Language of document : ECLI:EU:C:2016:551

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MANUELA CAMPOSE SÁNCHEZ-BORDONY

přednesené dne 13. července 2016(1)

Spojené věci C‑313/15 a C‑530/15

Eco-Emballages SA

proti

Sphère France,

Schweitzer SAS,

Carrefour Import SAS,

Tissue France SCA,

SCA Hygiène Products SAS,

WEPA Troyes SAS,

Industrie Cartarie Tronchetti SpA,

Industrie Cartarie Tronchetti Ibérica, SL,

Kimberly-Clark SAS,

Gopack SAS,

Delipapier,

CMC France SARL,

Paul Hartmann SA,

Wepa Lille SAS,

Industrie Cartarie Tronchetti France SAS,

Melitta France SAS,

Cofresco Frischhalteprodukte GmbH & Co. KG,

Scamark SAS,

Système U Centrale Nationale SAS

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži, Francie)]

a

Melitta France SAS,

Cofresco Frischhalteprodukte GmbH & Co. KG,

Délipapier,

Gopack SAS,

Industrie Cartarie Tronchetti SpA,

Industrie Cartarie Tronchetti Ibérica, SL,

Kimberly-Clark SAS,

Lucart France,

Paul Hartmann AG,

SCA Hygiène Products,

SCA Tissue France,

Group’Hygiène syndicat professionnel

proti

Ministre de l’Écologie, du Développement durable et de l’Énergie

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Státní rada, Francie)]

„Životní prostředí — Směrnice 94/62/ES — Obaly a obalové odpady — Pojem ‚obal‘ — Válcové dutinky (role, trubice a válce) — Prováděcí směrnice 2013/2/EU — Změna příkladů obalů — Prováděcí pravomoc Komise — Otázka týkající se posouzení platnosti“





1.        Někdy se stává, že vnější pozorovatel, který má možnost se seznámit s předběžnými otázkami položenými Soudnímu dvoru, je shrne lépe, než bychom to učinili my, kdo o nich rozhodujeme. Právě takováto situace nastala v projednávané věci. Stěží bychom našli způsob, jak lépe popsat problém, na který poukazují obě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (z nichž jedna se týká výkladu a druhá posouzení platnosti) podané příslušnými francouzskými soudy v rámci dvou vzájemně souvisejících sporů, než jak to níže uvedenými slovy učinil autor blogu(2) zabývajícího se tímto tématem:

„Uvnitř role toaletního papíru je lepenkové jádro. Patří tato vnitřní část k obalu toaletního papíru? Tato otázka paralyzovala francouzské soudy. Její zodpovězení závisí na slově ‚obal‘, které nalezneme ve směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Pokud bude znít odpověď tak, že toto lepenkové jádro představuje obal, mezi osobami, které by mohly být rozsudkem Soudního dvora poškozeny, by byli nejen francouzští výrobci toaletního papíru, ale i firmy, které se ve Francii zabývají výrobou papírových kuchyňských utěrek, hliníkových fólií nebo transparentních plastových fólií. V případě záporné odpovědi chce Conseil d’État vědět, zda Evropská komise překročila přijetím prováděcí směrnice, v níž byla definice pojmu ‚obaly‘ nepřiměřeně rozšířena, své pravomoci. Ve hře je mnoho milionů eur.“

2.        Soudní dvůr má totiž rozhodnout o tom, zda role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír) za účelem prodeje spotřebitelům představují obaly ve smyslu směrnice 94/62/ES(3). Pokud budou tyto válcové dutinky(4) považovány za obaly, výše uvedená směrnice na ně bude použitelná a podniky, které uvádějí na trh výrobky obsahující tyto válcové dutinky, jakož i jejich spotřebitelé, budou muset nést náklady na jejich recyklaci(5). Přestože se tento spor může jevit jako banální, z právního hlediska skrývá mnohá úskalí a jeho hospodářské dopady jsou značné.

I –    Právní rámec

A –    Unijní právo

3.        Článek 3 bod 1 směrnice 94/62 definuje pojem „obal“ následovně:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

1)      ‚obaly‘ veškeré výrobky zhotovené z jakéhokoli materiálu jakékoli povahy, které mají být použity k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce a k prezentaci zboží, od surovin až po hotové výrobky, od výrobce až po uživatele nebo spotřebitele. Za obaly se rovněž pokládají ‚nevratné předměty‘ používané k týmž účelům.

,Obaly‘ zahrnují pouze:

a)      prodejní obaly neboli primární obaly, tj. obaly určené k tomu, aby tvořily v místě nákupu prodejní jednotku pro konečného uživatele nebo spotřebitele;

b)      skupinové obaly neboli sekundární obaly, tj. obaly určené k tomu, aby v místě nákupu tvořily skupinu určitého počtu prodejních jednotek, ať již je tato skupina prodávána konečnému uživateli nebo spotřebiteli, anebo slouží pouze jako pomůcka pro umístění do regálů v místě prodeje; mohou být z výrobku odstraněny, aniž se tím ovlivní jeho vlastnosti;

c)      přepravní obaly neboli terciární obaly, tj. obaly, které jsou určeny k usnadnění manipulace s určitým množstvím prodejních jednotek nebo skupinových obalů a k usnadnění jejich přepravy, aby se při manipulaci a přepravě zabránilo jejich fyzickému poškození. Za přepravní obaly se nepokládají silniční, železniční, lodní a letecké kontejnery“.

4.        Článek 3 směrnice 94/62 byl změněn směrnicí 2004/12/ES(6), jejíž článek 1 stanoví toto:

„Směrnice 94/62/ES se mění takto:

1)      V článku 3 bodě 1 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

      ,Definice »obalu« se dále zakládá na kritériích stanovených níže. Předměty uvedené v příloze I uvádějí názorné příklady použití těchto kritérií.

i)      Předměty se považují za obal, odpovídají-li, aniž jsou dotčeny jiné funkce, které by mohl obal také plnit, výše uvedené definici, je-li [ledaže je] tento předmět nedílnou součástí výrobku, je zapotřebí k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po celou dobu jeho životnosti a všechny části jsou určeny pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění.

ii)      Předměty navržené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, a »jednorázové« předměty prodávané, plněné nebo navržené a určené k plnění v místě prodeje se považují za obaly, pokud plní funkci obalu.

iii)      Součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu se považují za části obalu, v němž jsou začleněny. Pomocné prvky, které jsou zavěšeny přímo na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné a plní funkci obalu, se považují za obal, nejsou-li nedílnou součástí tohoto výrobku a nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány nebo odstraněny.

      Komise případně v souladu s článkem 21 posoudí názorné příklady pro definici předmětů, které se považují za obaly, uvedené v příloze I a podle potřeby je revidují. Přednostně se zabývá těmito předměty: pouzdry na CD a videokazety, květináči, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, podkladovým papírem samolepicích štítků a balicím papírem.‘ “

5.        Přílohu I směrnice 94/62 změnila Komise prostřednictvím směrnice 2013/2/EU(7). Zmíněná příloha zní takto:

„PŘÍLOHA I

Příloha I – Názorné příklady pro kritéria uvedená v čl. 3 bodě 1

Názorné příklady pro kritérium v podbodě i)

Obal

[…]

Role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír), kromě rolí, trubic a válců, které slouží jako součást výrobních strojů a které se nepoužívají k úpravě výrobku jako prodejní jednotky.

[…]“

6.        Bod 2 odůvodnění směrnice 2013/2 stanoví, že „[p]ro účely právní jistoty a harmonizace výkladu definice ‚obalu‘ je nutné seznam názorných příkladů revidovat a změnit k objasnění dodatečných případů, kdy hranice mezi tím, co je obal, a co nikoli, zůstává nejasná. Přezkum vychází z výzev členských států a hospodářských subjektů k důslednějšímu provádění směrnice a vytvoření rovných podmínek na vnitřním trhu“.

7.        Bod 4 odůvodnění směrnice 2013/2 stanoví, že „[v]ýbor zřízený podle článku 21 směrnice 94/62 nevydal (k opatřením stanoveným touto směrnicí) žádné stanovisko, a proto Komise předložila Radě k daným opatřením návrh, který byl předán Evropskému parlamentu. Rada během dvouměsíční lhůty stanovené článkem 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[(8)] nerozhodla, a Komise proto návrh bez prodlení předložila Evropskému parlamentu. Evropský parlament proti opatření nevznesl během čtyř měsíců od výše uvedeného předání námitku“.

B –    Vnitrostátní právo

8.        Ustanovení směrnice 94/62 byla provedena do francouzského právního řádu prostřednictvím zákona o životním prostředí (Code de l’environnement), jehož čl. R. 543‑43 odst. I zní takto:

„I.      ‚Obaly‘ se rozumí veškeré předměty zhotovené z jakéhokoli materiálu jakékoli povahy, které mají být použity k pojmutí a ochraně zboží za účelem umožnit manipulaci s ním a jeho dodávku od výrobce až po uživatele nebo spotřebitele a k prezentaci zboží. Za obaly se rovněž pokládají ‚nevratné‘ předměty používané k týmž účelům.

Definice ‚obalu‘ se dále zakládá na následujících kritériích:

1.      Předměty se považují za obal, odpovídají-li, aniž jsou dotčeny jiné funkce, které by mohl obal také plnit, výše uvedené definici, ledaže je tento předmět nedílnou součástí výrobku, je zapotřebí k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po celou dobu jeho životnosti a všechny části jsou určeny pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění.

[…]

Názorné příklady použití těchto kritérií jsou uvedeny ve vyhlášce ministra životního prostředí.“

9.        Vyhláška ministra ze dne 6. srpna 2013, kterou se mění vyhláška ministra ze dne 7. února 2012 o příkladech uplatnění kritérií upřesňujících pojem „obal“ definovaný v článku R 543-43 zákona o životním prostředí(9), provedla směrnici 2013/2 do francouzského právního řádu a na seznam příkladů obalů přidala mimo jiné i „role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír), kromě rolí, trubic a válců, které slouží jako součást výrobních strojů a nepoužívají se k úpravě výrobku jako prodejní jednotky“.

10.      Článek L. 541‑10 odst. II zákona o životním prostředí ukládá výrobcům, dovozcům a distributorům zboží povinnost zajistit prevenci vzniku odpadů v důsledku jejich činnosti a nakládání s těmito odpady nebo se na těchto činnostech podílet. Mohou se přitom rozhodnout pro vytvoření individuálního systému sběru odpadů a nakládání s nimi nebo společně zřídit ekologickou organizaci, kterou pověří výše uvedenými úkoly a jíž platí finanční příspěvek. Tyto ekologické organizace schvaluje stát na dobu nejvýše šesti let, kterou lze obnovit. Výrobce a dovozce zboží prodávaného s obalem, nebo první subjekt, který toto zboží uvede na trh, jsou podle článku R. 543‑56 povinni finančně se podílet na odstranění vzniklých odpadů.

II – Vnitrostátní spory a předběžné otázky

11.      Věc C‑313/15 vychází z žalob, které podala v lednu 2013 k Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži, Francie) společnost Eco-Emballages SA, která se zabývá nakládáním s obalovými odpady(10). Prostřednictvím těchto žalob(11) se domáhala toho, aby jí devatenáct společností, s nimiž udržovala smluvní vztahy, zaplatilo příspěvky za válcové dutinky, které uvedly na trh od 1. ledna 2007. Celkem požaduje více než 42 milionů eur včetně daně.

12.      Podniky, které uvádějí na trh výrobky s obaly a uzavřely s Eco-Emballages smlouvy, mají této organizaci platit roční finanční příspěvek, jehož výše se vypočte na základě stupnice sestavené podle materiálů, hmotnosti a objemu obalů prodaných na francouzském trhu. Za tímto účelem jsou povinny učinit do 60 dnů od konce kalendářního roku přísežné prohlášení, v němž uvedou hmotnost materiálů a objem obalů pro domácnost, které ve zmíněném roce uvedly na trh.

13.      Žalované podniky tvrdí, že trubice, role či válce nejsou součástí balení výrobků, a nemohou být tedy považovány za obaly podléhající povinnosti recyklace, kterou stanoví směrnice 94/62. Z tohoto důvodu je neuvedly v ročních prohlášeních předkládaných Eco-Emballages a nezaplatily finanční příspěvek, o který je tato organizace žádá.

14.      Pro případ, že by byly válcové dutinky považovány za obaly, uvedly zmíněné podniky u vnitrostátního soudu, že zaplacení příspěvků od nich může Eco-Emballages požadovat až od okamžiku, kdy byla směrnice 2013/2 provedena do francouzského právního řádu, tj. od přijetí vyhlášky ministra ze dne 6. srpna 2013, která vstoupila v platnost dne 28. srpna téhož roku, a nikoli od roku 2007, jak tvrdí Eco-Emballages.

15.      S ohledem na protichůdná tvrzení, na obtíže týkající se výkladu směrnic použitelných na projednávaný případ a na hospodářské dopady tohoto případu se Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Spadají pod pojem ‚obal‘ definovaný v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech, ve znění směrnice 2004/12/ES, ‚válcové dutinky‘ (role, trubice, válce), na kterých jsou navinuty flexibilní výrobky, jako jsou papír nebo plastové fólie, prodávané spotřebitelům?“

16.      Některé z podniků žalovaných v předchozím sporu podaly následně ke Conseil d’État (Státní rada, Francie) žalobu pro překročení pravomoci, jejímž prostřednictvím se domáhaly zrušení vyhlášky ministra ze dne 6. října 2013, která prováděla do francouzského právního řádu směrnici 2013/2. Napadly přitom platnost této směrnice z důvodu, že zařazuje válcové dutinky mezi příklady odpadů, což je v rozporu s pojmem „obal“ uvedeným v článku 3 směrnice 94/62, a překračuje rozsah oprávnění svěřeného Komisi v rámci jejích prováděcích pravomocí.

17.      Ministre de l’écologie, du développement durable et de l’énergie (ministr ekologie, udržitelného rozvoje a energetiky) navrhl, aby Conseil d’État (Státní rada) tyto žaloby zamítla, neboť napadená vyhláška ministra správně provedla směrnici 2013/2, jejíž ustanovení jsou podrobná a bezpodmínečná. Podle jeho mínění není namístě položit předběžnou otázku, neboť zmíněná směrnice nepůsobí žádné obtíže týkající se výkladu a neporušuje žádnou obecnou zásadu unijního práva.

18.      Conseil d’État (Státní rada) přerušila nicméně řízení do doby, než se Soudní dvůr vyjádří k předběžné otázce položené ve věci C‑313/15. Pro případ, že by jeho odpověď byla záporná, pokládá Soudnímu dvoru následující otázku:

„Popřela směrnice Komise 2013/2/EU ze dne 7. února 2013 tím, že zahrnula ‚válcové dutinky‘ (role, trubice, válce), na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, jako jsou papír nebo plastové fólie, prodávané spotřebitelům, mezi příklady obalů, smysl pojmu ‚obal‘ definovaného v článku 3 směrnice 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 a překročila rozsah oprávnění svěřeného Komisi z důvodu jejích prováděcích pravomocí?“

19.      Soudní dvůr spojil obě výše uvedené věci, v nichž předložily písemná vyjádření Komise a Francie. Kromě toho předložily písemná vyjádření ve věci C‑313/15 Eco-Emballages, Système U Centrale Nationale SAS, Melitta France SAS spolu s Cofresco Frischhalteprodukte GmbH & Co. KG, Delipapier spolu s dalšími 11 podniky z daného odvětví, jakož i zaměstnanecké odborové sdružení Group’Hygiène. Ve věci C‑530/15 tak učinily Melitta France spolu s Cofresco Frischhalteprodukte, Delipapier spolu s dalšími 10 podniky z daného odvětví a zaměstnanecké odborové sdružení Group’Hygiène.

20.      Jednání konaného dne 4. května 2016 se zúčastnily Eco-Emballages, Melitta France, Delipapier, Système U Centrale Nationale, francouzská vláda a Komise. Na žádost Soudního dvora se ve svých vyjádřeních zaměřily na jednotlivé prvky, z nichž sestává pojem „obal“ ve smyslu směrnice 94/62, na omezení časových účinků budoucího rozsudku Soudního dvora a na pravomoc Komise k přijetí směrnice 2013/2. Předmětem rozsáhlé diskuse byla konkrétně časová účinnost výkladu pojmu „obal“, který by mohl podat Soudní dvůr.

21.      Kromě toho je třeba uvést, že některé z podniků, které jsou účastníky řízení ve věci C‑313/15, napadly platnost směrnice 2013/2 před Tribunálem. Jejich žaloby byly zamítnuty z důvodu nedostatku aktivní legitimace(12).

III – Analýza předběžných otázek

22.      V projednávané věci nastala situace, k níž v praxi Soudního dvora dochází dosti zřídka, a sice kombinace předběžné otázky týkající se výkladu, kterou podal vnitrostátní soud [Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži)], a další předběžné otázky, jejímž předmětem je posouzení platnosti a podal ji jiný soud [Conseil d’État (Státní rada)], a to ve dvou navzájem úzce souvisejících sporech se shodným předmětem.

23.      Nejprve provedu analýzu otázky týkající se výkladu a následně se budu zabývat posouzením platnosti.

A –    Předběžná otázka týkající se výkladu: zahrnuje definice pojmu „obal“, která je uvedena ve směrnici 94/62, válcové dutinky?

24.      Pochybnosti Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) se soustředí na zjištění, zda pojem „obal“, který je stanoven v článku 3 směrnice 94/62, ve znění směrnice 2004/12, zahrnuje válcové dutinky. Na odpovědi bude záviset způsob, jakým budou vyřešeny návrhy na zaplacení, jež podala Eco-Emballages proti podnikům uvádějícím dané výrobky na trh.

25.      Na první pohled se může tato otázka jevit jako prostá a snadno řešitelná: zdravý rozum nám napovídá, že účelem obalu je ovinout, zabalit nebo pojmout zboží prodávané spotřebitelům. Válec, který je vkládán za účelem zpevnění do roličky toaletního papíru nebo papírových kuchyňských utěrek, tuto funkci neplní, a tudíž nemůže být považován za obal.

26.      My právníci jsme si však dobře vědomi toho, že při používání výrazů obsažených v právních ustanoveních se normotvůrci, včetně těch unijních, neřídí vždy zdravým rozumem. Ať již v důsledku metody, jejímž prostřednictvím jsou některým slovům „pro účely tohoto zákona“ přikládány nové významy, nebo za pomoci stále častějšího používání definicí přímo v právních předpisech(13), které se ne vždy shodují s definicemi vyplývajícími ze slovníků, dochází k tomu, že se právní jazyk vzdaluje od běžné mluvy, někdy dokonce natolik, že nastávají tak neobvyklé situace, jakou se zabýváme nyní.

27.      Pojem „obal“ ve smyslu směrnice 94/62 nemá stejný význam, jaký mu přikládají spotřebitelé, a proto bylo k jeho upřesnění zapotřebí tří směrnic. Touto okolností lze vysvětlit existenci obou sporů probíhajících před francouzskými předkládajícími soudy a z nich vyplývajících předběžných otázek položených Soudnímu dvoru.

1.      Vyjádření účastníků řízení

28.      Komise, Francie a Eco-Emballages tvrdí, že právní definice obalu ve smyslu čl. 3 bodu 1 prvního pododstavce směrnice 94/62, ve znění směrnice 2004/12 doplněné směrnicí 2013/2, zahrnuje válcové dutinky. Tyto válcové dutinky chrání výrobek zevnitř během jeho přepravy a prezentace spotřebitelům, umožňují jeho uchování a předvádění pro účely prodeje a následného užívání a jsou nevratné. Vzhledem k širokému výkladu vyplývajícímu ze směrnice 94/62 je nepodstatné, že nemají podobu vnějšího pláště.

29.      Komise, Francie a Eco-Emballages kromě toho uvádějí, že válcové dutinky představují „prodejní obaly neboli primární obaly“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 druhého pododstavce písm. a) směrnice 94/62, neboť jsou koncipovány tak, aby tvořily spolu s výrobkem, jemuž dávají tvar, prodejní jednotku pro konečného spotřebitele nebo uživatele, a nejsou prodávány odděleně.

30.      A konečně válcové dutinky nesplňují žádné ze tří kritérií vyloučení z pojmu „obal“, která byla do čl. 3 bodu 1 třetího pododstavce odrážky i) směrnice 94/62 vložena směrnicí 2004/12. Nejsou součástí flexibilních materiálů, které jsou na nich navinuty a k jejichž použití je nutné oddělení od válcové dutinky; kromě toho nejsou zapotřebí k tomu, aby tyto materiály uzavíraly, nesly nebo uchovávaly a konečně nejsou užívány, spotřebovávány ani odstraňovány společně s výrobkem, který je na nich navinut, nýbrž se po úplném spotřebování tohoto výrobku vyhazují, na rozdíl od toho, co se stane například se sáčkem s čajem.

31.      Podniky, které předložily vyjádření, nesouhlasí s tvrzením, jež uvedly Komise, Francie a Eco-Emballages. Výraz „obal“ podle jejich názorů odkazuje nutně na něco, co obaluje, či přinejmenším něco vnějšího. Válcová dutinka nepojímá výrobek (například toaletní papír) ani jej nechrání, neboť se nejedná o vnější plášť, ale o vnitřní součást.

32.      Výše uvedené podniky zastávají názor, že válcové dutinky nesplňují podmínky, jež musí být podle čl. 3 bodu 1 třetího pododstavce směrnice 94/62 splněny, aby mohl být výrobek považován za obal. Jejich účelem není pojímat či uchovávat výrobek, neboť jej neobalují, a neslouží ani k tomu, aby jej uchovávaly či umožňovaly jeho přemístění od výrobce ke spotřebitelům. Válcové dutinky neumožňují ani prezentaci výrobku, neboť na ně nelze umístit informaci určenou spotřebitelům, neboť ta bývá uváděna na vnějším plášti a nelze ji uvést na něčem, co se nachází uvnitř.

33.      Zmíněné podniky dále uvádějí, že válcové dutinky nespadají do působnosti pojmů „prodejní obaly“, „skupinové obaly“ a „přepravní obaly“, protože nejsou koncipovány tak, aby tvořily samostatnou prodejní jednotku, a jejich jediným účelem je dát danému výrobku tvar; protože nejsou uzpůsobeny k tomu, aby pojímaly nebo sdružovaly několik výrobků, a nemohou být od těchto výrobků odděleny, aniž by se tím zhoršila jejich jakost; a protože neumožňují přepravu výrobků, neboť je nepojímají ani neobalují.

34.      Pro případ, že by mohly být válcové dutinky považovány za obaly, se tyto podniky domnívají, že zmíněné dutinky nesplňují žádný ze tří požadavků stanovených v čl. 3 bodě 1 třetím pododstavci odrážce i) směrnice 94/62. Válcová dutinka je součástí výrobku a spotřebitel ji nemůže vyjmout, aniž by tento výrobek poškodil; je potřebná po celou dobu životnosti výrobku pro účely jeho spotřeby; používá se současně se zbožím, které je na ní navinuto, a odstraněna může být až po úplném spotřebování tohoto zboží.

2.      Posouzení

35.      Především bych rád poukázal na to, že definice pojmu „obal“, která je obsažena v čl. 3 bodě 1 směrnice 94/62, není příliš jasná. Tato okolnost je zvláště znepokojivá, uvědomíme-li si, že se jedná o klíčový prvek, podle něhož lze upřesnit rozsah právních povinností, jež státům – a nepřímo také hospodářským subjektům působícím v daném odvětví – ukládá tato směrnice, jejímž cílem je právě harmonizovat vnitrostátní opatření týkající se nakládání s obaly a obalovými odpady(14).

36.      Vzhledem k této nejasnosti bylo nutné, aby byl deset let po přijetí směrnice 94/62 učiněn další pokus o upřesnění pojmu „obal“, tentokrát prostřednictvím směrnice 2004/12, která za tímto účelem zavedla tři kritéria a přílohu obsahující „názorné příklady“ a současně přiznala Komisi pravomoc k tomu, aby tyto příklady posoudila a podle potřeby revidovala. Výslovně stanovila, že Komise se „[p]řednostně […] zabývá“ určitými předměty, mezi nimiž jsou uvedeny trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály(15). Je tedy patrné, že ani v roce 2004 nebylo jisté, zda mají být tyto předměty považovány za obaly, přičemž tuto nejistotu měla rozptýlit Komise prostřednictvím regulativního postupu.

37.      Způsob, jakým měla Komise splnit svůj úkol, změnilo nařízení (ES) č. 219/2009(16). Nejistota týkající se válcových dutinek nadále přetrvávala, neboť nové znění čl. 3 bodu 1 čtvrtého pododstavce směrnice 94/62 potvrdilo oprávnění Komise rozhodnout o trubicích a válcích a navíc stanovilo, že při plnění úkolů v oblasti normativní činnosti nesmí Komise měnit podstatné prvky zmíněné směrnice(17).

38.      Tento mandát naplnila Komise přijetím směrnice 2013/2, jejíž bod 2 odůvodnění (jehož znění jsem uvedl výše)(18) argumentuje důvody právní jistoty a harmonizace výkladu definice „obalu“ k odůvodnění toho, aby byly mezi „názorné příklady“ těchto obalů zařazeny (kromě jiných předmětů) také válcové dutinky(19).

39.      Po všech těchto změnách a legislativních zvratech(20) byl nakonec pojem „obal“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62 definován pozitivním i negativním způsobem. Co se týče pozitivních prvků, platí, že za obal může být považován pouze výrobek splňující dvě kumulativně stanovená kritéria, na něž Soudní dvůr upozornil v rozsudku Plato Plastik Robert Frank(21), a sice:

–        Zaprvé z první věty uvedeného ustanovení směrnice 94/62 vyplývá, že se musí jednat o výrobek určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce a k prezentaci zboží od výrobce až po uživatele nebo spotřebitele. Druhá věta tohoto ustanovení upřesňuje, že za obaly se rovněž pokládají všechny „nevratné předměty“ používané k týmž účelům.

–        Zadruhé výrobek musí spadat do některé ze tří kategorií obalů, které jsou vyjmenovány a definovány v čl. 3 bodě 1 druhém pododstavci písm. a) až c) směrnice 94/62, tj. do kategorií prodejních obalů, skupinových obalů a přepravních obalů.

40.      Aniž jsou dotčeny připomínky, které jsem uvedl výše, které vycházejí z běžného užívání jazyka a z použití zdravého rozumu, nezbývá mi nyní nic jiného než připustit, že válcové dutinky splňují první podmínku, kterou ukládá směrnice 94/62 pro účely jejich zařazení mezi obaly. Tomu, kdo má podat výklad, nepřísluší, aby znevažoval nebo nerespektoval ty právní předpisy, v nichž nenachází zalíbení nebo v nich shledává nějaké jazykové nedostatky, nýbrž je povinen tyto předpisy použít, i když nejsou podle jeho vkusu.

41.      Soudní dvůr prohlásil, že výčet možných funkcí obalu, který je obsažen v čl. 3 bodě 1 první větě směrnice 94/62, není kumulativní, takže není nutné, aby válcové dutinky sloužily současně k „pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce a k prezentaci zboží“, nýbrž stačí, plní-li alespoň jednu z těchto funkcí(22). Jinými slovy, i když by se na první pohled mohlo zdát, že toto ustanovení zařazuje mezi obaly pouze balicí materiál, vnější ochranu nebo nádoby, v nichž je zboží uváděno na trh, ve skutečnosti tomu tak není.

42.      Podle mého názoru nelze popřít, že Komise, Francie i Eco-Emballages mají pravdu v tom, že válcové dutinky poskytují vnitřní „ochranu“ zboží, které je na nich navinuto. Tato ochrana dává výrobku tvar během přepravy i v okamžiku, kdy je nabízen k prodeji spotřebitelům, neboť umožňuje prezentovat jej v podobě válce. Válcová dutinka navíc usnadňuje následné použití výrobku spotřebitelem.

43.      Válcová dutinka přispívá rovněž k „prezentaci“ předmětu spotřebitelům. Přestože podniky uvádějící dané výrobky na trh mají odlišný názor, k prezentaci neslouží pouze písemné informace uvedené na obalech nebo nádobách obsahujících dané zboží. Válcová dutinka umožňuje, aby například role toaletního papíru, hliníkové fólie nebo papírových kuchyňských utěrek byly náležitě „prezentovány“ pro účely prodeje spotřebitelům.

44.      A konečně jsou válcové dutinky předmětem jednorázové spotřeby, který je zdrojem odpadu a musí být recyklován. Válcové dutinky nejsou spotřebovávány současně s výrobkem, který je na nich navinut, nýbrž jsou odstraněny po jeho úplném použití.

45.      S ohledem na širokou definici pojmu „obal“ obsaženou ve směrnici 94/62 lze tedy připustit, že do ní spadají i válcové dutinky, což je v souladu s judikaturou Soudního dvora zakotvenou v rozsudku Plato Plastik Robert Frank, z níž lze vyvodit, že za obaly jsou považovány i plastové odnosné tašky odevzdávané zákazníkům zdarma nebo za úplatu v obchodech(23).

46.      Je možné, že klíč musíme hledat v cíli sledovaném směrnicí 94/62, která má zabránit účinkům obalů a obalových odpadů na životní prostředí nebo tyto účinky omezit, a tím dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí(24). Za tímto účelem ukládá členským státům povinnost zavést systém sběru a využití těchto obalů, i když jim přitom přiznává určitý prostor k uvážení, pokud jde o úpravu tohoto systému(25). Vzhledem k tomu, že z pátého bodu odůvodnění a z čl. 2 bodu 1(26) směrnice 94/62 vyplývá, že se tato směrnice vztahuje na všechny druhy obalů, které přicházejí na trh ve Společenství, restriktivní výklad pojmu „obal“, který by vylučoval zařazení válcových dutinek, by byl v rozporu s výše uvedeným cílem.

47.      Ve prospěch takovéhoto výkladu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62 hovoří použití teleologického i systematického kritéria výkladu. Uvážíme-li, že válcové dutinky se běžně používají ve výrobcích, které jsou předmětem široké spotřeby v domácnostech, je jasné, že pokud by nebyly považovány za obaly, nedocházelo by k recyklaci odpadů, které v souvislosti s nimi vznikají, což by narušilo cíl spočívající v ochraně životního prostředí, který sleduje směrnice 94/62.

48.      Analýza druhé (pozitivní) podmínky, kterou pro účely definice obalů požaduje směrnice 94/62, již nebude vyžadovat tak obsáhlý argumentační základ. Válcové dutinky totiž spadají do první ze tří kategorií vyjmenovaných a definovaných v čl. 3 bodě 1 druhém pododstavci písm. a) až c) této směrnice (prodejní obaly, skupinové obaly a přepravní obaly), neboť jsou určeny k tomu, aby „tvořily v místě nákupu prodejní jednotku pro konečného uživatele nebo spotřebitele“ daného výrobku. Trubice, na níž je navinut toaletní papír, je prodávána spotřebitelům jako celek s rolí papíru, bez níž nemůže samostatně fungovat a od níž nemůže být v okamžiku prodeje oddělena.

49.      Pojem „obal“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62 je kromě výše uvedených pozitivních vlastností vymezen také negativním způsobem. Za tímto účelem bylo prostřednictvím směrnice 2004/12 vloženo nové znění čl. 3 bodu 1 třetího pododstavce směrnice 94/62, které zajišťuje, aby se definice „obalu“ opírala rovněž o tři doplňková „kritéria“ uvedená v odrážkách i) až iii), jejichž použití názorně vysvětlují příklady předmětů uvedených v příloze I.

50.      Pro účely projednávané věci je použitelné kritérium uvedené v odrážce i), takže výrobek odpovídající definici „obalu“ ve smyslu směrnice 94/62 nebude za obal považován, pokud splňuje kumulativně všechny tři níže uvedené podmínky pro vynětí:

–        je nedílnou součástí výrobku, k němuž patří;

–        je nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po celou dobu jeho životnosti, a

–        je určen pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění s výrobkem, k němuž patří.

51.      Podle mého mínění válcové dutinky nesplňují první z těchto tří (negativních) podmínek pro uplatnění vynětí. Nejsou totiž „nedílnou součástí“ výrobku, jemuž dávají tvar, neboť flexibilní materiál, který je na nich navinut, je při používání od válcové dutinky oddělován. Například rolička potravinářské fólie obsahuje umělou hmotu určenou k ochraně potravin, ale vnitřní válcová dutinka sama o sobě k tomuto účelu neslouží a není součástí tohoto výrobku, přestože k jejímu uvolnění dochází až v okamžiku, kdy je tento výrobek zcela spotřebován.

52.      Druhou podmínku však válcové dutinky naopak splňují, neboť jsou nezbytné k tomu, aby „nesly“ výrobek po celou dobu jeho životnosti, takže pokud by byly odstraněny před úplným spotřebováním tohoto výrobku, došlo by k jeho poškození a jeho používání by bylo znesnadněno nebo znemožněno.

53.      Třetí podmínku válcové dutinky rovněž nesplňují, neboť nejsou „určeny pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění“ s výrobkem, který je na nich navinut. Trubička, na které jsou navinuty papírové kuchyňské utěrky, není používána současně s jednotlivými částmi papíru. Papír je sice spotřebováván, avšak vnitřní trubička zůstává netknuta a představuje odpad, který je třeba recyklovat, ledaže by byl vyroben z biologicky rozložitelného materiálu. Zjevně odlišným případem jsou takové předměty, jako jsou čajové sáčky, kávové kapsle nebo rozpustné sáčky na detergenty, které jsou užívány, spotřebovávány a odstraňovány spolu s výrobkem, který obalují(27).

54.      Okolnost, že válcové dutinky nesplňují kumulativně všechny tři podmínky pro vynětí, které jsou stanoveny v čl. 3 bodě 1 třetím pododstavci odrážce i) směrnice 94/62, potvrzuje původní závěr vyvozený z definice obsažené v témže článku, podle něhož tyto válcové dutinky představují obaly. Takovýto výklad podepřel i unijní normotvůrce při přijetí směrnice 2013/2, kdy změnil přílohu I směrnice 94/62 a zařadil válcové dutinky mezi názorné příklady prodejních obalů ve smyslu, který jsem uvedl výše(28).

55.      Pro případ, že bude Soudní dvůr souhlasit s takovýmto pojetím čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62, pak bude s ohledem na návrhy podniků, které jsou účastníky řízení, nutné určit okamžik, počínaje kterým se vnitrostátní soudy mají takovýmto výkladem řídit. Jak jsem již uvedl výše, časový prvek má rozhodující význam pro určení dne, od něhož je Eco-Emballages oprávněna požadovat, aby jí podniky uvádějící tento druh výrobků na trh (se kterými uzavřela smlouvu) zaplatily příspěvky za recyklaci válcových dutinek. Diskuse na toto téma byla ve sporu v původním řízení velmi živá, a sám Soudní dvůr navrhl účastníkům řízení, aby se k tomuto bodu vyjádřili během jednání, což účastníci řízení učinili.

56.      Podle ustálené judikatury výklad pravidla unijního práva, který Soudní dvůr podává při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené ustanovení může a musí být soudy použito i na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou jinak splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudním orgánům spor ohledně použití uvedeného ustanovení(29).

57.      Soudní dvůr mohou jen zcela výjimečně přimět okolnosti k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a to dobrá víra zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží. Tuto výjimku Soudní dvůr uplatňuje v případech, kdy toto riziko závažných obtíží způsobuje zejména vysoký počet právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a kromě toho se jeví, že jednotlivci a vnitrostátní orgány byly vedeny k chování, které nebylo v souladu s unijní právní úpravou z důvodu objektivní a závažné nejistoty ohledně dosahu ustanovení unijního práva, nejistoty, ke které případně přispělo i samotné chování jiných členských států nebo Komise(30).

58.      Pokud by bylo uplatněno obecné pravidlo, podle něhož mají rozsudky Soudního dvora vydané v řízeních o předběžné otázce týkající se výkladu účinky ex tunc, válcové dutinky by musely být považovány za obaly ve smyslu směrnice 94/62: a) buď od okamžiku, kdy skončila lhůta poskytnutá členským státům k provedení této směrnice do vnitrostátních právních řádů (tj. od 30. června 1996); b) a nebo, ve sporech mezi jednotlivci, od okamžiku, kdy vstoupil v platnost vnitrostátní prováděcí předpis, za předpokladu, že toto datum bylo pozdější.

59.      Domnívám se nicméně, že existují důvody k tomu, aby Soudní dvůr omezil časovou účinnost svého rozsudku. Zaprvé totiž bude mít jeho výrok značný hospodářský dopad(31) na právní vztahy, které byly v zásadě založeny v dobré víře. Některé z podniků, které jsou účastníky řízení, během jednání nadto uvedly, že nejistota v otázce, zda mají být válcové dutinky považovány za obaly (spolu s okolností, že ve Francii se různé orgány nevyjádřily v tomto ohledu jednomyslně), způsobila, že nedošlo k zaplacení příspěvků takovým ekologickým organizacím, jako je Eco-Emballages, a tím samozřejmě ani k jejich přenesení na spotřebitele. V případě, že by podniky uvádějící na trh výrobky pro domácnost obsahující válcové dutinky měly tyto příspěvky zaplatit nyní se zpětnou účinností, neměly by již možnost přenést tento ekonomický náklad na konečné spotřebitele (legitimní přenesení) a byly by povinny nést jej v celém rozsahu(32).

60.      Zadruhé, což je zvláště důležité, to byly právě samy unijní orgány, kdo během let, kdy v legislativní oblasti přetrvávala nejednoznačnost, přispěl svým jednáním k nejistotě panující v otázce, zda mají být válcové dutinky považovány za obaly.

61.      Jedním z důvodů přijetí směrnice 2004/12 byla nutnost upřesnit pojem „obal“, který je uveden v čl. 3 bodě 1 prvním a druhém pododstavci směrnice 94/62. K upřesnění sice došlo, avšak nejistota nadále přetrvávala. A co více, zmíněná směrnice připustila, že existují některé předměty, u nichž je sporné, zda mají být považovány za obaly, přičemž mezi ně patří i „role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály“(33). Namísto aby byla zmíněnou směrnicí s konečnou platností vyřešena otázka právní kvalifikace těchto konkrétních předmětů (k čemuž by stačilo začlenit tyto předměty do přílohy I), raději byl Komisi svěřen úkol revidovat názorné příklady obalů, a to na základě regulativního postupu s kontrolou (čl. 21 odst. 3 směrnice 94/62).

62.      Komise splnila své pověření až přijetím směrnice 2013/2, v níž, tentokrát již výslovně, zařadila válcové dutinky mezi příklady obalů poté, co připustila, že „hranice mezi tím, co je obal, a co nikoli, zůstává nejasná“. Postup přípravy směrnice 2013/2 byl navíc provázen nezvyklými okolnostmi, na něž jsem již upozornil výše (nevydání stanoviska Výboru zřízeného podle článku 21 směrnice 94/62, nevyjádření Rady během dvouměsíční lhůty stanovené článkem 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES)(34).

63.      V situaci, kdy se unijní normotvůrci záměrně nevyjadřovali k otázce, zda mají být válcové dutinky považovány za obaly, mám za to, že Soudní dvůr by měl omezit časovou účinnost svého rozsudku. Navrhuji, aby tak učinil se zpětnou účinností k 1. říjnu 2013, tj. ke dni následujícím po vypršení lhůty stanovené ve směrnici 2013/2 pro účely jejího provedení do právních řádů členských států. Až v tomto okamžiku (tehdy již francouzský stát přijal vyhlášku ministra ze dne 6. srpna 2013, kterou provedl tuto směrnici do svého právního řádu) byly totiž rozptýleny pochybnosti týkající se právní kvalifikace válcových dutinek.

B –    Předběžná otázka týkající se posouzení platnosti: je směrnice 2013/2 slučitelná se směrnicí 94/62?

64.      Pokud Soudní dvůr zodpoví předběžnou otázku položenou Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) kladně, tzn. pokud bude mít za to, že válcové dutinky jsou obaly ve smyslu směrnice 2013/2, nebude již zapotřebí odpovídat na předběžnou otázku týkající se platnosti, kterou položila Conseil d’État (Státní rada). Tato otázka byla položena pouze pro případ, že Soudní dvůr odpoví na první otázku záporně. Přesto ji však podrobím stručné analýze, přičemž předesílám, že neshledávám žádné důvody k tomu, aby byla prohlášena neplatnost směrnice 2013/2.

65.      Conseil d’État (Státní rada) se táže Soudního dvora, zda se směrnice 2013/2 řídí definicí pojmu „obal“, která je uvedena ve směrnici 94/62, když zařazuje válcové dutinky mezi příklady obalů. Kromě toho si přeje zjistit, zda Komise překročila rozsah oprávnění, které jí bylo svěřeno v rámci jejích prováděcích pravomocí.

66.      Podle ustálené judikatury Soudního dvora je přijetí podstatných pravidel určité oblasti vyhrazeno unijnímu normotvůrci a tato pravidla musí být stanovena v základní právní úpravě. Ustanovení, která stanoví podstatné prvky základní právní úpravy, jejíž přijetí vyžaduje učinit politická rozhodnutí, která jsou součástí vlastní odpovědnosti unijního normotvůrce, nemohou být předmětem přenesení pravomoci ani být obsahem prováděcích aktů(35). Posledně jmenované akty nemohou změnit podstatné prvky základní právní úpravy ani ji doplnit o nové podstatné prvky(36).

67.      Soudní dvůr rovněž prohlásil, že určení „podstatných“ prvků určité oblasti musí vycházet z objektivních skutečností, které je možné soudně přezkoumat, přičemž je nezbytné zohlednit charakteristiky a zvláštnosti dotyčné oblasti(37).

68.      Prováděcí směrnici 2013/2 přijala Komise na základě oprávnění podle čl. 3 bodu 1 in fine směrnice 94/62, vloženého směrnicí 2004/12 a pozměněného nařízením č. 219/2009. Jestliže podle nařízení č. 219/2009 byla Komise oprávněna přijímat „opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky“ směrnice, mám za to, že v projednávaném případě bylo toto pravidlo dodrženo. Tím, že Komise zařadila prostřednictvím směrnice 2013/2 válcové dutinky mezi příklady obalů uvedené v příloze I směrnice 94/62, podle mého mínění nepřekročila pravomoci stanovené pro rámec základní právní úpravy, nýbrž jednala na základě oprávnění, které jí přiznali unijní normotvůrci.

69.      Z věcného hlediska se zařazením válcových dutinek mezi příklady obalů nemění žádný z podstatných prvků základního právního aktu. Přesněji řečeno nedochází k žádné změně pojmu „obal“ ve smyslu směrnice 94/62 doplněné směrnicí 2004/12. Přijetím směrnice 2013/2 plnila Komise výslovný mandát udělený unijními zákonodárci, kteří jí svěřili úkol doplnit přílohu I o další příklady obalů a rozptýlit tak případné pochybnosti hospodářských subjektů a členských států.

70.      Pro doplnění je ještě třeba uvést, že válcové dutinky byly do přílohy I směrnice 94/62 zařazeny v souladu s postupem, který je pro tento účel výslovně stanoven v základních právních aktech. Konkrétně čl. 21 odst. 3 směrnice 94/62 stanovil použití regulativního postupu s kontrolou upraveného rozhodnutím 1999/468 ve znění rozhodnutí 2006/512/CE(38) a nařízení č. 219/2009, které bylo nadále dočasně platné na základě článku 12 nařízení (EU) č. 182/2011(39), kterým bylo zrušeno rozhodnutí 1999/468. Vzhledem k tomu, že schvalování směrnice 2013/2 probíhalo v souladu s náležitostmi stanovenými pro regulativní postup s kontrolou, unijní normotvůrci (Parlament a Rada) měli stejně jako Regulativní výbor možnost vyjádřit s navrženým obsahem nesouhlas, což však neučinili.

71.      Neshledávám tedy žádné důvody k tomu, aby byla prohlášena neplatnost směrnice 2013/2.

IV – Závěry

72.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži, Francie) a Conseil d’État (Státní rada, Francie) odpověděl následovně:

„1)      Válcové dutinky (role, trubice, válce), na kterých jsou navinuty flexibilní materiály prodávané spotřebitelům, spadají pod pojem ‚obal‘ definovaný v čl. 3 bodě 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004.

2)      Tím, že směrnice Komise 2013/2/EU ze dne 7. února 2013, kterou se mění příloha I směrnice 94/62/ES, zařadila válcové dutinky mezi názorné příklady obalů, nebyly překročeny meze oprávnění, které bylo Komisi přiznáno v rámci jejích prováděcích pravomocí.

3)      Časové účinky tohoto rozsudku je namístě omezit tak, že působí zpětně k 1. říjnu 2013, tj. ke dni následujícím po vypršení lhůty stanovené ve směrnici 2013/2 pro účely jejího provedení do právních řádů členských států.“


1      Původní jazyk: španělština.


2–      Eu Law Radar. Monitoring References to the Court of Justice of the European Union. Dostupný na internetové adrese http://eulawradar.com/case-c-53015-melitta-france-card-core-hardcore-packaging-law.


3–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. 1994, L 365, s. 10; Zvl. vyd. 13/13, s. 349).


4–      Španělské slovo „mandril“ nalezneme ve slovníku Španělské královské akademie, nikoli však ve smyslu, v němž je užíváno v průmyslu a který je relevantní v projednávané věci. V průmyslu je druhový výraz „mandril“ používán pro označení rolí, trubic, válců či rour, na něž se navíjejí výrobky určené k prodeji.


5–      Existuje široká škála zboží prodávaného spotřebitelům, do něhož výrobci vkládají válcové dutinky, aby jim dali tvar a usnadnili manipulaci s nimi: toaletní papír, papírové kuchyňské utěrky, potravinářská fólie v rolích, hliníková fólie v rolích, pečicí papír, cívky krejčovských nebo pletacích vláken, rybářský vlasec, klubka kuchyňských nití, pružné dráty pro domácnost, náplast v rolích, elektrické kabely, teflon, měděné vlákno, lepicí pásky různého druhu atd.


6–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. 2004, L 47, s. 26; Zvl. vyd. 13/34, s. 3).


7–      Směrnice ze dne 7. února 2013, kterou se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. 2013, L 37, s. 10).


8–      Úř. věst. 1999, L 184, s. 23.


9–      Arrêté du 6 août 2013 modifiant l’arrêté du 7 février 2012 relatif aux exemples d’application des critères précisant la notion d’„emballage“ définis à l’article R. 543 43 du code de l’environnement (JORF č. 198 ze dne 27. srpna 2013, s. 14487).


10–      Eco-Emballages je soukromá nezisková ekologická organizace, která se ve Francii podílí od roku 1993 na recyklaci obalových odpadů z domácností, a to na základě příslušného povolení uděleného vládou. Navazuje smluvní vztahy s výrobci, kteří používají pro uvádění svých výrobků na trh obaly, a vybírá finanční příspěvky, jež musí tito výrobci odvádět na recyklaci. Takto vybrané finanční prostředky převádí Eco-Emballages místním subjektům organizujícím sběr, třídění a zpracování obalů a podílí se tak částečně na nákladech, které tyto subjekty nesou.


11–      V návrhu podaném k soudu vycházela Eco-Emballages z argumentu, že válcové dutinky spadají do působnosti definice obalu, která je uvedena v článku R. 543 43 zákona o životním prostředí. Viz bod 9 výše.


12–      Usnesení ze dne 7. července 2014, Cofresco Frischhalteprodukte v. Komise (T‑223/13, nezveřejněné, EU:T:2014:635), Melitta France v. Komise (T‑224/13, nezveřejněné, EU:T:2014:636), Group’Hygiène v. Komise (T‑202/13, EU:T:2014:664), Wepa Lille v. Komise (T‑231/13, nezveřejněné, EU:T:2014:640), SCA Hygiène Products v. Komise (T‑232/13, nezveřejněné, EU:T:2014:632), Paul Hartmann v. Komise (T‑233/13, nezveřejněné, EU:T:2014:641), Lucart France v. Komise (T‑234/13, nezveřejněné, EU:T:2014:633), Gopack v. Komise (T‑235/13, nezveřejněné, EU:T:2014:637), CMC France v. Komise (T‑236/13, nezveřejněné, EU:T:2014:638), SCA Tissue France v. Komise (T‑237/13, nezveřejněné, EU:T:2014:634), Delipapier v. Komise (T‑238/13, nezveřejněné, EU:T:2014:643), ICT v. Komise (T‑243/13, nezveřejněné, EU:T:2014:639), a Industrie Cartarie Tronchetti Ibérica v. Komise (T‑244/13, nezveřejněné, EU:T:2014:644).


13–      Normotvůrce zapomněl na starý aforismus římského práva, který bývá přičítán Iavolenovi: „omnis definitio in iure civili periculosa est: parum est enim, ut non subverti posset (každá definice v právu je nebezpečná, neboť není zásady, aby z ní nebylo výjimky)“.


14–      Článek 1 odst. 1 směrnice stanoví, že jejím účelem je „harmonizovat vnitrostátní opatření týkající se nakládání s obaly a obalovými odpady, aby se jednak zabránilo jakýmkoli jejich vlivům na životní prostředí všech členských států i třetích zemí anebo aby se tyto účinky zmenšily, a tím se dosáhlo vysoké úrovně ochrany životního prostředí, a jednak aby se zabezpečilo fungování vnitřního trhu, zabránilo se překážkám obchodu a omezování a narušování hospodářské soutěže v rámci Společenství“.


15–      Článek 1 směrnice 2004/12 stanoví, že „Komise případně v souladu s článkem 21 posoudí názorné příklady pro definici předmětů, které se považují za obaly, uvedené v příloze I a podle potřeby je revidují. Přednostně se zabývá těmito předměty: pouzdry na CD a videokazety, květináči, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, podkladovým papírem samolepicích štítků a balicím papírem“.


16–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 2009 o přizpůsobení některých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES (Úř. věst. 2009, L 87, s. 109).


17 – „Komise případně posoudí názorné příklady pro definici obalu uvedené v příloze I a podle potřeby je reviduje. Přednostně se zabývá těmito předměty: pouzdry na CD a videokazety, květináči, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, podkladovým papírem samolepicích štítků a balicím papírem Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 21 odst. 3.“


18–      Viz bod 6.


19–      Bod 4 odůvodnění směrnice 2013/2 popisuje průběh postupu přijímání této směrnice. Komise vypracovala návrh, načež Výbor zřízený podle článku 21 směrnice 94/62 nevydal žádné stanovisko, a proto Komise předložila Radě návrh, který byl předán Evropskému parlamentu. Rada během dvouměsíční lhůty stanovené článkem 5a rozhodnutí 1999/468 nerozhodla, a Komise proto návrh bez prodlení předložila Evropskému parlamentu, který ve lhůtě čtyř měsíců nevznesl proti opatřením žádnou námitku, takže směrnice 2013/2 byla přijata.


20–      Článek 3 bod 1 směrnice 94/62 byl následně doplněn směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720 ze dne 29. dubna 2015, kterou se mění směrnice 94/62/ES, pokud jde o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek (Úř. věst. 2015, L 115, s. 11). Tato směrnice obsahuje zvláštní ustanovení týkající se těchto plastových tašek, které jsou druhem obalu působícím významné znečišťování, a tudíž vyžadujícím zvláštní právní úpravu.


21–      Rozsudek ze dne 29. dubna 2004, C‑341/01, EU:C:2004:254, body 47 až 51.


22–      Rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Plato Plastik Robert Frank (C‑341/01, EU:C:2004:254, bod 49), a stanovisko generálního advokáta F. Légera přednesené v téže věci (EU:C:2003:454, bod 41).


23–      Rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Plato Plastik Robert Frank (C‑341/01, EU:C:2004:254, body 54 až 59).


24–      Různými hledisky směrnice 94/62 se Soudní dvůr zabýval v rozsudcích ze dne 12. listopadu 2015, Visnapuu (C‑198/14, EU:C:2015:751), a ze dne 14. prosince 2004, Radlberger Getränkegesellschaft a S. Spitz (C‑309/02, EU:C:2004:799), a Komise v. Německo (C‑463/01, EU:C:2004:797).


25–      Usnesení ze dne 16. února 2006, Plato Plastik Robert Frank (C‑26/05, nezveřejněné, C:2006:114, bod 33).


26–      Článek 2 odst. 1 směrnice 94/62, jehož předmětem je oblast působnosti této směrnice, stanoví toto: „Tato směrnice se vztahuje na veškeré obaly, které jsou ve Společenství uváděny na trh, a na veškeré obalové odpady, ať již jsou užívány nebo uvolňovány na úrovni průmyslu, velkoobchodu, maloobchodu, kanceláří, služeb, domácností nebo na jakékoli jiné úrovni, bez ohledu na použitý materiál“.


27–      Z tohoto důvodu jsou v příloze I směrnice 94/62 zařazeny mezi názorné příklady výrobků spadajících do působnosti výjimky stanovené v čl. 3 bodě 1 třetím pododstavci odrážce i). Kapsle do nápojových systémů (např. káva, kakao, mléko), které po použití zůstanou prázdné, jsou však podle přílohy I směrnice 94/62 považovány za obaly.


28–      Viz bod 5. Připomeňme si, že směrnice 2013/2 začlenila do přílohy I směrnice 94/62 „[r]ole, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír), kromě rolí, trubic a válců, které slouží jako součást výrobních strojů a které se nepoužívají k úpravě výrobku jako prodejní jednotky“.


29–      Rozsudek ze dne 27. února 2014, Transportes Jordi Besora (C‑82/12, EU:C:2014:108, bod 40 a citovaná judikatura).


30–      Rozsudky ze dne 27. února 2014, Transportes Jordi Besora (C‑82/12, EU:C:2014:108, body 42 a 43), ze dne 3. června 2010, Kalinchev (C‑2/09, EU:C:2010:312, body 50 a 51), a ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další (C‑338/11 a C‑347/11, EU:C:2012:286, body 59 a 60).


31–      Jen ve sporu mezi Eco-Emballages a podniky, které mají s touto organizací smluvní vztahy, se jedná o částku přibližně 42 milionů eur za recyklaci válcových dutinek.


32–      Během jednání Eco-Emballages uvedla, že jiné podniky tyto příspěvky na recyklaci válcových dutinek zaplatily. K této skutkové otázce a k jejímu dopadu na dobrou víru podniků, které jsou účastníky řízení, se musí vyjádřit soud rozhodující ve sporu v původním řízení.


33–      Během postupu přijímání směrnice 2004/12 Evropský parlament v prvním a druhém čtení prosazoval, aby byly válcové dutinky uvedeny v příloze I mezi příklady předmětů, které nepředstavují obaly (dokument EP-PE_TC-COD(2001) 291, ze dne 2. července 2003).


34–      Viz bod 7 výše.


35–      Rozsudky ze dne 5. září 2012, Parlament v. Rada (C‑355/10, EU:C:2012:516, body 64 a 65 a citovaná judikatura), a ze dne 10. září 2015, Parlament v. Rada (C‑363/14, EU:C:2015:579, bod 46).


36–      Rozsudek ze dne 5. září 2012, Parlament v. Rada (C‑355/10, EU:C:2012:516, bod 66).


37–      Rozsudky ze dne 5. září 2012, Parlament v. Rada (C‑355/10, EU:C:2012:516, body 67 a 68 a citovaná judikatura), a ze dne 10. září 2015, Parlament v. Rada (C‑363/14, EU:C:2015:579, bod 47).


38–      Tento postup je stanoven v článku 5a rozhodnutí 1999/468, který byl vložen rozhodnutím Rady 2006/512/ES ze dne 17. července 2006, kterým se mění rozhodnutí 1999/468/ES o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. 2006, L 200, s. 11).


39–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. 2011, L 55, s. 13).