Language of document : ECLI:EU:C:2016:148

Věc C‑94/14

Flight Refund Ltd

proti

Deutsche Lufthansa AG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria)

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Soudní spolupráce v občanských věcech – Řízení o evropském platebním rozkazu – Nařízení (ES) č. 1896/2006 – Články 17 a 20 – Povinnosti soudu, který má určit soud místně příslušný k vedení sporného řízení poté, co žalovaný podá odpor proti evropskému platebnímu rozkazu – Příslušnost soudů členského státu původu evropského platebního rozkazu – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Pohledávka vycházející z nároku na náhradu škody na základě nařízení (ES) č. 261/2004 z důvodu zpoždění letu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. března 2016

1.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Nezbytnost předběžné otázky a relevance vznesených otázek – Posouzení vnitrostátním soudem

(Článek 267 SFEU)

2.        Doprava – Letecká doprava – Nařízení č. 261/2004 – Náhrada a pomoc cestujícím – Významné zpoždění letů – Určování mezinárodní příslušnosti – Použitelnost nařízení č. 44/2001 – Nepoužitelnost Montrealské úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, články 5 až 7; nařízení Rady č. 44/2001; Montrealská úmluva z roku 1999, článek 19)

3.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Řízení o evropském platebním rozkazu – Nařízení č. 1896/2006 – Odpor proti evropskému platebnímu rozkazu, v němž není namítnuta nepříslušnost soudu členského státu původu – Účinky – Účast žalovaného na jednání soudu ve smyslu článku 24 nařízení č. 44/2001 – Absence – Odpor obsahující důvody týkající se věci samé – Neexistence vlivu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006, čl. 17 odst. 1; nařízení Rady č. 44/2001, článek 24)

4.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Řízení o evropském platebním rozkazu – Nařízení č. 1896/2006 – Povinnosti soudu, který má určit soud místně příslušný k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání evropského platebního rozkazu poté, co žalovaný podá proti uvedenému rozkazu odpor – Procesní otázka, jež není konkrétně upravena tímto nařízením – Použitelnost vnitrostátního práva členského státu původu rozkazu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006, čl. 17 odst. 1 a článek 26)

5.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Řízení o evropském platebním rozkazu – Nařízení č. 1896/2006 – Určení soudu místně příslušného k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání evropského platebního rozkazu poté, co žalovaný podá proti uvedenému rozkazu odpor – Použitelnost nařízení č. 44/2001 – Zachování užitečného účinku a dodržování práva na obhajobu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006; nařízení Rady č. 44/2001)

6.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Řízení o evropském platebním rozkazu – Nařízení č. 1896/2006 – Soud, který má určit soud místně příslušný k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání evropského platebního rozkazu poté, co žalovaný podá proti uvedenému rozkazu odpor – Existence či nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů členského státu původu rozkazu v důsledku takového určení – Důsledky

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006; nařízení Rady č. 44/2001)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 40, 41)

2.        Nárok cestujícího na paušální a jednotnou náhradu škodu v důsledku zpoždění letu, který vychází z článků 5 až 7 nařízení č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, je nezávislý na náhradě škody upravené v rámci článku 19 Montrealské úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu. Jelikož se tedy nároky založené na ustanoveních uvedeného nařízení a nároky založené na ustanoveních Montrealské úmluvy řídí odlišnými právními rámci, pravidla pro určování mezinárodní příslušnosti stanovená v této úmluvě se na návrhy, které jsou podány pouze na základě nařízení č. 261/2004, neuplatní, jelikož tyto návrhy musí být posouzeny z hlediska nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

(viz body 45, 46)

3.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 47)

4.        Právo Evropské unie musí být vykládáno v tom smyslu, že za okolností, kdy je u soudu vedeno řízení týkající se určení místně příslušného soudu členského státu původu evropského platebního rozkazu a kdy tento soud za uvedených okolností posuzuje mezinárodní příslušnost soudů tohoto členského státu k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání takového platebního rozkazu, proti kterému podal žalovaný ve lhůtě k tomu stanovené odpor, platí, že vzhledem k tomu, že v nařízení č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, nejsou uvedeny bližší informace ohledně pravomocí a povinností tohoto soudu, tyto procesní otázky se podle článku 26 tohoto nařízení nadále řídí vnitrostátním právem uvedeného členského státu.

Vzhledem k tomu, že ze systematiky nařízení č. 1896/2006 vyplývá, že cílem tohoto právního předpisu není harmonizace procesních právních úprav členských států, a s ohledem na omezený význam čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení je třeba toto ustanovení v rozsahu, v němž pro případ, že žalovaný podá odpor, stanoví automatické pokračování řízení, vyložit v souladu s pravidly běžného občanského soudního řízení v tom smyslu, že ohledně povahy soudů, před kterými má řízení pokračovat, nebo ohledně pravidel, která má takový soud uplatnit, nestanoví žádné zvláštní požadavky.

(viz body 48, 54, 56, 73 a výrok)

5.        Právo Evropské unie musí být vykládáno v tom smyslu, že za okolností, kdy je u soudu vedeno řízení týkající se určení místně příslušného soudu členského státu původu evropského platebního rozkazu a kdy tento soud za uvedených okolností posuzuje mezinárodní příslušnost soudů tohoto členského státu k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání takového platebního rozkazu, proti kterému podal žalovaný ve lhůtě k tomu stanovené odpor, nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech vyžaduje, aby otázka mezinárodní příslušnosti soudů členského státu původu evropského platebního rozkazu byla řešena na základě procesních pravidel, která zajišťují užitečný účinek ustanovení tohoto nařízení a právo na obhajobu, ať už o této otázce rozhoduje předkládající soud nebo soud, který předkládající soud určí jakožto soud, který je v rámci běžného občanského soudního řízení místně a věcně příslušný k rozhodnutí o nároku.

V tomto ohledu je třeba uvést, že vnitrostátní pravidla, která se uplatní na řízení, jež je vedeno před vnitrostátním soudem, tomuto soudu musí umožnit, aby posoudil otázku mezinárodní příslušnosti podle pravidel stanovených v nařízení č. 44/2001 s ohledem na všechny informace, které k tomuto účelu potřebuje. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by na uvedeném soudu, zda vyloží svá procesní pravidla v tom smyslu, že mu umožňují zmíněným požadavkům dostát, nebo zda určí soud věcně příslušný k meritornímu posouzení nároku v rámci běžného občanského soudního řízení jakožto místně příslušný soud, který má za této situace s ohledem na kritéria uvedená v nařízení č. 44/2001 případně rozhodnout o své vlastní mezinárodní příslušnosti.

(viz body 48, 62–64, 73 a výrok)

6.        Právo Evropské unie musí být vykládáno v tom smyslu, že za okolností, kdy je u soudu vedeno řízení týkající se určení místně příslušného soudu členského státu původu evropského platebního rozkazu a kdy tento soud za uvedených okolností posuzuje mezinárodní příslušnost soudů tohoto členského státu k vedení sporného řízení ohledně pohledávky vedoucí k vydání takového platebního rozkazu, proti kterému podal žalovaný ve lhůtě k tomu stanovené odpor, a za předpokladu, že takový soud rozhodne o mezinárodní příslušnosti soudů členského státu původu evropského platebního rozkazu a dospěje k závěru, že taková příslušnost je dána s ohledem na kritéria uvedená v nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posledně uvedené nařízení a nařízení č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, ukládají tomuto soudu povinnost, aby vyložil vnitrostátní právo v tom smyslu, že mu umožňuje určit nebo označit soud, který je místně a věcně příslušný k vedení tohoto řízení.

Naproti tomu za předpokladu, že takový soud dospěje k závěru, že taková mezinárodní příslušnost dána není, není povinen tento platební rozkaz bez návrhu přezkoumat per analogiam s článkem 20 nařízení č. 1896/2006. Jelikož se taková procesní situace neřídí ustanoveními nařízení č. 1896/2006, ale vnitrostátním právem, ustanovení tohoto nařízení, včetně jeho článku 20, nelze na tuto situaci, a to ani per analogiam, uplatnit. Podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1896/2006 mimoto platí, že platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný ve lhůtě k tomu stanovené odpor, se nemůže stát vykonatelným. Je tudíž na takovém soudu, aby ze zjištění o nedostatku příslušnosti soudů členského státu původu evropského platebního rozkazu na základě nařízení č. 44/2001 vyvodil důsledky, které za tohoto předpokladu stanoví vnitrostátní procesní právo.

(viz body 48, 66, 67, 69–73 a výrok)