Language of document : ECLI:EU:F:2016:125

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

7. června 2016

Věc F‑108/12

Marco Verile

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu – Převod nároků na důchod získaných v rámci vnitrostátního důchodového systému do důchodového systému Unie – Návrh na započtení příspěvkových let – Žaloba – Zrušení – Kasační opravný prostředek – Překvalifikování návrhových žádání znějících na zrušení návrhu na započtení příspěvkových let – Výklad návrhových žádání znějících na zrušení v tom smyslu, že jejich cílem je zrušení rozhodnutí o uznání příspěvkových let v návaznosti na převod nároků na důchod – Zamítnutí návrhových žádání – Rozhodnutí o kasačním opravném prostředku, které nabylo právní moci – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Marco Verile domáhá zejména zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 9. prosince 2011, kterým mu byla uznána příspěvková léta započitatelná pro důchod v návaznosti na převod – provedený na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie v tehdy platném znění (dále jen „služební řád“) – kapitálové hodnoty představující nároky na důchod, které získal v rámci vnitrostátního systému, do důchodového systému Evropské unie, a v případě potřeby i zrušení rozhodnutí orgánu Komise oprávněného ke jmenování, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému rozhodnutí.

Rozhodnutí:      Ve věci F‑108/12, Verile v. Komise, není třeba rozhodovat. Marco Verile a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Žaloba na neplatnost – Žaloba, jež se stala bezpředmětnou v důsledku pravomocného rozsudku unijního soudu v jiné věci, která se po překvalifikování předmětu žaloby týkala téhož předmětu – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 85 odst. 1)

Žaloba na neplatnost se v případě, kdy se předmět rozsudku, který vydal unijní soud v jiné věci, po překvalifikování předmětu žaloby v této věci shoduje s předmětem posuzované žaloby, stává bezpředmětnou a není třeba o ní rozhodovat, pokud v obou věcech vystupují titíž účastníci řízení a zmíněný rozsudek nabyl právní moci.

Vzhledem k tomu, že zásada překážky věci rozsouzené má v unijním právním řádu zásadní význam, za účelem zajištění stability práva a právních vztahů a řádného výkonu spravedlnosti je třeba, aby soudní rozhodnutí, která nabyla po vyčerpání dostupných opravných prostředků nebo uplynutí lhůt pro podání těchto prostředků právní moci, již nemohla být zpochybněna.

(viz body 36 až 39)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 16. března 2006, Kapferer, C‑234/04, EU:C:2006:178, bod 20 a citovaná judikatura