Language of document : ECLI:EU:F:2016:73

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

11. dubna 2016

Věc F‑94/15

Oren Wolff

v.

Evropská služba pro vnější činnosti (ESVČ)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ESVČ – Výbor zaměstnanců – Volba členů výboru zaměstnanců – Platnost – Článek 1 pátý pododstavec přílohy II služebního řádu – Volební řád ESVČ – První kolo hlasování – Nedosažení kvora – Prodloužení doby hlasování – Dodatečné prodloužení doby hlasování – Neuspořádání druhého kola hlasování – Protiprávnost“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Oren Wolff domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 23. dubna 2015, kterým Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) zamítla jeho návrh na prohlášení neplatnosti výsledků voleb členů výboru zaměstnanců.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 23. dubna 2015, kterým Evropská služba pro vnější činnost zamítla návrh Orena Wolffa na prohlášení neplatnosti výsledků voleb členů výboru zaměstnanců, se zrušuje. Evropská služba pro vnější činnost ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů vynaložených O. Wolffem.

Shrnutí

Úředníci – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Volby – Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) – Nedosažení požadovaného kvora po prvním kole – Povinnost uspořádat druhé kolo hlasování – Dodatečné prodloužení doby prvního kola hlasování bez uspořádání druhého kola – Protiprávnost

(Služební řád úředníků, článek 9 a příloha II, čl. 1 pátý pododstavec)

Článek 9 služebního řádu, ani příloha II služebního řádu nestanoví způsob volby výboru zaměstnanců. Shromáždění úředníků orgánů tak požívají značné autonomie, pokud jde o stanovení způsobu volby výborů zaměstnanců, a to za podmínky, že zvolený způsob neporušuje zásady demokracie nebo ekvity. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) tak má volební řád, který byl přijat po konzultaci se zaměstnanci a který obsahuje přesná pravidla, pokud jde o průběh jednotlivých kol voleb a trvání dob hlasování.

V této souvislosti z článku 17 volebního řádu vyplývá, že volební komise je povinna uspořádat druhé kolo hlasování v případě, že po prvním kole hlasování nebylo dosaženo požadovaného kvora dvou třetin úředníků oprávněných hlasovat.

Z článků 14 a 17 volebního řádu rovněž vyplývá, že nastalo-li datum počátku doby prvního kola hlasování stanovené volební komisí, nemá již tato komise žádný prostor pro stanovení délky této doby a jejích případných prodloužení. Článek 14 volebního řádu totiž stanoví pouze jediné – ostatně automatické – prodloužení původní doby hlasování v délce deseti dnů v průběhu prvního kola hlasování. Článek 17 volebního řádu jasně stanoví, že se bez zbytečného odkladu uspořádá druhé kolo hlasování, pokud v prvním kole nebylo možné dosáhnout kvora dvou třetin úředníků oprávněných hlasovat, a tedy nemůže být prohlášeno za platné.

Volební komisi tedy nepřísluší, aby v rozporu s článkem 14 volebního řádu stanovila druhé prodloužení doby hlasování v rámci prvního kola hlasování, neboť jinak by byl článek 17 volebního řádu zbaven jakéhokoliv smyslu.

Takové prodloužení prvního kola hlasování nad rámec dob stanovených volebním řádem porušuje i čl. 1 pátý pododstavec přílohy II služebního řádu, který stanoví, že pokud nebylo po prvním kole hlasování dosaženo volební účasti dvou třetin úředníků oprávněných hlasovat, uspořádá se druhé kolo hlasování, na které se vztahuje snížená volební účast, tedy nadpoloviční většina úředníků oprávněných hlasovat.

Pokud jde o to, že se první prodloužení doby hlasování shodovalo s dobou dovolené, volební komise nemohla při stanovení data počátku prvního kola hlasování přehlédnout skutečnost, že tato doba automatického prodloužení v délce deseti kalendářních dnů zahrnovala týden dovolené, která mohla ovlivnit volební účast úředníků oprávněných hlasovat.

(viz body 30 až 34 a 36)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 14. července 1998, Lebedef v. Komise, T‑192/96, EU:T:1998:162, bod 70, a ze dne 22. dubna 2004, Schintgen v. Komise, T‑343/02, EU:T:2004:111, bod 39

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 1. října 2013, Loukakis a další v. Parlament, F‑82/11, EU:F:2013:139, bod 63