Language of document :

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. ledna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vilniaus miesto apylinkės teismas, Lietuvos Aukščiausiasis Teismas - Litva) – „ERGO Insurance“ SE, zastoupená „ERGO Insurance“ SE Lietuvos filialas v. „If P&C Insurance“ AS, zastoupená „If P&C Insurance“ AS filialas (C-359/14), „Gjensidige Baltic“ AAS, zastoupená „Gjensidige Baltic“ AAS Lietuvos filialas v. „PZU Lietuva“ UAB DK (C-475/14)

(Spojené věci C-359/14 a C-475/14)1

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Volba rozhodného práva – Nařízení (ES) č. 864/2007 a nařízení (ES) č. 593/2008 – Směrnice 2009/103/ES – Nehoda způsobená nákladním automobilem s přívěsem, přičemž každé z těchto vozidel je pojištěno jiným pojistitelem – Nehoda, k níž došlo v jiném členském státě, než ve kterém byly uzavřeny pojistné smlouvy – Regresní nárok pojistitelů – Rozhodné právo – Pojmy ‚smluvní závazkové vztahy‘ a ‚mimosmluvní závazkové vztahy“

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Vilniaus miesto apylinkės teismas, Lietuvos Aukščiausiasis Teismas

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: „ERGO Insurance“ SE, zastoupená „ERGO Insurance“ SE Lietuvos filialas (C-359/14), „Gjensidige Baltic“ AAS, zastoupená „Gjensidige Baltic“ AAS Lietuvos filialas (C-475/14)

Žalované: „If P&C Insurance“ AS, zastoupená „If P&C Insurance“ AS filialas (C-359/14), „PZU Lietuva“ UAB DK (C-475/14)

Výrok

Článek 14 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení neobsahuje zvláštní kolizní normu, která by určovala právo rozhodné pro uplatnění regresního nároku mezi pojistiteli za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) musí být vykládány v tom smyslu, že právo rozhodné pro uplatnění regresního nároku pojistitele tahače, který nahradil škodu poškozeným při dopravní nehodě zaviněné řidičem uvedeného vozidla, vůči pojistiteli přívěsu taženého při této dopravní nehodě, se určí na základě článku 7 nařízení č. 593/2008, pokud pravidla deliktní odpovědnosti použitelná na tuto dopravní nehodu podle článku 4 a násl. nařízení č. 864/2007 stanovují rozdělení povinnosti náhrady škody.

____________

1 Úř. věst. C 329, 22.9.2014.

Úř. věst. C 7, 12.1.2015..