokud jde o obsah některých schůzek, jichž se Duravit a další účastnili, a o zohlednění těchto schůzek pro účely konstatování existence protisoutěžních praktik.

153. Mám za to, že v projednávané věci Tribunál nepřekročil meze přiměřeného posouzení důkazů.

a)      Sedmé z údajných zkreslení

154. Duravit a další tvrdí, že v bodě 213 rozsudku Duravit Tribunál zkreslil důkazy a porušil zásady provádění důkazů, a to v souvislosti s obsahem poznámek pana Schinleho, spolupracovníka společnosti Hansgrohe, které se týkaly schůzky DSI (Freundeskreis der deutschen Sanitärindustrie)/IFS (Industrie Forum Sanitär) konané dne 5. října 2000, jež byly v rozsudku Keramag vykládány jiným způsobem.

155. Jsem toho názoru, že tyto argumenty jsou pouhou záminkou ke zpochybnění způsobu, jakým Tribunál v bodě 213 tento důkaz posoudil a který je jako takový v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nenapadnutelný.

156. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provádět nové posouzení skutkového stavu a důkazů(51).

157. Jak uvedla Komise, z bodu 213 rozsudku Duravit v každém případě vyplývá, že pokud Tribunál odkazuje na judikaturu citovanou v bodech 210 až 212 uvedeného rozsudku, smysl jeho slov se shoduje s obsahem bodu 133 rozsudku Keramag, na nějž odkazují Duravit a další.

158. Ve zmíněném bodě 133 totiž Tribunál zcela jasně uvedl, že protisoutěžní cíl lze podle jeho názoru vyvodit z poznámek týkajících se schůzky konané dne 5. října 2000: „Úryvek z poznámek společnosti Hansgrohe, který je citován v bodě 132 výše, zcela jednoznačně prokazuje protisoutěžní cíl této schůzky. Zvýšení cen na rok 2001, o nichž účastníci při této příležitosti hovořili, představují totiž citlivé údaje ve smyslu judikatury uvedené v bodech 54 až 57 výše“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

b)      Dvanácté z údajných zkreslení

159. Duravit a další tvrdí, že Tribunál v bodech 312 a následujících rozsudku Duravit zkreslil sporné rozhodnutí, pokud jde o důkazní hodnotu důkazů týkajících se schůzky IFS konané dne 24. dubna 2001 a schůzek Fachverband Sanitärkeramische Industrie (dále jen „FSKI“) konaných ve dnech 23. ledna a 5. července 2002.

160. Jak jsem již uvedl v souvislosti se sedmým údajným zkreslením, i tyto argumenty mají za cíl zpochybnit způsob, jakým Tribunál posoudil daný důkaz a který je jako takový v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nenapadnutelný.

161. V rozsudku Keramag Tribunál skutečně konstatoval, že v odůvodnění sporného rozhodnutí nebylo zmíněno, že se na dvou schůzkách FSKI jejich účastníci dopustili protisoutěžního jednání. Totéž konstatoval Tribunál i v souvislosti se schůzkou IFS konanou dne 23. ledna 2002 (bod 129 výše uvedeného rozsudku).

162. Nedomnívám se však, že by byl v rozsudku Duravit uveden opak. O třech výše uvedených schůzkách v něm není žádná zmínka. Odkaz na vysokou důkazní hodnotu „téměř všech“ důkazů vztahujících se ke schůzkám IFS a FSKI, který je uveden v bodě 313 tohoto rozsudku, se samozřejmě týká pouze schůzek, jež Tribunál posuzoval. Tří výše uvedených schůzek se tento odkaz tedy netýká. Tentýž závěr platí i pro schůzku IFS konanou dne 14. listopadu 2001.

c)      Závěr

163. Sedmý a dvanáctý případ zkreslení, na něž poukazují Duravit a další, je třeba zamítnout jako nepřípustný, nebo jako neopodstatněný.

2.      Věc Villeroy & Boch AG v. Komise

a)      K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku (posouzení protiprávního jednání vytýkaného ve Francii je protichůdné a je v rozporu se zásadou rovného zacházení, se zásadou in dubio pro reo a s pravidly logiky)

i)      Stručný přehled argumentů vznesených společností Villeroy & Boch AG

164. Villeroy & Boch AG zpochybňuje způsob, jakým byly posouzeny důkazy týkající se skutečností, k nimž došlo ve Francii, jako celku. Analýza těchto důkazů obsahuje podle této společnosti závažné rozpory. Zmíněná společnost se domnívá, že analýza důkazů, která je do takovéto míry rozporná, porušuje zásadu rovného zacházení a že se Tribunál dopustil několika právních omylů, které jí způsobily újmu. Zaprvé dva důkazy (prohlášení, jež učinily společnosti Ideal Standard a Roca France v rámci žádosti o shovívavost) Tribunál posoudil zcela odlišně než v rozsudku Keramag), a to v její neprospěch a na úkor zásady rovného zacházení a zásady, podle níž pochybnosti svědčí ve prospěch žalovaného. Zadruhé jeden nepoužitelný důkaz (prohlášení učiněné společností Duravit a další) posoudil rovněž v její neprospěch, přičemž se neřídil ani svou vlastní judikaturou a porušil zásadu rovného zacházení a zásadu, podle níž pochybnosti svědčí ve prospěch žalovaného, jakož i článek 263 SFEU a čl. 296 druhý pododstavec SFEU, čímž současně protiprávním způsobem nahradil odůvodnění sporného rozhodnutí.

165. Kromě toho se Villeroy & Boch AG domnívá, že s ohledem na zásadu testis unus, testis nullus, která vyplývá z judikatury, může být svědectví jednoho podniku, který požádal o shovívavost, rovněž podepřeno svědectvím dalších účastníků kartelové dohody. Takováto situace nastala v projednávané věci, neboť svědectví, jež v rámci žádosti o shovívavost podala společnost Ideal Standard, mělo být potvrzeno prohlášením společnosti Roca France. Posouzení důkazů, které je měly usvědčit z účasti ve Francii, bylo zcela vyvráceno posouzením učiněným v rozsudku Keramag.

166. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s protiprávní činností ve Francii, která mohla být společnosti Villeroy & Boch AG údajně přičtena, nebyl legitimně uplatněn žádný další důkaz, bylo odsouzení této společnosti založeno na právním omylu stejného druhu jako právní omyly, jež byly uvedeny výše v souvislosti se skutečnostmi, k nimž došlo ve Francii. Je tedy namístě zrušit konstatování Tribunálu o jediném protiprávním jednání, neboť v souvislosti s Francií nebyly splněny podmínky požadované pro případ komplexního a pokračujícího protiprávního jednání. Přinejmenším by měla být zrušena konstatování, jež jsou v souvislosti s Francií uvedena v článcích 1 a 2 sporného rozhodnutí.

167. Podle mínění Komise nejsou výše uvedené argumenty podložené.

ii)    Analýza

168. Jak jsem uvedl již v analýze kasačního opravného prostředku Komise v. Keramag Keramische Werke a další (body 45 až 131 tohoto stanoviska), některá posouzení, která jsou obsažena v rozsudku Keramag, zcela odporují příslušným posouzením uvedeným ve třech souběžných rozsudcích (rozsudky Roca Sanitario, Duravit a další a Villeroy & Boch Austria) vydaných téhož dne, týmiž soudci a proti témuž rozhodnutí Komise. Všechny tyto rozsudky mají stejný předmět a Komise u nich uplatnila tytéž důkazy.

169. Přestože Villeroy & Boch AG tvrdí opak, Tribunál v rozsudku Villeroy & Boch Austria správně rozhodl, že protisoutěžní diskuse, jež byly vedeny na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004, byly z právního hlediska dostatečně prokázány, přičemž se v tomto ohledu opíral o shodující se žádosti, jež podaly společnosti Ideal Standard a Roca France za účelem uplatnění sdělení o shovívavosti. V tomto ohledu se Tribunál řídil ustálenou judikaturou, podle níž je přípustné, aby byl obsah žádosti o uplatnění sdělení o shovívavosti potvrzen jinou žádostí o uplatnění tohoto sdělení(52). K témuž závěru dospěl Tribunál i v rozsudku Duravit (bod 324). A konečně, jak jsem uvedl již v bodě 49 (třetí odrážce) tohoto stanoviska, v rozsudku Roca (body 198 a 239) přiznal Tribunál snížení pokuty o 6 %, neboť poskytnuté informace měly významnou přidanou hodnotu tím, že prokázaly, že na schůzce AFICS konané dne 25. února 2004 byly vedeny protisoutěžní diskuse. Rozsudek Roca se tedy týká téhož hlediska protiprávního jednání, jaké je i předmětem projednávané věci.

170. Přesvědčili jsme se tedy, že zatímco ve třech rozsudcích (tj. v rozsudcích Roca, Duravit a Villeroy & Boch Austria) Tribunál konstatoval, že v rámci AFICS došlo k protiprávnímu jednání, v rozsudku Keramag dospěl k opačnému závěru. Jak již bylo uvedeno v bodě 99 tohoto stanoviska, k nesprávnému posouzení důkazů tedy došlo v rozsudku Keramag, jejž navrhuji zrušit.

171. V každém případě, a dokonce i kdyby se Soudní dvůr nepřiklonil k mému návrhu ve věci Komise v. Keramag a další, bych rád zdůraznil, že Villeroy & Boch AG netvrdí, že rozsudek Villeroy & Boch Austria je stižen nedostatečným odůvodněním ani že Tribunál zkreslil důkazy. Jak uvádí Komise, pokud by Tribunál nevydal rozsudek Keramag, Villeroy & Boch AG by tuto část rozsudku nenapadl.

172. V rozsudku Koninklijke Wegenbouw Stevin v. Komise(53), v němž navrhovatelka rovněž poukazovala na porušení zásady rovného zacházení a na základní požadavky v oblasti soudržnosti soudních rozhodnutí, Soudní dvůr zamítl důvod kasačního opravného prostředku jako nepřípustný, neboť navrhovatelka nepoukázala na žádné zkreslení sporných důkazů. Totéž musí platit i pro argument, jímž bylo poukázáno na nedostatečné odůvodnění rozsudku Villeroy & Boch Austria (bod 18 kasačního opravného prostředku).

173. Co se týče údajného porušení zásad testis unus, testis nullusin dubio pro reo, presumpce neviny a zejména pak okolnosti, že posuzované důkazy nepostačují k prokázání protiprávního jednání, jehož se měla Villeroy & Boch AG dopustit ve Francii, bych rád připomněl (viz bod 169 tohoto stanoviska), že podle judikatury(54) je přípustné, aby byla žádost o uplatnění sdělení o shovívavosti potvrzena jinou žádostí. V rozsudku Keramag Tribunál opomněl posoudit důkazní sílu prohlášení, jež společnost Roca France přiložila k žádosti (v této souvislosti viz bod 77 a následující tohoto stanoviska).

174. V projednávané věci, tj. v rozsudku Villeroy & Boch Austria (ale také, jak jsem uvedl výše, v rozsudku Duravit), Tribunál výslovně rozhodl, že prohlášení, jež učinila společnost Roca France v rámci své žádosti o shovívavost, jsou součástí souboru důkazů, jež mu umožnily konstatovat protiprávní jednání v odvětví sanitární keramiky ve Francii. V obou těchto rozsudcích Tribunál uvedl, že prohlášení učiněná společnostmi Ideal Standard a Roca France se vzájemně potvrzují, přinejmenším co se týče výrobků „nižší kategorie“, neboť závěry Komise se týkaly právě této kategorie výrobků.

175. Posouzení dalších důkazů nepovažoval Tribunál za nutné(55), neboť měl za to, že prohlášení učiněná společnostmi Ideal Standard a Roca France jsou dostatečná. Znamená to tedy, že posouzení důkazní hodnoty těchto doplňujících důkazů by Tribunálu (nebo Soudnímu dvoru, pokud by měl za to, že stav věci dovoluje vydání konečného rozhodnutí) příslušelo pouze v případě, že by měl Soudní dvůr za to, že obě prohlášení, jež učinily společnosti Ideal Standard a Roca France, nepostačují k prokázání protiprávního jednání ve Francii.

176. První důvod kasačního opravného prostředku společnosti Villeroy & Boch AG je tedy třeba zamítnout jako nepřípustný nebo jako neopodstatněný.

b)      Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku (porušení pravidel logiky a zásady rovného zacházení, pokud jde o věcné posouzení a o přičtení ve vztahu k Itálii)

177. Villeroy & Boch AG vytýká skutečnost, že jí Tribunál jakožto výrobci sanitární keramiky přičítá protiprávní jednání, jehož se v Itálii dopustily hospodářské subjekty, jež nepatří mezi konkurenty navrhovatelky (výrobci kohoutů a jiných armatur), přestože ona sama v této zemi nepůsobí a neúčastnila se schůzek, na nichž bylo údajně porušováno kartelové právo. V souběžně probíhajících věcech kromě toho Tribunál rozhodl, že podniků, jež na zmíněném trhu působí, se daná věc netýkala. V této souvislosti tedy došlo ke zjevně diskriminačnímu nerovnému zacházení v neprospěch navrhovatelky, jakož i k porušení presumpce neviny a pravidel logiky.

178. Komise zpochybňuje přípustnost důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z porušení zásady rovného zacházení, pokud jde o konstatování, jež Tribunál uvedl ve třech souběžně probíhajících řízeních týkajících se jiných výrobců sanitární keramiky. Přestože v jiných rozsudcích byla učiněna konstatování, jež by mohla být uplatněna i na společnost Villeroy & Boch AG, nemění to nic na tom, že posledně jmenovaná společnost nevznesla v prvním stupni žádný odpovídající důvod.

179. V každém případě tedy postačí konstatovat, že podle judikatury může Villeroy & Boch AG „vznést důvod kasačního opravného prostředku tak, že před Soudním dvorem uvede důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku“(56) (tj. rozdílné zacházení v porovnání s ostatními účastnicemi řízení).

180. Pokud jde o meritum věci, a dokonce aniž je nutné vyjadřovat se k tomu, zda má být za relevantní považován argument týkající se případného nerovného zacházení v porovnání s ostatními podniky, jichž se týkají rozsudky souběžně vydané Tribunálem, je třeba uvést, že částečné zrušení, o němž Tribunál rozhodl v souvislosti s protiprávním jednáním konstatovaným v Itálii, vyplývá výlučně z okolnosti, že účast některých podniků byla z časového hlediska kratší a nemá dopad na otázku, zda mohla být Villeroy & Boch AG s protiprávním jednáním probíhajícím v této zemi obeznámena nebo jej mohla rozumně předvídat. Pro účely přičítání globálního protiprávního jednání je třeba uvést, že tento podnik nemohl nevědět o obecném dosahu a základních vlastnostech kartelové dohody, přičemž není v žádném případě rozhodující, zda byl obeznámen i s podrobnostmi(57).

181. Konkrétně bych rád uvedl následující poznatky.

182. Zaprvé, jak uvedla Komise, v rozsudku Duravit (body 37 až 41 kasačního opravného prostředku), Tribunál konstatoval, že důkazy nepostačují k tomu, aby mohl dospět k závěru, že Duravit a další byli obeznámeni s protiprávním jednáním, k němuž docházelo v Itálii, což Duravit a další jasně a přímo zpochybnili.

183. Villeroy & Boch AG a Duravit a další nebyli ostatně ve stejné situaci ani proto, že Duravit a další se účastnili protiprávního jednání ve třech členských státech, kdežto Villeroy & Boch AG v pěti, ani proto, že se posledně jmenovaná společnost účastnila protiprávního jednání během výrazně delšího období, přičemž oba tyto poznatky nám mohou lépe osvětlit skutečný dosah protiprávního jednání.

184. Zadruhé, co se týče rozsudku Wabco (body 42 a 43 kasačního opravného prostředku), částečné zrušení vycházelo z konkrétního problému. Značná část pokuty odpovídala protiprávnímu jednání, jež se týkalo sanitární keramiky prodávané v Itálii, což znamená, že část této pokuty byla vypočtena z hodnoty tržeb dosažených v Itálii, zatímco v případě společnosti Villeroy & Boch AG byla výše pokuty naopak vypočtena bez ohledu na hodnotu tržeb dosažených v Itálii.

185. Zatřetí ve věci Wabco Tribunál konstatoval, že účast tohoto podniku na protiprávním jednání týkajícím se sanitární keramiky na italském trhu byla prokázána pouze v určitém období, a proto pokutu snížil. Jednoznačně však uvedl, že Ideal Standard se na této kartelové dohodě rovněž podílela prostřednictvím výměny informací s výrobci kohoutů a jiných armatur(58). Část pokuty, jejíž výše vycházela z tržeb týkajících se kohoutů a jiných armatur na tomto trhu, nebyla společností Ideal Standard zpochybněna a její výši Tribunál nesnížil. Vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl, že Ideal Standard nebyla obeznámena s určitou částí protiprávního jednání, není mi jasné (a shoduji se v tom s Komisí), jak by postavení společnosti Villeroy & Boch AG v Itálii mohlo být srovnáváno s postavením společnosti Ideal Standard.

186. Začtvrté, co se týče rozsudku Keramag (body 44 až 47 kasačního opravného prostředku), zrušení, o němž Tribunál rozhodl, se týká jen určité části protiprávního jednání a vyplývá z nedostatečného prokázání účasti společnosti Pozzi Ginori po dobu několika měsíců. Pokuta nebyla snížena vzhledem k tomu, že její výše byla rovněž vypočtena na základě hodnoty tržeb týkajících se sanitární keramiky v Itálii(59).

187. Vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl v tom smyslu, že Keramag a další nevěděli o protiprávním jednání v Itálii, není mi jasné, jak by postavení společnosti Villeroy & Boch AG v Itálii mohlo být srovnáváno s postavením společnosti Keramag a dalších.

188. Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta.

3.      Věc Villeroy & Boch SAS v. Komise

a)      K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku (rozpory v posouzení důkazů týkajících se Francie, jež porušují zásadu rovného zacházení a zásadu in dubio pro reo a narušují logickou a právní soudržnost rozsudku)

189. Villeroy & Boch France poukazuje na to, že způsob, jakým Tribunál posoudil prohlášení společností Ideal Standard, Roca France a Duravit, jež se týkají všech skutečností konstatovaných ve Francii, neodpovídá způsobu, jakým posoudil tytéž důkazy v rozsudcích Keramag a Wabco, což podle výše uvedené společnosti znamená, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení a zásadu in dubio pro reo.

190. Podle názoru společnosti Villeroy & Boch France se Tribunál ve svém rozsudku Villeroy & Boch Austria opírá o prohlášení společností Ideal Standard a Roca France, zatímco v rozsudku Keramag dospěl k závěru, že prohlášení společnosti Ideal Standard nemohlo samo o sobě představovat dostatečný důkaz a že se Komise nemohla opírat o prohlášení společnosti Roca France, neboť neexistovaly důkazy, jež by potvrzovaly, že docházelo ke koordinaci minimálních cen.

191. Pokud jde o prohlášení učiněné společností Duravit a dalších, Villeroy & Boch SAS tvrdí, že v rozsudku Keramag Tribunál konstatoval, že toto prohlášení jí nebylo během správního řízení oznámeno, a tedy ho nelze vůči ní namítat. Jelikož se Tribunál opíral o prohlášení společnosti Duravit a dalších, aby potvrdil prohlášení učiněné společností Ideal Standard, bylo tedy odůvodnění sporného rozhodnutí stiženo vadou.

192. Villeroy & Boch SAS má za to, že pokud Tribunál postupoval výše uvedeným způsobem, porušil tím článek 263 SFEU a čl. 296 druhý pododstavec SFEU, jakož i zásadu presumpce neviny zakotvenou v čl. 48 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950.

193. Co se týče rozporu s rozsudkem Keramag, rád bych odkázal na body 45 a následující tohoto stanoviska, v nichž se výše uvedeným rozsudkem zabývám, jakož i na bod 148 a následující (Duravit a další) a bod 168 a následující (Villeroy & Boch AG a další), v nichž jsem odůvodnil svůj návrh na zamítnutí důvodů kasačního opravného prostředku, jež společnosti Duravit a další a Villeroy & Boch AG založili na tomto rozporu.

194. Souhlasím ostatně s názorem společnosti Villeroy & Boch SAS, podle něhož nemůže být odpověď společnosti Duravit a další na oznámení námitek použita jako důkaz. Tento argument vznesený společností Villeroy & Boch SAS je nicméně irelevantní, neboť není zjevné, že by byl rozsudek Villeroy & Boch Austria založen právě na této odpovědi (viz bod 295 výše uvedeného rozsudku). Ani Komise nezpochybňuje, že tato odpověď byla zmíněna pouze pro úplnost a že nemohla být zohledněna, neboť nebyla uvedena ani v oznámení námitek, ani v dopise popisujícím skutkové okolnosti.

195. První důvod kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnut.

b)      Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku (údajný právní omyl týkající se kvalifikace jediného, komplexního a pokračujícího protiprávního jednání – rozpory mezi jednotlivými rozsudky)

196. Villeroy & Boch SAS v podstatě tvrdí, že Tribunál v jejím případě neučinil stejná zjištění jako v rozsudcích Keramag a další, Duravit a Wabco. Pokud by se Tribunál těmito rozsudky řídil, nemohl by shledat existenci jediného, komplexního a pokračujícího protiprávního jednání. Prostřednictvím tohoto důvodu Villeroy & Boch SAS dále podpůrně tvrdí, že chybějí důkazy, jimiž by mohla být prokázána její vina: a) ve Francii z důvodu konstatování uvedených v rozsudku Keramag, b) v Itálii z důvodu částečného či úplného zrušení konstatování týkajících se účasti na přečinu, jež byla uvedena v rozsudcích Duravit, Wabco a Keramag, c) v Německu, a d) v Nizozemsku z důvodu částečného zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v jakém se týká jednání mateřské společnosti.

197. Kromě argumentů, jimiž jsem odůvodnil svůj návrh na zamítnutí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jímž se společnost Villeroy & Boch SAS dovolává rozporů mezi jednotlivými souběžně vydanými rozsudky Tribunálu (viz bod 189 a následující tohoto stanoviska), je třeba uvést, že tvrzení, podle nichž Tribunál „značnou část konstatování“ zrušil (kasační opravný prostředek, bod 52), by měla být zamítnuta.

198. Co se týče Francie, zrušení je důsledkem okolnosti, že účast daného podniku na protiprávním jednání byla méně významná nebo že toto protiprávní jednání bylo omezeno pouze na určitou zeměpisnou oblast.

199. Pokud jde o Německo a Itálii, Tribunál pouze zkrátil dobu, po jakou se další dva podniky účastnily protiprávního jednání, a to s ohledem na okolnosti, za nichž tato účast probíhala.

200. Co se týče Nizozemska, důsledkem zrušení bylo jen nepříliš významné snížení účasti mateřské společnosti.

201. Jak ostatně zdůraznila Komise, pouhá okolnost, že některé podniky nemusely být obeznámeny s celým rozsahem protiprávního jednání, není neslučitelná s existencí jediného protiprávního jednání. V judikatuře je striktně rozlišováno mezi konstatováním jediného protiprávního jednání a odpovědností jednotlivých podniků. Okolnost, že některé podniky nemusely být obeznámeny s celou šíří protiprávního jednání, lze vysvětlit tím, že tyto podniky soustředily svou činnost pouze na určité trhy a na jiných působily jen okrajově.

202. Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy namístě zamítnout jako neopodstatněný.

C –    Věc Roca Sanitario v. Komise (pouze první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku)

1.      Stručný přehled argumentů účastnic řízení

203. Prostřednictvím této první části společnost Roca Sanitario tvrdí, že ačkoli Tribunál uznal, že protiprávní jednání, za něž má tato společnost nést odpovědnost, je ze zeměpisného hlediska méně závažné než protiprávní jednání přičítané podnikům tvořícím „tvrdé jádro“ (či „hlavní skupinu“) kartelové dohody(60), nevyvodil z tohoto závěru náležité důsledky, neboť při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci nesnížil výši pokut, jež jí byly uloženy, a to ani úpravou koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, ani uznáním existence polehčujících okolností. Tribunál tudíž nesplnil svou povinnost uvést odůvodnění a porušil zásady individualizace sankce, osobní odpovědnosti, proporcionality (zakotvené v čl. 49 odst. 3 Listiny), rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání.

204. Komise nejprve uvádí, že omezený zeměpisný rozsah protiprávního jednání, jehož se dopustila společnost Roca Sanitario a její dceřiné společnosti, se již odráží v základní výši pokut, a to proto, že byla vypočtena výlučně na základě tržeb dosažených ve Francii a v Rakousku.

205. Dále i když je zeměpisný rozsah zmiňován v pokynech z roku 2006 jako faktor, který je třeba zohlednit při určení použitelných koeficientů, jeho úloha je pouze okrajová, neboť za dostatečně vypovídající údaj lze v tomto ohledu považovat již hodnotu tržeb a zásadním faktorem pro posouzení zůstává povaha protiprávního jednání. Postup, který zavedla Komise, spočívá tedy v tom, že pokud zeměpisný rozsah odpovídá celé Evropské unii nebo Evropskému hospodářskému prostoru, uplatní se mírné navýšení, zpravidla o 1 %. Nicméně pokud by byl zeměpisný rozsah protiprávního jednání užší, bylo by to důvodem k tomu tento postup neuplatnit, ledaže by bylo nutné tento procentní podíl rozpočítat na desetinná čísla podle počtu členských států, jichž se dané protiprávní jednání týká. Uplatnila-li tedy Komise koeficienty ve výši 15 %, znamená to, že neupustila od použití metody uvedené v jejích pokynech z roku 2006.

206. Komise dále uvádí, že neexistuje důvod k tomu, aby Tribunál snižoval pokutu, považuje-li ji za přiměřenou pouze na základě zjištění, že pokuta, která byla uložena ostatním účastníkům kartelové dohody, měla být vyšší. Tribunál naopak takovéto snížení opakovaně zamítl s ohledem na zásadu, podle níž „nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat případnou protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby“. Z judikatury i z rozhodovací praxe Komise vyplývá, že veškeré rozdíly vyplývající z podílu na protiprávním jednání se nemusí nutně promítnout do snížení pokuty, za předpokladu, že výše pokuty náležitě odpovídá individuální účasti dotyčného podniku.

207. Kromě toho Komise tvrdí, že pokud se koeficienty (zvýšení základní výše pokuty) blíží hodnotě 15 %, Soudní dvůr nepožaduje podrobné odůvodnění(61). Přiměřenost těchto koeficientů byla v každém případě jasně vysvětlena v rozsudku Roca Sanitario.

208. Pokud jde o důvod vycházející z nesoudržnosti tohoto rozsudku v porovnání s jinými rozsudky vydanými v souběžně probíhajících řízeních, Komise považuje tento důvod za nepřípustný, neboť jeho přezkum by vyžadoval provedení srovnávací analýzy relevantních skutkových okolností. Tentýž 15 % podíl Tribunál každopádně uplatnil i na jiné podniky, jež nebyly považovány za odpovědné za celý rozsah kartelové dohody, například na podniky Duravit a Dornbracht.

2.      Analýza

a)      Připomenutí judikatury

209. Nejprve bych rád odkázal na stanovisko, které jsem přednesl ve věci Telefónica a Telefónica de España v. Komise (C‑295/12 P, EU:C:2013:619) a v němž jsem se podrobně zabýval problematikou pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, která přísluší Tribunálu(62).

210. Co se týče rozsahu soudního přezkumu, který má Soudní dvůr v této souvislosti provádět, pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku postačí připomenout, že zatímco jediný Tribunál má pravomoc přezkoumat způsob, kterým Komise posuzuje případ od případu závažnost protiprávního jednání, úkolem Soudního dvora je v rámci kasačního opravného prostředku přezkoumat, zda Tribunál z právního hlediska správně zohlednil všechny podstatné faktory pro posouzení určitého protiprávního jednání ve světle článku 101 SFEU a článku 23 nařízení č. 1/2003(63).

211. Pokud Tribunál rozhoduje o výši pokuty v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, je vázán stejnými právními požadavky, jakým podléhá Komise při ukládání sankce, zejména pak zásadou rovného zacházení s podniky účastnícími se dohody, která je v rozporu s článkem 101 SFEU(64).

212. Rád bych připomněl, že zásada, podle níž Soudnímu dvoru nepřísluší, aby z důvodů ekvity nahradil svým vlastním posouzením posouzení Tribunálu rozhodujícího v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci(65), nebrání tomu, aby Soudní dvůr ověřil, zda byla tato povinnost dodržena.

213. Soudní dvůr již totiž snížil pokutu v situacích, kdy Tribunál bez objektivního odůvodnění uplatnil vůči některému podniku přísnější zacházení než vůči ostatním podnikům účastnícím se téže kartelové dohody(66), neboť není přípustné, aby výkon pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci vedl k diskriminaci mezi podniky, jež jsou účastníky téhož protiprávního jednání(67).

b)      Tribunál konstatoval nerovné zacházení, avšak nevyvodil z toho žádné důsledky

214. Tím, že Tribunál v projednávané věci konstatoval (bod 187), že protiprávní jednání, jehož se dopustily podniky patřící do tvrdého jádra, „muselo“ být zejména z důvodu jeho širšího zeměpisného rozsahu potrestáno pokutou, jejíž výše má být vypočtena na základě vyšších koeficientů „závažnosti protiprávního jednání“ a „dodatečné částky“, připustil, že s různými situacemi (tj. situací podniků patřících do tvrdého jádra a situací ostatních podniků) bylo neprávem zacházeno stejně.

215. Tribunál tedy základní výši pokuty nijak neupravil, a to ani ve smyslu zvýšení, ani ve smyslu snížení, neboť na všechny podniky uplatnil tentýž koeficient závažnosti a tentýž odrazující faktor ve výši 15 %(68).

216. Pro účely odůvodnění výše uvedeného závěru Tribunál v bodě 169 rozsudku Roca Sanitario, v němž posuzoval žalobní důvody vznesené na podporu návrhových žádání směrujících ke zrušení, prohlásil že „i kdyby bylo třeba se domnívat, že Komise měla při stanovení uvedených koeficientů zacházet s podniky podílejícími se na jediném protiprávním jednání vztahujícím se na šest území Unie a tři podskupiny výrobků rozdílně v porovnání s podniky, které se na jediném protiprávním jednání podílely pouze na území jednoho členského státu, nic to nemění na tom, že žalobkyně by nemohla mít prospěch z takového rozdílného zacházení. Jak je totiž uvedeno v bodě 155 [zmíněného rozsudku] v souvislosti s koeficientem ‚dodatečná částka‘, pro účely výpočtu výše pokuty Komise v souladu s bodem 25 pokynů z roku 2006 správně zohlednila koeficient ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 %, který nelze považovat za nepřiměřený závažnosti protisoutěžního jednání, za něž má žalobkyně nést odpovědnost. Z týchž důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 155 [zmíněného rozsudku], Komise v souladu s body 21 až 23 zmíněných pokynů správně zohlednila koeficient ‚závažnosti protiprávního jednání‘ ve výši 15 %, a neporušila přitom zásadu proporcionality. Neuplatnění rozdílného zacházení, pokud jde o všechny podniky, jimž bylo určeno [sporné] rozhodnutí, proto žalobkyni nepoškodilo“.

217. Poté, co Tribunál v bodě 168 svého rozsudku konstatoval, že protiprávní jednání, jež je přičítáno společnosti Roca Sanitario, bylo méně závažné, vyhnul se otázce, zda došlo k diskriminaci, přičemž pouze prohlásil, že společnost Roca Sanitario každopádně nebyla případnou diskriminací poškozena, a rozhodl, že s tímto podnikem nemohlo být ostatně zacházeno rozdílně, neboť výše pokuty, jež mu byla uložena, nebyla nepřiměřená.

218. V bodě 185 rozsudku Roca Sanitario odpovídá Tribunál na žalobní důvody, jež byly uplatněny na podporu návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty, přičemž uvádí, že „jak již bylo konstatováno v bodech 168 až 170 [tohoto rozsudku], tím, že Komise uplatnila na žalobkyni koeficienty ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 %, neporušila zásadu rovného zacházení. Na druhou stranu je třeba uvést, že jak již bylo konstatováno v bodě 155 výše, na základě bodů 21 až 23 a bodu 25 pokynů z roku 2006 se mohla Komise právem domnívat, že koeficienty ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % nejsou nepřiměřené závažnosti protiprávního jednání“.

219. V bodě 187 Tribunál dodává, že „[s]kutečnost, že podnikům podílejícím se na jediném protiprávním jednání týkajícím se šesti členských států a tří podskupin výrobků by měla být uložena pokuta vypočítaná na základě koeficientů ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ vyšších než koeficienty 15 %, které byly použity k potrestání žalobkyně, však nemůže platně odůvodnit, aby jí Tribunál v rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci uložil pokutu, jejíž částka by nebyla dostatečně odrazující vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, na kterém se podílela“.

220. Došlo tedy sice k nerovnému zacházení, avšak zásada rovného zacházení nebyla porušena, neboť výše pokuty zůstala přiměřená!

221. V této souvislosti je třeba připomenout, že v čl. 49 odst. 3 Listiny se stanoví, že „[v]ýše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu“. S ohledem na toto pravidlo je tedy nelogické, aby byla konstatována nižší závažnost protiprávního jednání a současně zachována stejná výše trestu, jaká byla uložena za závažnější protiprávní jednání, jež bylo konstatováno v souběžně vydaných rozsudcích.

222. Připomínám, že Tribunál nejprve konstatoval, že protiprávní jednání, jež bylo vytýkáno společnosti Roca Sanitario, je méně závažné, avšak nesnížil pokutu, jež byla této společnosti uložena, a nadále na ni uplatňoval stejné koeficienty týkající se závažnosti a odrazování, jaké uplatnil na pokuty uložené podnikům patřícím do tvrdého jádra, u nichž Tribunál rozhodl, že Komise měla použít vyšší koeficienty.

223. Za těchto okolností vyvstává otázka, zda je možné, aby Tribunál odmítl uplatnit na společnost Roca Sanitario nižší koeficienty, jež by mohly zajistit rovné zacházení v porovnání s ostatními účastníky, s odůvodněním, že by toto uplatnění bylo v rozporu se zásadou proporcionality, podle níž je namístě stanovit pokuty v takové výši, která má odrazující účinek.

224. Nejsem toho názoru.

225. Kdybychom se totiž řídili úvahami Tribunálu, který rozlišuje podle míry závažnosti mezi protiprávním jednáním, jehož se dopustila Roca Sanitario, a protiprávním jednáním ostatních účastníků, museli bychom dospět k závěru, že odrazující povaha pokuty vůbec nesouvisí se závažností protiprávního jednání, přestože v bodě 187 rozsudku se Tribunál zmiňuje o výši pokuty, která je odrazující vzhledem k závažnosti protiprávního jednání.

226. Existují dvě možnosti: je-li za dvě protiprávní jednání různého stupně závažnosti uložena stejná pokuta, může to znamenat, že je buď nedostatečně odrazující pro jednoho, nebo nepřiměřená pro druhého. Pokud nebyl výpočet pokuty uložené subjektům, které se dopustily nejzávažnějšího protiprávního jednání, upraven, pak musí být stejná pokuta, uložená pachatelům méně závažného protiprávního jednání, nutně považována za nepřiměřenou.

227. Není možné, aby Tribunál upravil zeměpisný rozsah jediného, pokračujícího a komplexního protiprávního jednání, jehož se žalobkyně účastnila, například z šesti členských států na pouhé dva (což učinil ve věci Dornbracht v. Komise, T‑386/10, EU:T:2013:450) nebo aby uznal, že protiprávní jednání, jehož se dopustily podniky patřící do tvrdého jádra, „by mělo být“ zejména z důvodu jeho širšího zeměpisného rozsahu potrestáno pokutou, jejíž výše má být vypočtena na základě vyšších koeficientů „závažnosti protiprávního jednání“ a „dodatečné částky“ (bod 187 rozsudku Roca Sanitario), a připustil tak, že různým situacím bylo neprávem přiznáno stejné zacházení (což v dané věci učinil), a současně se rozhodl zaprvé nezvýšit pokuty uložené podnikům patřícím do tvrdého jádra a zadruhé určit, že pokuta uložená například společnosti Roca Sanitario nebude snížena (a že nebudou sníženy dokonce ani koeficienty), aniž v tomto ohledu uvede dostatečné odůvodnění.

228. Jak totiž Tribunál rozhodl v rozsudku Mamoli Robinetteria v. Komise (T‑376/10, EU:T:2013:442, bod 174), „protiprávní jednání vztahující se na šest území Unie a týkající se tří podskupin výrobků totiž nelze platně považovat za stejně závažné jako protiprávní jednání, ke kterému došlo pouze na území jediného členského státu a které se týká dvou podskupin výrobků. Vzhledem k dosahu jeho účinků na hospodářskou soutěž v rámci Unie musí být toto první protiprávní jednání považováno za závažnější než toto druhé protiprávní jednání“.

229. Domnívám se, že se Tribunál neřídil svou vlastní judikaturou použitelnou v oblasti odstupňování pokut podle závažnosti protiprávního jednání přičteného jednotlivým podnikům účastnícím se jediného, pokračujícího a komplexního protiprávního jednání. Ze zásad individuálního přizpůsobení sankce, osobní odpovědnosti a zákazu diskriminace totiž v zásadě vyplývá, že se nižší míra odpovědnosti musí odrazit ve výši pokuty.

230. Tribunál má za to, že má-li být objektivně zajištěna přiměřenost a odrazující účinek pokuty, je nutné se řídit pokyny z roku 2006. V této souvislosti připomínám, že tyto pokyny „stanoví orientační pravidlo chování […], od něhož se správní orgán může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení“(69). Slepé a automatické používání těchto pokynů, které vede k nerovnému zacházení, je proto vyloučeno, a to i ve vztahu k Tribunálu(70).

231. Tribunál již ostatně konstatoval případy porušení zásady rovného zacházení a vyvodil z tohoto konstatování důsledky v podobě snížení pokuty. Učinil tak v rozsudcích Bolloré a další v. Komise (T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, EU:T:2007:115, bod 694 a následující)(71) a Chalkor v. Komise (T‑21/05, EU:T:2010:205, bod 104 až 113). V témže rozsudku Tribunál správně rozhodl, že „podniku nesmí být nikdy uložena pokuta, jejíž výše se stanoví na základě účasti na koluzi, za niž není shledán odpovědným“ (bod 93)(72).

232. Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá objektivní povinnost (a nikoli pouhá možnost, jak se zřejmě domnívá Tribunál) zohledňovat nižší závažnost ve výši pokut: „skutečnost, že určitý podnik se nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a popřípadě určení výše pokuty“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska)(73).

c)      K otázce odůvodnění

233. Mělo by být uvedeno, že Tribunál nijak nevysvětlil, jakým způsobem by mohlo snížení základní výše pokuty uložené společnosti Roca Sanitario, byť pouze mírné, způsobit, že tato výše nebude mít dostatečný odrazující účinek (a dostatečně neodůvodnil ostatně ani to, proč má být sazba 15 % považována za přiměřenou). Tribunál se spokojil s tvrzením, že uplatněné koeficienty byly vůči společnosti Roca Sanitario „přiměřené“. Takovéto odůvodnění však nelze považovat za dostatečné! Rozsudek Roca Sanitario se ostatně zabývá pouze (koeficientem) „dodatečné částky“ a o „závažnosti protiprávního jednání“ se dokonce vůbec nezmiňuje.

d)      Je nutné, aby se veškeré rozdíly týkající se postavení dotčených podniků promítly do výše pokuty?

234. Judikatura rovněž požaduje, aby výše pokut odrážela závažnost protiprávního jednání přičítaného jednotlivým účastníkům téže kartelové dohody(74). Smyslem tohoto požadavku je zaručit dodržení zásady individualizace sankce.

235. Soudní dvůr nicméně zdůraznil, že uplatňování této zásady nesmí zajít tak daleko, aby bylo požadováno zohlednění veškerých rozdílů týkajících se obratu jednotlivých účastníků(75).

236. Mám za to, že výše uvedené omezení – jímž se připouští, že naprostou rovnost mezi zmíněnými účastníky zajistit nelze – musí zcela logicky zahrnovat, per analogiam, i rozdíly týkající se zeměpisného rozsahu konstatovaného protiprávního jednání a potažmo i jeho závažnosti.

237. Tento závěr platí tím spíše, že výše uvedené rozdíly, stejně jako rozdíly týkající se obratu, se již promítly do hodnoty tržeb zohledněných při výpočtu základní výše pokuty.

238. Je tedy nezbytné posoudit, zda to, že pro účely určení koeficientů „dodatečné částky“ a „závažnosti protiprávního jednání“ nebyla zohledněna nižší závažnost protiprávního jednání přičítaného společnosti Roca Sanitario, vedlo ke vzniku rozdílů, jež překračují práh intenzity, při jehož překročení již musí být diskriminace napravena.

239. Především se domnívám, že s výjimkou otázky zeměpisného rozsahu není v rozsudku Tribunálu rozlišováno mezi závažností jednání, jehož se dopustily dceřiné společnosti Roca Sanitario, za něž by měla posledně jmenovaná společnost odpovídat, a závažností jednání, jehož se dopustily podniky patřící do tvrdého jádra (které stály u zrodu kartelové dohody a které podle společnosti Roca Sanitario přijaly opatření, jimiž zamýšlely tuto dohodu rozšířit a zajistit její fungování a koordinaci na evropské úrovni(76)). Postačí konstatovat, že Tribunál ve svém rozsudku vůbec nezmínil skutečnosti, že Roca Sanitario nepatřila do tvrdého jádra kartelové dohody a že se jedna z jejích dceřiných společností neúčastnila kartelové dohody u tří podskupin výrobků, nýbrž pouze u dvou.

240. V rozsudku Deutsche Telekom v. Komise (C‑280/08 P, EU:C:2010:603, bod 274) Soudní dvůr uvedl toto: „[k]e skutečnostem, které mohou být zohledněny při posuzování závažnosti protiprávního jednání, patří jednání dotčeného podniku, jeho role při zavádění dotčené praktiky[(77)], zisk, který mohl z této praktiky vytěžit, jeho velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Unie“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska)(78).

241. Z judikatury rovněž vyplývá, že skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a určení pokuty(79).

242. Pokud se jedná o jediné protiprávní jednání, ve smyslu pokračujícího a komplexního protiprávního jednání zahrnujícího celý soubor dohod a jednání ve vzájemné shodě na různých trzích, na nichž nemusí vždy působit všichni pachatelé, kteří mohou mít ostatně jen částečné povědomí o celkovém plánu, musí být sankce individuálně upraveny v tom smyslu, že musí souviset s jednáním jednotlivých podniků a s jejich charakteristikami(80).

243. Zásada proporcionality v této souvislosti vyžaduje, aby byla pokuta určena ve výši přiměřené všem aspektům, jež mají být zohledněny jak pro účely posouzení objektivní závažnosti protiprávního jednání jako takového, tak i pro účely posouzení závažnosti účasti potrestaného podniku na tomto protiprávním jednání(81).

244. Dále je třeba poukázat na to, že v bodě 186 rozsudku Roca Sanitario Tribunál správně změnil postoj, který zaujímal ve sporném rozhodnutí, a prohlásil, že méně závažná účast dceřiných společností Roca Sanitario, která se týkala pouze dvou z celkem šesti vnitrostátních složek globální kartelové dohody, která byla předmětem sankcí, musí nutně odrážet skutečnost, že toto jednání bylo méně závažné než jednání podniků, které se zapojily do většího počtu složek této kartelové dohody(82).

245. V bodě 187 však Tribunál rozhodl, že „[s]kutečnost, že podnikům podílejícím se na jediném protiprávním jednání týkajícím se šesti členských států a tří podskupin výrobků by měla být uložena pokuta vypočítaná na základě koeficientů ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ vyšších než koeficienty 15 %, které byly použity k potrestání žalobkyně, však nemůže platně odůvodnit, aby jí Tribunál v rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci uložil pokutu, jejíž částka by nebyla dostatečně odrazující vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, na kterém se podílela“.

246. Z výše uvedeného lze vyvodit, že nebyla dodržena zásada individualizace sankce a že opět nedošlo k odůvodnění neexistence souvislosti mezi konstatováním nižší závažnosti protiprávního jednání a výší pokuty.

247. Komise je toho názoru, že nižší závažnost jednání, jehož se dané podniky dopustily, je již dostatečně vyjádřena výběrem tržeb, na něž byly uplatněny koeficient závažnosti a odrazující faktor. Tuto hypotézu Tribunál nicméně odmítl jak v rozsudku Roca Sanitario (viz bod 186), tak v několika souběžně vydaných rozsudcích týkajících se téže kartelové dohody. V těchto rozsudcích se navíc poukazovalo na to, že s ohledem na nižší závažnost konstatovaných protiprávních jednání měla Komise uplatnit jiné koeficienty „závažnosti protiprávního jednání“ a „dodatečné částky“.

248. V rozsudku Zucchetti Rubinetteria v. Komise (T‑396/10, EU:T:2013:446, body 114 až 119) Tribunál rozhodl, podle mého mínění správně, takto: „pokud jde o nesprávné posouzení skutkových okolností, které uvádí žalobkyně, je třeba konstatovat, že se Komise nesprávně domnívala, že koeficienty ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % jsou odůvodněny tím, že se podniky, na které se vztahuje [sporné] rozhodnutí, podílely na jediném protiprávním jednání týkajícím se tří podskupin výrobků v šesti členských státech. Jak totiž Komise sama uvedla v bodě 879 odůvodnění [sporného] rozhodnutí, žalobkyně se podílela na protiprávním jednání týkajícím se koordinace zvyšování cen v Itálii, nikoli však v ostatních pěti členských státech uvedených v bodě 1 výše, takže protiprávní diskuse, které proběhly, se týkaly kohoutů a ostatních armatur a sanitární keramiky, ale nikoli sprchových koutů. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobkyně v tomto rámci nezpochybňuje posouzení Komise, podle kterého se podílela na protiprávním jednání týkajícím se nejen kohoutů a ostatních armatur, ale i sanitární keramiky“ (bod 114).

249. Znamená to, že „[z] konstatování Komise uvedeného v bodě 879 odůvodnění [sporného] rozhodnutí tedy vyplývá, že nemohla řádně odůvodnit uplatnění koeficientů ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % na žalobkyni z důvodu, že se podílela na jediném protiprávním jednání týkajícím se tří podskupin výrobků a šesti území. Je tedy nutno konstatovat, že se Komise v tomto ohledu dopustila nesprávného posouzení skutkových okolností“ (bod 115).

250. Nejprve „jsou neúčinné argumenty Komise, v nichž uvádí, že částka pokuty uložená žalobkyni odráží to, že se podílela pouze na části zjištěného protiprávního jednání týkající se Itálie, že hodnota zohledněných tržeb každého podniku odráží jeho osobní, skutečnou a konkrétní účast na protiprávním jednání a že koeficienty ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % jsou mírné vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterého se dopustila. Žádný z těchto argumentů totiž nevyvrací konstatování, že Komise při uplatňování koeficientů ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % nemohla platně vycházet z důvodu uvedeného v bodě 115 výše“ (bod 116).

251. Následně „je třeba konstatovat, že tvrzení, která uvedla Komise a podle kterých dodržela jednotlivé etapy výpočtu pokuty stanovené v pokynech z roku 2006, použila údaje o obratu, které jí poskytly podniky, na které se vztahuje [sporné] rozhodnutí, disponuje prostorem pro uvážení při stanovení částky pokuty, a závažnost protiprávního jednání, na kterém se žalobkyně podílela, se odráží v zohledněné výši hodnoty tržeb, jsou také neúčinná. Tato tvrzení totiž nemají vliv na konstatování, že Komise nemohla vycházet z důvodu uvedeného v bodě 115 výše“ (bod 117).

252. A konečně „je třeba odmítnout tvrzení, které uvedla Komise v odpovědi na otázky Tribunálu na jednání, podle něhož rozdíl v zeměpisném rozsahu vyplývající z podílu podniků na jedné straně na jediném protiprávním jednání jako celku a na druhé straně pouze na území Itálie, neodůvodňuje uplatnění rozdílných koeficientů ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘. Protiprávní jednání vztahující se na šest území Unie a týkající se tří podskupin výrobků totiž nelze platně považovat za stejně závažné jako protiprávní jednání, ke kterému došlo pouze na území jediného členského státu a které se týká dvou podskupin výrobků. Vzhledem k dosahu jeho účinků na hospodářskou soutěž v rámci Unie musí být toto první protiprávní jednání považováno za závažnější než toto druhé protiprávní jednání“ (bod 118).

253. V bodě 119 dospěl Tribunál k závěru, že „je třeba konstatovat, že se Komise dopustila dvou nesprávných posouzení tím, že použití koeficientů závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % založila na skutečnosti, že se žalobkyně podílela na jediném protiprávním jednání zahrnujícím šest území v Unii a týkajícím se tří podskupin výrobků. Argumentu žalobkyně v tomto ohledu je tedy třeba vyhovět.“

254. K témuž závěru dospěl Tribunál i v souběžně vydaném rozsudku Dornbracht v. Komise (T‑386/10, EU:T:2013:450, body 163 až 168). Ve čtyřech dalších souběžně vydaných rozsudcích: Duravit (body 366 a násl.), Villeroy & Boch Austria (body 384 a 385), Hansa Metallwerke a Komise (T‑375/10, EU:T:2013:475, bod 180 a následující) a Mamoli Robinetteria v. Komise (T‑376/10, EU:T:2013:442, bod 170 a následující)(83) Tribunál v zásadě nezamítl žalobní důvody vycházející z tvrzení, že dotčené koeficienty měly být individuálně upraveny.

255. Rád bych dodal, že tentýž postoj zaujala i Komise v mnoha věcech, v nichž s cílem zaručit nediskriminační zacházení uplatnila odlišné koeficienty týkající se závažnosti a odrazujícího účinku, a upravila tak základní výši pokuty podle závažnosti protiprávního jednání přičítaného jednotlivým podnikům účastnícím se jediné a pokračující kartelové dohody(84).

256. Pokud jde o důvod kasačního opravného prostředku společnosti Roca Sanitario, který vychází z toho, že nedošlo k uznání polehčující okolnosti spočívající v nižší závažnosti protiprávního jednání, které jí bylo přičteno, ani ke snížení koeficientů „závažnosti protiprávního jednání“ a „dodatečné částky“, tento důvod Tribunál prohlásil za nepřípustný z důvodu opožděného uplatnění, což bylo podle mého mínění správné.

257. Přestože byl výše uvedený důvod uplatněn v poznámce pod čarou ve stadiu podání žaloby – a nikoli, jak tvrdí Tribunál, během jednání, jeho znění nebylo podle mého mínění natolik jasné a přesné, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora(85). Jak uvedla Komise, obecný odkaz na bod 29 pokynů z roku 2006, uvedený v poznámce pod čarou obsažené v žalobě, není natolik přesný, aby z něj výše uvedený důvod mohl vycházet.

258. A konečně k tomu, že se Roca Sanitario dovolává nepřiměřenosti pokuty nezávisle na jakékoli diskriminaci, postačí konstatovat, že Roca Sanitario neprokázala, že takováto situace v projednávané věci nastala.

e)      Závěr

259. Mám tedy za to, že pokud Tribunál bez náležitého odůvodnění na jednu stranu uznal nižší závažnost jednání, jehož se dopustily dceřiné společnosti Roca Sanitario, a na druhou stranu rozhodl v tom smyslu, že nezvýší pokuty uložené podnikům patřícím do tvrdého jádra, měl v rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci snížit koeficienty „závažnosti protiprávního jednání“ nebo „dodatečné částky“, jež byly uplatněny na společnost Roca Sanitario, a to s cílem zajistit dodržení zásad rovného zacházení a individualizace sankce(86).

260. Je samozřejmě nepravdivé, že „žalobkyně by nemohla mít prospěch z takového rozdílného zacházení [mezi dvěma skupinami podniků]“ (bod 169 rozsudku Roca Sanitario).

261. Z výše uvedeného vyplývá, že první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společností Roca Sanitario musí být vyhověno a že rozsudek Roca Sanitario musí být v tomto ohledu částečně zrušen.

f)      Důsledky zrušení rozsudku Roca Sanitario Soudním dvorem

262. Jsem toho názoru, že je namístě vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o pokutě a aby vyvodil důsledky zejména z výše uvedených úvah týkajících se první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného společností Roca Sanitario.

IV – Závěry

263. Z výše uvedených důvodů, aniž je dotčen přezkum ostatních důvodů kasačního opravného prostředku, navrhuji Soudnímu dvoru následující.

264. Ve věci Komise v. Keramag Keramische Werke a další (C‑613/13 P):

„1)      Zrušit bod 1 výroku rozsudku Keramag Keramische Werke a další v. Komise (T‑379/10 a T‑381/10, EU:T:2013:457) v rozsahu, v jakém Tribunál zrušil článek 1 rozhodnutí Komise C(2010) 4185 final ze dne 23. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen) v souvislosti s událostmi, k nimž došlo v rámci Association française des industries de céramique sanitaire (AFICS), a s odpovědností, jež za tyto události nesou Allia SAS, Produits Céramiques de Touraine SA a Sanitec.

2)      Zrušit v plném rozsahu bod 2 výroku výše uvedeného rozsudku Tribunálu.

3)      Zamítnout žalobu na neplatnost v rozsahu, v jakém se týká událostí, k nimž došlo v rámci AFICS, a znovu určit výši pokut uložených společnostem Allia SAS, Produits Céramiques de Touraine SA a Sanitec.

4)      Zamítnout druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku, který uplatnily Keramag a další, jako nepřípustný nebo neopodstatněný.“

265. Ve věci Duravit a další v. Komise (C‑609/13 P): „zamítnout sedmý a dvanáctý případ údajného zkreslení, a to buď jako nepřípustný, nebo jako neopodstatněný.“

266. Ve věci Villeroy & Boch AG v. Komise (C‑625/13 P): „zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku, a to buď jako nepřípustný, nebo jako neopodstatněný, a zamítnout druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou.“

267. Ve věci Villeroy & Boch SAS v. Komise (C‑644/13 P): „zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný a zamítnout námitku v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, podle níž se Tribunál neřídil svými zjištěními v rozsudcích Keramag Keramische Werke a další v. Komise (T‑379/10 a T‑381/10, EU:T:2013:457), Duravit a další v. Komise (T‑364/10, EU:T:2013:477) a Wabco Europe a další v. Komise (T‑380/10, EU:T:2013:449), jako neopodstatněnou.“

268. Ve věci Roca Sanitario v. Komise (C‑636/13 P): „vyhovět první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Roca Sanitario; částečně zrušit rozsudek Roca Sanitario v. Komise (T‑408/10, EU:T:2013:440) a vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl o pokutě a vyvodil důsledky zejména z úvah, jež jsou uvedeny v tomto stanovisku v souvislosti s první částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného společností Roca Sanitario.“

269. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.


1 –      Původní jazyk: francouzština.


2–      Viz bod 5 tohoto stanoviska.


3–      Jedná se o věc Komise v. Keramag Keramische Werke a další (C‑613/13 P).


4–      Dále jen „Duravit a další“. Jedná se o věc Duravit a další v. Komise (C‑609/13 P).


5–      Věc Villeroy & Boch AG v. Komise (C‑625/13 P).


6–      Věc Villeroy & Boch SAS v. Komise (C‑644/13 P).


7–      Jedná se o věc Roca Sanitario v. Komise (C‑636/13 P).


8–      Pro účely tohoto stanoviska budu dále odkazovat pouze na článek 101 SFEU.


9–      Jedná se o věci C‑604/13 P, C‑609/13 P, C‑611/13 P, C‑613/13 P, C‑614/13 P, C‑618/13 P, C‑619/13 P, C‑625/13 P, C‑626/13 P, C‑636/13 P, C‑637/13 P, C‑638/13 P, C‑642/13 P a C‑644/13 P.


10–      Ve věci Komise v. Keramag, Keramische Werke a další (C‑613/13 P) se jedná o druhou, třetí a pátou část prvního důvodu vzneseného Komisí, jakož i o druhý důvod, jež vznesly Keramag a další ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku); ve věci Duravit a další v. Komise (C‑609/13 P) se jedná o třetí důvod; ve věci Villeroy & Boch AG v. Komise (C‑625/13 P) se jedná o první důvod a o druhou část druhého důvodu a konečně ve věci Villeroy & Boch SAS v. Komise (C‑644/13 P) se jedná o první a druhý důvod.


11–      První část druhého důvodu ve věci Roca Sanitario v. Komise (C‑636/13 P).


12–      Na základě sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; dále jen „sdělení o spolupráci z roku 2002“).


13–      Sedm žalobních důvodů vznesených ve věci T‑379/10 se v podstatě shodovalo s prvními pěti žalobními důvody a osmým a devátým žalobním důvodem, jež byly vzneseny ve věci T‑381/10, neboť Tribunál převzal číslování žalobních důvodů, jež bylo použito v posledně jmenované věci.


14–      Není nutné, aby se potvrzení opíralo o dokumenty, jež se časově shodují se skutkovými okolnostmi. Některá prohlášení mohou být považována za věrohodná, pokud se potvrzují vzájemně. V tomto smyslu viz rozsudky Lögstör Rör v. Komise (T‑16/99, EU:T:2002:72, body 45 až 47), Bolloré a další v. Komise (T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, EU:T:2007:115, bod 168), a Polimeri Europa v. Komise (T‑59/07, EU:T:2011:361, bod 55). K potvrzení mohou postačovat i prohlášení předložená v rámci žádosti o shovívavost, pokud byla učiněna nezávisle a pokud se v „obecných rysech“ shodují. V tomto smyslu viz rozsudek Total Raffinage Marketing v. Komise (T‑566/08, EU:T:2013:423, bod 74) (v souvislosti se zamítnutím kasačního opravného prostředku: rozsudek Total Marketing Services v. Komise, C‑634/13 P, EU:C:2015:614).


15–      Rozsudek Roca v. Komise (T‑412/10, EU:T:2013:444, body 198 a 239, dále jen „rozsudek Roca“). Téhož dne vydal Tribunál také rozsudek, jímž byla působnost tohoto snížení pokuty rozšířena i na mateřskou společnost společnosti Roca France (věc Roca Sanitario v. Komise, T‑408/10, EU:T:2013:440, bod 213).


16–      V oblasti práva hospodářské soutěže viz zejména rozsudky Hüls v. Komise (C‑199/92 P, EU:C:1999:358, body 64 a 65) nebo Technische Unie v. Komise (C‑113/04 P, EU:C:2006:593, body 111 až 113 a 161). Obecně viz rozsudek Komise v. Brazzelli Lualdi a další (C‑136/92 P, EU:C:1994:211, body 66 a 81), usnesení San Marco v. Komise (C‑19/95 P, EU:C:1996:331, bod 39) a AIUFFASS a AKT v. Komise (C‑55/97 P, EU:C:1997:465, bod 25), rozsudky Somaco v. Komise (C‑401/96 P, EU:C:1998:208, bod 54), a Schröder a další v. Komise (C‑221/97 P, EU:C:1998:597, body 22 až 24).


17–      Rozsudek Rada v. de Nil a Impens (C‑259/96 P, EU:C:1998:224, bod 32).


18–      Rozsudek ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise (C‑105/04 P, EU:C:2006:592, bod 71). Viz rovněž rozsudky Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 25), Somaco v. Komise (C‑401/96 P, EU:C:1998:208, bod 53), Cubero Vermurie v. Komise (C‑446/00 P, EU:C:2001:703, bod 20), EIB v. Hautem (C‑449/99 P, EU:C:2001:502, bod 45), Aristrain v. Komise (C‑196/99 P, EU:C:2003:529, body 40 a 41), jakož i Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise (C‑404/04 P, EU:C:2007:6, bod 90). V souvislosti se zrušením z důvodu nedostatečného odůvodnění viz například rozsudky Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 428), Belgie v. Komise (C‑197/99 P, EU:C:2003:444, bod 130), a International Power a další v. NALOO (C‑172/01 P, C‑175/01 P, C‑176/01 P a C‑180/01 P, EU:C:2003:534, bod 121).


19–      V tomto smyslu a per analogiam viz rozsudky Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, body 392 až 405), a rozsudky Tribunálu Chassagne v. Komise (T‑253/06 P, EU:T:2008:386, bod 57), a Michail v. Komise (T‑50/08 P, EU:T:2009:457, bod 50).


20–      V této souvislosti viz rozsudek DIR International Film a další v. Komise (C‑164/98 P, EU:C:2000:48, body 43 až 48). Co se týče věcí, v nichž podal Tribunál nesprávný výklad napadeného aktu, viz rovněž rozsudky Belgie v. Komise (C‑197/99 P, EU:C:2003:444, body 58 až 67), a International Power a další v. NALOO (C‑172/01 P, C‑175/01 P, C‑176/01 P a C‑180/01 P, EU:C:2003:534, bod 156).


21 –      Viz stanovisko přednesené tímto generálním advokátem ve věci IPK v. Komise (C‑433/97 P, EU:C:1999:133, bod 36). Odkazuje na rozsudek Komise v. Brazzelli Lualdi a další (C‑136/92 P, EU:C:1994:211).


22 –      „Zadruhé, co se týče čl. 2 odst. 7 [sporného] rozhodnutí, s ohledem zaprvé na závěr vyplývající z bodu 325 odůvodnění [výše uvedeného rozsudku] je namístě zrušit čl. 2 odst. 7 písm. d) a e) v rozsahu, v jakém ukládá pokutu ve výši 4 579 610 eur společně a nerozdílně společnostem Allia a Sanitec Europe a pokutu ve výši 2 529 689 eur společně a nerozdílně společnostem PCT, Allia a Sanitec Europe. V důsledku toho musí být celková výše pokuty uložená žalobkyním, která činí 57 690 000 eur, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 7 [sporného] rozhodnutí, zrušena v rozsahu, v jakém přesahuje částku 50 580 701 eur (tj.: 57 690 000 eur – 4 579 610 eur – 2 529 689 eur).“


23 –      Ve zmíněném bodě odůvodnění je rovněž uvedeno, že Roca France potvrdila „diskusi o minimálních cenách v rámci AFICS“, a dále se dodává, že Roca France „se pokouší zbavit věrohodnosti potvrzující prohlášení společnosti Ideal Standard“) (kasační opravný prostředek podaný Komisí, poznámka 20).


24 –      Viz zejména rozsudek Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 24). Viz rovněž rozsudek Komise v. Brazzelli Lualdi a další (C‑136/92 P, EU:C:1994:211, bod 66), a usnesení San Marco v. Komise (C‑19/95 P, EU:C:1996:331, bod 40), rozsudek Blackspur DIY a další v. Rada a Komise (C‑362/95 P, EU:C:1997:401, bod 29), a stanovisko generálního advokáta Légera přednesené ve věci Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:37, bod 105).


25 –      Viz zejména rozsudky New Holland Ford v. Komise (C‑8/95 P, EU:C:1998:257, bod 26), a Glencore a Compagnie Continentale v. Komise (C‑24/01 P a C‑25/01 P, EU:C:2002:642, bod 65).


26 –      Rozsudek Corus UK v. Komise (C‑199/99 P, EU:C:2003:531, bod 67). Viz rovněž rozsudky Komise v. ICI (C‑286/95 P, EU:C:2000:188, body 49 a 50), Salzgitter v. Komise (C‑182/99 P, EU:C:2003:526, bod 41), Aristrain v. Komise (C‑196/99 P, EU:C:2003:529, bod 67), a Ensidesa v. Komise (C‑198/99 P, EU:C:2003:530, bod 28).


27 –      Rozsudek Ismeri Europa v. Účetní dvůr (C‑315/99 P, EU:C:2001:391, bod 19). Viz rovněž rozsudek Glencore a Compagnie Continentale v. Komise (C‑24/01 P a C‑25/01 P, EU:C:2002:642, body 77 a 78), a usnesení L v. Komise (C‑230/05 P, EU:C:2006:270, body 45 až 49).


28 –      Usnesení NDC Health v. IMS Health a Komise [C‑481/01 P(R), EU:C:2002:223, bod 88].


29 –      Rozsudek Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise (C‑105/04 P, EU:C:2006:592, body 69 a 70).


30 –      Rozsudek Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise (C‑403/04 P a C‑405/04 P, EU:C:2007:52, bod 39).


31 –      Viz bod 11 písm. b) odpovědi Keramag a dalších.


32 –      Rozsudek Varec (C‑450/06, EU:C:2008:91, bod 47).


33 –      Rozsudky Snupat v. Vysoký úřad (42/59 a 49/59, EU:C:1961:5, Recueil, s. 101, 156), Plant a další v. Komise a South Wales Small Mines (C‑480/99 P, EU:C:2002:8, bod 24), a Corus UK v. Komise (C‑199/99 P, EU:C:2003:531, bod 19). Viz rovněž rozsudek Komise v. Irsko a další (C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 52).


34 –      Rozsudek Komise v. Irsko a další (C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 56).


35 –      Rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 64). Viz rovněž rozsudky Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 61) a Solvay v. Komise (C‑109/10 P, EU:C:2011:686, bod 51 a násl.).


36 –      Rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 66).


37 –      Přinejmenším co se týče výrobků nižší kategorie, neboť právě na tyto výrobky odkazují závěry učiněné Komisí. Viz poslední větu bodu 590 odůvodnění sporného rozhodnutí.


38 –      Rozsudek Dorsch Consult v. Rada a Komise (C‑237/98 P, EU:C:2000:321, body 50 a 51).


39 –      Rozsudek Team Relocations a další v. Komise (C‑444/11 P, EU:C:2013:464, bod 66 a citovaná judikatura).


40 –      Rozsudek Siemens a další v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866, bod 44 a citovaná judikatura).


41 –      V tomto smyslu viz Riley, D., „Revisiting the Single and Continuous Infringement of Article 101: The Significance of Anic in a New Era of Cartel Detection and Analysis“, World Competition Law and Economics Review, Kluwer, 2014, sv. 37, č. 3, s. 293 až 318.


42 –      Rozsudek Shell v. Komise (T‑11/89, EU:T:1992:33, bod 86). Viz rovněž rozsudky Cimenteries CBR a další v. Komise (T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, EU:T:2000:77, bod 901), Groupe Danone v. Komise (T‑38/02, EU:T:2005:367, bod 288), FNCBV a další v. Komise (T‑217/03 a T‑245/03, EU:T:2006:391, bod 124); kasační opravný prostředek byl zamítnut: rozsudky Coop de France bétail et viande a další v. Komise (C‑101/07 P a C‑110/07 P, EU:C:2008:741) a Total Raffinage Marketing v. Komise (T‑566/08, EU:T:2013:423, bod 81) (viz poznámka pod čarou 14 tohoto stanoviska).


43 –      Viz například rozsudek Lafarge v. Komise (T‑54/03, EU:T:2008:255, body 369 a 373), v němž Lafarge zpochybnil důkazní hodnotu anonymní poznámky, která neměla žádného příjemce. Tribunál zohlednil vysvětlení, jež poskytla Gyproc ohledně autora této poznámky a podmínek jejího sepsání.


44 –      Viz zejména rozsudky Ensidesa v. Komise (C‑198/99 P, EU:C:2003:530, bod 312), Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise (T‑5/00 a T‑6/00, EU:T:2003:342, bod 181) a JFE Engineering a další v. Komise (T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, EU:T:2004:221, bod 207).


45 –      Rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 55 až 57).


46 –      Rozsudek Knauf Gips v. Komise (C‑407/08 P, EU:C:2010:389, body 47 až 49).


47 –      Rozsudek Salzgitter Mannesmann v. Komise (C‑411/04 P, EU:C:2007:54, bod 47).


48 –      Rád bych upozornil Soudní dvůr na okolnost, že Komise se ve svém kasačním opravném prostředku nedovolává závěrů rozsudku Keramag, podle nichž byla účast společnosti Pozzi Ginori na protiprávním jednání na italském trhu o něco menší (bod 245 rozsudku Keramag), neboť tyto závěry neměly žádný dopad na výši pokuty (body 337 a 338 zmíněného rozsudku).


49 –      Rozsudek JFE Engineering a další v. Komise (T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, EU:T:2004:221, bod 219).


50 –      Rozsudek Team Relocations a další v. Komise (C‑444/11 P, EU:C:2013:464, bod 66 a citovaná judikatura).


51 –      Rozsudek Siemens a další v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866, bod 42), který odkazuje na rozsudek Activision Blizzard Germany v. Komise (C‑260/09 P, EU:C:2011:62, bod 53 a citovaná judikatura).


52 –      Toto potvrzení nemusí nutně vyplývat z písemností vyhotovených v době, kdy došlo k dotčeným skutečnostem. Pokud se několik prohlášení vzájemně potvrzuje, mohou být považována za věrohodná. V této souvislosti viz rozsudek Siemens a další v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, EU:C:2013:866, body 190 a 191). Viz rovněž rozsudky Lögstör Rör v. Komise (T‑16/99, EU:T:2002:72, body 45 až 47), Bolloré a další v. Komise (T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, EU:T:2007:115, bod 168), a Polimeri Europa v. Komise (T‑59/07, EU:T:2011:361, bod 55). Za dostatečné může být považováno potvrzení jiným prohlášením učiněným v rámci žádosti o uplatnění sdělení o shovívavosti, za předpokladu, že toto prohlášení bylo učiněno nezávisle a že se v nich popis protiprávního jednání v obecných rysech shoduje. V této souvislosti viz rozsudek Total Raffinage Marketing v. Komise (T‑566/08, EU:T:2013:423, bod 74).


53 –      Rozsudek ve věci C‑586/12 P, EU:C:2013:863, body 22 až 29.


54 –      Viz poznámku pod čarou 52 tohoto stanoviska.


55 –      Viz závěry učiněné v bodě 295 rozsudku Villeroy & Boch Austria, jež se ve skutečnosti týkají tabulky vyhotovené na schůzce konané dne 25. února 2004; vysvětlení, jež poskytla společnost Ideal Standard, co se týče okolností, za nichž byl tento dokument vyhotoven, a jeho data; měsíční přehled obsahující důvěrné údaje o tržbách; či prohlášení pana Laligné.


56 –      Rozsudky Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise (C‑176/06 P, EU:C:2007:730, bod 17) a Komise a další v. Siemens Österreich a další (C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 102).


57 –      Rozsudek Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise (T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, EU:T:2006:396, bod 193). Viz rovněž rozsudek Team Relocations a další v. Komise (C‑444/11 P, EU:C:2013:464, bod 54).


58 –      Body 91 a 99 rozsudku.


59 –      Na rozdíl od pokuty, která byla uložena společnosti Villeroy & Boch AG.


60 –      Tyto podniky spadaly do osmi skupin společností, jež Komise v bodě 797 odůvodnění sporného rozhodnutí označila za součást tvrdého jádra kartelové dohody vzhledem k tomu, že se této dohody účastnily ve všech dotčených členských státech nebo ve většině z nich a že byly členy nejméně jednoho koordinačního orgánu.


61 –      Rozsudek Team Relocations a další v. Komise (C‑444/11 P, EU:C:2013:464, body 118 až 126).


62 –      Viz mimo jiné rovněž stanoviska, jež přednesli generální advokáti Fennelly (Compagnie maritime belge transports a další v. Komise, C‑395/96 P a C‑396/96 P, EU:C:1998:518, bod 184), Mischo (Weig v. Komise, C‑280/98 P, EU:C:2000:260, body 43 až 45), Kokott (Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, EU:C:2005:752, bod 132); Poiares Maduro (Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, EU:C:2006:720, body 41 až 59), Bot (E.ON Energie v. Komise, C‑89/11 P, EU:C:2012:375, bod 115), a Mengozzi (Komise a další v. Siemens Österreich a další, C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2013:578, bod 94).


63 –      Rozsudky Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 128) a Dansk Rørindustri a další v. Komise (C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 244).


64 –      V tomto smyslu viz rozsudky Sarrió v. Komise (C‑291/98 P, EU:C:2000:631, body 96 a 97), Komise a další v. Siemens Österreich a další (C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 105), a stanovisko generálního advokáta Poiarese Madura přednesené ve věci Groupe Danone v. Komise (C‑3/06 P, EU:C:2006:720, bod 53).


65 –      Viz zejména rozsudek Finsider v. Komise (C‑320/92 P, EU:C:1994:414, bod 46).


66 –      V tomto smyslu viz rozsudek Weig v. Komise (C‑280/98 P, EU:C:2000:627, body 67 a 68). V rozsudku Salzgitter Mannesmann v. Komise (C‑411/04 P, EU:C:2007:54, bod 68), je uvedeno, že „v rámci kasačního opravného prostředku Soudní dvůr sice nemůže z důvodů ekvity nahradit svým vlastním posouzením posouzení Tribunálu při rozhodování, v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, o částce pokut uložených podnikům z důvodu, že porušily právo Společenství, avšak výkon takové pravomoci při určování částky uvedených pokut naproti tomu nesmí vést k diskriminaci mezi podniky, které se účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES (rozsudky […] Sarrió v. Komise, C‑291/98 P, [EU:C:2000:631], body 96 a 97, a […] Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, [EU:C:2002:582], bod 617)“. Viz rovněž rozsudky Dalmine v. Komise (C‑407/04 P, EU:C:2007:53, body 152 a násl.), a Evonik Degussa v. Komise (C‑266/06 P, EU:C:2008:295, body 95 a 114).


67 –      Rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise (C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 337: „pokud se Soud zamýšlí odklonit specificky s ohledem na jeden z těchto podniků od metody výpočtu prováděné Komisí, kterou nezpochybnil, je nezbytné, aby tento odklon v napadeném rozsudku vysvětlil“). V rozsudku Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise (C‑580/12 P, EU:C:2014:2363, bod 78) Soudní dvůr rozhodl, že „[v] tomto ohledu postačí uvést, že konstatuje-li Soudní dvůr protiprávnost sporného rozhodnutí, může v rámci přezkumu v plné jurisdikci nahradit posouzení Komise svým posouzením a v důsledku toho pokutu zrušit, snížit nebo zvýšit […]. Tato pravomoc je vykonávána s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem […]. Výše uvedený argument Komise tedy musí být zamítnut“. V bodě 80 proto Soudní dvůr rozhodl, že pokutu uloženou společnosti Guardian v článku 2 sporného rozhodnutí je třeba snížit o 30 % a stanovit ji ve výši 103 600 000 eur (původně se jednalo o částku 148 000 000 eur).


68 –      Tribunál jej označuje výrazem „dodatečná částka“.


69 –      Rozsudek KME Germany a další v. Komise (C‑389/10 P, EU:C:2011:816, bod 127).


70 –      Jak jsem vysvětlil již ve stanovisku, které jsem přednesl ve věci Telefónica a Telefónica de España v. Komise (C‑295/12 P, EU:C:2013:619), Tribunál se nemůže dovolávat pravidel stanovených v pokynech Komise a používat je automaticky, jak je navrženo v bodě 185 rozsudku Roca Sanitario, zejména když takovéto použití nezaručuje, že bude dodržena zásada rovného zacházení.


71 –      Rozsudek byl Soudním dvorem částečně zrušen, ovšem z jiných důvodů a pouze v tom rozsahu, v jakém se týká účastnice řízení Bolloré (rozsudek Papierfabrik August Koehler a další v. Komise, C‑322/07 P, C‑327/07 P a C‑338/07 P, EU:C:2009:500).


72 –      Viz rovněž rozsudek Sigma Tecnologie v. Komise (T‑28/99, EU:T:2002:76, body 79 až 82), v němž Tribunál částečně zrušil rozhodnutí, neboť společnost Sigma nenesla odpovědnost za celý rozsah kartelové dohody, a snížil pokutu in casu o 10 %. Také v rozsudku IMI a další v. Komise (T‑18/05, EU:T:2010:202, bod 157) byla pokuta snížena o 10 %, což mělo odrážet skutečnost, že IMI se neúčastnila protisoutěžních praktik. Viz rovněž rozsudek Adriatica di Navigazione v. Komise (T‑61/99, EU:T:2003:335, body 190 a 191).


73 –      Rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni (C‑49/92 P, EU:C:1999:356, bod 90). V témže smyslu rozsudky Archer Daniels Midland v. Komise (T‑59/02, EU:T:2006:272, bod 296), AC-Treuhand v. Komise (T‑99/04, EU:T:2008:256, bod 131), IMI a další v. Komise (T‑18/05, EU:T:2010:202, bod 164), a Chalkor v. Komise (T‑21/05, EU:T:2010:205, bod 92).


74 –      Rozsudky Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, EU:C:1975:174, bod 623, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, EU:C:1999:356, bod 150, a Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, EU:C:1999:357, bod 110.


75 –      Rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise (C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 312).


76 –      Viz body 97 až 102 a poznámku pod čarou 71 žaloby podané v prvním stupni.


77 –      Rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise (T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, EU:T:2000:77, bod 4949 a citovaná judikatura). Viz rovněž voestalpine a voestalpine Wire Rod Austria v. Komise (T‑418/10, EU:T:2015:516, body 408 a násl.). V posledně jmenovaném rozsudku Tribunál uvedl, že v souvislosti s pokutou, jež byla uložena společně a nerozdílně společnostem voestalpine a voestalpine Austria Draht, Komise neprokázala, že se voestalpine Austria Draht přímo účastnila činnosti klubu Zurich, klubu Europe či klubu España, tj. hlavních aspektů kartelové dohody. Naproti tomu Tribunál uvedl, že byla právem konstatována účast společnosti voestalpine Austria Draht v klubu Italia, a to na základě protisoutěžního jednání obchodního zástupce této společnosti v Itálii, přestože neexistuje žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné prokázat, že voestalpine Austria Draht věděla o protiprávním jednání tohoto zástupce. Tento obchodní zástupce by totiž měl být považován za člena podniku, vzhledem k tomu, že jednal v rámci svého mandátu, do jehož působnosti spadala výlučně Itálie. Přesto měl však Tribunál za to, že odpovědnost za protisoutěžní jednání tohoto zástupce, k němuž došlo mimo italský trh, nelze přičítat společnosti voestalpine Austria Draht. S ohledem na tyto poznatky se Tribunál rozhodl snížit pokutu, jež byla uložena nerozdílně oběma společnostem, z 22 milionů eur na 7,5 milionu eur.


78 –      Viz per analogiam rozsudky Musique Diffusion française a další v. Komise (100/80 až 103/80, EU:C:1983:158, bod 129), a Dansk Rørindustri a další v. Komise (C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 242). Pokud se na protiprávním jednání podílelo několik podniků, musí být přezkoumána závažnost účasti každého z nich (rozsudek Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, EU:C:1999:357, bod 110 a citovaná judikatura).


79 –      Rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni (C‑49/92 P, EU:C:1999:356, bod 90), a Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 86).


80 –      Viz per analogiam rozsudek Britannia Alloys & Chemicals v. Komise (C‑76/06 P, EU:C:2007:326, bod 44).


81 –      V tomto smyslu a s přihlédnutím k tomu, že je nadále rozlišováno mezi objektivní závažností protiprávního jednání ve smyslu bodů 22 a 23 pokynů z roku 2006 a závažností účasti potrestaného podniku na tomto protiprávním jednání, jež je ve smyslu bodů 27 a násl. pokynů posuzována s ohledem na okolnosti typické pro tento podnik, viz rozsudek Jungbunzlauer v. Komise (T‑43/02, EU:T:2006:270, body 226 až 228 a citovaná judikatura).


82 –      „Jak vyplývá z bodu 1211 odůvodnění [sporného] rozhodnutí, koeficienty ‚závažnosti protiprávního jednání‘ a ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % použila Komise pro účely výpočtu výše pokut uložených podnikům, jež se účastnily jediného protiprávního jednání týkajícího se tří podskupin výrobků v šesti členských státech. Toto posledně jmenované protiprávní jednání je z důvodu svého zeměpisného rozsahu závažnější než protiprávní jednání, jehož se účastnila žalobkyně“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).


83 –      Bod 176: „Za neúčinné musí být považovány argumenty, podle nichž byly základní nástroje, jež byly uplatněny v rámci kartelové dohody a jež spočívaly v koordinaci ročních sazebních politik, totožné pro všechny podniky. Skutečnost, že se všechny podniky podílely na koordinaci zvyšování cen, nemá totiž žádný dopad na konstatování, že není přípustné, aby Komise uplatnila ‚dodatečné částky‘ ve výši 15 % na všechny podniky, jimž bylo určeno [sporné] rozhodnutí, s odůvodněním, že se účastnily jediného protiprávního jednání, a sice proto, že některé z těchto podniků se nepodílely na výše uvedeném protiprávním jednání zahrnujícím šest území a tři podskupiny výrobků“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).


84 –      Viz věc COMP/F/38.344 – Předpínací ocel, bod 953, a rozhodnutí uvedená v poznámce pod čarou 86 tohoto stanoviska.


85 –      V tomto smyslu viz rozsudek Belgie v. Komise (C‑197/99 P, EU:C:2003:444, bod 81).


86 –      Během jednání, jež proběhlo před Tribunálem v rámci řízení zahájených společnostmi Roca France a Laufen Austria, Komise připustila, že jednání, jehož se dopustily Laufen Austria a Roca France, bylo méně závažné než jednání, jehož se dopustily podniky patřící do tvrdého jádra globální kartelové dohody, jež se stala předmětem sankcí, a že na ně mohla uplatnit nižší sazbu (14 %), aby zajistila dodržení zásady rovného zacházení a aby zohlednila nižší relativní závažnost jejich jednání (viz zápis z jednání konaných dne 6. března 2013 ve věcech Laufen Austria v. Komise, T‑411/10, EU:T:2013:443, a Roca). V témže smyslu se vyjádřila i v rámci žaloby, kterou podala společnost Zucchetti proti spornému rozhodnutí. Rozsudek Zucchetti Rubinetteria v. Komise (T‑396/10, EU:T:2013:446), viz bod 42 zprávy z jednání, která představuje přílohu 11 kasačního opravného prostředku podaného společností Roca Sanitario. Viz rovněž rozsudek Team Relocations a další v. Komise (T‑204/08 a T‑212/08, EU:T:2011:286, bod 91), v němž jsou citována rozhodnutí „Candle waxes“, C (2008) 5476 ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/C.39.181 – Vosky na výrobu svíček), a „Heat stabilisers“, C (2009) 8682, ze dne 11. listopadu 2009 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.589 – Tepelné stabilizátory), v nichž Komise uplatnila různé sazby na různé kategorie účastníků dotčených kartelových dohod, a to podle relativní závažnosti jejich účasti na protiprávním jednání.