Language of document : ECLI:EU:C:2017:550

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

13. července 2017 (*)

„Řízení o předběžné otázce – Příslušnost v občanských a obchodních věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Duševní vlastnictví – (Průmyslové) vzory Společenství – Nařízení (ES) č. 6/2002 – Články 81 a 82 – Žaloba na určení, že nedochází k porušení – Příslušnost soudů pro (průmyslové) vzory Společenství členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště“

Ve věci C‑433/16,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie) ze dne 5. dubna 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 3. srpna 2016, v řízení

Bayerische Motoren Werke AG

proti

Acacia Srl,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení M. Ilešič (zpravodaj), předseda senátu, A. Prechal, A. Rosas, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Bayerische Motoren Werke AG L. Trevisanem a G. Cuonzem, avvocati,

–        za Acacia Srl F. Munarim, A. Macchi a M. Espositem, avvocati,

–        za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci se S. Fiorentinem a M. Santorem, avvocati dello Stato,

–        za Evropskou komisi C. Cattabriga a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), jakož i nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Bayerische Motoren Werke AG (dále jen „BMW“), se sídlem v Mnichově (Německo), a Acacia Srl, se sídlem v Eboli (Itálie), ve věci určení soudu příslušného k rozhodnutí o žalobě podané společností Acacia proti společnosti BMW.

 Právní rámec

 Nařízení č. 44/2001

3        Nařízení č. 44/2001 nahradilo ve vztazích mezi členskými státy Úmluvu ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32, dále jen „Bruselská úmluva“). Nařízení č. 44/2001 pak bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1). Podle čl. 66 odst. 1 posledně uvedeného nařízení se toto „vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm“.

4        Kapitola II nařízení č. 44/2001 byla nadepsána „Příslušnost“ a obsahovala deset oddílů.

5        Její oddíl 1 byl nadepsán „Obecná ustanovení“ a obsahoval mimo jiné článek 2. Ten v podstatě přebíral znění článku 2 Bruselské úmluvy a ve svém odstavci 1 uváděl:

„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“

6        Oddíl 2 uvedené kapitoly nařízení č. 44/2001, nadepsaný „Zvláštní příslušnost“, obsahoval mimo jiné článek 5. Ten v podstatě přebíral znění článku 5 Bruselské úmluvy a uváděl:

„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována:

[…]

3.      ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;

[…]“

7        Oddíl 6 téže kapitoly nařízení č. 44/2001 měl nadpis „Výlučná příslušnost“ a tvořil ji článek 22. Uvedený článek v podstatě přebíral znění článku 16 Bruselské úmluvy a zněl takto:

„Bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost:

[…]

4.      pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů nebo jiných podobných práv, která vyžadují udělení nebo zápis, soudy členského státu, na jehož území bylo požádáno o udělení nebo zápis nebo kde byly uděleny nebo zapsány nebo platí za udělené nebo zapsané na základě právního aktu Společenství nebo mezinárodní smlouvy.

[…]“

8        Oddíl 7 kapitoly II nařízení č. 44/2001, nadepsaný „Ujednání o příslušnosti“, obsahoval články 23 až 24.

9        Článek 23 odst. 1 uvedeného nařízení odpovídal v podstatě článku 17 Bruselské úmluvy a stanovoval:

„Dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. […]

[…]“

10      Článek 24 téhož nařízení v podstatě přebíral znění článku 18 Bruselské úmluvy a zněl následovně:

„Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný.“

11      Oddíl 9 kapitoly II nařízení č. 44/2001 byl nadepsán „Překážka litispendence a závislá [navzájem související] řízení“ a obsahoval mj. článek 27. Tento článek stanovoval:

„1.      Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.

2.      Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.“

12      Uvedený oddíl 9 obsahoval rovněž článek 28, který zněl následovně:

„1.      Jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, která navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit.

2.      Dokud nejsou řízení o podaných žalobách skončena v prvním stupni, může soud, u něhož byla žaloba podána později, na návrh strany řízení také prohlásit, že není příslušný, jestliže je soud, u něhož byla žaloba podána dříve, příslušný pro řízení o těchto žalobách a spojení těchto řízení je podle jeho práva přípustné.

3.      Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.“

13      Kapitola VII nařízení č. 44/2001 byla nadepsána „Vztah k jiným nástrojům“. Obsahovala zejména článek 67, který zněl následovně:

„Tímto nařízením není dotčeno uplatňování ustanovení, kterými se upravuje příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí ve zvláštních věcech a která jsou obsažena v právních aktech Společenství nebo ve vnitrostátních právních předpisech harmonizovaných k provedení těchto aktů.“

 Nařízení č. 6/2002

14      Článek 19 nařízení č. 6/2002 je součástí hlavy II „Právo (průmyslových) vzorů“ uvedeného nařízení. Článek je nadepsán „Práva vyplývající ze vzoru“ a ve svém odstavci 1 stanoví:

„Zápis zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství poskytuje jeho majiteli výlučné právo jej užívat a zabránit třetí osobě užívat (průmyslový) vzor bez jeho souhlasu. Užívání (průmyslového) vzoru zahrnuje zejména výrobu, nabízení, uvádění na trh, dovoz, vývoz nebo používání výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo u něhož je použit, jakož i skladování takového výrobku pro tyto účely.“

15      Hlava IX uvedeného nařízení je nadepsána „Příslušnost a řízení ve věcech žalob týkajících se (průmyslových) vzorů“. Obsahuje mimo jiné články 79 až 82.

16      Článek 79, nadepsaný „Použití [Bruselské úmluvy]“, stanovuje:

„1.      Nestanoví-li toto nařízení jinak, použijí se pro řízení ve věcech (průmyslových) vzorů Společenství […] ustanovení [Bruselské úmluvy] […].

[…]

3.      Pokud jde o řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 81:

a)      nepoužijí se články 2 a 4, čl. 5 odst. 1, 3, 4 a 5, čl. 16 odst. 4 a článek 24 úmluvy o příslušnosti a výkonu rozhodnutí;

b)      články 17 a 18 [Bruselské úmluvy] se použijí v rozsahu stanoveném čl. 82 odst. 4 tohoto nařízení;

[…]“

17      Článek 80 odst. 1 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Soudy pro (průmyslové) vzory Společenství“, zní následovně:

„Členské státy určí na svém území co nejomezenější počet soudů prvního a druhého stupně (dále jen ‚soudy pro (průmyslové) vzory Společenství‘) plnící funkce svěřené jim tímto nařízením.“

18      Článek 81 uvedeného nařízení, nadepsaný „Soudní pravomoc ve věci porušení a platnosti“, stanoví:

„Soudy pro (průmyslové) vzory Společenství mají výlučnou příslušnost

a)      ve věcech všech žalob pro porušení, a pokud to připouští vnitrostátní právní předpisy, pro hrozící porušení (průmyslových) vzorů Společenství;

b)      ve věcech žalob na určení, že nedochází k porušení, pokud je připouští vnitrostátní právní předpisy;

c)      ve věcech žalob na prohlášení neplatnosti nezapsaného (průmyslového) vzoru;

d)      ve věcech protinávrhů na prohlášení (průmyslového) vzoru Společenství za neplatný v souvislosti s žalobami podle písmene a).“

19      Článek 82 uvedeného nařízení, nadepsaný „Mezinárodní soudní pravomoc“, stanoví:

„1.      S výhradou ustanovení tohoto nařízení, jakož i ustanovení [Bruselské úmluvy] použitelných podle článku 79, se řízení na základě žalob a protinávrhů uvedená v článku 81 vedou před soudy členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.

2.      Nemá-li žalovaný na území některého z členských států ani bydliště, ani pobočku, vedou se tato řízení před soudy členského státu, na jehož území má bydliště žalobce, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.

3.      Nemají-li žalovaný ani žalobce bydliště ani pobočku na území některého z členských států, vedou se tato řízení před soudy členského státu, kde má sídlo [Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)].

4.      Bez ohledu na odstavce 1, 2 a 3:

a)      dohodnou-li se účastníci na pravomoci jiného soudu pro (průmyslové) vzory Společenství, použije se článek 17 [Bruselské úmluvy];

b)      dostaví-li se žalovaný před jiný soud pro (průmyslové) vzory Společenství, platí článek 18 [Bruselské úmluvy].

5.      Řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v čl. 81 písm. a) a d) mohou být rovněž vedena před soudy členského státu, na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít.“

20      Článek 110 odst. 1 téhož nařízení, který je součástí jeho hlavy XII „Závěrečná ustanovení“, je nadepsán „Přechodné ustanovení“ a uvádí:

„Dokud změny tohoto nařízení nevstoupí v platnost na návrh Komise, (průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku používaného ve smyslu čl. 19 odst. 1 pro účely opravy tohoto složitějšího výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled, nepožívá ochrany (průmyslového) vzoru Společenství.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

21      Acacia vyrábí a uvádí na trh slitinové ráfky pro automobily. Jak plyne ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, jedná se o repliky slitinových ráfků vyráběných automobilovými výrobci, které jsou prodávány pod značkou WSP Italy, kde zkratka WSP znamená „Wheels Spare Parts“ (dále jen „repliky ráfků“).

22      Vzhledem k tomu, že ráfky vyráběné automobilovými výrobci jsou zapsány jako (průmyslové) vzory Společenství, má Acacia za to, že její repliky ráfků spadají pod „ustanovení o opravách“ v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002.

23      Návrhem na zahájení řízení údajně oznámeným dne 21. ledna 2013 podala Acacia žalobu na společnost BMW k Tribunale di Napoli (soud v Neapoli, Itálie) za účelem určení, že nedochází k porušení zapsaných (průmyslových) vzorů k slitinovým ráfkům pro automobily, jejichž majitelem je BMW, jakož i určení existence projevů zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže ze strany společnosti BMW. Acacia rovněž požadovala, aby bylo společnosti BMW uloženo ukončit veškeré činnosti bránící prodeji replik ráfků.

24      BMW do řízení vstoupila podáním žalobní odpovědi k uvedenému soudu. V ní nejprve uplatnila námitky vycházející z neexistence nebo neplatností oznámení o návrhu na zahájení řízení, jakož i mandátu právního zástupce společnosti Acacia. Dále zde podpůrně, ale ještě na úvod, namítala nepříslušnost italských soudů. Podpůrněji, pro případ zamítnutí těchto námitek, požadovala zamítnutí návrhů společnosti Acacia jako skutkově a právně neopodstatněných.

25      V této žalobní odpovědi BMW uvedla zejména toto:

„BMW […] jedná pouze na základě doručení aktu deklarujícího význam pro soudní řízení a v zájmu toho, aby nebyla neprávem shledána nečinnou, předkládá tuto odpověď, jejímž účelem je uplatnit neexistenci oznámení ze strany [společnosti Acacia] a – pro případ krajně nepravděpodobné situace – kdy by soud prohlásil žalobu za platně podanou, nepříslušnost italských soudů ve věci žaloby podané společnosti Acacia, a to z důvodu příslušnosti soudů německých.“

26      Na jednání konaném dne 27. května 2014 stanovil Tribunale di Napoli (soud v Neapoli) lhůty pro podání doplňujících vyjádření k procesním otázkám.

27      Dne 3. října 2014 podala BMW k předkládajícímu soudu, Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie), žádost o předběžné rozhodnutí o otázce soudní příslušnosti, stále projednávané před Tribunale di Napoli (soud v Neapoli). Zopakovala své stanovisko, podle něhož nejsou italské soudy příslušné pro rozhodování o žalobě podané společností Acacia. Posledně uvedená společnost má naopak za to, že příslušnost italských soudů byla společností BMW konkludentně akceptována, jelikož poté, co před Tribunale di Napoli (soud v Neapoli) uplatnila námitku založenou na neexistenci nebo neplatnosti oznámení návrhu na zahájení řízení a mandátu právního zástupce společnosti Acacia, se dovolávala nepříslušnosti italských soudů pouze podpůrně.

28      Dne 4. března 2015 generální prokurátor působící u předkládajícího soudu předložil své stanovisko, v němž navrhl prohlásit italské soudy za nepříslušné.

29      Za těchto podmínek se Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Lze na základě článku 24 nařízení [č. 44/2001] zpochybnění příslušnosti vnitrostátního soudu, kterému byla věc předložena, provedené na začátku řízení, ale jen podpůrně k jiným úvodním námitkám procesní povahy, nicméně ještě před vznesením otázek ve věci samé, vykládat jako souhlas s příslušností soudu?

2)      Má být skutečnost, že čl. 82 odst. 4 nařízení [č. 6/2002] neupravuje, pokud jde o řízení ve věci negativní určovací žaloby, alternativní příslušnost soudů jiných, než jsou soudy členského státu bydliště žalovaného podle čl. 82 odst. 1 téhož nařízení, vykládána v tom smyslu, že tato řízení spadají do výlučné příslušnosti?

3)      Je pro účely odpovědi na [druhou otázku] třeba kromě toho zohlednit výklad ustanovení o výlučné příslušnosti v nařízení [č. 44/2001], zejména článku 22, v němž jsou stanoveny případy takové příslušnosti, mimo jiné ve věcech týkajících se zápisu nebo platnosti patentů, ochranných známek a (průmyslových) vzorů, ale nikoli ve věci negativní určovací žaloby, jakož i ustanovení článku 24, v němž se stanoví možnost souhlasu žalovaného s příslušností jiného soudu, nevyplývá-li příslušnost soudu již z jiných ustanovení tohoto nařízení, v důsledku čehož se příslušným stává soud, u kterého žalobce zahájil řízení?

4)      Má názor vyjádřený Soudním dvorem v rozsudku ze dne 25. října 2012 [Folien Fischer a Fofitec (C‑133/11, EU:C:2012:664)] ohledně použitelnosti čl. 5 bodu 3 nařízení [č. 44/2001] obecnou a absolutní povahu, použitelnou na každou žalobu o určení, že není dána odpovědnost za protiprávní jednání, včetně žalob na určení, že nedochází k porušení průmyslových vzorů Společenství? Je tak v projednávané věci použitelné pravidlo příslušnosti uvedené v článku 81 nařízení [č. 6/2002] či pravidlo uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení [č. 44/2001], nebo je volba příslušného soudu ponechána na žalobci?

5)      Mohou být v případě, že jsou návrhy na určení zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže podány v rámci sporu ve věci průmyslových vzorů Společenství, se kterým souvisejí, protože jejich kladné vyřízení předpokládá nejprve vyhovění negativní určovací žalobě, projednány tyto návrhy a tato žaloba společně před týmž soudem na základě rozšiřujícího výkladu čl. 28 odst. 3 nařízení [č. 44/2001]?

6)      Týkají se oba návrhy uvedené [v předchozí otázce] případu odpovědnosti za protiprávní jednání? V případě kladné odpovědi, mohou mít tyto návrhy vliv na použitelnost nařízení [č. 44/2001] (čl. 5 bod 3) nebo nařízení č. [6/2002] v projednávané věci, pokud jde o soudní příslušnost?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

30      Podstatou první otázky předkládajícího soud je, zda má být článek 24 nařízení č. 44/2001 vykládán v tom smyslu, že námitka založená na nepříslušnosti soudu, jemuž byl spor předložen, uplatněná v rámci prvního úkonu žalovaného na obranu, podpůrně k dalším námitkám procesní povahy uplatněným v rámci téhož úkonu, může být považována za souhlas s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen, a vede tak k prorogaci příslušnosti podle uvedeného článku.

31      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 24 první věta nařízení č. 44/2001 stanoví pravidlo příslušnosti založené na účasti žalovaného na řízení pro všechny spory, ve kterých příslušnost soudu, jemuž byl spor předložen, nevyplývá z jiných ustanovení tohoto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje i na případy, kdy spor byl soudu předložen, aniž byla dodržena ustanovení uvedeného nařízení, a znamená, že účast žalovaného na řízení může být považována za konkludentní souhlas s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen, a tedy za prorogaci jeho příslušnosti (rozsudky ze dne 20. května 2010, ČPP Vienna Insurance Group, C‑111/09, EU:C:2010:290, bod 21, jakož i ze dne 27. února 2014, Cartier parfums-lunettes a Axa Corporate Solutions assurances, C‑1/13, EU:C:2014:109, bod 34).

32      A dále, čl. 24 druhá věta uvedeného nařízení stanoví výjimky z pravidla uvedeného v první větě tohoto článku. Tato druhá věta zejména stanoví, že ke konkludentní prorogaci příslušnosti soudu, jemuž byl spor předložen, nedojde, vznese-li žalovaný námitku nepříslušnosti, čímž vyjádří vůli neuznat příslušnost tohoto soudu (rozsudky ze dne 20. května 2010, ČPP Vienna Insurance Group, C‑111/09, EU:C:2010:290, bod 22, jakož i ze dne 27. února 2014, Cartier parfums-lunettes a Axa Corporate Solutions assurances, C‑1/13, EU:C:2014:109, bod 35).

33      Soudní dvůr již rozhodl, že namítnutí nepříslušnosti soudu, jemuž byla věc předložena, brání prorogaci příslušnosti, jestliže žalobce i soud jsou od první obrany žalovaného s to pochopit, že cílem této obrany je zpochybnit příslušnost, přičemž vycházel ze své judikatury týkající se článku 18 Bruselské úmluvy, tedy ustanovení v podstatě totožného s článkem 24 nařízení č. 44/2001. Je tomu tak rovněž v případě, kdy první úkon žalovaného na obranu obsahuje mimo zpochybnění příslušnosti soudu, jemuž byla věc předložena, i návrhová žádání týkající se merita sporu (rozsudek ze dne 27. února 2014, Cartier parfums-lunettes a Axa Corporate Solutions assurances, C‑1/13, EU:C:2014:109, bod 37 a citovaná judikatura).

34      Z toho plyne, že to, že žalovaný v rámci svého prvního úkonu na obranu jednoznačně zpochybní příslušnost soudu, jemuž byla věc předložena, brání prorogaci příslušnosti uvedené v čl. 24 první větě nařízení č. 44/2001, aniž by přitom bylo důležité, zda je toto zpochybnění jediným předmětem tohoto prvního úkonu žalovaného.

35      Okolnost, že v projednávaném případě BMW v rámci svého prvního úkonu na obranu před Tribunale di Napoli (soud v Neapoli) zpochybnila nejen příslušnost tohoto soudu, ale rovněž řádnost oznámení žaloby a mandátu právního zástupce společnosti Acacia, nemění nic na tom, že BMW výslovně a bez jakékoliv nejasnosti v rámci uvedeného úkonu zpochybnila příslušnost uvedeného soudu, což ostatně nikdo nezpochybňuje. Jak bylo připomenuto v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku, účelem čl. 24 druhé věty nařízení č. 44/2001 je zabránit vzniku prorogace příslušnosti, jestliže žalovaný vyjádří již v rámci svého prvního úkonu na obranu vůli neuznat příslušnost soudu, jemuž byla věc předložena. Toto ustanovení tedy nelze vykládat v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž byla námitka založená na nepříslušnosti soudu, jemuž byla věc předložena, jasně uplatněna in limine litis, musí být toto výslovné zpochybnění příslušnosti považováno, jak tvrdí Acacia, za konkludentní uznání této příslušnosti z důvodu, že uvedená námitka byla uplatněna pouze podpůrně k ostatním námitkám procesní povahy uplatněným in limine litis.

36      S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že článek 24 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že námitka založená na nepříslušnosti soudu, jemuž byl spor předložen, uplatněná v rámci prvního úkonu žalovaného na obranu podpůrně k dalším námitkám procesní povahy uplatněným v rámci téhož úkonu, nemůže být považována za souhlas s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen, a nevede tedy k prorogaci příslušnosti podle uvedeného článku.

 Ke druhé a třetí otázce

37      Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 82 nařízení č. 6/2002 má být vykládán v tom smyslu, že žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) daného nařízení mohou být v případě, že žalovaný má bydliště v členském státě Evropské unie, podávány pouze k soudům pro (průmyslové) vzory Společenství tohoto členského státu.

38      V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že nehledě na zásadu použití nařízení č. 44/2001 na žaloby týkající se (průmyslových) vzorů Společenství je použití některých ustanovení tohoto nařízení na řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 81 nařízení č. 6/2002 vyloučeno na základě čl. 79 odst. 3 posledně zmíněného nařízení.

39      Vzhledem k tomuto vyloučení vyplývá příslušnost soudů pro (průmyslové) vzory Společenství uvedených v čl. 80 odst. 1 nařízení č. 6/2002 pro rozhodování o žalobách a protinávrzích uvedených v článku 81 tohoto nařízení z norem stanovených přímo týmž nařízením, které mají povahu lex specialis ve vztahu k normám uvedeným v nařízení č. 44/2001 (obdobně viz rozsudky ze dne 5. června 2014, Coty Germany, C‑360/12, EU:C:2014:1318, bod 27, a ze dne 18. května 2017, Hummel Holding, C‑617/15, EU:C:2017:390, bod 26).

40      Ze samotného znění článku 82 nařízení č. 6/2002 dále plyne, že žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) daného nařízení musí být v případě, že žalovaný má bydliště v členském státě Evropské unie, podávány k soudům pro (průmyslové) vzory Společenství tohoto členského státu, nedojde-li k prorogaci příslušnosti ve smyslu článků 23 nebo 24 nařízení č. 44/2001, které nahradily články 17 a 18 Bruselské úmluvy.

41      A konečně, s výhradou souběžně probíhajících řízení se na žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) nařízení č. 6/2002 nemůže uplatnit žádné jiné pravidlo soudní příslušnosti uvedené v nařízení č. 6/2002, nežli to v článku 82 nebo jiné pravidlo uvedené v nařízení č. 44/2001, nežli to v článcích 23 nebo 24. Pokud jde zejména o čl. 22 bod 4 nařízení č. 44/2001, jehož relevantností se zabývá předkládající soud, je třeba uvést, že použití tohoto ustanovení, které nahradilo čl. 16 bod 4 Bruselské úmluvy, na řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 81 nařízení č. 6/2002, je podle čl. 79 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení vyloučené.

42      Na druhou a třetí otázku je tudíž třeba odpovědět, že článek 82 nařízení č. 6/2002 musí být vykládán v tom smyslu, že žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) daného nařízení, musí být v případě, že žalovaný má bydliště v členském státě Evropské unie, podávány k soudům pro (průmyslové) vzory Společenství tohoto členského státu, nedojde-li k prorogaci příslušnosti ve smyslu článků 23 nebo 24 nařízení č. 44/2001 a s výhradou případů souběžně probíhajících řízení uvedených v těchto nařízeních.

 Ke čtvrté otázce

43      Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda se pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 může uplatnit na žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) nařízení č. 6/2002.

44      V tomto ohledu stačí uvést, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 nahradil čl. 5 bod 3 Bruselské úmluvy a že použití tohoto ustanovení na řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 81 nařízení č. 6/2002 je vyloučeno ustanovením čl. 79 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení.

45      Rozsudek ze dne 25. října 2012, Folien Fischer a Fofitec (C‑133/11, EU:C:2012:664), na který se odvolává předkládající soud, byl vydán ve věci, která se netýkala (průmyslových) vzorů Společenství. Tato judikatura proto není v žádném rozporu s pravidlem vyloučení obsaženým v uvedeném čl. 79 odst. 3 písm. a).

46      Na čtvrtou otázku je tak třeba odpovědět, že pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 se na žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) nařízení č. 6/2002 neuplatní.

 K páté a šesté otázce

47      Podstatou páté a šesté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda návrhy na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže, které souvisejí s žalobou na určení, že nedochází k porušení (průmyslového) vzoru Společenství, jelikož vyhovění těmto návrhům předpokládá vyhovění uvedené žalobě, spadají pod pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 nebo režim příslušnosti zavedený nařízením č. 6/2002. Za předpokladu, že pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 je na takové návrhy na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže použitelné, zabývá se předkládající soud mimoto možností „rozšiřujícího“ výkladu pravidel týkajících se souvislosti uvedených v článku 28 nařízení č. 44/2001, podle něhož by se měl žalobce obrátit na soud případně mezinárodně příslušný pro rozhodování o uvedených návrzích na základě čl. 5 bodu 3 nejen ohledně těchto návrhů, ale i ohledně žaloby na určení, že nedochází k porušení (průmyslového) vzoru Společenství.

48      Co se týče možnosti použití pravidla příslušnosti uvedeného v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 v takové věci, jako je věc v původním řízení, z předběžných otázek, jakož i vysvětlení obsažených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že tato věc se vyznačuje tím, že pouze předchozí rozhodnutí ohledně opodstatněnosti žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) nařízení č. 6/2002 umožní určit, zda lze případně vyhovět návrhům na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže.

49      V tomto ohledu je třeba mít za to, že pokud jsou návrhy na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže podány ve vazbě na žalobu na určení, že nedochází k porušení (průmyslového) vzoru Společenství, a v první řadě vytýkají majiteli daného (průmyslového) vzoru Společenství, že osobě podávající tuto žalobu brání ve výrobě napodobenin uvedeného (průmyslového) vzoru, musí určení soudu příslušného pro celý rozsah sporu vycházet z režimu příslušnosti zavedeného nařízením č. 6/2002, tak jak byl vyložen v odpovědi na první až čtvrtou předběžnou otázku.

50      V takové situaci jsou tyto návrhy v podstatě založeny na argumentech uplatněných v rámci žaloby na určení, že nedochází k porušení, podle nichž výroba napodobenin nepředstavuje porušení, takže majitel (průmyslového) vzoru Společenství musí akceptovat konkurenci představovanou těmito napodobeninami. Za těchto podmínek by určení příslušného soudu na základě pravidla uvedeného v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 ohrozilo užitečný účinek čl. 79 odst. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002, jehož účelem je právě vyloučení tohoto pravidla, mj. pokud jde o spory mezi výrobci napodobenin s majiteli (průmyslového) vzoru Společenství, které se týkají toho, zda je dotčený majitel (průmyslového) vzoru Společenství oprávněn zakázat výrobu dotčených napodobenin.

51      S ohledem na výše uvedené není na místě tyto otázky zkoumat v rozsahu, v němž se týkají článku 28 nařízení č. 44/2001.

52      Na pátou a šestou otázku je tudíž třeba odpovědět, že pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 se na návrhy na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže, které souvisejí s žalobou na určení, že nedochází k porušení (průmyslového) vzoru Společenství, jelikož vyhovění těmto návrhům předpokládá vyhovění uvedené žalobě, neuplatní.

 K nákladům řízení

53      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že námitka založená na nepříslušnosti soudu, jemuž byl spor předložen, uplatněná v rámci prvního úkonu žalovaného na obranu podpůrně k dalším námitkám procesní povahy uplatněným v rámci téhož úkonu, nemůže být považována za souhlas s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen, a nevede tedy k prorogaci příslušnosti podle uvedeného článku.

2)      Článek 82 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) daného nařízení, musí být v případě, že žalovaný má bydliště v členském státě Evropské unie, podávány k soudům pro (průmyslové) vzory Společenství tohoto členského státu, nedojde-li k prorogaci příslušnosti ve smyslu článků 23 nebo 24 nařízení č. 44/2001 a s výhradou případů souběžně probíhajících řízení uvedených v těchto nařízeních.

3)      Pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 se neuplatní na žaloby na určení, že nedochází k porušení, uvedené v čl. 81 písm. b) nařízení č. 6/2002.

4)      Pravidlo příslušnosti uvedené v čl. 5 bodě 3 nařízení č. 44/2001 se na návrhy na určení existence zneužití dominantního postavení a nekalé soutěže, které souvisejí s žalobou na určení, že nedochází k porušení (průmyslového) vzoru Společenství, jelikož vyhovění těmto návrhům předpokládá vyhovění uvedené žalobě, neuplatní.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: italština.