Language of document : ECLI:EU:C:2015:686

Věc C‑216/14

Trestní řízení

proti

Gavrilu Covacimu

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Laufen)

„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2010/64/EU – Právo na tlumočení a překlad v trestním řízení – Jazyk řízení – Trestní příkaz týkající se uložení pokuty – Možnost podat odpor v jiném jazyce, než je jazyk řízení – Směrnice 2012/13/EU – Právo na informace v trestním řízení – Právo na informace o obvinění – Doručení trestního příkazu – Podmínky – Povinnost obviněného ustanovit zmocněnce – Lhůta pro podání odporu plynoucí od doručení zmocněnci“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. října 2015

1.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na tlumočení a překlad v trestním řízení – Směrnice 2010/64 – Působnost – Odpor proti nepravomocnému usnesení týkajícímu se odsouzení za trestný čin a vydanému v rámci zjednodušeného řízení – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64, článek 1)

2.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na tlumočení a překlad v trestním řízení – Směrnice 2010/64 – Působnost – Vnitrostátní právní úprava ukládající příjemci aktu týkajícího se odsouzení za trestný čin podat opravný prostředek proti tomuto aktu v jazyce řízení členského státu, který akt vydal – Přípustnost – Omezení – Akt, kterým se podává opravný prostředek, představující podstatný dokument

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64, články 1 až 3)

3.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na informace v trestním řízení – Směrnice 2012/13 – Právo podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim – Působnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13, články 1, 3 a 6)

4.         Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na informace v trestním řízení – Směrnice 2012/13 – Působnost – Odpor proti nepravomocnému usnesení týkajícímu se odsouzení za trestný čin a vydanému v rámci zjednodušeného řízení – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64, článek 6)

5.        Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na informace v trestním řízení – Směrnice 2012/13 – Právo na informace o obvinění – Působnost – Doručení aktu týkajícího se odsouzení za trestný čin – Podmínky – Vnitrostátní právní úprava ukládající ustanovení zmocněnců pro osoby, které nemají bydliště v členském státě, v němž byl akt vydán – Přípustnost – Podmínka – Využití celé lhůty k podání opravného prostředku příjemcem

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13, články 2, 3 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odstavce 1 a 3]

1.        Situace osoby, která chce podat odpor proti trestnímu příkazu, který byl proti ní vydán, a který dosud nemá povahu pravomocného rozsudku, spadá do oblasti působnosti směrnice 2010/64 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, takže této osobě musí svědčit právo na tlumočení a překlad, zaručené uvedenou směrnicí.

(viz body 26, 27)

2.        Články 1 až 3 směrnice 2010/64 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v rámci trestního řízení neopravňuje osobu, proti které byl vydán trestní příkaz, aby podala písemný odpor proti tomuto usnesení v jiném jazyce, než je jazyk řízení, třebaže tato osoba neovládá posledně uvedený jazyk, pod podmínkou, že příslušné orgány v souladu s čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice nemají za to, že takový odpor představuje s ohledem na dotčené řízení a okolnosti věci v původním řízení podstatný dokument.

Právo na tlumočení stanovené v článku 2 směrnice 2010/64 se totiž vztahuje na tlumočení ústní komunikace mezi podezřelým nebo obviněným na straně jedné a vyšetřovacími a soudními orgány a případně právním zástupcem na straně druhé, s vyloučením písemného překladu všech písemností tohoto podezřelého nebo obviněného. Uvedený článek tak zaručuje bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže sama tato osoba podá ústně odpor proti trestnímu příkazu, který byl proti ní vydán, u tajemníka příslušného vnitrostátního soudu, který o tom sepíše protokol, nebo jestliže tato osoba podá písemný odpor za pomoci právního zástupce, který vypracuje odpovídající dokument v jazyce řízení. Naproti tomu vyžadovat od členských států nejen to, aby umožnily dotčeným osobám být plně a ve svém jazyce informovány o skutečnostech, které jim jsou kladeny za vinu, a uvést vlastní verzi těchto skutků, ale i to, aby systematicky obstarávaly překlad všech opravných prostředků podaných dotčenými osobami proti soudnímu rozhodnutí, které je jim určeno, by přesahovalo rámec cílů sledovaných směrnicí 2010/64.

Právo na předklad některých podstatných dokumentů, stanovené v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2010/64, se dále v zásadě týká jen písemného překladu určitých dokumentů vypracovaných v jazyce řízení do jazyka, kterému dotčená osoba rozumí. V zásadě nezahrnuje písemný překlad do jazyka řízení takového dokumentu, jako je odpor podaný proti trestnímu příkazu.

Nicméně vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice umožňuje příslušným orgánům rozhodovat v jednotlivých případech, zda jsou všechny dokumenty kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 a 2 uvedené směrnice, podstatné ve smyslu tohoto ustanovení, je věcí předkládajícího soudu, aby zejména s přihlédnutím k vlastnostem řízení, které se uplatní na takový trestní příkaz, jakož i k věci, kterou projednává, určil, zda odpor podaný písemně proti trestnímu příkazu musí být považován za podstatný dokument, jehož překlad je nezbytný. V tomto ohledu jsou relevantní okolnosti, že tento odpor, který lze podat písemně nebo ústně přímo u tajemníka příslušného soudu a který nepodléhá povinnosti uvést odůvodnění, musí být podán ve zvláště krátké lhůtě dvou týdnů od oznámení uvedeného usnesení a nevyžaduje povinné přizvání advokáta, a že je vyhotovený dotčenou osobou v jazyce, který ovládá, který však není jazykem řízení.

(viz body 38, 40–44, 47, 49–51, výrok 1)

3.        Jak vyplývá z článku 3 ve spojení s článkem 6 směrnice 2012/13 o právu na informace v trestním řízení, právo podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim, uvedené v článku 1 této směrnice, se týká přinejmenším dvou odlišných práv, tedy na jedné straně práva podezřelých a obviněných být informován podle článku 3 uvedené směrnice, alespoň o určitých procesních právech, zahrnujících na jedné straně právo na přístup k právníkovi, právo na bezplatné právní poradenství a podmínky pro získání tohoto poradenství, právo na informace o obvinění, právo na tlumočení a překlad, jakož i právo nevypovídat, a na druhé straně právo na informace o obvinění, definované v článku 6 uvedené směrnice.

(viz body 54–56)

4.        Situace osoby, proti které byl vydán trestní příkaz, který představuje dočasné rozhodnutí vydané na návrh státního zástupce za méně závažné trestné činy, který byl vydán, aniž proběhlo ústní jednání nebo kontradiktorní diskuse, a který nenabude právní moci před uplynutím lhůty stanovené pro podání odporu, spadá do oblasti působnosti směrnice 2012/13 o právu na informace v trestním řízení, takže dotčené osobě přísluší právo být informována o obvinění, které proti ní bylo vzneseno, a to během celého řízení.

I když je pravda, že z důvodu povšechné a zjednodušené povahy dotyčného řízení dojde k doručení takového trestního příkazu až poté, co se soudce vysloví k opodstatněnosti obvinění, nic to nemění na tom, že v rámci tohoto usnesení soudce rozhoduje pouze dočasně a že doručení tohoto usnesení je pro obviněného první příležitostí být informován o obvinění, které je proti němu vzneseno. V důsledku toho musí být doručení trestního příkazu podle článku 6 směrnice 2012/13 považováno za formu sdělení obvinění vzneseného proti dotčené osobě, takže musí splňovat požadavky kladené na tento článek.

(viz body 59–61)

5.        Článek 2, čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice 2012/13 ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která v rámci trestního řízení ukládá obviněnému, který nemá v tomto členském státě bydliště, aby ustanovil zmocněnce pro účely doručení trestního příkazu vydaného proti němu, pod podmínkou, že obviněnému skutečně náleží celá lhůta stanovená pro podání odporu proti uvedenému usnesení.

Jak účel spočívající v tom, aby bylo obviněnému umožněno připravit si svou obhajobu, tak nutnost zabránit jakékoli diskriminaci mezi obviněnými, kteří mají pobyt v oblasti působnosti dotčeného vnitrostátního práva na straně jedné, a obviněnými, jejichž pobyt do této oblasti působnosti nespadá na straně druhé, kteří jsou jako jediní povinni ustanovit zmocněnce pro účely doručování soudních rozhodnutí, totiž vyžadují, aby obviněnému náležela celá tato lhůta, tedy aniž by její trvání bylo zkráceno o dobu, kterou zmocněnec potřebuje k doručení trestního příkazu jeho příjemci.

(viz body 65–68, výrok 2)